Po pěti letech: Mise v zemi Železa 01 - Shledání a zkouška

„Tsunade-sama,Tsunade-sama“ volá Shizune a prudce otevře dveře do pracovny páté Hokage, která pohodlně leží na stole s flaškou saké v ruce.
PRÁSKKK---Rána, způsobená bouchnutím dveří o zeď, probudí zmiňovanou osobu, která se s cuknutim probudí.
„Heee,co se děje? Kdo tady děla takovej kravál!?“ heká Tsunade a drží se za hlavu.
Podívá se ke dveřím, chvili zaostřuje.
„Ááa, to jsi ty, Shizune, co se děje?“
„Tsunade-sama, vratili se!“ volá ještě ode dveří.
„Kdo?“
„Naruto a Jiraiya……"

Mezitím...
Bylo už pozdě večer, když se u brány Konohy zastavili dva muži a šťastně hleděli na znak na braně...
„Konečně doma.“ řekl jeden z nich.
Měl středně dlouhé světlé vlasy, modré oči a na čele čelenku se znakem Konohy. Na sobě měl černý plášť, dlouhý až na zem, černé kalhoty a vosoké pevné boty.
Jeho bělovlasý společník se jenom usmál... Oba udělali současně několik pečetí a zmizeli.

U Tsunade
„A kde jsou?“
Ještě než Shizune stačila odpovědět, tak se před nimi s hlasitým "puf" objevily dvě postavy.
„Dobrý večír, Tsunade.“
„Čau, bábi Tsunade.“
Oba najednou pozdraví a jdou blíž ke stolu, s rukou zvednutou na pozdrav.
„Tak jste konečně dorazili, já už myslela, že vas nikdy neuvidim, zdravim Jiraiyo,“ a podavá mu ruku, „ráda tě vidim.“
Pak se podívá udiveně na druhého příchoziho.
„Naruto, jsi to opravdu ty?“
„Jo a sem rád, že vás vidim...“
„Tys ale vyrostl, člověk by tě skoro nepoznal!“
„Čas dělá divy.“ vtipkuje Naruto a sedá si do křesla před stolem. Všichni nasledují jeho příkladu a Jiraiya se ujímá slova.
„Přišli jsme se nahlasit po cestě a říct ti novinky, co se týče Akatsuki a Orochimara, to je taky jeden z hlavních důvodů, proč jsme se tady tak najednou ukázali.“
Tsunade pokyne rukou, aby pokračoval.
„Před pěti lety, když jsme odešli z Konohy, tak jsme začali cestovat po všech různých zemích a dozvěděli jsme se nemilé věci... Orochimaru se opět připojil k Akatsuki spolu s týmem Hebi a Sasukem Uchihou a chystají útok na Konohu. Nyní mají zakladnu v Zemi Železa a tam shromažďují velmi početné vojsko z naverbovaných nebo zotročených zemi kolem svého území. Pokud vyrazíme hned, dá se tomu ještě zabranit a zníčit je. Podle mě není dobré moc otálet...“
„Co navrhuješ?“ ptá se se zamračeným pohledem Tsunade.
„Myslim, že osmičlenej tým by mohl udělat přepadovou misi a zničit hlavní mozek celé akce, což je samozřejmě Pein a Orochimaru, bude k tomu potřeba přinejmenším Jouniny. Je to nezkutečně obtížná mise, a to, že je Země Železa vzdálena měsíc cesty od Konohy, hraje nepřátelům do karet.“
„Bohužel, já se té mise nemůžu zučasnit," pokračoval Jirayra s omluvou ve tváři, "zítra se musím znovu vydat na cestu, ještě musim něco ověřít, ale snad se dokažu dostat včas na místo setkaní vašeho týmu.“
„Bohužel máme problém," zastavila ho Tsunade ve vyprávění, "nyní si nemůžu dovolit postrádat osm Jouninů kvalit, které potřebuje tato mise. Konoha má problémy i se sousedními zeměmi a všechna vojenská sila se přemístila na hranice země, ale několik lidí tady přece jen zůstalo, pokud půjde i Naruto, tak by jich mělo být přesně osm."
