Jak jsme vyháněli Naruťáky - 16. kapitola - Kočičí oči

Orochimarovo doupě

T.a.r.a.n.e.e prchala chodbou. Ten útěk už se jí samotné zdál poněkud zdlouhavý. Zabočila a ocitla se v místě, kde nebylo vůbec nic vidět. Že by slepá ulička?
„Kam teď?“ Zoufale se rozhlížela. Ocitla se v bludném kruhu. Nemohla tam, ani zpátky. Už si začínala zoufat, když se tma náhle začala rozjasňovat. Viděla… mnohem lépe než předtím. Čím to bylo? Přešlápla na místě a vyjekla: „Au!“ Podívala se pořádně. „Ocásek? Já mám… kočičí ocas?“ zděsila se a netrvalo dlouho a nahmatala i zvířecí uši. „No fuj!“ odplivla si. Slina zapraskala a zhasla. Celé to bylo víc než podivné.
Uvažovala. Teď musí najít lepší úkryt. „Jo, Kabuťák se vzbudí, práskne mě Oroušovi a co potom?“
Našpicovala uši. Zaslechla hlasité chroupání. Myši! Kde je myš, tam je kabel… elektřina a… počítač? Inu, zcela jistě nějaká možnost, jak navázat kontakt s okolním světem.

Kabuto už přišel na její skrýš. Zhrozil se, když viděl, co se té dívce stalo. Ale… vždyť s ní přece Orochimaru nic nedělal, tak jak se to mohlo stát?
T.a.r.a.n.e.e už si ho také všimla. „Odhoď tu hračku!“ zavrčela, když postřehla v jeho rukou další stříkačku, kterou si zřejmě obstaral poté, co mu tu první při útěku rozšlápla. Ne, opravdu to bylo nechtěné! Ironicky se ušklíbla. Brýlatý mladík se snažil zachovat chladnou hlavu tváří v tvář rozzuřenému „zvířeti“.
„Něco jsem snad řekla!“ prskla zlostně T.a.r.a.n.e.e.
„Dobrá, hlavně se uklidni.“ Kabuto s těžkým srdcem odhodil svůj omračující nástroj. Začínal se bát. Takže měl pravdu a nejspíš každý z těch lidí v tom dalším světě má jiné schopnosti. Takové, že si s nimi možná ani neporadí.

Dívka se uklidňovala, ale pravdou bylo, že se přinutila naslouchat… poslouchat myši, jak odporné. Zdálo se, že rozhovor už bude probíhat v klidu. Děvče se nadechlo, nafouklo přitom tváře a pak musel Kabuto rychle uhnout, protože na něj vypustila celý houf ohnivých koulí. Vzápětí byl Orochimarův pomocník surově sražen k zemi a T.a.r.a.n.e.e s očima zářícíma vzrušením a spokojeností prchala pryč.

Šla po zvucích jindy tak nepříjemných. Ukazovaly jí směr vedoucí možná k záchraně. A taky, že ano! Doběhla do místnosti, v níž byl obrovský počítač se strašnou spoustou tlačítek. Možná se k ní dostal Orochimaru zrovna touhle extra velkou bednou. Pak by ovšem…
Prošmejdila očima místnost a našla pár věcí, které jí pomohly zabarikádovat dveře. Jako zběsilá začala mačkat jednotlivá tlačítka a hýbat páčkami na ovládacím panelu. Věděla, že nemá moc času.

„Pozor, Orochimaru-sama! Někdo si hraje s našimi pastmi!“ vykřikl Kabuto, když se těsně před nimi rozevřela podlaha.
„Bude v naší tajné místnosti,“ ucedil hadí ninja. Rozběhli se ji najít.

T.a.r.a.n.e.e se v duchu zlobila. Co s ní to zatracené Háďátko u všech čertů provedlo? Vždyť má kočičí uši, ocas a při pohledu do monitoru si všimla i typických škvírek místo očí. A ke všemu jí nejde zprovoznit tenhle… krám! Vztekle do něj kopla. Na chodbě se ozvaly něčí kroky, což znamenalo, že její dva „hostitelé“ tu už za chvíli budou.
„Tak už něco dělej!“ Zkoušela další tlačítka, bezvýsledně. Až pak… ani nevěděla, které páčky se vlastně dotkla. Před ní se v obrazovce rýsovalo tmavé nekonečno, slabounce světélkovalo.

„Vyražte ty dveře, Orochimaru-sama!“
Nezpanikařila, místo toho začala prohledávat kapsy. Nahmatala kapslík. „A vida!“ uchechtla se a čekala, až se vchod do místnosti otevře.
Orochimaru prorazil dveře vyvolanými hady, které mu T.a.r.a.n.e.e vzápětí spálila na popel. Ninjové se museli držet stranou, aby je nezasáhly plameny, přes které vůbec nic neviděli. Dívka byla díky kočičím reflexům mnohem rychlejší a také obratnější. Mrštně se vyšvihla na obří desku pod monitorem, vložila mezi klávesy kapslík a vyčkávala.

