Nikdy nejsi doopravdy sám 12

12.kapitola – Nedokáži to…
Od pohřbu již uběhla nějaká doba, do funkce nastoupila Pátá Hokage. Sachiko se rozhodla, že za ní zajde co nejdříve.
Přesto se však k tomu nemohla dostat, ale přece jenom vyrazila za Hokage. Loudala se, ale přesto neuběhla zase tak dlouhá doba, než se ocitla před velkými dveřmi.
Zaklepala, nic se neozývalo. Zaklepala tedy po druhé, pořád nic. Zaklepala po třetí a otevřela dveře, Pátá… Spala.
„Hokage-sama?!“ oslovila ji opatrně.
„Teď ne, Shizune… Žádné papírování…“ zamumlala Pátá ze spaní.
„Hokage-sama!“ lehce zvýšila hlas.
„Ne! Ne! Ty papíry… Papíry utočí… Mají takové… Ošklivé nožičky!“ zamumlala Tsunade.
„Hokage-sama!“ málem vykřikla.

Kage Konohy s sebou trhla a automaticky sebrala pero, když si ovšem všimla, že je to pouze nějaký otrapa, zamračila se.
„Omlouvám se, že Vás budím, ale přicházím za Vámi s prosbou.“ Hlesla Sachiko.
Nebylo třeba chodit okolo horké kaše, černovláska věděla, že by jí to nemohlo pomoct.
„Jakou?“ zeptala se Tsunade a zacivěla na jeden papír.
„Chtěla bych… Přestat být Kunoichi.“ Cekla černovláska.
„Proč?“ zamračila se pátá.
„Já už nemůžu dál… Bojovat a přiznejte sama, Shinobi který není schopen bojovat, či pouze používat ninjutsu kvůli Psychickému stavu je k ničemu.“ Pípla Sachiko.
„Chápu, Tvou situaci… Ehm… Jméno?“ zamračila se Tsunade.
„Sachiko… Sachiko Shigeru!“ vyhrkla.
„Aha. Takže, Sachiko, ráda bych Ti vyhověla, ale nyní máme nedostatek Shinobi a vesnice se rozpadá…“ řekla Tsunade.
„Klidně budu plnit mise mimo boj, Déčkové mise.“ Přikývla okamžitě Sachiko.

„Dobře, uděláme to takhle:
Ty budeš prozatím plnit všechny mise, které Ti zadám, jakmile to však bude možné, přestaneš být Kunoichi a začneš žít jako normální obyvatel Konohy. Chápeš?“ pohlédla na ni Pátá.
„Rozumím!“ přikývla černovláska.
„Mimochodem, ty jsi byla studentkou Sichiniho?“ zeptala se Tsunade.
„Byla… To je vhodné slovo.“ Hlesla.
„Aha. Takže Ti zadám misi.“ Změnila téma hokage.
„Ano.“ Přikývla.
„Budeš hlídat severní hranice.“ Řekla přísně.
„Rozumím.“ Přikývla a otočila se.
Otevřela dveře, následně jimi prošla zavřela za sebou. Byla šťastná a přitom smutná, bude ještě chvíli držet, ale potom už bude moci přestat zabíjet.

Zbývalo jediné, čekat na vhodnou příležitost. Zamířila k sobě domů, vzala si tašku a všechno potřebné, včetně kunaií, shurikenů, obvazů, atd.
Ještě chvíli a bude moct být normální, ještě malinkou chviličku… Možná pár dní… Možná pár týdnů… Ale již brzo.

Zahleděla se na poslední zbraň… Katanu. Uchopila ji do ruky a zahleděla se na její ostří, jak krásné, elegantní a přitom tak nebezpečné.

