Bermudský Dvojůhelník 02

Bermudský Dvojůhelník

Kapitola 2 – Kde že to sme?!

//VK jako Vesnice Konoha//

Pokud to vzhledem k alkoholovým výparům bylo možné, u Tsunade v kanclu bylo větší dusno, než kdy předtím.

„Ať se snažím, jak se snažím, nechápu to,“ zakroutila Hokage hlavou a bylo jasné, že pokud jí to brzo někdo rychle nevysvětlí, někdo přijde k úrazu. A Ichigo byl zrovinka nejblíž.
„JÁ taky ne, vy stará babice!“ A je jasné, že něco takového se Tsunade na takovou vzdálenost neříká. Jakej byl Ichigo, a jaký byly ty dveře, co je s ním vyrazila.
„Ta sedla,“ sykla Rukia se spokojeným úšklebkem. „Pokud k tomu můžu něco dodat,“ odvrátila od Ichiga pozornost, „je dost možné, že jsme se nějakou náhodou nebo možná i nějakým nechtěným dílem osudu, dostali do vašeho světa.“

//SS jako Soul Society//

„Je to osud,“ konstatoval Neji už po šesté veliteli První divize a nepsanému vládci Soul Society, Yamamotovi.
„Zmlkni Neji!“ vzal ho přes škebli Naruto.
Yamamoto notnou chvíli přemýšlivě hleděl na šestici vetřelců. „Popravit!“
„Ale to přece nemůžete!“ bránil svá práva Naruto. „My za to taky přece nemůžeme, že sme se najednou objevili v obchůdku toho šíleného lízala!“
Yamamoto se opět zamyslel. „Popravit!“
„Tak to si nemyslím,“ zaklapnul dramaticky Kakashi svoji knihu a vysloužil si tak veškerou pozornost. „Co kdybychom odtud zase odešli, hm? Cestu domů najdeme,“ ale očividně si neuvědomoval všechna fakta.
„POPRAVIT!“
„Urusai!!!“ vykřikla Soifon a přetáhla ho jeho vlastní holí. „Situace je vážná. Co když je zabijeme a v jejich světě tím zabijeme i naše lidi! A Yoruichi! Ó Yoruichi, proč jsi mě nevzala s sebou!!“ zalomila rukama jako hysterka před záchvatem.
„Jak se to mohlo stát?“ řekl tichým napínavým hlasem jako vždy, Hitsugaya, který, ač si to nerad přiznal, už Matsumoto začíná postrádat.
„Je to osu...,“ tentokrát už Nejiho zpacifikovali včas.
„Věděl bych o někom,“ mrknul do temného kouta místnosti Shikamaru, „kdo to s největší pravděpodobností ví.“

//VK//

„Asi víme kdo v tom má prsty, Tsunade-sama,“ vešel do pracovny Asuma (nehledě na to, že cestou pošlapal Ichiga). „Zjišťoval jsem, jestli ve vesnici nechybí ještě někdo a neuhodnete, kdo by to mohl být!“

//SS//

No jasně, svalte to všecko na mě!
„Ale šéfko, JE to vaša práca,“ doložil to Brepta očitým svědectvím.
„POPRAVIT!“ neváhal Yamamoto vyřknout svůj názor.
„Být vámi bych to nedělal,“ promluvil jako hlas s hůry Urahara, no a efektně se snesl mezi všechny přítomné. „Jo, může za to ona, což prakticky znamená, že je jediná, kdo to může zase napravit.
Nastala trapná chvíle ticha, kdy všechny pohledy směřovali k Lantie. Ta samozřejmě vůbec nevěděla o co go.
Na mě se nedívejte krucinál, za všechno může Yondaime a ty jeho stručný popisky zakázanejch technik!
„Tak to má pravdu,“ pokýval hlavou Kakashi. „Pamatuju si jeho svitky, to bylo samý „Rasengan“ – rotující gula čakry, „Shiki Fuujin“ – vysavač na démony, a tak podobně. Proto se nikdo neodvažoval ukrást jeho pozůstalé spisy a techniky. Jeden nikdy nevěděl, co se z toho nakonec vyklube,“ dodal dramaticky a s otevřením své knihy dal jasně najevo, že pro něj diskuze skončila.
„Jestli mohu něco navrhnout,“ řekl přemýšlivě Urahara a zahodil tyčku od lízátka (místo dopadu: Zaraki Kenpachi). „Do doby, než nějak kolektivně přijdeme na způsob, jak vrátit všechny tam, kam patří, by bylo nejlepší nechat situaci volný průběh. Začlenit naše...hosty, do naší společnosti. Ostatně, oni nás vidí. To je samo o sobě důkaz, že nějaké schopnosti mít musejí. Nemusíme se přeci hned ukvapovat a každého hned popravit!“
Yamamoto se těžce zamyslel. To on přece normálně nedělal, jen tak někoho nechat být, jak byla příležitost, šup s ním na popravu. „Tak tedy ano,“ kývnul nakonec. „Ale jsou vaší zodpovědností, Uraharo.“
„Nó, to sem to zase jednou koupil....“
*ŠKYT* Pardon, asi na mě někdo vzpomíná.

