Příběh dítěte lásky- 24. kapitola

Na vlastní pěst

Nemohla jsem tam jen tak sedět a čekat až se pánové pobijí, musela jsem něco podniknout. Vím, je to podraz, ale oproti tomu co mi udělal Kakashi je to nic. Bude to jen splácení účtů!

Minutu, ano asi tak minutu jsem tam seděla a pak jsem vyrazila. Nemohla jsem být rychlejší než oni a tak jsem za nima aspoň poslala veverku. Ta veverka jsem vlastně byla já a měla jsem jediný úkol, zkontaktovat Nejiho.
,,Ahoj Neji, potřebuju pomoc.,'' vyslala jsem do jeho hlavy svojí myšlenku.
,,Aido! Co to děláš? Proč jsi přeměněná na veverku?,'' zněla Nejiho odpověď. Už předtím jsem všem objasnila jak funguje má telepatická komunikace.
,,Potřebuju pomoc. Měň pořád směr, jako, že se zločinec hýbe. Až ti pošlu myšlenku, že se máš vrátit na původní místo, běž tam.,'' oznámila jsem mu jeho roli.
,,To nemůžu udělat.,'' zamítl hrdě můj návrh Neji. Dobře, musela jsem podniknout plán B v misi 'Přemluvit Nejiho'.
,,Ehm, Neji.,'' začala jsem nenápadně, ,,Mám malou informaci...''
Z Nejiho hlavy přišla rozrušená odpověď: ,,To je vydírání!''
,,Ale neni.,'' rozmlouvala jsem mu, ,,Vždyť ty s tím také nesouhlasíš že mě tam Kakashi nechal sedět'' Po této otázce se Neji zamyslel. Přemýšlel nad tím je-li ta informace tak důležitá a nad tím jestli to doopravdy bylo správné.
Pak se rozhodl: ,,Dobře, ale jen pro jednou.'' Skvěle! Můj plán mohl začít!

Poté co Kakashi s Nejim změnili směr, já se vydala na to osudové místo. Měla jsem v plánu ho porazit a pak se Kakashimu vysmát. Bylo to kruté, ale zaslouží si to. Poslední metry lesa, pak už tam bude jen on, můj nepřítel. V té chvíli jsem si neuvědomovala jak hloupá jsem když tam jdu sama, měla jsem v hlavě jen být lepší než Kakashi. Během cesty jsem si všechno připravila. Do ruky jsem si dala kunai a do pouzdra kde byla, flétnu. On přeci používal tu stejnou flétnu jako já, na boj s ní také může dojít. Teda pokud si vzpomenu melodii. Už jen pět stromů. Čtyři, tři, dva, jedna...

