Po pěti letech: Mise v zemi Železa 04 - Mračna se stahují

Asi za tři hodiny se Hinata probudila. Strašně ji bolela hlava. Venku byla tma a u jejích nohou plápolal oheň. Všimla si, že je v nějaké jeskyni, ale vůbec si nemohla vzpomenout, jak se sem dostala.
Pak si vzpomněla. „Slyšelas, tvůj kluk je mrtvej, sice nám plány trochu zkomplikoval, ale teďka už žere hlínu.“
“Naruto-kun...“ šeptala potichu mezi vzlykáním. Chtěla jít ven, aby se mohla vrátit zase na místo, kde byl on, jediný člověk, kterého milovala. Když vstala, zamotala se jí hlava a upadla.
Rukou dopadla do něčeho mokrého. Podívala se co to je.
„Krev!? Čí je?“ a všimne si ležící postavy u vchodu do jeskyně. Doplazí se k ní, otočí ji tváří nahoru a zděšeně vyjekne.
„Naruto-kun, ne..., co ti je? Vstávej, prosím!" Třese s ním a vzlyká. Slzy jí padají na jeho tvář až jí najednou zastaví ruka která ji pohladí po tváři.
„Prosím, netřes se mnou, jenom tím zvyšuješ bolest.“ usmál se Naruto a otevřel oči na Hinatu.
„Naruto-kun!“ a už mu visela kolem krku.
“Já sem se o tebe tak bála!“ a líbala ho všude kam se jenom podívala.
„Jau, jau, jau Hinato, prosím tebe, nech toho!“ křičel Naruto bolestí a zároveň štěstím z toho, že jsou oba v pořádku. Nakonec se oba dlouze políbili. Naruto ji pohladil po tváři a znova omdlel.
Hinata vyjekla, rychle zkontrolovala puls...
„Jenom omdlel.“ vydechla donesla ho k ohni, tam mu sundala plášť s trikem.
To co viděla, jí znovu rozplakalo. Měl zranění naprosto všude, kam se podívala. Nejhorší byl asi ten zlomený šíp, který měl v hrudníku.
Najednou někdo promluvil.
„Vytáhni ho.“ Hinata se rozhlíží všude po okolí, kdo to byl, nikoho neviděla.
Znovu se ozvalo: „Vytáhni ten šíp, pokud ho chceš zachránit.“
„Kdo jsi?“ zeptala se.
„Já jsem část Naruta, většina lidí mi říká Kyuubi no Youko a sídlím v jeho těle.“
Hinata se lekla, protože si všimla, že ten hlas vychází z Narutových úst.
„Přestaň se děsit a dělej vše, co ti řeknu. Pokud to uděláš, tak se brzo uzdraví.“ řekla Liška už mírně naštvaně.
Hinata poslechla. Pak až do ranních hodin zašívala tržné rány a vázala obvazy.

„Výborně, je hotovo.“ řekla Liška po čtyř hodinách.
“Teď ho nech odpočívat a mě taky, potřebuju hodně čakry, abych mu pomohla. Snaž se, ať je v teple a sežeň nějaké jídlo.“ řekla nakonec a odmlčela se.
Hinata poslechla a šla sehnat nějaké jídlo. V lese chytla dva zajíce a donesla je zpátky k Narutovi. Hodila je do kouta jeskyně.
„Jídlo udělám, až se probere.“ pomyslela si, vyčerpaně sjela po zdi do sedu a usnula.