Dva muži vtrhli dovnitř. „Utíká nám!“ vyhrkl Pán mnoha divných a nechutných technik.
„Pápá!“ T.a.r.a.n.e.e zapálila kapslík vražený do ovládacího panelu.
„K zemi, Orochimaru-sama!“ Shinobiové se dotýkali nosem podlahy. Pokoj jiskřil a odlesky světla hrály všemi barvami. Obří počítač byl nadobro zničen a hrozilo, že každou chvíli…
„Rychle pryč!“ Oběma už došlo, co se bude dít. Prchali jako o život. A pak… místnost vybuchla a počítač byl rozmetán na tisíc obvodů…

T.a.r.a.n.e.e se točila v meziprostoru. „Ať už to přestane!“ prosila, protože jí začínalo být špatně. Zavřela oči, někam dopadla a musela je zas otevřít. „Já… jsem doma,“ vydechla překvapeně. Nebylo pochyb o tom, že se právě ocitla ve svém pokoji.

Kancelář Páté

Tsunade svírala v ruce dopis od Kazekageho a mračila se. Po jejím boku stál Ibiki. „Hm, situace je komplikovanější, než se zdá,“ vzdychla Pátá. „Chci, abys okamžitě zmobilizoval ANBU. Musíme zjistit, jestli tu není ještě někdo z toho jejich světa! A až najdu toho, kdo způsobil celý tenhle rozruch, nechám ho zavřít, až zčerná!“ Praštila pěstí do stolu, který se jako na povel rozsypal.
„Uklidněte se, Godaime, není nutné tropit tolik povyku.“
„Splň ten rozkaz, Ibiki! Hned!“

Lenura se sorafay čekají v cele

„Já jsem přece tak hloupá!“ povzdychla si Lenura.
„Proč?“ nechápala její spoluvězeňkyně.
„No, ta klubovna. Vůbec mě nenapadlo, že je to ta samá, ve které jsem byla s Izumem a Kotetsem. Nemusely jsme teď lítat v tomhle maléru!“
„Ale to si vůbec nevyčítej! Dřív nebo později by nás stejně našli!“ pravila sorafay.
„No, nejspíš máš pravdu,“ vzdychla hnědovláska.

Rika se probouzí

„Hernajs, kde to zase jsem?“ Ležela v bíle povlečeném lůžku, ale na nemocnici to tu nevypadalo. Zamrkala. Někdo tu byl.
„Vítej v domě klanu Inuzuka. Na přání Páté Hokage tu máš pár dní zůstat.“
Ošila se. „Ale… ty jsi přece veterinářka! Proč teda nejsem v nemocnici?“
„Rozkaz je rozkaz,“ pokrčila rameny Hana Inuzuka.

Tři dívky čekají na rozsudek

Tsunade shlížela na trojici znechuceným pohledem. Vůbec se jí nechtělo řešit tuhle trapnou situaci. „Ebisu, můžeš začít,“ kývla Pátá.
Jounin se chopil spisu. „Třem cizinkám bude uděleno exemplární potrestání z rozkazu Hokage Skryté listové vesnice. Lenuro! Jste obviněna z krádeže, veřejného pohoršování obyvatel pobíháním po Konoze v nočním úboru…“
„Ale já přece…!“ chtěla namítnout dívka, ale nikdo ji neposlouchal.
„Za trest jste přidělena k výpravě do Suny v sestavě Hatake Kakashi, Naruto Uzumaki, Aburame Shino a Ino Yamanaka.“
Lenura vykulila oči a zůstala stát neschopna slova. Tohle že má být trest?
„Sorafay, jste obviněna ze skrývání se v bytě Naruta Uzumakiho…“ Po tomto obvinění se černovláska hlasitě rozesmála. „Byla jste přidělena do stejného týmu jako obviněná Lenura,“ pokračoval Ebisu.
Přišla řada na poslední z dívek. „Characterless, jste obviněna z urážky Hokage, nevhodného chování a vyhrožování. Za trest jste přidělena do týmu směřujícímu do Suny v sestavě Rock Lee, Maito Gai, Sakura Haruno a Neji Hyuuga.“
„Úúú!“ Characterless zaúpěla. Tomuhle se už opravdu dalo říkat trest.
„Promiňte, ale… co budeme dělat v Písečné?“ zeptala se sorafay.
„Půjdete vyzvednout jistou dívku jménem Ketsueki. Předpokládám, že ji znáte. Na poloviční cestě se skupina Maita Gaie oddělí a prozkoumá hranice Země Ohně. Ještě něco?“
„Ano. Proč tu není Rika? Patří přece k nám!“
Tsunade se usmála. „Vaši přítelkyni si zde necháme jako zástavu, kdyby se vám náhodou nechtělo vracet se zpátky.“
Polkli. Rika jako rukojmí? Ta bude ale zuřit!
„Teď se vraťte zpátky, ráno si pro vás přijdou!“ poručila Tsunade a obrátila se k nim zády.