Příběh dítěte lásky- 23. kapitola

Nenáviděný společník

To co následovalo dalších pár dní je pro můj příběh naprosto nevýznamné. Seznámila jsem se s dalšími přátely mích kamarádů, Inuzukou Kibou, Aburamem Shinem, Hyuugou Nejim a Tenten. Díky něm jsem pomalu začínávala zapomínat na Kakashiho. Každý den jsem trénovala v trénovací místnosti a každý druhý den jsem měla schůzku s Orenjino-sensei. Prostě nudný stereotyp, ale až do jednoho dne...

Pátá si mě nechala zavolat. V poslední době jsem měla lehké mise, žádná bitva. Myslela jsem si že to tak bude i tentokrát.
,,Dnes ti dám těžší misi Aido-sama.,'' začala Pátá. Adrenalin ve mě ztoupal, už jen to slovo ve mě budilo zvláštní pocity.
,,Ale,,'' pokračovala, ,,tentokrát to nebude se tvým senseiem.'' To tedy byla změna. Už předtím se mi zdálo divné že tu se mnou není.
,,A s kým tedy budu?,'' zeptala jsem se.
,,Jelikož je to mise na nalezení člověka spojeného s misí v Písečné a v Deštné, bylo potřeba aby jsi tam šla ty. Tento člověk, jak je mi známo, používá flétnu na genjutsu a tak by bylo dobré tam s tebou mít někoho kdo předvídá pohyby...,'' řekla mi oklikou. Myšlenky na toho člověka jsem úspěšně vytlačila z hlavy a tak mi to nedošlo.
,,Koho?,'' zeptala jsem se blbě.
,,Hatake Kakashiho.,'' oznámila mi. V tu chvíli jako by do mě uhodil blesk.
,,K-Kakashiho?,'' vyděsila jsem se. Ne, proboha Kakashiho ne!
,,Bohužel to jinak nejde.,'' řekla smutně Tsunade-sama. Zdřejmě ji Sakura obeznámila s tím, že mise s Kakashim neni zrovna dobrý nápad.
,,Ale Hokage-sama...,'' zašeptala jsem a sklopila zrak k zemi. Jak tuto misi přežiju to doopravdy nevim. Ozvalo se klepání a do dveří vztoupil druhý člen týmu. Celou dobu jsem se dívala do země a pak jsem se konečně odvážila mu podívat do očí. Nejprve se naše oči střetly, ale pak jsme oba uhli pohledem. Bylo pro nás příliš bolestné dívat se sobě do očí.
,,Hokage-sama, s ní mám misi?,'' zeptal se suchým tónem. Pátá kývla. Oba jsme mlčeli, já se dívala do země a Kakashi si četl.
To nekonečné ticho jsem nakonec rozbila já: ,,Na co tu ještě čekáme? Proč nevyrazíme?
,,Není otázka na co, ale na koho.,'' vysvětlila nám. Takže budeme tři. Chudák ten třetí, bude se muset koukat na naši ignoraci s Kakashim.
,,Kdo bude ten třetí?,'' zeptal se Kakashi.
,,Hyuuga Neji.,'' řekla a hrabala se v papírech. Je to logické, Byakugan nám ho pomůže vystopovat, Sharingan odhadne pohyby a já...? Třeba že pomocí mé kekkei genkai se můžeme dorozumívat 'telepatii'. Jak jsem to domyslela, přišel Neji.
,,Dobrý den Hokage-sama, Aido, Kakashi-sensei.,'' pozdravil nás.
,,Ahoj.,'' pozdravila jsem ho také. Kakashi byl stále zabořený do Icha Icha.
,,Dobrý den Neji. Budeš mít misi tady s Aidou-sama a Kakashim.,'' obeznámila ho. Neji kývnul.
,,Muž, kterého máte najít a získat od něj informace, se údajně se nachází v okolí Zvučné. Mimochodem, Kakashi bude velitelem.,'' řekla nám. Zvučná, to bude ještě zajímavé.
,,Vydejte se co nejdřív, tenhle člověk může být hodně nebezpečný.,'' varovala nás Pátá.
Kakashi schoval knížku: ,,Dobře, hned se vydáme, za 30 minut u brány.''