Sakra, kde je? Na velké louce nikdo nebyl, až tedy na mě. I když jsem ho neviděla, cítila jsem že je blízko. Nepoužil Kakuremino no Jutsu (Kabát neviditelnosti), musel být někde schovaný. Došla jsem doprostřed louky. Vlevo nebyl, vpravo nebyl. Přede mnou nebyl, za mnou nebyl. Naho-
,,Ááá.,'' zaječela jsem z leknutí. Přímo na mě se zeshora řítil nějakej chlap. Nebyl pochyb o tom, že to byl on. Naštěstí jsem stihla uhnout.
,,Tak to jsi ty kdo vyřídil Hirateho.,'' řekl hned jak dopadl s obličejem sklopeným do země. Neodpověděla jsem, i v mém případě by bylo zbytečné nadávat hned na začátku.
,,Byl to slaboch, což se o mě říct nedá.,'' zasmál se a při posledních slovech se na mě podíval. Měl ledové oči, takovou světle modrou jsem v životě neviděla. Nechybělo moc a byli tak bílé jako Byakugan. Oproti Byakuganu, tyhle byly ošklivé. Co ošklivé, děsivé! Tak nehezké oči se jen tak nevidí.
,,To se teprve uvidí.,'' zašklebila jsem se, ale moc velký dojem to neudělalo.
Začal se smát: ,,Tak dobře, vypadá to na zajímavou bitvu.'' Od Hirateho se zásadně lišil tím, že mě nepodceňoval, což se mi líbilo.
,,To jo.,'' dodala jsem. Dál už nebyl čas na zbytečné řeči, od teď měl začít boj. Vrhla jsem se na něj s kunaií v ruce. On můj útok lehce odrazil.
,,Mizu Bunshin no Jutsu!,'' vytvořila jsem klony a s nima podnikla stejný útok jako na Hirata. Klony se na něj jeden po druhém zbíhali a ve stínu jednoho i já. Ale on můj útok očekával a tak místo něho jsem zkončila poraněná já. Když jsem se na něj vrhla, kunaiem mě říznul do krku. Naštěstí nezasáhl tepnu, to by jinak bylo fakt zlý. Teď byla řada na něm. Natáhl ruku za záda a vytáhl flétnu. Stejnou flétnu jako mám já. Uchopil ji do ruky a začal hrát, začal hrát mě tak dobře známou melodii. Pekelně jsem se soustředila abych odposlouchala poslední tón. Už se k němu blížil, už- On ho nezahrál! Nezahrál, ale jen naznačil prsty. Sakra! A já měla zavřený oči! Pak začal znovu hrát. Nebyla to moc souvislá melodie. Jak dohrál, z jezírka za mími zády se na mě vrhli vodní vrtule. Ono je tu jezero? Na úvahy co tu je jsem bohužel neměla moc čas, jelikož vyhnout se jim byla pěkná makačka.
,,Tak pomocí flétny můžeš dělat ninjutsu.,'' přemýšlela jsem nahlas.
,,Ano, toto je speciální flétna klanu Kesaki pomocí které můžu provádět jakékoli Jutsu. Výhoda je v tom, že ani slavný Sharingan mě nemůže přemoci. Sice odhadne pohyby, ale bez znalosti hry na flétnu to nezvládne.,'' vysvětlil mi. Tak to mám pěknou výhodu.
,,Tak to jsi zrovna narazil na špatného soupeře.,'' odvětila jsem mu.
,,Rozumím.,'' kývl. Uvědomil si, že mě hraním na flétnu nezmate. Znovu začal něco hrát na flétnu. Trochu jsem se zorientovala a pochopila, že to zase bude Suiton. Bude to Suiton: Suiryuudan no Jutsu (Technika vodního dračího šlehu). Neměla jsem navybranou a musela jsem provédst něco co jsem ještě nikdy neprovedla.
,,Suiton: Suiryuuben!,'' zakřičela jsem poté co jsem vytvořila vodní kouli. Tentokrát jsem nechtěla plýtvat čakrou, budu ji ještě potřebovat. Naproti mě se zjevil vodní drak. Nemohla jsem proti němu použít normální Suiryuuben. Koule kterou jsem proti drakovi poslala se nerozdělila, naopak. Celá se natáhla jako jedno velké plátno extrémě naplněné čakrou. Toto plátno mělo zabránit drakovi aby pokračoval dál ke mě. Dosáhl svého účinku, ale ne na dlouho. Chvilku se přetlačovali, ale pak se oba proudy odrazili zpět na své vyvolávatele. Do mě to udeřilo takovou silou, že jsem letěla až do jezírka. I mého protivníka to odrazilo celkem daleko. On však byl rychlejší a ještě v letu se vzpamatoval, zatím co já jsem v klidu dopadla do vody. Jeho rychlost byla tak ohromná, že krátce po mém dopadu do vody už byl u mě a tasil kunai. Já jsem se ale rychle vzpamatovala a jeho útok odrazila. Bojovat se mnou ve vodě je čiré šílenství. Proč? To se za chvilku dozvíte.

