Zvuky deště
Běžela hustým lesem, jemné větvičky stromů se jí zachytávaly na šatech, ona toho však nedbala. Běžela v dešti a její slané slzy se smíchávaly s čerstvou chutí deště na jejích tvářích. Letmo si otřela obličej do rukávu. Hledala ho. Musela ho najít, nebo by už mohlo být pozdě…
Na stole ležel dopis… vlastně jen takový cár papíru s jejím jménem v záhlaví. Čekala cokoliv, čekala výhružky, čekala tajnou lásku… ale tohle jí nikdy nenapadlo.
Napravo od ní se něco mihlo… že by? Svitla v ní malá jiskřička naděje… vydala se za tím pohybem a sledovala ho mezi stromy. Chtěla zavolat, ať se konečně zastaví… byla to jen liška…
„Můj život nemá smysl… a nikoho nezajímám, všechny kolem sebe zraňuji… i Tebe! Odpusť mi to… vždycky sem Tě měl rád… a taky proto Ti posílám tenhle lístek… Užívej si života beze mě… S.“
Chtěla na to zapomenout… chtěla ten dopis vymazat z hlavy.
Něco znovu zahlédla… snad je to on? Něco… leželo to na zemi… zděsila se… chtěla křičet, chtěla řvát a chtěla ječet… jenže svět byl němý. Nevěděla jak se k němu dostala… ale stála před ním… všechny zvuky pomalu utichaly, jako by někdo vzal do náručí celý svět a pomalu ho odnášel dlouhou kamennou chodbou pryč… skoro slyšela ty vzdalující se kroky. Bylo ticho, jedinou kapku deště dopadající na list nepostřehla… svět prostě ztichnul a ponechal ji samotnou v prázdnotě, jež se nazývá bolest…
Ležel v kaluži krve, která se pomalu roztékala do trávy, vpíjela se do země a smíchávala se s deštěm… ruce a nohy v podivných úhlech, tvář měl otočenou k obloze, oči otevřené, ústa jemně pootevřená… díval se na svět mrtvýma očima, slepé jamky se začínaly hromadit vodou…
Svět se probudil a někdo jí do uší pustil všechen ten rachot nočního lesa v dešti… znejistěla a trochu couvla… naprosto nevědomě se shýbla k zemi a vzala do rukou pár kamenů… a začala je po něm házet.
„Ty hajzle! Ty jeden hnusnej sobeckej hajzle! Vždycky si… vždycky si my-myslel jenom na sebe…“ ječela a sbírala další a další dávky kamení, prala je do toho mrtvého těla před sebou… a měla vztek.
„Co sis myslel? Co sis to k***a myslel?“ byla zadýchaná, ale dál ječela do deště.
„Proč si to udělal? Proč? Vždyť já Tě miluju a Ty uděláš to-tohle… proč ses zabil?!“ poslední slovo se neslo s jemnou ozvěnou lesem… zabil, zabil, zabil…
„Zabil?“ zašeptala… grimasu vzteku pomalu nahrazoval děs… děs, strach a bolest. Šílená a nepředstavitelná. Ruce jí spadly k bokům, povolila stisk a kameny jí vypadaly z dlaní. Sesunula se k zemi… k jeho mrtvému tělu.
Oči jí znovu zaplnila slaná voda… podívala se do těch jeho… roztřesenou rukou je zakryla a on naposledy zavřel víčka. Ruka se jí jemně posouvala dolů… na dlouhý štíhlý nos, na jemně otevřené rty. Byl studený a chladl čím dál víc. Rukou sklouzla do černých vlasů a křečovitě je prohrábla…
Složila se na jeho hruď a nepřestávala vzlykat… nepřestávala… a déšť jakoby dokresloval celou tuto děsivou a bolestnou scenérii svými krásnými a zároveň hrůznými zvuky…
za tohle můžou lidi, který mám opravdu ráda a kteří opravdu blázní... přidávají mi hřebíky do rakve jako na běžícím pásu... prostě už toho nechte, lidi... rvete mi duši z těla, rvete mi srdce
a věřte, že nikdo tady není zbytečný
Krásne... nádherné... zaujal ma ten nadpis, vedela som, že to bude niečo na tento štýl drámy a predsa som sa do toho pustila...
Teraz si utieram oči...
Aj keď príbeh sám osebe nie je originálny, áno už som čítala naozaj veľa poviedol na tento spôsob, ale toto bolo krásne spracovanie.
Tak precítená poviedka... bolesť a zúfalstvo, lásku, hnev, nádej, viera, sny... všetko to cítiť z každého riadku... Nádherné..