Otočila se na Naruta, sedíciho v křesle, protože čekala nějakou reakci od hyperaktivniho genina, ale ta se nedostavila. Naruto spokojeně spal a z pusy mu tekla slina na rameno a mumlal něco o Ramenu a vepřovém.
„No, myslim že ho přenesu do jeho bytu a domluvime se zítra,“ znechuceně prohlasil Jirayra, když viděl Naruta a vzal ho do náruče.
„Jistě, a vyřiď Narutovi, ať je zitra v osm ráno na cičišti číslo pět. Musím ho přezkoušet, přece nebude do smrti gennin.“
Jirayra přikývnul že rozumí a zmizel…
Odnesl Naruta do jeho bytu, napsal vzkaz, kam má ráno jit a vše, co se domluvilo u Tsunade, nařídil mu budík a odešel..

Ráno u Naruta
Naruto se ráno probudil za zvuku budíku, který nenařídil, byl z toho dost zmatený a proto spadnul z postele na hlavu a vyválel se v asi pěticentimetrové vrstvě prachu, která se tady nanesla za těch pět let, co ve svém bytě nebyl. Až po chvili si uvědomil, že je ráno a kde vlastně je.
„To jsem včera usnul už u bábi Tsunade?“ vrčel si pro sebe a rychle šel otevřít okno, aby se v tom zvířeném prachu neudusil…
„Je tady bo*del jak v tanku, ....že se vůbec divim.“
Povzdechl si, udělal jednoduchou pečeť, udělal si čtyři stínové klony a poslal je uklizet.
On sám se šel zatím do koupelny.
Když po dvaceti minutach přišel, oblečený a umytý, tak měl pokoj uklizený a na stole viděl ležet nějaký papír.
Došel k němu, rozbalil, přečetl si co mu kdo chce a začal se smát...
„Tak mise a dneska zkouška o novou hodnost, už se nemůžu dočkat. V kolik, jo už to vidim, hm v osm.“ podival se na budík a opět se usmál.
„To ještě stihnu rámen!“ a rychke vyrazil do své oblíbené restaurace.
Tam si dal několik misek rámenu a spokojeně se přenesl na určené místo zkoužky.

Mezitím U Hokage
„Jsou tady všichni?“ volala Hokage a mávala rukama, aby šli všichni blíž.
„Jsem ráda, že jste se všichni dostavili tak rychle, mám tady důležitou misi pro vás pro všechny.“ a pohledem přejížděla všechny v mistnosti.
Byl tu Neji, Hinata, Lee, Sakura, Ten Ten, Shikamaru a jako poslední se samozřejmě dostavil Kakashi-sensei.
„Jak jsem řekla, mám pro vás pro všechny misi, je to obtižnost super S a je velice důležité, aby byla bezpodminečně splněna.“
Všichni vyvalili oči, protože super S mise se davaly pouze těm nejsilnějším shinobi z vesnice. Dokonce i Kakashi si přestal číst tu svoji knížku.
Tsunade pokračovala vypravěním o misi, které proběhlo včera mezi ní a Jiraiyou.
„Nakonec poslední informace.“ pomalu ukončovala monolog.
„Z vašeho osmičleného týmu se udělají na cestu čtyři dvoučlené a každá z těchto dvojic vnikne do Země železa z jiné strany. Bude to tak méně nápadné. Tam se sejdete na dohodnutém místě a budete pokračovat v misi. Nějaké otázky?“
Po chvili...
„Emm, Tsunade-sama...“
„Ano, Hinato?“
„No, ja jenom, že je nás tady pouze sedm, kdo bude ten osmý člen našeho týmu?“
„Pokud ho chcete vidět, tak se mnou pojďte na cvičiště pět, bude se tam konat jeho přezkoušení.“
Po těchto slovech mrkla na Kakashiho, který uz samozřejmě věděl, co se dějě, protože včera večer potkal Jiraiyu. Všichni si toho všimli a tak se na senseie otočili, ale ten už zmizel…
„Sakra, kam se zase poděl!“ nadávala Sakura.

Na cvičišti číslo pět...
