Akatsuki, jak jste je zatím nepoznali 1. - Otravný zákazník

Bylo nebylo, v jedné vesnici zvané Vesnice skrytá v dešti, stál zvláštní dům s rozlehlým pozemkem. Sídlila tu celkem nedávno založená organizace.
V jisté místnosti měli zdejší obyvatelé velice, ale velice důležitou odpolední schůzku. Šest urostlých chlapů a jedna žena čekali na svého šéfa.
„Doufám, že nám nechce rozkázat nějakou blbost,“zauvažoval nahlas muž s modrou kůží Na chvíli se odmlčel a poté pokračoval: „Pokud si dobře vzpomínám, naposledy takovouhle schůzku svolal, když po nás chtěl, abychom začali pracovat a případně sehnali něco do organizačního trezoru.“ Nechal se slyšet muž s modrou kůži, který si od kolegů vysloužil přezdívky, jako Rybička, Žraločík, Modrokožec, Kisík, Same, Vod-milovník, Polomořský pán, Obvazovač mečů, Šermířský Vodo-ninja a podobně, oficiálně jmenovaný Kisame a láskyplně si hladil svůj neobvyklý meč, celý obmotaný obvazem, který ani na chvíli neodložil.
Opodál sedící červenovlasý chlapík, kolegy občas nazýván Loutkař, Pinocchio, Umělec alá *Art is eternal beauty*, Rudovlásek, Dřeváček, Jedo-loutko-mistr, Sasík, Sasorík, pravým jménem Sasori, hned dodal, že je to pškná blbost. „Jsme parta líných zločinců, peníze akorát kradem a to nám ještě zakazoval. Prej abychom neupozorňovali okolí na to, že máme zločinecké úmysly. Ani se nedivím, že Orochimaru zdrhl.“
Dál vládlo ticho. Každý se věnoval své činnosti a nuceně čekal na příchod Leadra.
Po dlouhé době se otevřely dveře a vešel chlapík, zvaný podřízenými často i Leader, Velký šéf, Zrzy drzý, „Piercingy-jsou-in“, Pan rinnegan, Tatíček šéfik, Peiňátko zkrátka Pein.
„Takže hoši, máme veliký problém, aneb několik menších neshod. Neumíte šetřit ani vodou, ani elektřinou, příliš jíte, utrácíte zbytečně za blbosti a počátky chodu organizace nejsou zrovna lehké, no zkrátka jsme s financema na dně a tlačí nás dluhy. Z toho plyne, že budeme pracovat.“
Odevšad se ozývali protesty a muž s maskou, přezdívaný Sešívaný trezor, Švadlena, Profesionál na finance a stehy, Prostehovaná mumie, Největší skrblík a zlodějíček drobných všech dob, Sběratel peněženek, drobných, kreditek a akcií, Kuku, Kakuzíček, správným jménem Kakuzu, zkoušel napodobit jisté, nejsem-tu-no-jutsu. Věděl předem, že se na něj šéf obrátí a pořádně mu vynadá. Tak se také stalo.
Důvod vynadání je jasný. Kakuzu měl krom problému s nutným častým přijímáním jeho nových týmových partnerů, na starosti splácení přišlých faktur za vybavení organizace (a nebylo jich zrovna málo), nájem a vůbec všechny finanční záležitosti. Ovšem, nedařilo se, takže milá společnost doslova tonula v dluzích a hrozbách exekucí. Tím se také vysvětloval důvod, proč šéfik nutně potřeboval peníze.
„Ale proč musíme vydělávat poctivým způsobem, proč prostě nevykrademe banku? Jsme zločinci nejvyšší kvality, alespoň to jste mi řekli, když jste mě donutili se stát členem.“ Optal se blonďák, také známý jako Pusík, Barbie, Umělec alá „Art is a blast/BANG!“, Mistr Katsu, Čtyřpuska, Milovník jílu a výbuchu, Pusinka, Culík, Tvořitel jílového života, Blonďátko, Dei, Deidí, správně jmenovaný Deidara.
„A proč si myslíš že se maskujeme jako Soukromá detektivní kancelář Úsvitové očko?“ Odsekl Pein.
„Aha a já proč tu pořád lidi otravujou, že chcou cosi najít, nebo sledovat a podobně,“ zamumlal Keříček, Aloe Vera, Obrostlá/zarostlá šachovnice, Schizofrenní masožravka,Rozdvojená Kopřiva, Mistr *skrč-se-do-podrostu-a-tvař-se-že-jsi-pokojová-kytka/pampeliška-no-jutsu*, Labužník lidských obětí padlých za vlast, Zetsík, Květinka a tak dále, prostě Zetsu. Druhá půlka mu to začala tvrdě potvrzovat, ale jejich slova zanikla v leaderové přednášce.
„Teprv se rozjíždíme, než světu ukážeme naši pravou tvář, musíme se tiše rozvinout, zabezpečit chod organizace a to potřebuje prachy. Do té doby, než připravíme ukázat světu naši pravou tvář, musíme se chovat jako hodní poctiví kluci. Chápete to všichni?!“ Odpověděl šéfik tónem alá *jsem vážně naštvanej*.