Když se Naruto vzbudil, prudce se posadil.
„To asi nebyl dobrej nápad.“ řekl a podíval se na ránu v hrudníku, která se mu při tomhle pohybu znovu otevřela a zbarvila obvazy do temně rudé. Bolestivě syknul a znova si lehl. Zavřel oči a chtěl znovu spát, ale v tom slyšel hlas vedle sebe.
„Naruto-kun,si vzhůru?“
Otevřel oči.
„Á, Hin, právě jsem se probudil, jak ti je?“ ptá se starostlivě.
Hinata se začervenala.
„Já už jsem v pořádku, mě skoro nic nebylo, ale spíše jak je tobě? Nedáš si něco k jídlu?“
ukázala na králiky nabodnuté na klacku u ohně.
Naruto si uvědomil, jaký má hlad, až když se o tom zmínila, chtěl se zvednou aby si jednoho vzal, ale zase sjel na zem a bolestivě zasténal.
„Já ti ho podám.“ rychle přiběhla Hinata s kralikem v ruce. Podala mu ho a sedla si vedle něj.
„Děkuju ti, Hin. Jak dlouho jsem byl mimo?“ ptal se a při tom ohlodával králíka.
„Moc dlouho ne, pár hodin, máš užasnou regeneraci.“
„Jo, to mám, díky Kyuubi.“ přitakal a pokračoval v jídle.
Mlčky vedle sebe seděli. Naruto se cpal masem a až Hinata prolomila mlčení.
„Naruto-kun, promiň že jsem nebyla silnější. Já sem zavinila všechno, co se včera stalo, byla jsem neopatrná a slabá a ty jsi kvůli tomu zraněný.“
Naruto se na ní podíval. Hleděla do země a slzy jí padaly na kolena. Chvilku váhal, ale nakonec udělal to, na co myslel celou dobu, co je s Hinatou. Rukou ji něžně natočil hlavu na sebe a dlouze jí políbil. Hinata mu polibek opětovala, a když se od sebe odtrhli, tak se na ní Naruto usmál.
“Nevidím ani jeden důvod, proč by ses mi musela omlouvat, moc tě miluju a udělal bych cokoliv pro tvou záchranu.“
Hinata se na něj s úžasem podívala. Nevěřila vlastním uším. Konečně se dočkala.
„Já tě taky moc miluju.“ a znova ho políbila.
Naruto se jenom usmál, položil si hlavu k Hinatě do klina, pohladil ji po tváři a usnul.
Dalšího dne se Naruto probral, vstal, došel na okraj jeskyně a hledal pohledem Hinatu.
Po chvíli ji našel. Stála uprostřed jezera a trénovala vodní techniky.
„Můžu jí pomoct,“ ozval se hlas v jeho hlavě, „jestli chceš, stejně jako tebe, tak i ji můžu naučit nějaké techniky, ale u ní to bude omezené jenom na vodní živel a na množství čakry, i když to by se taky dalo vyřešit tím, že bys jí dával svoji.“
„To by šlo?“ začal se divit Naruto.
„Samozřejmě že šlo, s kým myslíš, že se bavíš.“ řekla liška arogantně.
„Co že si najednou tak rozdávačná, mě trvalo několik let, než sem tě přemluvil, abys mě zasvětila do svých technik.“
„Řekněme, že sem jí dlužná.“
„Dlužná?“
„To je jedno, tak chceš jí pomoct nebo ne, máme tak tři dny, než se úplně uzdravíš.“ začala řvát Liška.
„Jo, tak neřvi, už jdu.“ stoupl na vodu jezera a šel k Hinatě.
„Hinato!“ zavolal dva metry od ní, měla zrovna vyvolanou nebezpečnou techniku a nerad by s ní dostal... A ještě k tomu jí moc nekontrolovala.
Hinata se zarazila, zrušila techniku a otočila se.
“Naruto-kun, co tady děláš, měl bys odpočívat a šetřit se.“ a už ho vlekla zpátky do jeskyně.
„Hinato počkej, přišel jsem ti pomoct s tvým tréninkem, jestli teda chceš.“
Hinata chvíli mlčela..
„No samozřejmě, že bych chtěla, ale myslím si že nejsi ve stavu, abys mě mohl trénovat!“a podívala se na všechny jeho obvazy, zmáčené krví, které mu koukaly zpod oblečení.
„Tak jsem to nemyslel...“ začal před sebou Naruto mávat rukama.
„Jak tak koukám, tak tvůj element je voda.“
Hinata kývne.
„Můžu tě něco málo naučit o vodním elementu a k tomu nějaké techniky.“
Hinatě se rozzářil obličej a šťastně se usmála.
“Naruto-kun, nevím co na to říct,“ ale ještě vážně dodala.
„Nebudeš to přehánět, ať si nepřitížíš.“
„Neboj se, Kyuubi mi řekla, že máme tři dny do mého úplného uzdravení, takže můžeme trénovat.“
Rozhodil ruce.
“Tak začneme.“ změnil na oko hlas, aby zněl jako učitel.
Hinata se rozesmála, ale bedlivě poslouchala.
„Určitě víš, že pomocí stínových klonů se dá trénovat, už jsi mě u toho několikrát viděla, že jo?“
Hinata přkývla.
“Takže budeme trénovat stejně.“
„Ale já nemám tolik čakry, abych udělala odpovídající počet, zvládnu jich možná dvacet, ale to je tak všechno.“ řekla smutně Hinata.
Naruto k ní přistoupil a dal jí ruce na tváře.
“Teďka se ani nehni.“ řekl jí a zavřel oči.
Hinata čekala, co se bude dít. Najednou cítila jak se do ní vlévá energie, chtěla ucuknou ale Naruto jí zastavil.
“Klid, nic se ti nestane, dávám ti jenom svou čakru.“ vysvětloval Naruto
„Já sám mám ještě čakru devitiocasé. Pro teď jí mám nadbytek a není mi k ničemu, ale tobě se bude v nadcházejících třech dnech hodit.“
Hinata poslechla a uklidnila se.
Po několika minutách od ní ustoupil.
„Tak co jak se cítíš?“
Místo odpovědi udělala Hinata pečeť a zakřičela: „Kage bushin no jutsu!“ a kolem nich se vytvořilo asi pět set klonů v podobě Hinaty. Ta se jenom zachichotala.
„Můžeme začít, Naruto-sensei.“