Cesta nám měla trvat den a půl. První den jsme přežili jen taktak, nechybělo málo a zabila jsem Kakashiho. On byl nekonfliktní, zato já někdy až moc. Nemám ráda hádky, ale lidé co mě naštvou, s těma se nemazlím. Jeho ignorace ve mě vyprovokovala zlost i v nejmenších situacích. Z komárů jsem dělala velbloudy a tak jsme se hádali v jednom kuse. Narážela jsem na každé jeho slovo, ve všem jsem mu odporovala. Vždycky jsem na něj začala řvát, on mi na to něco stručně řekl a pak nasadil ten svůj pohled. Pohled, kterým se díváte na to co nenávidíte, na ty co vás odpuzují. Tenhle pohled mě dokázal dokonale umlčet. Pak jsem něco zamumlala abych měla aspoň slabý pocit výtězství. Neji se vždycky radši tvářil jako že nás nezná, nechtěl se zbytečně zapojovat do hádky. Druhý den se to ale ještě víc pokazilo.
Byli jsme na cestě když Kakashi řekl: ,,Neji, podívej se po okolí zdali tam není nic neobvyklého.'' Neji, tak jako již za tuto misi mnohokrát, podíval pomocí Byakuganu po okolí. Zastavil se.
,,Co se děje Neji?,'' zastavila jsem se a zeptala se. I Kakashi se vrátil.
,,Asi kilometr od nás. Má u sebe flétnu, je to on, o tom není pochyb.,'' řekl a odvolal Byakugan. Tak už je to tady.
,,Dobře.,'' zamyslel se Kakashi, ,,Boj je nevyhnutelný. Já a Neji ho napadnem.'' Nezapomněl náhodou na někoho?
,,A co já?,'' zeptala jsem se překvapeně.
Kakashi na mě upřel ten svůj pohled: ,,Ty nebudeš bojovat.''
Ani pohled mě nedokázal umlčet a tak jsem se neovládla: ,,To si děláš srandu?! Já budu bojovat!!!''
,,Jsi tu jen proto aby jsi mu mohla prohledat paměť, ne na boj.,'' vysvětlil mi nepříjemným tónem moji úlohu. To se mi ale vůbec nelíbilo.
,,Cože??? Tak to ne! Já budu bojovat!,'' rozlobila jsem se.
,,Nebudeš!,'' zařval na mě.
,,Jen kvůli tomu že mě nenávidíš nemám bojovat?,'' zakřičela jsem na něj se slzami na krajíčku. I na Kakashiho tahle věta zapůsobila.
,,Prostě nebudeš a hotovo, já jsem velitel mise.,'' řekl potichu, ,,Neji, jdeme a ty se od tuď ani nehni!'' Neji jen utrousil nepřítomný pohled někam do prázna a vydal se za Kakashim, který již vyběhl. Nemělo by cenu běžet za nimi a zase se hádat. Pěkně naštvaná jsem si sedla. Jak jsme dožuchla na trávu, napadla mě super věc...

Kakashi s Nejim spěchali na místo kde se hledaný člověk má necházet.
,,Proč jste Aidě nedovolil bojovat?,'' zeptal se Neji. Neji nebyl zvědavý člověk, ale čas od času si i člověk jeho typu může dovolit se vyptávat.
,,Bylo by to pro ni příliš nebezpečné.,'' odpověděl mu stručně Kakashi.
,,Dobře, ale porazila nepřítele, kterého nezvládl ani její sensei.,'' pokračoval dál Neji. Ani on sám nevěděl kde se v něm ta zvědavost bere.
,,Náhoda.,'' odsekl mu Kakashi přeskakujíc veverku. Neji opět aktivoval Byakugan. To co viděl ho doopravdy překvapilo.
,,Kakashi-sensei, muž změnil polohu. Musíme zpět.,'' oznámil Kakashimu výsledek jeho objevu. Kakashi změnil směr. Neji byl vystrašený, jak tohle dopadne?

Necelou půlhodinu se honili za mužem který jim pořád 'utíkal'. Až pak mohl Neji Kakashiho pustit na místo, kde se muž nacházel. Bylo to na tom místě kde ho viděli poprvé. Kakashi si přichystal Sharingan, soupeř který jim tak dlouho úspěšně utíkal nebude snadný. Konec lesa oznamoval, že nepřítel je již na nejbližší louce. Kakashi se soustředil a Neji zpytoval svědomí. Když konečně vyběhli z lesa, uviděl Kakashi něco co nečekal.
,,Kde jste tak dlouho?,'' zívla jsem nad tělem neznámého muže. Neji se nervózně zadíval do země.
,,Aido!!,'' vykřikl Kakashi, ,,Měla si být tam!''
,,Nemohla jsem nechat zločince uprchnout.,'' odpověděla jsem mu s hořkostí v hlase. Přesně tou strašnou hořkostí kterou mě Kakashi hádku co hádku obdarovával.
,,Neji! Jak si mohl!,'' obrátil se na Nejiho. Ten se pořád díval do země. Pak Kakashi opět upřel zrak na mě. Byl to vyděšený pohled.