Jak jsme vyháněli Naruťáky - 17. kapitola - To jsem já?

Minatin pokoj

Zelenooká hnědovláska si už na přítomnost Čtvrtého Hokageho ve svém pokoji zvykla a přestala se červenat pokaždé, když se s ním v domě potkala. Jenže jakmile se opět stala paní situace, nahlodala ji zvědavost.

Každý den strávili dlouhé hodiny povídáním. Minata zajímalo všechno o tomhle novém světě, od oblečení, až po tajemství kuchyně a elektrické spotřebiče. Dívka mu ráda o všem pověděla, i když z toho vyplynula řada komických situací.

Kuchyňský chaos

Čtvrtý se bavil tím, že mačkal knoflíky na nejrůznějších předmětech v kuchyni, zatímco si Minata na pár minut odběhla. Když se vrátila, nedokázala vyjít z údivu. „Trouba, myčka, alarm… Cos to všechno zapnul?“ zděsila se, protože její domácí pomocníci syčeli, pískali a z čajové konvice už šla pára, protože v ní zůstalo trochu vody.
„Nemám tušení.“ Zatvářil se tak nevinně, že by mu v té chvíli spolkla naprosto všechno, co by řekl.
„Hm. No tak mi to pomoz vypnout.“
Viděl na ní, že se nezlobí, i když se pokoušela mračit. Začal si pískat a tím ji rozesmál.

Modelka

Začalo to tím, že Minato byl natolik nedůvtipný, že si nedokázal představit, jaké oblečení obvykle dívka nosí do společnosti… společnosti upovídaných kamarádek a nagelovaných frajírků, tedy ven. Minata měla sice podezření, že to dělá naschvál, ale nakonec si na sebe přece jen vzala tmavý top a natáhla džíny.
„Zvláštní… ale tobě to sluší,“ poznamenal.
„Jo? Díky!“ Rychle si zalezla do vedlejšího pokoje, aby neviděl, že to na ni tak moc zapůsobilo… opět.

A pak se Minata odhodlala k odvážnému kroku… řekla mu pravdu. Měla dojem, že když je ve světě mangy a anime mrtvý, mohl by to unést.
„Pojď sem, prosím. Ráda bych ti něco ukázala.“ Poklepala myší na článek, který už před takovou dobou sama vytvořila z podkladů nalezených na internetu. První nápady Masashi Kishimota… jeho stvořitele.
Když se Žlutý blesk objevil těsně za ní, měla v krku velký knedlík a slova jí nechtěla jít z úst. Nakonec se však odhodlala a řekla mu… všechno, všecičko, co věděla.
„Takže… jsem jen nějaká postavička nakreslená na papíře?“ podivil se. „No, v tom případě bych měl být rád, že jsem mrtvý,“ dodal a netvářil se vůbec nadšeně.
„No, hezká myšlenka, ale k tomu jsem se dostat nechtěla,“ přerušila ho Minata. „Zjistila jsem totiž ze zápisků tvého stvořitele, že měl na začátku docela jiné plány… schválně se podívej.“ Ukázala mu obrázek.
Namikaze Minato se rozpačitě podrbal na hlavě, když hleděl do tváře někomu, kdo mohl být přinejmenším masovým vrahem. „Tohle že jsem já?“ Přikývla. Čtvrtý se nestačil divit. „Sarutobi-sama jako pes? No, to ho tedy příliš nepotěším,“ uchechtl se.
Rošťák! Pomyslela si Minata. Zřejmě si do podsvětí donesl i kapku teenagerovského chování. Přeci jen byl nejmladším zvoleným Hokagem Skryté listové. Mohlo mu být maximálně něco kolem pětadvaceti let.
Při pohledu na Jiraiyu zavřel oči a když jeho zrak spočinul na Zabuzovi, rozesmál se tak hlasitě, že Minata musela zavřít dveře a modlit se, aby ten hluk nikdo jiný nezaslechl.

Dívka se radila přes vzkazník s Leonydou, která jí jen tiše záviděla takového spořádaného chlapa v domě. „A co ty a Sasuke?“ vyptávala se hnědovláska.
„Byl by schopnej rozmlátit půlku republiky, kdybych mu to dovolila.“ Blondýnka obrátila oči v sloup.
„No teda, ty tam máš ale veselo.“
„No jo, co bys taky čekala, když je to takovej děsnej pruďas. Ale doufáme v to, že brácha ho už brzo „odfiltruje“.“
„Ano, doufáme.“ Minata ukončila vzkazníkovou slovní kopanou.

Čtvrtému všechno řekla. Vzal to sportovně, i když na pár připomínek přeci jen přišel. „Je to se mnou zlé. Až se vrátím do svého světa, budu zas mrtvý a určitě už žádnou příležitost udělat si výlet ven mít nebudu,“ posmutněl. „Zas to bude ta nikdy nekončící nuda.“
Minata myslela, že se přeslechla. „Nuda? Copak ty tam nemáš Kushinu?“
Yondaime zamrkal. „Nejspíš už si šťastně žije někde jinde,“ vzdychl. „Protože není v podsvětí se mnou a je to tak lepší, protože… kdo by jinak vychovával mého syna?“ Minata uvažovala, zda mu má říci o tom, že Kushina se o Naruta nestará, ale to už Čtvrtý hovořil dál. „Dělí nás od sebe věky. Ona je kdesi v dálce a já mrtvý, tam, u nás. Ale tady jsem živý! Proč tu tedy neprožít románek s krásnou slečnou?“ mrknul na ni.
Minata vyskočila z křesla a zaječela: „Namikaze Minato! To tě nesmí ani napadnout!“
„Jen jsem žertoval,“ usmál se.

Dívka se sebou sváděla krutý vnitřní boj, ale svědomí nakonec zvítězilo. A dost! Musí mu ukázat, že takhle se chovat nesmí! Co by si o něm jen fanoušci pomysleli, kdyby slyšeli to, co jí sdělil před chvílí. Rychle se s ním rozloučila a zalezla si do pokoje.