Když ostatní odkývali, jakože rozumí, zrzek pokračoval: „Musíte se naučit i pracovat, jste banda línech bab, takže ode dneška konec lenošení, tady jsou nějaké noviny a hledejte. Každý mi nahlásí kam půjde pracovat, jinak mu práci našiju sám. Ano, Konan ty taky.“
Členové organizace otráveným pohledem začali prohrabávat přihozené noviny, aneb přibližně měsíc starý sběr všech dostupných novin, prolistovávat a hledat na inzerátech použitelné pracovní místa.
Chvíli bylo slyšet jen šustění papíru, ale najednou se ozval domovní zvonek, hlásající návštěvu.
Šla otevřít jediná žena v organizaci, přezdívaná jako Papírová královna, Shromažďovačka papírového sběru, Mistryně origami, Blue, Žena v modrém, Papírové kotě, Koni, Skladatelka všemožných druhů růží, vlaštovek, labutí a tak dále pravým jménem Konan.
Za dveřmi čekal chlápek v roztrhané košili a vytahaných kalhotách.
„Máte přání?“
„Ano, prý jste detektivní kancelář a měl bych-“
Koni ho přerušilaí slovy „Dnes nepřijímáme.“ a prudce zabouchla dveře. Poté se vrátila a oznámila šéfovi, že to byl jen další otrapa.
Vůdce přikývl a společnost se vrátila ke své činnosti. Kakuzu a Kisame už ohlásili své cíle a po souhlasu šéfa odešli do svých pokojů.
Odpolední doba hledání by jistě pokračovala vcelku normálně dál, kdyby domovní zvonek nepřestával zvonit. Nynější zákazník se nevzdával.
Otravný zvuk nebyl k vydržení, a tak se Pein obrátil na dalšího svého podřízeného. Mladíka, s vyslouženými přezdívkami, jako Červenoočko, slepoušek, Lasička Uchiha, Největší zlatíčko svého klanu, Shagánek, Ohnivý mužíček, Plápoláč Sharingan, Čertík, Itík, ano, je to Itachi.
„Běž na něj!“
„Jasný, šéfe.“ Itachi zapne sharingan a vyjde vstříc stále zvonícímu zákazníkovi.
„Dnes nepříjímáme žádné zakázky, je mi líto.“ Zakoulí výhružnýma rudýma očima na chlapíka.
Ten odtáhne prst od zvonku a spustí: „Co je to do pr**** za způsoby, zavírat dveře před nosem, jsem slušný zákazník, co jen hledá někoho, kdo-“ Nedořekne, protože se ocitne v Itachiho genjutsu.
„Nyní zažiješ den v mém světě, ber na vědomí, že dnes zakázky nebereme!“ Zahřmí Itík a začne svou oběť, přivázanou k jakémusi stolu, přeřezávat vejpůl mečem.
Chlápek ale místo toho, aby úpěl, začal se v bolesti vyžívat a to dával velice hlasitě najevo. Uchihovi se to nechtělo poslouchat, tak jutsu zrušil. Než se chlápek vzpamatoval z jutsu, poslal na něj Itachi obrovskou ohnivou kouli a spokojeně zavřel dveře.
„Úkol splněn, chlap spálen na popel.“ Oznámil šéfovi.
Jenže co čert nechtěl, vzápětí zněl zvonek dál.
„TOHLE MÁ BÝT SPÁLEN NA POPEL?!“ Zařval uši držící se Pein.
„Nemohl uskočit, to nemohl stihnout, třeba je to někdo jinej!“ Odsekne Itachi a marně zkouší ouška ochránit polštářem.
„Šéfe, mám to jít zařídit?“ Zakvičí Dei, který se snažil protivný zvuk od uší izolovat vlasy.
Dále Sasori se ozve: „půjdu na to, po mém zákroku bude hned tuhej.“
„Pokud byl schopný přežít Itachiho Fireball, není jisté nic, půjde-“ Zarazí se. Zvonek přestal zvonit. „Takže klid, pokračujte v udělené činnosti.“ Dodal a vrátil se ke čtení starých sportovních zpráv (je vůdce, práce pro podřízené není pro něj určená).
Božský klídek, ale netrval dlouho.
„DO PR****, JÁ JSEM SLUŠNÝ ZÁKAZNÍK A MÁM SNAD KU*** PRÁVO POŽÁDAT O MALOU LASKAVOST! JASHINE, PROČ?!“ To je nečekaně prorazil dveře už tak dost otravný zákazník.
Pein zrudnul vztekem, ale snažil se zachovat chladný tón. „Dnes nepřijímáme žádné zakázky, ptejte se jindy.
„Já vám na to s*** a je mi to všechno jedno. Prostě tu budu a dokud mě ku*** nevyhovíte, nehnu se.“ Sedl do tureckého sedu a trucoval.
Ostatní ho nevnímali a jelikož chtěli mít tohle pitomé posedávání za sebou, chtěli co nejdříve do soukromí pokojů, což ale Leader bez nahlášení budoucího možného zaměstnání nepovoloval. Takže jen projížděli inzeráty.