Po chvilce boje mu začínal docházet dech. Já jsem ho ale nepouštěla se nadechnout. Utopit svého protivníka je celkem morbidní, ale co se dá dělat Ale bohužel si našel způsob jak ven. Vynořila jsem se za ním. Klečel na břehu a zhluboka dýchal. Ty tři minuty pod vodou mu dali pěkně zabrat. Vylezla jsem za ním. Jak jsi všiml že už nejsem ve vodě, rychle vztal a vzal kunai.
,,Nevěděl jsem že tvůj šátek je ten slavný Taki Erimaki.,'' řekl mi zadýchaně.
,,To nevím mnoho lidé.,'' odpověděla jsem mu. Taki Erimaki alias Vodopádový šátek je velice vzácný šátek. Pomocí něj můžete dýchat pod vodou jak dlouho si jen přejete. Dostala jsem ho od Tsurigiho-sama, jelikož jsem pod vodou vydržela jen hodně krátce. Ve Vodopádové tam každý vydržel nejméně minutu a půl, já pouze 20 sekund. Když nosím tento šátek, ve vodě jsem nepřemožitelná.
,,Sice máš Taki Erimaki, ale to ti moc nepomůže.,'' zasípal. To bych se divila. Stáli jsme tam a koukali se na sebe. Pak vyběhl s kunaií v ruce. Říkala jsem si proč tak blbě útočí, ale plnou teorii jsem vymyslet nestihla. Vytáhla jsem kunai a čekala až doběhne. Myslela jsem že prostě poběží a pak se mě bude snažit zasáhnout, ale mílila jsem si. Těsně přede mnou se skrčil a skočil. Proti nečekanému útoku jsem nestihla nic udělat. Skočil mi na pas a odhodil mě do vody. Proč jen dělal takovou blbost? Když jsem se chtěla nadechnout, došlo mi to. Přezínul mi šátek! Tak to je zlý...

Ve vodě nastal problém. On přežil 3 minuty pod vodou, to já nedokážu. Já nedokážu ani jednu, jen půl. Musela jsem co nejrychleji zpět ne zem. I když jsem neměla šátek, měla jsem výhodu. Voda byla můj element a dokážu ji ovládat. Právě proto mi držel ruce abych s nima nemohla nic dělat. Musím to zkusit nějak jinak. Potřebovala jsem najít nějakou část těla ze které by vycházeli proudy čakry. Musela to být členitá část, tak jako jsou prsty. Vlasy! No samozdřejmě, těch mám hodně. Nasoustředila jsem do nich čakru a vyslala ji po proudech ven. Bylo to lehčí, voda byla všude kolem mě. Už jsem jí ovládala, voda mě dokonale poslouchala. Problém byl ale ten, že mi rychle docházel dech, musí to být rychlé. Všechnu čakru, kterou jsem mohla obětovat, jsem nashromáždila do malého množství vody. Teď! Z malého množství vody jsem udělala malý, zabijácký vír, kterým jsem ho napadla. Rychlá rotace vody způsobyla, že mě pustil. Využila jsem šance a vyplavala na hladinu. Nevěděla jsem jak dlouho jsem tam byla, ale určitě to byl můj rekord. Pomalu jsem se doplazila ke břehu. Musela jsem, i když ve špatném stavu, ho přemoci teď, další šanci už nedostanu.

Otočila jsem se k jezírku. Nebyl tam. Musela jsem být ve střehu, může zaútočit odkudkoli. Ani jsem se nestačila rozhlédnout a sám mi odhalil svoji pozici.
,,Slabinu přebila výhoda.,'' řekl, ,,Nevěděl jsem, že si podstoupila tento trénink.''
,,To tě dělá slabším.,'' odpověděla jsem mu. On kývnul.
,,Ani před tak silným soupeřem se nezdráháš mluvit? Já také ne.,'' uznal.
,,Před nikým se nebojím mluvit.,'' dodala jsem. Už mě to mluvení přestávalo bavit a tak jsem přešla do útoku. Na něj jsem musela použít svůj nejsilnější útok.
,,Suiton: Suishouha (Živel voda: Vodní vlna)!,'' zaječela jsem po vykonání pečetí. Přede mnou se objevila obří vlna. Vlnu jsem nasměrovala přímo na něj. Neměl šanci uniknout, vlna byla rychlejší. Smetla ho jako nepatrné smítko. Kdyby tohle přežil, bylo by to zázrak. Hrdě jsem k němu přešla. Ano, nedýchal ani nejevil jiné známky života. Bylo načase informovat Nejiho.
,,Neji, už se můžete vrátit.,'' sdělila jsem mu přeměněná na veverku. Ani jsem nečekala na odpověď a hnala jsem se abych ještě mohla stihnout vítěznou pózu.

Už byli tady. Cítila jsem jak se přibližují. Kakashi se pomalu připravoval na bitvu, Neji na průšvih. Vyběhli z lesa a jak mě viděli, zastavili se. Ty jejich pohledy! Neji koukal jako boží umučení a Kakashi jako kdyby viděl ducha. Hehé, teď ať teprve poznají zač Aida je!