Konohamaru zlobí 14:Jak dostat Sasukeho k Orochimarovi

Nyní se podíváme zpátky do minulosti na to, co se odehrálo v den, kdy Sasuke, poslední žijící člen Uchiha klanu s prázdným trestním rejstříkem, opustil Konohu a zveřejníme doposud jen domnělá fakta, jež ho k tomuto drastickému rozhodnutí vedla. Konečně, po tak dlouhé době, vypluly na povrch informace, které vyvracejí tvrzení, že Sasuke odešel, aby našel svého staršího bratra Itachiho a pomstil vyvraždění celé rodiny, nýbrž opustil rodnou ves kvůli jedné nejmenované osobě…..ano, je to Konohamaru.
Pohodlně se usaďte a přeneste se se mnou do doby, kdy členům týmu sedm bylo dvanáct let a Konohamarovi a spol devět.
Bylo něco málo po šesté hodině ranní, když našeho milého avengera vzbudily první nesmělé sluneční paprsky dopadající otevřeným oknem na jeho hebkou bledou tvář. Sasuke se posadil, s táhlým rádoby drsňáckým pokřikem se protáhl a pohlédl na klidnou modrou oblohu. Na malou chvíli byl uchvácen naducanými našedivělými mraky a bezstarostností, s níž si plují po nebi. Nepatrně přimhouřil oči, ne moc, pouze natolik, aby mu na čele nevystoupla vráska. Ti, co ho znali, věděli, že takhle se tváří, pokud m á nějaké obavy.
A to taky měl.
Už od samého probuzení ho tížil takový zvláštní pocit úzkosti, jako by s novým dnem očekával i příchod něčeho nemilého. Jak je vám jistě známo, žádný Uchiha se jen tak něčeho nezalekne, už vůbec ne jakýchsi pochybných ranních nálad, tudíž vstal a zamířil do koupelny. Poté, co provedl veškerou hygienu, pojedl nízkotučné cereálie a vypil jeden Fit and slim koktejl doporučovaný samotnou Halinou Pavlovskou, vydal se na cvičiště, kde se měl sejít se zbytkem týmu.
Cestou se snažil obrnit proti Narutově debilitě, Sakuřině otravnosti a Kakashiho zpoždění, jež ho neustále, dokola vytáčely. Napočítal do deseti, zhluboka se nadechl a vstoupil na cvičiště, ostatně takto postupoval pokaždé.
Dnes však bylo něco jinak, u stromu, kde obvykle stávala Sakura a vyhlížela ho, aby ho následně mohla zavalit tunou otázek typu:
Sasuke, jak ses vyspal?
Sasuke, co jsi měl k snídani?
Sasuke, nemáš nový gel na vlasy?
nikdo tam však nepřešlapoval, byl docela sám. Nestačil se ani pořádně zaposlouchat do toho nádherného ticha, když uviděl, že se k němu blíží něco oranžového a….modrého? Nebylo pochyb, byl to Naruto. Došel až k němu, zjevně byl od rána v dobrém rozpoložení.
„Ahoj, Sasuke.“
„Hm.“
Že máš dobrou náladu ještě neznamená, že se s tebou budu bavit, ty blbečku. Pomyslel si otráveně Sasuke a dál civěl na zatržený nehet na své pravé ruce.
„To je dnes krásně, těším se, až si pořádně zatrénuju,“ snažil se Naru dál.
„Hm.“
„Naruto-niichan?“
„Ano, Konohamaru?“
„Umí tenhle moula vůbec mluvit?“
Sasuke zvedl hlavu s rozšířenými zorničkami jako by právě dosedl na obzvlášť pichlavou odrůdu kaktusu z Inina květinářství a díval se přímo do vyzývavých očí Ctihodného vnuka, který předtím představoval tu modrou blížící se skvrnu.
„To jsi mluvil o mě, ty jeden prcku?!“
„To je Konohamaru, chtěl vidět, jak trénu….“ Jal se vysvětlovat Naruto.
„Jo, a s kým jiným? To seš vážně tak natvrdlej nebo jen tak vypadáš?“ (že si Kony ale dovoluje, že? )
„Cože?! Ty jeden malej prťavej…“ Upustil mstitel od zbytečných slov a skočil po něm, aby mu mohl zakroutit jeho ctihodným krkem.
„Sasuke, nemlať ho! Konohamaru, nekousej ho do nohy!“ Snažil se Naruto zjednat pořádek, avšak bezvýsledně, rozhodl se tedy vložit do rvačky ručně, čímž to nejen celé zhoršil, ale ještě schytal většinu ran.
Najednou se otřásla zem, ozvalo se hlasité puknutí, cosi šedo-zeleného vyskočilo zpod vyprahlé půdy, udělalo potřebnou pečeť a vmžiku byli rváči v dostatečné vzdálenosti od sebe, každý za ucho zadržen jedním ze tří Kakashiho klonů.
