SPOJENÉ CHAKRY 2, Lekce

Takari šla znavená po chodbě. Právě operovala zraněného Nejiho, kterého nakonec zachránili a teď ležel na stejném pokoji jako Kiba. Kibu už měli za dva dny pustit z nemocnice, samozřejmě kam jinam než zase do bitvy. Takari z toho nebyla zrovna třikrát nadšená, ale byla to jeho povinnost.
Konečně došla až ke dveřím jejich bytu, když se zarazila. Z předsíně se ozýval hluk a rány. Pak se něco rozbilo. Nebylo pochyb o tom, že se v jejich bytě odehrává nějaký zápas. Potom uslyšela dívčí výkřik.
„Yanami!“ uvědomila si Takari a oči se jí strachem změnili. Obklopila jí čakra a ihned vyrazila dveře. Z pouzdra na zádech vytáhla katanu a namířila ji před sebe. Boj ustal a překvapený Naruto a Yanami jen nevěřícně hleděli na díru ve dveřích. Yanami nasucho polkla, když viděla svou matku v tak výhružné podobě. Vypadala jako … skoro jako démon. Takari s děsem v očích čakru ihned odvolala.
„Co se to tady děje?“ vyjekla
„M-my jsme s Yanami trénovali.“ vysvětloval Naruto
„Trénovali...“ řekla Takari a zasunula katanu zpět do pouzdra „A proč to tady vypadá jak po hurikánu!“ vykřikla a rozzlobeně rozhodila rukama. Všude byl svinčík, nábytek byl převrácený, a z váz zbyli většinou jen střepy na zemi.
„Ale miláčku, ty dveře si vyrazila ty...“ řekl nesměle Naruto
„Já nemluvím jen o dveřích!“ rozkřikla se Takari a ukázala na ty dva „Do večera to tu bude vypadat tak, jako ráno, když jsem odcházela. Jinak si mě nepřejte!“ a otočila se. Vzala dveře s velkou dírou uprostřed a nasadila je zpátky do pantů. Pak je za sebou zabouchla. Teď nasucho polkl Naruto a Yanami stále přimraženě stála a dívala se za odcházející matkou.
„Teda, takhle jsem mamku ještě neviděla. Vždycky mi připadala taková ...“
„Jaká?“ řekl Naruto a pozvedl obočí.
„Slabá.“ dořekla Yanami. Naruto v ten moment dostal záchvat smíchu a sklátil se na zem. Yanami jen nevěřícně koukala na svého otce, jak se válí po zemi a tečou mu slzy. Když se Naruto uklidnil, stáhl Yanami na zem, aby si taky sedla.
„Yanami, tvoje maminka slabá opravdu není. Při našem prvním setkání mi dala pěknou nakládačku a pak mi několikrát zachránila život. Na bojišti se taky vyznamenala hned několikrát. To ti byli tři roky. Bylo to asi tak:“

Na stráni stál světlovlasý muž v zelené vestě. Na čelence znak listové. Byl to Šestý hokage. Díval se do krajiny bičované větrem a deštěm. Kohosi hledal, ale jeho oči byli plné vody. Slz nebo deště? To nevěděl ani on sám. Věděl jen, že ho před hodinou znovu viděl.

Jednu nohavici kalhot měl urvanou a látkou z nich měl obvázanou ruku, ze které mu tekla krev. To bylo od něj. Od Sasukeho. Pak uviděl postavu, běžící pryč. Je to on? Musí ho přece zabít. Nepřemluvil ho, aby s ním šel zpět do Konohy. Nepřemluvil ani Sakuru. Rada starších mu nakázala zabít zběha a on to musel udělat. Byl přece hokage a nemohl ohrozit svou vesnici. Nevěděl ale, jestli to dokáže.

