Nový život 10: Orochimaru?

Otevřely se dveře a do místnosti vstoupil Kabuto. Chvíli se na ní díval.Zakryla si oči před světlem, které vycházelo z chodby.
„Orochimaru-sama chce s tebou mluvit,“
„No a?“pokrčila jsem rameny, ale stejně jsem po chvíli vstala a následovala ho.Zavedl mě do poloosvětlené místnosti se stolem.Na jednom konci seděl on, Orochimaru. Sedla jsem si naproti něj. Všude bylo plno jídla.
„Jen se najez,musíš být vyhládlá,“jeho hlas byl nepřijemně studený.
Nic jsem neodpověděla a pomalu si naložila na talíř malou porci. Se zájmem mě sledoval, než se sám pustil do jídla.
„Chtěl jsem s tebou hovořit o té záležitosti kvůli, které tady jsi.“
Pořád jsem mlčela.
„Určitě víš k čemu tě potřebuji,“
Položila jsem vidličku a pohlédla na něj: „Uhm, jistěže, ten váš poskok už mi to stačil objasnit,ale pokud se nepletu na provedení vašeho plánu potřebujete můj souhlas jinak je to zbytečné. Krev by se stala nepoužitelnou. Potřebujete souhlas, který vám já nedám,“podotkla jsem a pokračovala v jídle.
Pousmál se a pohlédl na Kabuta stojícího opodál a sledujícího situaci.
„Čekal jsem, že takto zareaguješ.“
„Tak v tom případě je to zbytečné nemyslíte?“pozvedla jsem obočí.
„Z jednoho úhlu pohledu ano, ale z toho druhého ne.“
„Vážně?A jaký je ten druhý pohled?“
„Den předtím,než ti vezmu všechnu tvou krev, oživím tvé rodiče a můžeš s nimi strávit jeden celý, celičký den.“
Překvapeně se strachem v očích jsem vzhlédla. Blýskl ve mně pocit naděje,ale Orochimaru ho okamžitě uzemnil.
„Pokud bys mě, ale chtěla podvést tím způsobem, že mě necháš vyvolat tvé rodiče a pak mi svou oběť nepodstoupíš, potrestám tě takovým způsobem, že tisíckrát zopakuji vraždu tvých rodičů před tvýma očima.Máš na výběr dvě možnosti. Buď zemřít, i když s pocitem, že jsi mi překazila plány nebo zemřít s tím, že jsi viděla své rodiče a nestarat se o to co se bude dít pak“
„Typuju, že dostanu nějaký ten čas na rozmyšlenou, že ano?“
„Samozřejmě, promysli si to.Máš dost času.“
Pokračovali jsme v jídle. Svraštila jsem čelo a usilovně přemýšlela.Co bych dala za to strávit alespoň jeden den s nimi, ale pokud to udělám, bůh ví jestli bude možno Orochimaru pak někdy zabít.
„Myslím, že už nemám hlad,“zahlásila jsem znechuceně.
Vstala jsem a Kabuto mě dovedl zpátky do té odporné místnosti.

„Jsme tady,“ obeznámil je Kakashi, „tam za tou horou je ten úkryt, tam je i Rai.Shikamaru vás všechny obeznámil s plánem a počítám, že ho všichni pochopili,“počkal si na souhlas.
Všichni přikývli.Tvářili se až nezvykle vážně.
„Dobrá, jdeme na to,“zavelel sensei.
„Neji, potřebuju tvůj byakugan,“zavolal na něj Shikamaru.
„Jasně,“ ozvalo se z leva.
Neji použil svou techniku a skrz na skrz prohlížel hory.
„Mám to,“zavolal „támhle asi pět set metrů severovýchodně odkud,“
Skupinka se zadívala tím směrem.Každému se promítaly různé myšlenky. Jen oni sami věděli co se jim právě honí hlavou.

Byla jsem unavená.Mám pocit,že v tom jídle nebo pití něco bylo.Jsem hloupá, že jsem zase naletěla.
Mlžilo se mi před očima, obraz se rozestíral. Všechno se vzdalovalo a já se cítila lehká a bezstarostná.Spadla jsem na zem a necítila ani žádnou bolest.Víčka mi ztěžkla a sama proti své vůli se zavírala.Pak už jen tma.
Poplašeně jsem sebou škubla a probudila se. Měla jsem pocit, že jsem cítila otřes. Nebo se mi to jen zdálo?Hleděla jsem na dveře, ale nikdo nestupoval. Další otřes. Vykulila jsem oči.Co to proboha je?
Vstala jsem a pobíhala z jednoho rohu místnosti k druhému jako poplašený králík.Třetí otřes, který byl zatím nejsilnější. Vlastně mě to ani nemělo zajímat co se děje.Třeba mu někdo přišel nakopat konečně zadek, i když si nemyslím, že by měl moc velkou šanci.
Ozval se další otřes. Naprázdno jsem polkla a začala být lehce nervozní.Umřu tak jako tak, takže moc zbytečný rozruch. Sedla jsem si do kouta a opřela si hlavu o stěnu. Vzdychla jsem.Po chodbě se začaly ozývat kroky. Jde sem snad zase ten otravný Kabuto?