Akatsuki, jak jste je zatím nepoznali 2. - Konec flákání

Hidan nevěřil svým uším. Zločinecká organizace, zločinců nejvyšší a nevražednější třídy a pracuje?
Jashinův zasvěcenec popadl kosu, zuřivě s ní zamával Peinovi před položelezným nosem a řval, co to jako má znamenat. Itachi se raději odklidil a na pomoc musel přispěchat Sasori s chakrovými provázky a na chvilku tak Hidana znehybnit. I když se mu to podařilo a A-šéf začal vysvětlovat důvody, nestačilo to. Hidan nebyl typ naslouchavého člověka, a tak začal vyjmenovávat jednotlivé výrazy z Hidanova slovníku neslušných slov a chrlit jednu kletbu za druhou. To už se zapojil do potyčky i Deidara. Ten násilně zacpal Hidanovu pusu kusem jílu s výhrůžkou, „Jestli se neuklidníš, vybouchne ti huba.“
Bělovlasému zlostně žhnuly oči, ale o hlavu patrně přijít nechtěl, Pein mu tak mohl konečně povědět své důvody, proč mají ostatní pracovat.
I po tom, co Sasori s Deidarou uvolnili pole jejich samostatnému jednání, zůstávala ještě dlouhá výměna názorů. Nakonec musel Hidan uznat, že podepsání závazné přihlášky je opravdu závazné. Zůstal tedy s tím, že nebude muset dělat poctivého pracovníčka.
Pak si nechal od zrzka ukázat svůj vlastní pokoj a už se i uklidnil.
Pein se po chvíli vrátil zpět do místnosti schůzek a slušně se optal, jak jsou na tom zbylí členové s prací.
Konan ohlásila, že si podá inzerát jako Dětská pečovatelka. Měla to za jednoduchou práci stvořenou pro ženskou.
Následně odešla a Pein pokračoval otázkou: „A co vy tři?“
Zetsu se nemohl dohodnout. Černý chtěl stávkovat za lepší pracovní podmínky se snídaní BeBe dobré ráno a bílý nechtěl vůbec nic.
Sasík zabručel něco ve smyslu „Nic tu není.“ a Dei jen přikývl.
Pein se s tím ale nespokojil. „Ale neříkej, když si neumíte vybrat, pučte mi to.“ Sebral blonďáčkovi lehce poslintané papíry a zahleděl se do nich. Chvilku tím listoval a poté rozhodl: „Ty budeš dělat číšníka a ty budeš roznášet Pizzu.“ Ukázal postupně na „Trvanlivého“ a „Chvilkového“ umělce.
„PROČ ZROVNA JÁ MÁM DĚLAT TAKOVOU PITOMOST!?“ Zaznělo dvojhlasně a z obou stran se ozývaly další protesty.
„JÁ JSEM ŠÉF A CO ŘEKNU PLATÍ! NEVYBRALI JSTE TO SAMI, VYBRAL JSEM TO JÁ!“ Zakoulel zlověstně rozvlněnýma očima a pro jistotu složil ruce pro provedení nějakého vlastního jutsu.
To stačilo aby připomněl svůj zdejší respekt a už bylo ticho.
Šéf vrátil kus novin Deidarovi a ještě jim připomněl, že zítra se půjdou ohlásit jako uchazeči o místo. „A pokud vás nezaměstnají, nepřejte si mě,“ dořekl šéf a pohlédnul na Zetsua, který se nyní rozhodoval, jestli má vůbec cenu za něco stávkovat. Šéf si jen povzdychl a odešel. Věděl, že když Aloe přepadne tahle schizofrenní nálada, nemá cenu s ním o čemkoliv diskutovat.

Další den čekal Žraločího muže a Černo/červenoočka pohovory u jejich zaměstnavatelů. Konan si v nakladatelství místních novin podala inzerát a čekala na zájemce. Zetsu v rohu místnosti zaujatě pokračoval v soukromé konverzaci na téma práce, stávky, nezaměstnanost, zločiny a co bude k obědu. Ostatní prací povinní se po telefonu domluvili na termíny jejich pohovorů a po snídani probírali, co která práce vynáší.
Hidan celou debatu pozoroval s úšklebkem na tváři, hrál si se svým náboženským přívěskem a přitom se tvářil se nadmíru povýšeně.
Sasori se stále nemohl smířit s pozicí číšníka a už poněkolikáté procházel svůj tajný seznam možností, jak z tohohle vůdcova projektu vycouvat.
Papírek v loutkařově ruce hned zaznamenal Ití a ze zvědavosti mu nakoukl přes rameno. „Sasori co to tam máš?“
Oslovený zmuchlal papír se slovy, „nic pro tebe“ a nenápadně se vypařil do horních pater baráku. Uchiha se zatvářil uraženě a šel povzbudit svého parťáka, který byl zrovna na odchodu.
„A jestli tě nepřijmou, nepřej si mě.“ Zahučel zrzy.
„Hodně štěstí.“ Itachi poplácal Kisameho po zádech a odebral se na svůj pokoj. Jeho čekal pohovor až odpoledne a do té doby chtěl jen v tichu relaxovat a užívat si klidu.
„Dík Itachi, jasně šéfe, ahoj všichni.“ Řekl Kisame a v celkem slušivém saku, tentokrát bez Samehay, kterou s hlubokou lítostí musel nechat doma kvůli šéfovým řečím, vyšel ze základny směr Aquapark .