Vyšla z domu, usmála se na Uchihu před domem, ten ji věnoval však jenom zamyšlený pohled, viděla na jeho zádech baťoh.
„To jdete na misi?“ zeptala se.
„Tak nějak.“ Pokrčil rameny chlapec.
„Ach ták! Je to tajná mise!“ přikývla Sachiko mírně pobaveně.
„Omlouvám se.“ Řekl náhle.
„Za co? Proč?“ nechápala dívka.
„To pochopíš… Časem.“ Prohlásil Sasuke.
„Ale… Nerozumím Ti.“ Zašeptala dívka.
„Teď ani nemusíš.“ Řekl.
„Ale chci! Uchiho, nezastírej! Proč se mi sakra omlouváš?“ vybuchla Shigeru.
„To teď není důležité, uvidíme se… Někdy.“
Černovláska jenom zamžikala a pohlédla na místo, kde ještě stál její přítel… Byl pryč.

Přeskupovala se po celou hodinu z místa na místo než konečně dorazila na hranice. Sedla si na strom a čekala, přemýšlela o tom co řekl Uchiha.
Po několika hodinách, začalo pršet. Černovlasá dívka seděla na větvi stromu kryta listy. Meditovala, takhle tam seděla až do desíti než konečně vyrazila domů.

Byla tma… Ani nevěděla proč, ale byla nervózní. Déšť ustal. O půlnoci se dostala domů a vydala se informovat Hokage.
Možná to byla čirá škodolibost, možná jenom pocit, že se něco stalo o čem by měla vědět. Zaklepala k překvapení se ji ozvalo:
„Dále.“
„Hokage-sama… Severní hranice jsou v pořádku.“ Řekla dívka.
„Sachiko… Hmm… Shigeru. Známá Sasuke Uchihy, že?“ vzhlédla Tsunade od papírů.
„Ano.“ Přikývla dívka.
„Uchiha Sasuke dnes opustil vesnici aby se přidal k Orochimaru.“ Řekla Pátá stručně.

Dívce vypadlo hlášení sepsané na papíru z ruky, náhle neviděla světlo na konci toho tunelu. Věděla jediné…
Sasuke… A Orochimaru…
Najednou cítila jak ji všechno uniká, pochopila proč se omlouval a všechno okolo toho.
„Ne… On by…“ špitla.
Černovlasá dívka cítila, že ji po tvářích stékají slzy, nechtěla věřit něčemu takovému, ale dávalo to smysl.
„Prosím, dejte mi misi, abych se ho mohla poku-…“ začala.
„Ne, Shigeru Sachiko, od této chvíle již nejsi Kunoichi Skryté Listové.“ Řekla Tsunade.
„Ale to pře-…“ vyhrkla.
„Můžu to udělat, nenechám kohokoliv aby šel přímo k Orochimaru. Je mi líto.“ Zavrtěla hlavou Pátá.

„Takže mně raději odvoláte ze služby?“ vybuchla dívka.
„Ano.“ Přikývla Hokage nevzrušeně.
„Možná si teďka říkáte Pátá Hokage, ale rozhodně se tak nechováte! Vždyť je Vám úplně jedno co se děje v Konoze!“ rozkřikla se Sachiko.
„Tenhle rozhovor skončil.“ Řekla Pátá.

Shigeru vyšla z budovy a naštvaně se zamračila. Cítila jak jí probíhá vztek a přitom smutek, nemohla přece jenom tak sedět a nic nedělat.
„Ne… Sasuke…“ zašeptala.
Slzy se jí hrnuly z očí, nemohla to zastavit, rozběhla se ke bráně. Stále vybavená z mise, nenechá to jen takhle!
Doběhla k velké bráně, nikdo tu nebyl, taky… Kdo by tu byl po půlnoci. Zahleděla se na vchod a přitom východ z vesnice, už jednou tudy procházela.

Černovlasá dívka stála před bránou, stačilo již udělat jenom jeden krok a nebyla už cesta zpátky, ale ona věděla, že je na ní pomstít klan Shigeru a nic jiného ji nezbývá.

Sachiko stála před průchodem, ještě jeden krok a byla Zběhlík. Jenom jeden krok stačil…
Nedokáži to, nechci už bojovat… Ani pro Sasukeho… Ale Sasuke…