Všichni už byli na dohodnutém místě, dokonce i Kakashi-sensei, který úplně náhodou přišel včas, jediny kdo chyběl, byl nový Shinobi. Když odbijela přesně osmá hodina, ozvalo se z větve na nejvyšším stromě: „Tak co kdo je můj zkoušejíci?“
Všichni se tím směrem otočili a viděli na větvi sedět muže se žlutými vlasy, v černém plašti se znakem Konohy na zádech.
Neznamý seskočil ze stromu a šel jejich směrem ,všichni si ho prohlíželi, ale nikoho ani ve snu nenapadlo, kdo to je.
Naruto se v duchu nezkutečně řehtal, ale na venek byl zcela klidný.
„Kakashi, můžeš se toho ujmout.“ zavolala Tsunade.
Naruto se jenom usmál.
„Samozřejmě, velmi rád.“ odpoveděl a už spolu šli doprostřed tréningového prostoru.
„Tsunade-sama, to ho chcete nechat bojovat s Kakashi-senseiem?“ volala Sakura udiveně.
„Ale jistě, jak bychom jinak poznali jeho kvality.“
„To je šílenost, vždyť ho zabije.“ opět namitala Sakura.
Ostatní jen souhlasně kyvali.
„Klid, Sakuro, půjdu na něj zlehka.“ zavolal vesele Kakashi.
„Nyní k souboji, nebude ti vadit, když...“ promluvil Kakashi na Naruta a zdvihl si čelenku z oka a ukazal Sharingan.
„Ale klidně, ale k ničemu vám nebude.“
„Oho, nebuď si tak jistý!“ zavolal Kakashi a hodil po Narutovi několik shurikenů, ty se do něj zabodly a on spadl na zem...
Všichni na to s údivem zirali, dokonce i Kakashi se zarazil, protože tak rychlý konec nečekal, Sakura se už chystala běžet dát první pomoc, ale v tom...
*puf*
„Stínový klon, tak kde je,“ přemyšlel Kakashi a rozhližel se po okolí.
„Tady.“ ozvalo se za ním.
Kakashi se prudce otočil, ale už nestihl v čas reagovat a dostal hřbetem ruky ránu obohacenou čakrou, až odlítnul dvacet metrů od místa, kde stál, za letu ho Naruto ještě dohnal a dal mu několik ran pěstí a kopanců.
„Je konec!" zařval Naruto a napřáhl se k poslední zničující ráně, Kakashi to zpozoroval a snažil se vyhnout. Nakonec se mu to povedlo a rána mu jenom škrtla o žebra.
Bohužel ta rána byla silnějši, než předpokladal.
Když Naruto netrefil Kakashiho, tak úder praštil plnou silou do země. Ta pukla a vznikl kráter velikosti fotbalového hřiště. Síla úderu odhodila Kakashiho opět několik metrů.
Tam chvili ležel a jen těžko se mu zvedalo zpět na nohy.
„Nečekal jsem, že bude tak silný... Má větší silu než Sakura a myslim, že se vyrovná Hokage-sama,“ sáhne si na žebra a bolestivě sykne, “asi mě jich několik zlomil.“
„Takže Taijutsu, no dobrá.“ usmál se a rozběhl se proti Narutovi.
Vyměnili si několik úderů, Naruto předváděl neskutečnou rychlost, silu a precizni pohyby.
Sakura a ostatní přihlížejíci jen s otevřenou pusou hleděli na boj a poprve viděli, že by jejich sensei nestíhal svého protivníka.
„Ukážu vam mou pravou rychlost, sensei!“ zavolal Naruto a začal se pohybovat ještě dvakrát rychlejí. Objevil se hned nalevo hned napravo, ani Neji a Hinata s byakuganem ho nestíhalisledovat. Všichni ho viděli jako rozmazanou žlutou čmouhu.
„Co je to za rychlost, to není možný!“ vykřikl Neji.
Poslední úder, který směřoval Naruto na břicho, zahodil Kakashiho znovu o několik metru zpět...
Ten vyplivl trochu krve a opět se usmál.
„Nyní je na řadě Ninjutsu!“ zavolal a začal dělat pečetě.