//VK//

„Zatracená Lantia!!!“ práskla do stolu Tsunade. „A ten malej veverák taky!“
„Klíd, Ton Ton chce spinkat,“ šeptla Shizune a hladila chrnícího Ton Tona pod stolem.
„Fůůůj, to je ale prase,“ zamračil se Yumichika a šel to vydýchat na čerstvý vzduch.
Tsunade vytáhla sklínku s nápisem: „destilovaná voda“ a šópla do sebe její obsah, ať už byl jakýkoliv. „Na tohle se musí v klidu, správně Shizune. Ostatně myslím, že sme zas tak velkou ztrátu neutrpěli. Prozatím bych nechala věcem volný průběh. Jedině čas ukáže.“
„Takže...žádný vraždění, popravy nebo exekuce?“ vyzvídala Rukia.
„Poprava a exekuce je to stejný,“ protočila oči kočičí Yoruichi.
„Ježišmarjá, mluvící kočka,“ zamračila se Tsunade s pohledem na dopitou flašku destilované vody. „Hmmm.“
„Takže tu teď zůstaneme?“ usmála se, očividně potěšena myšlenkou na kdo ví jak dlouhou dobu nehorázného flákání, Matsumoto. „Tak to se musí pořádně zapít!“
Tsunade nemohla souhlasit více...

//Jeden by nevěřil, jak se to ještě může zamotat...//

„Hej, Aizene!“ okřiknul svého šéfa Grimmjow. „Na zahradě u písečnýho potůčku sme našli nějaký tři exoty. A vůbec, ale vůbec nevypadaj jako Shinigami s nepřátelskýma úmyslama. Vlastně vůbec nevypadaj jak z tohohle světa.“
Aizen vyprsknul svůj zelený čaj, který se zrovna snažil pít a změřil si Grimmjowa lhostejným pohledem. „No tak je pozvi na čaj, nebuď švizna!“
„HAI!“
Po celou dobu Grimmjowy nepřítomnosti Aizen přemýšlel, kdo si mohl dovolit pošlapat mu jeho petúnie u potůčku a být nespatřen svým písečným strážcem, hlídacími psy a pohybovými senzory. Ve chvíli, kdy trojice vešla, zjistil, že bude muset zajistit nového dodavatele bezpečnostních opatření, páč tuhle trojku, lze jen stěží přehlédnout.
„No ták, nechte toho, začíná to být trapné a Tobi se cítí jako zlý chlapec, ano, zlý chlapec!“ slzel Tobi z pod své masky.
„To, říkej jemu!“ obrátil k Tobimu svůj sharinganový pohled Itachi a ukázal na Sasukeho, který cosi nesrozumitelně ječel, zatímco se ho Grimmjow snažil zpacifikovat.
„Tak to bude zábava,“ usmál se doširoka Aizen a šel vařit uvítací čajík.

//No, a co teprve na druhý straně...//

„Oi, šéfe,“ šeptnul Kisame svému nadřízenému, Peinovi.
„Co zase chceš!“
„Ztratil se mi parťák a před vchodem čučí do zdi tři takový...divný stvoření.“
„Itachi se zase najde, nejspíš šel zase pomáhat do Suny na charitu. Máme to ale vzorného člena, že? A co že sou to ti tři zač?“
„Jak to mám čuchat, ale nic takovýho sem v životě neviděl!“
„A žes toho v oceánu viděl hodně viď, žraločku,“ posmíval se mu Pein. „Představili se aspoň?“
„No jó. Jeden je Pesche, druhej Dondo Chakka a ten třetí úplně nejdivnější je Bawabawa.“
„To zní fakt drsně, tyhle týpky chci do svojí organizace!“

//Et tuto finito//