Jak jsme vyháněli Naruťáky - 15. kapitola - Schůzka s Hokage

Čtveřice dívek v nemocnici

„No, fakt paráda! Sedíme tu už několik hodin a zatím jsme vůbec nepřišly na to, co udělat!“ zlobila se Rika.
„Já… se hlavně nechci dostat Tsunade do rukou,“ prohlásila Characterless.
„No, tak v tom případě bys měla štandopéde zmizet, páč každý ráno tu dělá vizitu,“ setřela ji modrovláska.
„Ale no tak, Rikuš, musíme přece držet při sobě!“ domlouvala jí Lenura a přitom se popotahovala za uniformu. „Náhodou… chodí se v tom dobře. Ale mám takovej dojem, že Genma to bude chtít zpátky,“ posmutněla.
„Zamyslete se!“ nabádala je sorafay. „Musíme na něco přijít! Nejsme sice kunoichi, ale poradit si přece umíme!“
„Máš pravdu, Soro.“
„Jasně, sorinko.“
„No, jo, to je fakt,“ zamručela Characterless.

O půlnoci naplánovaly útěk. Předtím se schovávaly před obcházejícími sestrami. Na čekající chlapce a zmrzačeného Leeho děvčata už dávno zapomněla. Když dívky usoudily, že je čas vyrazit, vylezly oknem. Provokatérka Rika ještě zanechala na posteli vzkaz znějící přibližně takto: Bylo to fajn, ale už jsem se tu nudila. Hledat mě nemusíte!

Pod rouškou tmy se plížily Konohou. Najít útočiště nebylo snadné. Všechny do jednoho zavrhly Narutův byt i čtvrť Uchiha, kam je snadný přístup. Nakonec spatřila děvčata dům na stromě. Nápis Jouninská klubovna někdo urazil a pohozené cedule si čtveřice nevšimla.
„Bezva, je otevřeno!“ Lenura přitiskla ucho ke dveřím. „A vevnitř nikdo. Můžete lézt nahoru!“
Šplhací akce proběhla rychle a v tichosti. Uvnitř boudy na stromě bylo útulno, hromada spacáků a unavené dívky okamžitě zalehly a během pár vteřin usnuly.

Svítalo. Ptáčci ohlašovali příchod rána. Do okna klubovny nakukoval neznámý muž v černých brýlích. Ušklíbl se a šel pro posily.
„Tak děvenky nám tu vyspávají!“ tavrčel kdosi hlasem drsným jako struhadlo.
Characterless otevřela oči a zaúpěla. „Skrytý zvrhlík! Ne! Ne, proč vždycky já?“
To už dovnitř vlezlo i pár dalších chlápků. „To je moje,“ prohlásil Genma pohoršeně.
„Já to chtěla vrátit,“ pípla Lenura ustrašeně.
„Ale ale, snad je nechcete napíchnout na rožeň a sníst?“
„Kakashi, ty jsi tu taky?“ podivil se Kotetsu. „Jo a tamtu známe! Je to záškolačka z Akademie.“
„Vemte sem Ibikiho, bude legrace.“
„Odkdy jsi tak krvežíznivý, Ebisu?“ podivil se ninja s maskou.
„Prospělo by jim to,“ pokrčil elitní Jounin rameny.
„Proboha, musíte tak křičet?“ Sorafay se probouzela.
„Bez boje se nevzdáme.“ Rika se za ní přikrčila a přitom se ohlížela po nějaké vhodné zbrani.
„Tsunade-sama už bude vědět, co s nimi.“

Bylo vidět, že muži z Konohy už velmi dlouho nejednali se ženami. „Í!“ vypískla Lenura, když ji neurvale vytáhli ven.
„Hrábni na mě a praštím tě mezi voči!“ vyhrožovala Characterless Kakashimu, který po ní divně koukal.
„Moja, co tolik povyku? Já půjdu sama!“ ujišťovala Jouniny sorafay.
Nakonec zůstala uvnitř už jenom Rika. Vlna čehosi podivného jí projela tělem. Táhle zavyla a v očích se jí zračila zřetelná touha po krvi. Viděli to všichni. Zatřepala hlavou a vražedný lesk z jejích očí zmizel.
„Dovolíš?“ Odstrčila Izumu a vylezla ven ze stromového úkrytu.

Pracovna Hokage

Tsunade netušila, co si s těmi dívkami počít. Rozzlobení Jounini se shlukli okolo nich, aby je nenapadlo utíkat.
„Hm, takže ještě jednou a od začátku, pěkně pomalu…,“ nadechla se Tsunade. „Vy tedy nejste odtud?“ Dívky zavrtěly hlavou. „A odkud že?“
„Z jiné dimenze. Tam… tam u nás váš svět zná každý,“ zamumlala Lenura.
„Dokažte to. Řekněte mi něco o… o mně, například.“
„No, vy jste už docela dost sta…,“ začala Characterless, ale Rika jí skočila do řeči. „Měla jste mladšího bratra. Chtěl se stát Hokagem.“
Viděla, jak se malinko zarazila, ale nevyvedlo ji to z míry úplně. „Co má Kakashi pod maskou?“
„Můžem to zjistit?“ zeptala se Lenura dychtivě.
„Ne!“
„No, tak teda… další masku,“ pípla uraženě.
„Ví víc než já,“ usmál se Hatake Kakashi.

Tsunade se zamyslela a pak požádala Shizune, aby jí donesla několik důležitých lejster. Konkrétně Ričinu zdravotní kartu, zatykač na Characterless a hlášení z posledního dne Izumy a Kotetsa. Přivolala k sobě Ebisua a něco mu pošeptala do ucha, přitom ukázala na Riku prstem. Ta zkoprněla, ale jen na okamžik, protože ninja v brýlích se k ní blížil. „Ne, to ať tě ani nenapadne!“ Vrhla se do nejbližšího útočiště, naneštěstí skříně. Ebisu se nenechal vyvést z míry a po Rice chňapnul. „Á! Pusť, ty sadisto!“ ječela a snažila se vyprostit.
„Ještě chvíli si hraj a zavolám Ibikiho.“
Polkla. Tak daleko to nechtěla nechat zajít.
Tsunade pro něho poslala Kotetsa. Characterless si za urážku Hokage vysloužila samostatnou vězeňskou celu. V kanceláři zůstala už jen sorafay a Lenura.
„Ale vždyť nejsme zločinci, tak proč?“ bědovala dívka ze Slovenska.
„Preventivní opatření,“ utrousila Tsunade a pokynula sorafay, aby následovala Kakashiho.
„To se dělá, krást oblečení?“ vyjela na Lenuru.
„No, já tu přece nemohla běhat v pyžamu. A… říkala jsem Genmovi, že jsem mu ji chtěla vrátit.“
„Shizune! Dones téhle holce něco na převlečení!“

O několik vteřin později

„No, já si fakt hrozně vážím toho, že mi chcete pučit svoje oblečení, Tsunade-sama, ale… je mi to velký!“
Pátá zakoulela očima. „Shizune! Kdo ti řekl, abys donesla moje šaty? Přines svoje!“ Brunetka okamžitě odběhla.

Lenura a sorafay v podzemním komplexu

„Co myslíš, že s námi udělají, sorinko?“
„Moja, to já nevím. Musíme čekat.“