Seskočil ze stráně na zem a běžel bouřkou směrem k neznámému. Teď si byl jistý, že je to on. Jedna ruka mu bezvládně vlála za rychle se pohybujícím tělem. Byla ochromená sílou Rase Shurikenu, který na něj použil Naruto.
Šestý ještě zrychlil. Sasuke už byl jen pár metrů od něj. Naruto si byl jistý, že o něm Sasuke ještě neví. K jeho překvapení se ale Sasuke zastavil a podíval se mu do očí.
„Naruto, já se do Konohy nevrátím, tak mě prostě nech být. Ty jsi jediný, koho zabít nechci.“
„A proč se nechceš vrátit? Nikdo by ti to neměl za zlé. Ani to, že jsi byl u Orochimara. Jsem přece Hokage, můžu to zařídit.“ naléhal Naruto dál
„Nemůžu se vrátit do vesnice, díky které vyvraždil Itachi můj klan. Bylo to nařízení Rady Starších. Měli jsme moc silnou techniku...“
Naruto zůstal přimraženě stát. To vesnice nechala zabít klan Uchiha? Ne! Tomu přece nemůže věřit.
Z myšlenek ho vytrhlo zašumění čepele.
„Chcípni! Ty i tvoje vesnice!“ zařval Sasuke a napřáhl se. Ještě chtěl něco říct, ale z jeho úst vyšlo jen:
„Arghchr...“ a z úst mu vytekl pramínek krve. Osoba v kápi ho probodla katanou. Byla to Takari. Sasuke padl na kolena. Pak se ale rozplynul jako kouř.
„Stínový klon!“ zasyčela Takari a vztekle dala katanu zpět do pouzdra.
„Sa-Sasuke...“ zašeptal Naruto a z očí mu stékaly slzy...

„C-cože? Moje máma?“
„Jo, je to tak.“ řekl Naruto a zasmál se. Pak Yanami vyprávěl o jejich prvním setkání a krátce popsal boj, ve kterém vynechal pár skutečností. Třeba to, že její rodiče mají ve svém nitru... démony. Takari nikdy nechtěla, aby se to jejich dcerka dozvěděla, proto mlčel i Naruto.
„Tak, kočko, dáme se do práce.“ řekl Naruto a spiklenecky mrkl na Yanami. Ta se usmála a vstala.
„Ale trochu si pomůžeme. Mamince ani muk.“ řekl Naruto a udělal pečeť
„Kage bunshin no Jutsu!“ řekl a vytvořil dvacet klonů. Pak kývl směrem k Yanami.
„Kage bunshin no Jutsu!“ vykřikla také a vytvořila klonů deset. Pak se všichni vrhli do práce.

Takari seděla u stolu a popíjela čaj se svou nejlepší kamarádkou. Akiri Inuzuka, manželka Kiby, rudovlasá, 28 letá a silná Kunoichi byla maminka Nanego – týmového parťáka Yanami. Proto se spolu znali moc dobře. Akiri si usrkla ze svého šálku a dál si s Takari nenuceně povídala. Pak se téma stočilo k jejich dětem.
„No, je to hrůza.“ řekla Akiri „Do noci čekám, než se vrátí domů z těch jeho vycházek!“
Takari se zasmála. „Já už na Yanami ani nečekám, vím, že je společně s Mikamaru a toulají se někde po Konoze.“
„Hm... někdy spolu chodí ven celý tým, ale Tikariho jsem dlouho neviděla.“
„ Od té doby, co zemřela jeho matka – Hinata, se tomu ani nedivím. Otec se mu snaží věnovat, ale Tikaru musí být hrozně … zkroušený.“ odpověděla Takari a posmutněla. Hinata zemřela minulý rok, díky Sasukemu, který chtěl skloubit Sharingan a Byakugan a vytvořit nejmocnější oční techniku. Hinata mu ale odmítla pomáhat. Po dvou hodinách mučení vydechla naposledy.