„I když je ten cizinec dobrej v taijutsu, nemůže porazit kopírovacího ninju Kakashiho...“ řikala si Sakura, trochu naštvaně, protože ukázka jeho síly ji přesvědčila, že je o hodně silnějši než ona.
„To nebude obyčejnej Shinobi.“ zavrčela si pro sebe.
„Katon: Housenka no jutsu!“ nahlas zařval Kakashi a na Naruta se řítilo několik ohnivých koulí.
Naruto stál přímo proti technice, kterou Kakashi udělal, zvedl ruce, udělal několik pečetí a ... ohnivé střely se lehce zastavily o vodní stěnu.
„Odkdy má vodní element?“ mluvil si pro sebe Kakashi.
„Nejenom vodní,“ zavolal Naruto a usmál se, „ale všechny!“
A nyní začal dělat pečetě neuvěřitelnou rychlostí Naruto. Kakashi jen vyjeveně koukal, co to dělá.
„Tak začnem!“ zavolal Naruto.
První pečeť...
„Kage bunshin no jutsu!“ objevilo se asi sto stínových klonů a všichni začali dělat znovu pečetě, ale každý dělal jiné. Kakashi se nemohl ani pohnout, jak byl ohromen Narutovými dovednostmi.
Po pár vteřinach několik klonů vyskočilo do vzduchu a najednou se ozvalo na celé cvičiště, jak ze země, tak ze vzduchu...
Doton:Doryuudan(živel země, střely draka země)
Saiton:Kaihoudan(živel voda, vodní kanon)
Katon Housenka no jutsu (živel oheň)
Katon Gouryuuka no jutsu (technika obří dračí hlavy)
Všechny techniky, znásobené stokrát, letěly přímo na ohromeného Kakashiho, který naprosto nevěděl, jakou obranu proti čtyřem různým technikám a k tomu ještě tří různých živlů udělat.
Tak jenom čekal na naraz.
Ozvala se neskutečná exploze, všichni se sklonili, aby nedostali nějakým letícím projektilem.
Po několika vteřinach se otočili zpět na místo, kde probíhal boj...a viděli
uprostřed kráteru stát Kakashi-senseie bez jediného škrábnutí…
Ten se rychle ohmatával, jestli mu něco nechybí, odechl si a pak se s otázkou v obličeji podíval na Naruta.
Ten se jenom smál na okraji kráteru: „Přece nezabiju svého senseie.“ řekl a pomohl Kakashimu na nohy a společně šli zpět ke všem ostatním…
Když k ním došli, tak všichni hleděli na Naruta a Kakashiho, kteří se bavili jako staří kamarádí.
„Panejo, tys zesílil, to je neskutečné, kolik živlů ovládaš?“ bavi se mistr se svým žakem.
„Ovládám všechny, něco málo jsem se naučil...“ odpověděl se smíchem.
„A ta tvoje síla je neskutečná, a co ta rychlost? Jaks to dokázal?“
„Tak sílu jsem odkoukal od Sakury, myslim, že se hodí při boji."
Kakashi si jenom s bolestivým výrazem osahal žebra.
Naruto si toho všimnul.
„Sensei, rána, kterou jsem vám dal, byla asi desetprocent mé maximální a rychlest... tu dokažu vyvinout bez pomocí čakry a neomezeně, řikám tomu Shoonpo (letající nohy)."
Na Kakashiho to udělalo velký dojem a jenom se smál a byl rád, že už s ním nemusí bojovat, ale najednou...
„Hele, Kakashi-sensei, kdo to je?“ ptá se Sakura a žďuchá mu loktem do zlomených žeber.
„Tos mě ještě nepoznala ? Já vím, je to pět let, ale čekal jsem, že ty nezapomeneš.“ podival se Naruto Sakuře přimo do oči….

Po chvili…..
„Naruto?“………………
Všichni se na něj podivali a začali uvažovat, že mu je přece trochu podobný.
„Bingo!“ vykřikl Naruto a uděla typický Narutovskej úsměv…… s rukama za hlavou.
V tu ránu byli všichni na kupě a zdravili ho a radovali se, že se vrátil. Sakura se od něj nechtěla odlepit a plakala mu za triko..