Pár minut bylo ticho, ale pak začal chlapík provádět jakýsi neznámý, velice hlučný rituál. Po chvilce došla Itachimu trpělivost a rychlým, okem sotva zaznamenatelný pohybem vnutil Hidanovi na kritická místa kunaie. A že jich nebylo zrovna málo a podtrhl to tím, že mu z poloviny krku usekl hlavu.
„TY ******!“ zakřičel bělovlasý mladík a začal si vytahovat zabodnuté haraburdí z těla.
„On je snad nesmrtelnej!“ Vypískla Kon a házela po zákazníkovi znechucené pohledy.
Zetsu se na zákazníka mlsně zadíval a započal jednu ze svých soukromých diskuzí.
„jak to, že žiješ?! To bude vadný zboží. Ale vždyť na „made in Konoha“ byl vždy spoleh.“ Zabručel Itík a začal si další nožíky prohlížet i s účtenkou a přemýšlel, jestli po těch letech co opustil vesnici, bude ještě platná záruka.
„SVĚTE DIV SE, ŽIJU! MĚ PROSTĚ NEZABIJEŠ! PROČ JASHINE! PROČ JSEM PŘIŠEL ZROVNA K TĚMTO!“ Hulákal zákazník a pokoušel si narovnat hlavu do správného úhlu, aby držela, ale nedařilo se.
Pein koukal na zákazníka se zájmem, ostatní raději dělali, že tam nejsou.
„CO JE TO TU ZA KRAVÁL?! NEDŘÍV TEN BLBÝ ZVONEK A TEĎ JEŠTĚ TENHLE ŘEV, JAK MÁ ČLOVĚK V KLIDU POČÍTAT FINANCE.“ Zakřičel tentokrát právě příchozí Kakuzu. Zastavil se u dveří a hleděl na zakrváceného mladíka. Nebudu dál protahovat, poznali jste, je to Hidan, později také známý, jako Zombie, Věřící s kosou, Nagelovaný koso-sekáč, Nesmrtelná továrna na sprosté slova, autor spousty knih jako „Hidanův slovník neslušné mluvy“, Milovník bolestí a mučení, Předseda Jashinova fanklubu, Mistr krvavých rituálů, Náboženský fanatik alá *zaprodejte se Jashinovi*, Hidí, Hiďánek ap.
Bělovlásek na oplátku spustil: „Říkejte si co chcete, já jsem zákazník a přišel jsem vyhledat nějakého schopného detektiva. Po splnění mé poslední ninja mise v téhle vesnici, jsem byl už na cestě domů a potkal jsem jednoho chlápka, kterému nebylo vidět do obličeje. Žebral peníze pro charitu či co, ale já ho odmítnul a on se naštval. Chtěl mě zabít, ale nevyšlo mu to, tak se spokojil s tím, že mi čmajznul moji kosu. Jen ji chci najít, slušně zaplatím a při štěstí už sem nikdy nevkročím!“ Poté se otočil na Kakuza.
Ten jak uviděl Hidanův obličej, chtěl se otočit a jít, ale nějak mu to nevyšlo.
Hidan ho totiž zadržel a vyvalil na něj několik vět, které by bylo vhodné nezveřejňovat. Smysl byl asi takový: „To jsi ty! Vrať mi mou kosu, mé rodinné dědictví, mou lásku!“
Oba by se ještě rádi začali prát, ale zastavil je šéfik.
Zakoulel svýma rozvlněnýma očima a pravil: „Kakuzu, chci od tebe tu kosu a vy pane, s vámi bych si rád pohovořil.“
„Kosu!“
„Bude!“ řekl temně Pein s výhružným pohledem. „Jméno? Jste ninja? Pro koho pracujete?“
„Hidan. Pro nikoho, občas si mě někdo najme pro nějakou službičku.“
„Měli bychom pro vás nabídku, když ji přijmete, dostanete kosu zpět a budete mít zajištěné pracovní místo i bezpečí před policií.“
„Co je to zač?“ Hidíkovi to nebylo zrovna po chuti, ale chtěl svou kosu.
„Přidejte se k nám do organizace, maskujeme se sice jako detektivní kancelář, ale ve skutečnosti jsme zabijáci a zločinci nejvyšších tříd. Vidím, že sám máte svou čelenku škrábnutou, jste ztracený ninja a máte velice zvláštní schopnost, jste nesmrtelný! Každý z nás má jedinečné genetické zvláštnosti a vy jako jistý zabiják se sem budete jen hodit. Přijímáte?“
Po dlouhém a vyčrpávajícím vyjednáváním a projednáváním Hidana podepsal závažnou přihlášku a poté mu Kakuzu vrátil i kosu.
Poté se ostatní představili a Itachi ohlásil svou vybranou práci, „Zdejší kino hledá někoho, kdo by dělal uvaděče, když to musí být, půjdu do toho.“
Hlášení ale neušlo Hidanovým ouškům. „Cože u Jashina? Tady se pracuje!?“