Další ráno Takari a Yanami vstávaly hodně brzo.
„Přidej, za chvíli musíme být na cvičišti, než tam přijdou ostatní týmy. Jinak si nezatrénuješ!“
Yanami jen otráveně vylezla z postele. Za půl hodiny už stály na místě. Díky rannímu chladu Yanami zčervenal nos, přesto byla připravená.
„Tak, dneska bych tě chtěla vidět provádět tu ochranou zemní techniku a...“
„Tohle mě nebaví.“ řekla Yanami a podívala se do země. „Samá ochrana, techniky úniku... Chci se naučit nějakou pořádnou bojovou techniku nebo tak. Táta už mě něco naučil...“
„Fajn.“ řekla teď pro změnu otráveně Takari. „Když jsi tak sebevědomá, můžeme si zkusit krátký boj. Jestli mě dostaneš, naučím tě nějakou extra super vražednou techniku. Jestli ne, budeš celý tenhle měsíc opakovat všechny ty nudné techniky od základů, A“ zdůraznila „žádné taijutsu!“
Yanami polkla. S tou novou technikou od táty se cítila silná, ale co ty příběhy, co jí vyprávěl? Ne, teď nemohla couvnout, půjde do toho a vyhraje!
„Připravena?“ zeptala se Takari. Yanami kývla.
„Dobrá, teď!“ vykřikla Takari a rozplynula se v kouři. Yanami se rychle dostala pod zem. Čekala na vhodný okamžik.
„Chytré, dcerko, ale ne dost! Tohle už je ohraný!“ zašeptala Takari a chytila se za břicho.
„KAI!“ vykřikla a praštila pěstí do země.
„Nemyslíš, že to s tou brutalitou trochu přeháníš?“ zeptal se jí Drak.

dráček je to jediné, co se mi podařilo nakreslit Jak se líbí?

„Ani ne.“ řekla Takari a usmála se.
Yanami vyjeveně zírala na popraskanou zem a vylezla ze skuliny. Vytáhla Kunai. Takari udělala dvě pečetě a země se zase srovnala do původní podoby. To už se na ní ale Yanami řítila. Takari v rychlosti vytáhla kunai a začala bojovat. Odrážela výpady a sama prudce útočila. Pak uviděla asi šest shurikenů, které se na ni řítili. Stačilo jen, aby pozvedla ruku. Shurikeny se zastavily. Takari mávla rukou dolů a všech šest zbraní se zabodalo do země. Yanami jen vykulila oči. Myslela si, že její máma je slabá. Jak šíleně se spletla.

Dál pokračovali v boji, než jí Takari odzbrojila. Yanami ustupovala do zadu, než na zádech ucítila hrubou kůru stromu. Podívala se na matku. Ta měla na tváři posměšný úšklebek.
„Teď nebo nikdy.“ řekla si pro sebe Yanami a svolala do ruky čakru.
„RASENGAN!“ vykřikla a modrou koulí se ohnala po Takari. Ta to nečekala a tak jí čakra na chvíli zasáhla. I tak ale způsobila menší zranění, které se ale začalo ihned hojit. Yanami už byla v koncích.
„Technika čtrnácti úderů!“ vykřikla Takari a bodla Yanami prsty. Ta se sesunula na zem a držela se za břicho.
„Tak co, už se vzdáváš?“ řekla Takari a pomohla Yanami na nohy. Ta jen přikývla.
„Sakra, to bolí!“ skuhrala a držela se za břicho dál.
„A to není ani polovina síly téhle techniky.“
Yanami se po ní podívala.
„Sleduj.“ řekla Takari a spojila palec, ukazováček a prostředníček. Ty hned obklopila modrá čakra, která se po chvilce začala měnit na stříbrnou.
„Technika čtrnácti úderů!“ vykřikla Takari znovu a velkou silou třináct krát bodla do stromu. Po čtrnáctém bodnutí se strom zlomil.
„Teda mami... Tohle mě musíš naučit!“ vykřikla Yanami. Takari se usmála.
„Ty ale měsíc budeš opakovat obranné techniky.“
Yanami sklesle přikývla.
„To víš, že tě to naučím, ty šmudlo.“ řekla se smíchem Takari a pohladila ji po vlasech. „Navíc s tím Rasenganem jsi mě dostala.“ dodala ještě a vykročila domů.
„Pojď, je čas na snídani!“
Yanami se rozeběhla za ní.