Když Modrokožec došel na své cílové místo poblíž hlavního centra Dešťové, nemohl se vynadívat na obrovskou skleněnou budovu, ozdobenou velkými jasně modrými bublinkami, rybičkami, řasami, škeblemi a podobnými blbůstkami a na její horní části přímo bil do očí nápis AQUACENTRUM MODRÝ SVĚT.
Položralok si dodal odvahu, vykročil pravou nohou a rozrazil vstupní dveře.
Uvnitř byla hlava na hlavě. Zákazníků byl nespočet a pokladny nestíhali. Kisamemu se hned zvedla nálada. Měl menší obavy, že bude muset pracovat v prostředí téměř liduprázdném, ale tohle bylo něco jiného.
Jeden z právě volných zaměstnanců ihned zaujal před mladíkem pozici vlezlého vnucovače služeb podniku. „Vítejte, vítejte v Modrém světě!“ rozkřičel se, „vítejte v jednom z nejoblíbenějším akvaparků naší země! Najdete u nás nejlepší vodní relaxaci a nejzáživnější zábavu za zcela přijatelné ceny, máme v rámci možností i zácviky kondičního plavání, masáže-“
„Děkuji za přivítání, ale nejsem zde kvůli zábavě.“ Zarazil ji ninja.
„A proč tedy?“ V jeho hlasu se opět začalo ozývat znudění.
„Přišel jsem na inzerát plavčíka, měl bych zájem o místo.“
Zaměstnanec ale měl celkem slušné postavení a oblibu u majitele podniku. Věděl, že ředitel by m dal vědět, kdyby se postrádalo místo v personálu. „My ale žádné inzeráty nepodávali. Snad jen možná … Počkejte chvilku, zeptám se šéfa.“ Mladík na chvíli odběhl a Rybičce se to celé přestávalo líbit.
V těch novinách bylo jasně psané: Modrý svět hledá zaměstnance na místo plavčíka. A ani ty noviny nebyly příliš staré. Bylo uvedené i číslo, na které volal a majitel se s ním domluvil na dnešní den na deset.
Za chvilku se znovu objevil ten zaměstnanec a za ním kráčel i postarší muž, který na první pohled vypadal na zbohatlého, váženého gentlemana. Představil se také jako majitel centra a hned se zajímal o podrobnosti problému.
„Jmenuji se Hoshigaki Kisame a včera jsem s vámi po telefonu hovořil o místě plavčíka v tomto centru,“ sáhl si spěšně do kapsy, „mám tu i ten inzerát. Včera jsem vám volal na tohle číslo.“ Ukázal na výstřižek z novin.
Zdejší Boss se na to podíval a pravil, „To je celé velké nedorozumění, nikdo mi včera nevolal a kdybychom měli volné místo a podávali inzerát. Ani žádné jiné místo není volné. Tohle je inzarát, jehož podavatelem je Lázeňské centrum Modrý svět, my jsme Aquapark. Rád jsem Vás poznal, teď mě prosím omluvte,“ řekl a odkráčel.
Jeho podřízený pokrčil s rameny, rozloučil se a šel se věnovat nově příchozím zákazníkům.
A sakra, takže já mám být někde úplně jinde, pomyslel si žralok a vykročil z Aquacentra. Při chůzi ještě očima projížděl noviny, jestli tam náhodou není uvedená adresa lázní, ale měl smůlu.

Zatím na základně šéf na chodbě konečně dostihl někoho, s kým už delší dobu měl potřebu mluvit o samotě. „Kakuzu, na slovíčko.“
Maskovaný se otočil a spatřil svého nadřízeného, jak zrovna zakopl o poslední schod. Stěží přemohl vlnu smíchu a klidným hlasem se optal, „Co potřebujete šéfe?“
Při pádu si pravděpodobně narazil koleno. Trochu zaskučel a řekl: „Ten tvůj návrh ohledně práce-“
„Nebojte šéfe, půjde to hladce, vím co a jak, aby to klapalo.“
„Jsi vyškolený na mizerného účetního, o peníze se neumíš postarat a jak chceš radit druhým?“
„To je moje starost, nebojte, nezklamu vás.“
„To doufám. Malou část na ty zpropadený inzeráty ti dám, ale jestli ti to nevyjde, nepřej si mě. Neviděl's někde Zetsua?“
„Ne.“
Šéf cosi zabručel a zmizel ve svém pokoji. Od pádu ho bolelo koleno, tak se podíval do příruční lékárničky, jestli v ní nenajde něco proti bolesti.