Tajemství klanu 5 - To je moje žába!

„Áááá konečně nudličky.“ Zaradoval se Naruto, když mu kuchař v místní restauraci předhodil ramen.
„Dobrou chuť.“ Usmála se na něho Hinata a vzala do rukou hůlky, rozlomila je a zabořila do své porce.
„Tobě taky.“ Zamumlal Naruto už s plnou pusou. Kuchař evidentně překvapen Narutovo rychlostí ani nestihl připravit další porci a blonďák už si znovu objednával.
„Promiň kluku, ještě to nemam, jsi na mě moc rychlý.“ Podrbal se muž prodávající nudle ve vlasech a zčervenal.
„Ach jo…“ Povzdechl si Naruto a podíval se hladově na Hinatinu porci. Pak mu to ale přišlo blbý.
„Jdu na průzkum, sejdeme se na pokoji. Nashledanou.“ Rozloučil se, a aniž by nechal Hinatu odpovědět, odešel pryč.
„Co je s vaším přítelem?“ Podíval se udiveně prodavač na dívku, která zrudla víc než rajče.
„No…my…neto…on…ja…“ Nedokázala se pořádně vymáčknout.

„To je ale šnek. Tohle by se mi v Ichiraku nestalo.“ Stěžoval si sám sobě v duchu Naruto, cestou zamračenými ulicemi městečka. Náhle jeho oči zpozorovali obchod s mapami, průvodci a různými letáky.
„S tím by to naše hledání hory Geru šlo rychleji.“ Napadlo ho a zamířil k obchodu. Přišel ke stojanu, na kterém byly vystaveny mapy. Chvíli hledal mapu země blesků, to se mu podařilo a tak jí rozevřel a začal hledat. Toho si všiml prodejce, přišel k němu a vytrhl mu papír z ruky.
„Buď si jí kup, nebo odejdi.“ Zamračil se na blonďáka.
„Chtěl jsem se jen kouknut, jestli v ní je to, co hledám.“ Řekl zmateně blonďák. Takový přístup opravdu nečekal.
„Kup, nebo vypadni! Už sem ti to řekl.“
„Tak mi to dejte.“ Vytáhl Naruto z kapsy plnou peněženku a na starce se zašklebil. Ten jen kulil oči. Naruto se opět zašklebil a vyhodil peněženku do vzduchu, to ale neměl dělat. Peněženka jaksi už nedopadla do jeho ruky. Asi osmiletý klučina se kolem něho prohnal a díky Narutovo nepozornosti ukořistil jeho nabouchanou žabku. Blonďákovi okamžitě došlo, co se stalo, a za chlapcem v otrhaných šatech se rozběhl.
„Hej, počkej! To je moje! Vrať mi to!!“ Řval za ním, ale chlapec ho ignoroval a nestále před ním utíkal ulicemi města.
„UGh…už mě nebaví! Kage bunshin no justu!“ Složil Naruto ruce v pečeť a vedle něho se objevili další dva klony.
„Blokňete ho!“ Zakřičel a klony se vydali kupředu. Vyskočil na střechu a běžel za chlapcem po střechách domů. Obyvatele městečka z toho nebyly 2x nadšení. Chlapec náhle z ničeho nic zatočil mezi dva domy. Naruto se zastavil a ze střechy sledoval příchod svých dvou klonů. Kluk vběhl do slepé uličky, na jejímž konci ale stála skupinka čtyř muž. Chlapec k nim doběhl a jednomu z nich ustrašeně vrazil Narutovo žabí peněženku.
„Dobře Ichumi.“ Pochválil muž chlapce, to už se ale zpoza rohu vyřítili Narutovo klony.
„Ty blbče, co sem lezeš, když tě honí!“ Fláknul jednu chlapci druhej, ten se naplácl na zeď jednoho z domů. Klony se na muže jen zamračili.
„To je ta největší slabost, která může na světě být! Využívat malý dítě ke krádežím!“ Zaječel jeden z klonů.
„Nestrkej do toho nos! Není to tvá starost!“ Zaječel chlápek s žábou v ruce.
„Mám takové tušení, že je, když je ta peněženka v tvých rukou moje!“ Zamračil se Naruto a vytáhl kunai.
„Eh…ty si ninja.“ Všiml si jeden z chlápků čelenky na narutově čele.
„Jashine…neříkají mu blesk.“ Pousmál se Naruto na střeše.
„Shinobi nebo ne, dostane přes hubu! A tmáhleten taky, až se probere!“ Zamračil se muž směrem k místu, kde bezvládně ležel chlapec.
„On pro tebe vykonává takovou špinavou práci a ty ho za to budeš ještě mlátit?! Sakra vždyť je to ještě dítě!!!“ Zaječel klon. Naruto na střeše prožíval úplně to samý, co jeho kopie dole v uličce, div že neseskočil dolů, ale nechtěl se prozradit dříve, než to bude potřeba.
„Právě, je to ještě dítě! Musí se vychovávat, dokud to jde!“ Zamračil se muž a rozběhl se proti klonům.
„A tebe vychovám tak…“ Zaječel chlap. Naruto se však napřáhl a jednu nemotornému protivníkovy vrazil přímo do nosu. Ten se svalil na zem a z nosu se mu spustila krev.
„Šéfe!“ Zaječel zbytek party.
„Neříkali jste něco?“ Zašklebila se jedna z blonďákových kopií.
„Toho budeš litovat!“ Křikl muž, utřel si krev a postavil se zpět na nohy.
„To pochybuju! A teď mi naval mou peněženku!“
„Chceš jí?! Tak si pro ní pojď!“ Zaječel chlápek s rukou za zády. Narutův klon se proti němu rozběhl a už se napřahoval k dalšímu úderu, ale zloděj byl tentokrát rychlejší a nožem, který schovával za zády klon přefikl. Ten se automaticky rozplynul.
„Co to ku*va bylo?!“ Nechápavě na to partička hleděla.
„Už mě vážně nebavíte!“ Rozběhl se i druhý klon proti zlodějům, výsledek byl však úplně stejný. *poof*
„Co to je sakra za pouťový triky!“ Zaječel muž, čímž Naruta na střeše rozběsnil. Muži uslyšeli zahora jakoby svištění a uviděli pod sebou čím dál tím víc se zvětšující stín.
„Rasengáááán.“ Muži tak tak uskočili Narutovo útoku. Blonďák se pomalu vyhrabával z jámy, kterou na onom místě vyhloubil. Zloději celý vystrašený na něho hleděli jako na smrtku, která si pro ně přišla.
„Co…co sakra jsi?!“ Klepal se chlápek.
„Rozhodně ne pouťovej kouzelník! A teď naval tu peněženku!“ Zaječel Naruto plnej vzteku.
„Ji…jistě!“ Hodil mu muž žábu.
„A teď vypadněte, ať už vás tady nevidím!!!“ Muži zmizeli dřív, než by do sebe stačil Naruto hodit jednu porci ramenu. Blonďák přišel k chlapci, vzal ho do náruče a utřel mu potůček z krve, jenž mu vytékal z pusy a špinil mu už tak dost otrhané oblečení.
„Bude v pohodě.“ Řekl si sám pro sebe.

Chlapce odnesl na pokoj u zlatého kotrmelce. Hinata byla trochu překvapená nečekanou návštěvou. Naruto uložil chlapce do postele a začal dívce vysvětlovat, kde vlastně k chlapci přišel.