Mezitím u Akatsuki
„Ohlásily se už přepadové týmy, které jsme vyslali za těmi ninji z Listové?“ zeptal se Pein.
„Nikdo se zatím nevrátil.“odpověděl Itachi.
„Vyšlete další, a ať každý tým vede člen Akatsuki nebo Hebi, chci, aby byli mrtví, než sem dojdou, mohli by zkomplikovat naše plány.“
„Ty jdi také.“ a podíval se na Itachiho.
„Já říkal, ať nás tam pošlete rovnou.“ řekl slizce Kisame a už se chystal připojit k Itachimu, který byl zrovna na odchodu.
„No to si říkal, ale ty nepůjdeš. S Itachim,půjde Zetsu.“ rozkázal Pein.
„Cože? Proč nemůžu jít já?“ začal řvát Kisame, který byl očividně natěšený na nějaký pořádný boj.
„Nemám důvod vysvětlovat ti svá rozhodnutí, ale aby v tom bylo jasno. Zetsu tam sice půjde, ale do boje se nezapojí. Jako vždy bude sbírat informace o nepříteli a pak nám je přinese.“
„Rozuměl jsi Zetsu?“ zavolal Pein, až se jeho hlas rozléhal po celé místnosti, kde všichni seděli.
Ze zdi před ním se objeví obrys hlavy se zelenými výčnělky kolem.
„Ano rozuměl, pane.“ a s tím se opět zasunul zpět do zdi a zmizel.

„No vidíš, už ti to jde. Teď zruš klony, ať se ti načerpají zkušenosti.“ zavolal Naruto na Hinatu.
Ta poslechla a okamžitě, jak to udělala, tak omdlela vyčerpáním. Naruto ji rychle zachytil a vzal ji do náruče.
“Jak jinak, trénuje už tři dny v kuse. Není divu, že je vyčerpaná.“
Naruto odnesl Hinatu zpátky do jeskyně a začal připravovat jídlo.
„Strašně moc se zlepšila, myslím, že ve vodních technikách nebude mít konkurenci. Ještě bych ji mohl naučit něco s mečem, pokud bude chtít. Ovládat jen jeden element je dost ošidný.“
Hinata se mezitím probrala.
„To jsem znova omdlela?“ ptala se zklamaně.
“Není se za co stydět, tenhle styl tréninku je dost vyčerpávající, i já s tím mívám problémy. Musím říct, že jako tvůj sensei jsem na tebe velice hrdý, ovládlas vodní element za tři dny a k tomu se ti zvedla čakra asi na hranici mé.“
Došel k ní, políbil ji a podal jí jídlo. Hinata se začervenala a vzala si ho od něj.
“Nemám tě už co naučit, alespoň ne teď. Proto se zítra vydáme znovu na cestu,“ pokračoval Naruto, “v předchozích dnech jsme dost hnali, tak nemáme žádnou ztrátu.“
Chvíli se zamyslel.
“Jsme asi na stejné úrovni, jako ostatní.“
Dalšího dne jak Naruto řekl, tak vyrazili. Na cestu se dali už asi v pět hodin a cestovali neskutečnou rychlostí. Až se Naruto sám divil. Otočil se na Hinatu, aby zkontroloval, jak je na tom. Ta se jenom usmála a jedním skokem byla před ním.
„Očividně jí můj trénink pomohl.“ usmál se Naruto a přidal.