Dvě tváře

Už se déle nevydržím dívat
na tvou věky zjizvenou tvář.
Protože krve stále není dost,
kam zmizel důvod pro radost.

Tak mi řekni jediný důvod,
zapomněl si na svůj původ?
Proč tedy neustále bojuješ.
Proč prohráváš a ignoruješ?

Krev a slzy.
Skvělá kombinace.

Proč jsi tedy opět přišel,
abys se mnou bojoval???
Vždyť cizí krve už je dost.
Zmizel důvod pro radost.

Stínů je tu stále více,
strach střída jarní smích.
Splynou naše myšlenky...
V jasný odraz plané svíce,
A my v nich...

Pohlédneš na oblohu, bílý sníh,
kde hvězdy svítit nepřestanou.
a kde smrti přístup je zakázan.
Tam do dálek chceme spolu jít.

Toužíš k těm mrakům vyskočit.
Toužíš se k měsíci přivinout,
Toužíš jenom po tom pořád se smát,
Toužíš tvou vlastní cestou se dát.

Jak daleko…
jsou lidské hranice,
hranice tvé bolesti.
něžné objetí měsíce,
ukončí tíhu bolesti.

Krev a slzy.
Skvělá kombinace.

Pohlédnu do tvých očí,
plamen stále neshasíná...

Ale já už nyní vidím,
toužíš po klidu na nebesích.
tiše tvou nadeji sdílim,
kejvá se duše na povrazích.

Z tvé tváře je to krev,
z té mojí jsou to slzy.
Toužíš mi v náruči splynout…
Nemužeš se vrátit spět,
já to vím a již brzy...

Musíš jít dál,
Musíš bojovat.
Musíš být sám,
Musíš vzdorovat.

To je tvá cesta ninji.