Pokuď je srdce omotané bolestí padá déšť a ten uklidňuje, ale naší duši se to nelíbí ona má stach z deště a já déšť miluju, protože je to jediné co mě nezraňuje, ale taky zároveň ničí.
http://www.youtube.com/watch?v=sBWPCvdv8Bk&feature=related - 22 000 fotografií ukázalo nejkrásnější div světa v Rusku u města Kirkenes.
Náhodou jsem na to nějak narazila a musím říct, že to bylo skvělý (obvykle ff moc nečtu
, ale tohle mě fakt zaujalo) 
to je pocta
děkuju 
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Barush, tys musela mít vážně velkou depku když to psala, páč tohle je fakt úžasný! Jak ty to jenom děláš...
Jsem jako kočka...občas se k vám přitulím a občas není radno si se mnou zahrávat.
Feed Me!
Adopted from Valenth
Janoo, Ty máš jinou přezdívku!! (a já si řikám, kdo se mě to opovažuje oslovovat jménem
)
no, děkuju... byla ta taková ta normální duševní skleslost...
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Juj tak promiň
To víš, ideální přezdívku jsem ještě nenašla, pořád zkoušim něco novýho 
Jsem jako kočka...občas se k vám přitulím a občas není radno si se mnou zahrávat.
Feed Me!
Adopted from Valenth
Tak tohle... Nemá chybu. Jasný, když má někdo depku, napíše hezký skvosty a až se z toho vyhrabe, nevěří, že to napsal
Doufám, že pokud jsem teda pochopila Tvojí poznámku správně, že se vše obrátí k lepšímu.
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
ta přímá řeč mi ze začátku připomíná Román pro ženy.... (Olivere ty hajzlee!!!!!!!! ehm...
)
škoda že to tady není trochu delší.... ale jak si mi posílala ten druhej konec.... no pááni ukápla mi u toho slzička
miláčku...
(ať za to máš aspoň prachy 
)
i kvuli mě? takové smutné? .... aaach jo...
no je to krása... eh krása... no víš jak to myslím... je to..
strašně přemýšlivý a přesně jam máš v poznámkách srdcervoucí
ale, lásko, máš opravdu veliký talent! měla bys ho prodávat!
--->TOTO<---
Nejnovější FA
DEVIANTART
kdy budeš mít další "depku"?rád bych si zase přečetl něco takhle kvalitního
juuu,..
pekne napsany,..
(sakra to sem nepatri - dam si za to facku)
)
aaaa malinyyy,..
no jo talent se opet projevuje,...
je to pekny,..
ty ses Sakura? (neptej se na nic dik,..
Watashi ni makazetesai
Je to naaadherny. Uz ten nazev ve me vyvolal radu pocitu. Asi to bude tim, ze miluju dest, zboznuju bourky... proste vse, co je spojene s nebem... Ale to sem ted nepatri
Jak jsem rekl... je to moc pekny a ja hodnotim petkou 
existuje něco jako "dešťofílie"??
protože jestli jo, tak jí asi trpim... právě proto sem to pojmenovala takhle (jsem ráda, že nejsem jediná... 
)
díkes
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Jo tak 'destofilie'...
juu, máš pěknej nick *zvrhlej výraz*
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Tetíí... konečně jsem se k tomu dostala a vůbec toho nelituju...
úžasná povídka, jsi vážně všestranej talent...
Můj Valenth
Čtu tohle a přitom mi hraje Kristýnka od Petera Nagyho..
Jashin,Barush,co mi to děláš?Mám dojem,že tohle hodně vypovídá o stavu Tvojí mysli..čičinko moje,je to úžasný
jsem členem KA-R 'jen pro zasvěcené'
možná to byl Sasuke, možná ne... psychologickej význam týhle "povídky" je ale hlouběji... (ve mě... achjo...) jsem ráda, že ste tady zanechali koment... (hlavní bylo, že si to aspoň někdo přečetl
)
(a že se mi to už několikrát povedlo...)
jo a nechtěla jsem nikoho rozbrečet
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Rozplakalo ma to...vážne. Bolo to nádherné, tie pocity a všetko...
Dokonalé.
Mimochodom k tvojej poznámke...neviem či som to pochopila správne ...ale držím plce nech sa všetko vráti k lepšiemu:)
Ale keby sa ti "to niečo" nestalo nevznikol by tento skvost...
A tiež som napísala jednorázovku tak povedzme "kvoli istým okolnostiam"...a bez ohladu na ňu, vtedy vznikajú najlepšie poviedky.
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Až mě zamrazilo... naprosto dokonale popsaný pocity, tak lehce se mi to představovalo... je to dost dobrá povídka. Co dobrá - výborná. Skvělá. Klobouk dolů a všechna čest
Tak to je... To je... Krásný... Četla jsem to jedním dechem. Ty pocity jsou krásně popsané.
Pochopila jsem správně, že to byl Sasuke?