„C-c-c-c, to jsou mi věci, velký Uchiha Sasuke a pere se s malým klukem?“
„Kdo je u vás malej?!“ Vřískal Konohamaru přes půl Listové.
„Chm,“ vyjádřil se stylově Sasan.
„Sasuke-kun, Sasuke-kun, jsi v pořádku?“ Zajímala se přiběhnuvší Sakura.
„Kdes, ksakru, byla?“ Vyjel na ni tázaný, jako by za to všechno mohla.
„Musela jsem si vyfoukat vlasy a nějak jsem se opozdila…líbí se ti?“
Po hodinovém tréninku, kdy je Kakashi nakonec dobrovolně propustil, neboť už odmítal dál snášet Sasukeho uražené obličeje, Sakuřino vyptávání a posměšné poznámky Konyho na adresu idola dívčích srdcí, zmizel Sasuke jako první. Měl jasný cíl, potřeboval se uklidnit, dnes víc, než kdykoli jindy, tudíž zamířil do pánských lázní na svou tradiční koupel, masáže a následnou pleťovou masku s výtažkem z okurky.
Utápějíc se ve vlastním vzteku, nevšiml si menšího černovlasého hocha, jež ho sledoval už od cvičiště. Konohamaru se maskoval, jak nejlépe uměl, toužil se pomstít tomuhle náfukovi za to, že ho zostudil, nazval malým prckem a choval se hnusně k Narutovi, jež byl jeho vzorem, jeho „učitelem.“ Následoval ho až do haly lázní, schoval se za okenní závěs a poslouchal, jak si u pultu objednává svou oblíbenou proceduru. Poté, co Sasuke vlezl do vody, přikradl se nepozorovaně k panelu ovládající teplotu vody, otočil kolečkem o dobrých deset stupňů doprava a sledoval počínání oběti z nového úkrytu mezi keříky. Pár minut na to se dočkal, Sasukemu zmizel spokojený úsměv z tváře a začal se ošívat, kouřilo se mu snad i z uší. Brzy byl červený jak přezrálé rajče a rozhodl se radši chvatně vylézt. Když se dostatečně vydýchal, vešel do dveří s nápisem masáž. Tam už na něj čekal Konohamaru umně přeměněný pomocí sexy jutsu na pohlednou tmavovlásku. Pokynul stále červenému klientovi, aby ulehl na připravené lehátko.
„Prosím, dnes jemně, mám nějaká….citlivá záda.“ Požádal masérku (Konyho), čímž citlivá myslel spálená.
Dívka se pouze uchechtla a sáhla po dřevěné pomůcce s ostrými hroty. Myslím, že Sasukeho bolestný výkřik doléhal až k tajnému doupěti Orochimarovu.
„Ještě masku a buďte tentokrát opatrnější.“ Přikázal Uchiha usazený v kosmetickém křesle naproti zrcadlu. Ona tmavovláska se opět neslyšně zasmála a vzala malý kalíšek s titulkem aloe vera. Nanesla onu zelenou hmotu na bezchybnou tvářičku mstitele a stejně neslyšně se vytratila, přece jen mstitel je mstitel.
O několik minut později Sasuke poznal, že něco není tak úplně v pořádku, to pálení se už nedalo vydržet. Poslepu hmátl po ručníku a setřel si ten sajrajt z hořícího obličeje. Pomalinku otevřel oči a zůstal stát v němém údivu.
Co…co to? To…jsem já?
Zrcadlo mu vracelo odraz jeho ještě mírně narůžovělého těla s obrovskou opuchlou tváří, na které se začínaly objevovat bílé puchýře.
Áááá, bože! Jsem zrůda!
„Haló, pomoc, jsem alergický na aloe vera!“
Ne, tohle nejde. Takhle mě přece nesmí nikdo vidět. Musím zmizet.
Neváhal, rychle se oblékl, nevěděl už ani jak, ale povedlo se mu dostat nepozorovaně domů, kde si zabalil pár potřebných věcí a čekal, až bude Konoha zahalena rouškou tmy. Netušil však, že Sakura bude mít tušení něčeho podobného a bude na něho na cestě čekat.
Ano, proto byl Sasuke při debatě s ní otočený zády, aby nezahlédla jeho znetvořený obličej.
Růžovláska nebyla jediná, kdo měl takové tušení, tím dalším byl Orochimaru, který už dokázal ledajaké nedostatky na kůži odstranit, nedělal přece pokusy na lidech jen tak pro srandu králíkům, proto pro něho poslal Zvučnou čtyřku a nakázal jim, aby Sasukeho zavřeli do barelu, aby nikdo neviděl tu ošklivou alergickou reakci.