Konohamaru zlobí 13: Jak vytrhnout Tsunade stoličku

Další díl na světě, hurá! Snad to teď půjde rychleji, už mám doma konečně počítač

Tři mladí gennini se zmoženě šourali pouličními lampami osvětlenou Konohou, byli celí utahaní, ušmudlaní a potrhaní, ale šťastní, že splnili přidělenou misi.
„Tyhle úkoly už mi lezou krkem, nikdo mi nevymluví, že nám je Tsunade-sama nedává naschvál,“ prskal stále dokola Konohamaru a už snad desáté se znechuceně otočil na lapenou kočku uvězněnou v přepravce.
„Otec říkal, že on takhle taky začínal a dokonce prý jednou mus….“
„No jo, vždyť já vím. Jen říkám, že mě to nebaví, chci už konečně bojovat! Ta ženská nás prostě nemá ráda,“ nenechal Kony domluvit svého brýlatého kamaráda a vedl si dál svou.
„Nás?! TEBE! Někdy se jí vlastně ani nedivím, třeba minule, když jsi mi dal do postele celé mravenčí hnízdo, opravdu povedený fórek!“ Snažila se Moegi už po několikáté promluvit černovlasému uličníkovi do duše…marně.
„Náhodou, teď jsem si dal na pár dní pauzu, pokud sis nevšimla. Ale přivedla jsi mě tím na parádní nápad a je pravda, že hokage to u mě má pořád schovaný! To falešný obvinění, přece. Vrátím jí to i s úroky!“ *ďábelský pohled ála číslo pět, když ještě žilo.*

Tsunade seděla otráveně v kanceláři, ruce měla založené na hrudi a mračila se na haldu papírů na pracovním stole. Jak jen nesnášela, když musela vykonávat úřední povinnosti i v neděli ráno. Nenápadně se zahleděla na svou kolegyni, jež pilně, chronologicky řadila dokumenty do připravených šanonů.
„Shizune? Ale kdybych si zítra třeba trochu přivstala…?“
„Přece se mnou nechcete takhle smlouvat? Musíme to udělat dnes.“
Pátá se zamračila ještě víc, vztekle se chopila propisky a začala podepisovat listiny takovou silou, že si div nepropsala až na desku stolu.
Ty zpropadené minuty vůbec neutíkají a ani papírů neubývá, ach jo. Kdyby mě alespoň tak nehlídala! A to se odpoledne ve vesnici Ukryté v Jehličí otevírá nová herna!!
I přes její nevrlost měla Tsunade zjevně šťastný den a Jashin ji zase jednou vyslyšel, neboť se zanedlouho Shizune odebrala do archivu do protější budovy pro další várku materiálu ke zpracování. Bez nějakých větších výčitek, tiše jako myška, opustila Pátá kancelář, celou kage budovu a dokonce i Konohu, štrádovala si to směr jehličnatá.

Konohamaru, jako snad jediný ve vesnici, věděl, kam hokage tak náhle zmizela, taky ji už nějakou dobu pozoroval z bezpečného úkrytu na střeše. To on totiž vyvěsil leták oznamující slavnostní uvedení herny do provozu na veřejnou vývěsní tabuli. Věděl, že žena s duší hráče neodolá, zvlášť, když prvních sto návštěvníků dostane panáka saké zdarma.
Zatím šlo vše podle plánu.

Jelikož měla jedna ze tří legendárních sanninů sucho v hrdle už za branou Konohy, vzala to přímo a rychlostí závodního pštrosa v nejlepší kondici.
Netrvalo dlouho a byla na místě.
Vytáhla zabavený leták, otočila ho a na zadní straně studovala mapku vesnice, vydala se nejkratší cestou směřující k velkému červenému X na papíře, ve skutečnosti k nevelkému nenápadnému stavení s tmavými dřevěnými dveřmi, černými okny a dvěma hlídači u vstupu.
U Danzových pokřivených nohou, už je to tak dávno, co jsem naposledy hrála, Shizune mě tak omezuje!
„Zdravím,“ rozhodla se být Pátá milá k oběma gorilám hlídajícím vchod do kasina.
„Počkejte, slečno, mohu vidět váš průkaz?“
„Cože? Jaký průkaz?“
„No, přece průkaz totožnosti, nezletilým je vstup zakázán.“
He? Nezletilým? Kdybys jen věděl…
Rukou s červenými nehty zajela do kapsy, vytáhla průkaz a suverénně ho muži podala.
„Aha, další, co se přes nás snaží projít a není plnoletá,“ řekl jeden z chlápků a přísně se na hokage podíval.
„Vida!“ Neodpustil si ten druhý.
„Jak to myslíte, že nejsem plnoletá? To je nějaký vtip?! Vždyť mně je padesát!!“
„No, to určitě! Hele, panenko, běž si dělat srandičky z někoho jinýho!“ Začínal rudnout hlídač, vrátil jí průkazku a vystrkoval ji ze vchodu.
„NO TOHLE, já jsem hokage vesnice Ukryté v Listí!“
„Jo, a já příští vítěz pevnosti Boyard.“
To už i Tsunade chytila fialový nádech, napřáhla se a prohodila prvního z mužů dveřmi do místnosti, kde se zastavil až o blikající automat a….jackpot!
„Vyděrači! Vrátili se!“ Ozval se z herny zděšený výkřik a lidé se úprkem hnali ven.
Pátá moudře usoudila, že nastal ten správný čas na odchod.
Teprve dostatečně daleko, ukrytá mezi stromy, vytáhla z kapsy znovu průkaz totožnosti.
Ale ne!
Někdo opravdu šikovně, téměř profesionálně, přepsal její datum narození, podle občanky jí bylo čerstvých dvacet a do herny se může až od jednadvaceti (inspirovala jsem se Američanama, fakt nevim, jak to chodí v Japonsku ).
Áááá, u sta kunaiů, tohle si někdo šeredně odskáče!!!
Vzteky celá bez sebe pustila se do likvidace lesa.
Začalo se stmívat, když se Tsunade uklidnila natolik, aby se mohla vrátit zpět do Konohy. Jakmile byla na dohled, odkudsi se k ní přiřítila udýchaná a rozzuřená Shizune.
„Tsunade-sama, jak jsi jen mohla?!“
„Co? Tak jsem se šla na chvíli projít!“
„Projít? Ale…přišel na tebe zatykač z vesnice Ukryté v Jehličí, za napadení několika osob. Už jsem to s nimi vyřídila. Šla jsi tam zase hrát, že mám pravdu?! Ale odteď nikam! Dám si na tebe pozor, budu tě hlídat ve dne v noci, už jsem se nastěhovala.“
Ó, Jashine, buď mi milostiv. Upřela blondýnka své hnědé oči prosebně k obloze.