Když to trvalo už asi deset minut, tak Tsunade zavolala: “Už toho nechte, máme práci.“
Všichni se na ni otočili.
„Jakou práci...!?“ ozvalo se sborově.
„No, každopádně bych ti chtěla pogratulovat,“ začala Tsunade a šla k němu,
„prokazals, že maš kvality přesahujíci Jounina, ale jinou hodnost ti zatím nemůžu dát, udělals tady na všechny velký dojem a jsem ráda, že ses vrátil.“
Po chvíli pokračovala...
„Běžte si všichni domů odpočinout a připravit zítra, v osm ráno všichni vyrážíte na misi…"
Společně s Kakashim, který vypadal že každou chvili zkolabuje, odešli a ještě dlouhou dobu si s Narutem povídali o jeho misi s Jiraiyou a o nadcházejícím úkolu...
Až si nakone Ten Ten uvědomila, že je už pozdě.
“Musíme si jít zabalit.“ prohlásila a všichni začali vstávat a odcházet..
„Tak zatím...“ volal Naruto za Ten Ten s Nejim, kteři odchazeli spolu ruku v ruce zpátky do vesnice.
„Já už musim taky, jdete?“ volal Shikamaru na holky,
„Jo, už jdu.“ zvedla se Ino a Sakura.
„Ty ještě nejdeš, Naruto?“ ptala se.
„Ještě chvili pobudu, už mám stejně zabaleno, takže nemusím pospíchat.“ Ještě jim naposledy zamával a lehl si do trávy a zavřel oči...
Chvili tam takhle ležel, když se náhle ozvalo: „Naruto-kun...“
Naruto se zvedl, podival se směrem, odkud slyšel hlas a uviděl tam tu nejhezčí holku, kterou kdy viděl... Měla dlouhé vlasy, skvělou postavu a měla byakugan...„Cože, byakugan?"
„Hinato, jsi to ty?“ najednou vykřikl a rozběhl se k ní, aby si ji lépe prohlédl.
„Ty, ty...“ slova mu uvízla v krku a začal se červenat.
Hinata na tom nebyla o moc lip, nečekala takovou reakci od Naruta, začala se červenat a nakonec omdlela bez jedineho slova…
Naruto ji rychle zachytil a zvedl do naruče
„Zajimalo by mě, proč vždycky omdlí, když mě vidí...“ mluvil si pro sebe a nesl ji směrem k jejimu domu, při tom si ji prohližel…
„Je krásná, nemůžu uvěřit, že je to Hinata, vypada jako andílek.“ nakonec ho z úvah vyrušil až napis HYUUGA na velké bráně.
„Tak, teď přijde ta těžší část, kde má asi pokoj?“ ptá se sám sebe a dívá se na ohromné sídlo Hyuuga klanu.
“No, to je jedno.“ udělal pečeť a přenesl se na zahradu panství.
Uprostřed zahrady stál altánek s lavičkou. Donesl k ní spíci Hinatu a položí ji na ní.
Už už chce odejít, ale v tom ho napadne...
“Sem ji nepoložil zrovna moc pohodlně.“ zase si vrči pro sebe.
Chvil se rozmýšlí, ale nakones si sundá plášť, složí ho do tvaru polštáře a dá jí ho pod hlavu, pohladí po tváři a zmizí.
Po půlhodině se Hinata probudí, chvili nechápe, kde je a jak se sem dostala. Pak si vzpomene…
„No, myslim, že jsem se bavila s Narutem a pak jsem zase omdlela.“ a sama sobě si nadává...
„Takže mě sem donesl on.“ po chvili začala uvažovat a začala se červenat.
„Nebuď blázen!“ říka jí druhé já.
„Asi maš pravdu.“ a už chce vstát a jít do svého pokoje chystat si věci na misi, když jí k noham spadne nějake oblečení. Zvedne ho a prohlíží a pak ho pozná.
„To patří Narutovi, tak přece to byl on.“ chvili se radovala a ve tváři se jí měnily všechny odstiny červené, až nakonec znovu omdela, ale tentokrat s úsměvem na rtech.