Příběh dítěte lásky- 6. kapitola

Ero Sennin

Na můj druhý den v Listové jsem si nařídila budíka, Kakashi říkal že se pro mě staví v devět hodin (ááá tak brzo). V osm mě vzbudil a já jsem se oblékla. Moc jsem se na dnešek těšila. V kuchyni byla Sakura která právě snídala.
,,Ty už jsi vztala?,'' divila a smála se až jí zaskočil chleba.
,,Jo, dneska jsem si nařídila budíka.,'' odpověděla jsem jí ještě polorozespale.
,,Dnes mám čas, můžu ti ukázat Listovou jak jsem slíbila.,'' navrhla.
,,No, já dneska musím, slíbila jsem Narutovi že půjdeme na ramen.,'' zalhala jsem. Přece jsem jí nemohla říct že místo s ní mi bude Listovou ukazovat Kakashi.
,,Aha, tak někdy jindy.,'' řekla trochu smutně Sakura. Sedla jsem si vedle ní ke stolu a pustila se do snídaně.

Po snídani jsem šla na balkón v Sakuřině pokoji. Byla jsem tak rozrušená že jsem ho už musela vyhlížet. Napadlo mě, že u Sakury nemohu být dlouho a že bych měla zajít za Hokage-sama aby mi sehnala něco na bydlení. Už se tu pomalu začínám zabydlovat, ale nikoho tu neznám. No co, tak poprosím Sakuru nebo Naruta aby mě s někým seznámili. Koukla jsem se na hodiny. Devět hodin! Začala jsem být ještě více nervózní. Uplynulo deset minut, nikde nikdo. Znala jsem Kakashiho pozdní příchody a to mě uklidňovalo. Dalších deset minut. Mít takové zpoždění? No, u něj je možné cokoli, ale přesto... Co když nepříjde! Ale ne, dyť to slíbil, uklidňovala jsem se a rozhlížela se dál.

Ani po půl hodině nikde. Už téměř bylo deset a já jsem si řekla, že to vzdám. No, vykašlal se na mě, říkala jsem si až se mi pomalu chtělo brečet. Ale říkal přeci, že příjde
pokud nebude mít misi! Určitě má misi, tak zněl můj konečný výsledek.

I když Kakashi nepřišel já jsem vyšla ven. Toulala jsem se městem a za chvilku jsem se ztratila. Naštěstí jsem se brzo našla a zamířila za Pátou. Před budovou jsem narazila na Naruta.
,,Ahoj Naruto.,'' pozdravila jsem ho.
,,Ahoj Aido-san, co tu děláš?,'' pozdravil mě a zeptal se.
,,Jdu za Hokage-sama a ty?,'' zeptala jsem se.
,,Ále, bábi Tsunade mi něco chtěla.,'' řekl otráveně Naruto, ,,Nechceš se na ní vyprdnout? Mohli bysme jít na ramen!!.'' S nelibostí jsem souhlasila. Nakonec můj program byl takový jaký jsem nalhala Sakuře.

A tak jsme šli opět na ramen. Před Ichiraku si vzpomněl že nechal doma peníze a tak jsme šli tam. Naruto bydlel v nejvyšším patře.
,,Panebože ty tu máš bordel!,'' zhrozila jsem se nad hromadou krabiček od instantního ramenu.
,,Ehm, to samo.,'' vymlouval se Naruto.
,,Támle ti leze šváb.,'' řekla jsem mu se smíchem a ukázala na stěnu.
,,Sakra.,'' řekl Naruto a vzal pantofly co se válela na zemi a fláknul ho.
,,Máš tu pěknou zoo.,'' smála jsem se.
,,Docela se divim že se jich nebojíš, holky co znám by ječeli.,'' konstatoval překvapeně.
,,Bát se? Takového malého škvora? Dyť to nic neni.,'' smála jsem se a Naruto začal poklízet.
,,Teď mám schůzku se Zvrhlým poustevníkem, můžeš jít se mnou jestli chceš.,'' navrhl mi.
,,Ráda. Kdo je Zvrhlý poustevník?.,'' ptala jsem se.
,,Extra zvrhlý Zvrhlý poustevník co píše knížky pro dospělý a šmíruje v dámskejch sprchách, však uvidíš.,'' popsal mi ho stručně a já jsem se začla ještě víc těšit.

Zvrhlý poustevník na nás čekal u posledního domu v domkové čtvrti.
,,Zvrhlý poustevníku! Dne-.,'' křičel Naruto na něj už z dálky, ale ani nestačil dokončit větu a Zvrhlý poustevník se na něj hned rozeřval: ,,Neříkej mi Zvrhlý poustevníku před lidmy!''
,,Dobrý den Zvrhlý poustevníku.,'' pozdravila jsem.
,,Čao, ty nevíš kdo jsem že mě tak nazýváš?,'' zeptal se mě.
,,Ne.,'' přiznala jsem popravdě.
,,Tak se se mnou seznam! Jsem známí jako Žabí poustevník.,'' začal.
,,Spíš Zvhrlý poustevník.,'' pošeptal mi Naruto.
,,Ženy po mě šílý a jsem to já, světoznámý Legendární Sannin Jiraya!,'' dokončil svůj proslov doplněn nejspíše pečlivě nacvičenou sestavou.
,,Světoznámý Jiraya?,'' zeptala jsem se nedůvěřivě. Jiraya dostal záchvat méněcenosti a Naruto se začal smát.
,,Další co tě nezná!,'' smál se a Jiraya trpěl svou (ne)významností. Pak mi to docvaklo.
,,Jo, Legendární Sannin! Spolu s Tsunade-sama!,'' vzpomněla jsem si.
,,Ha!,'' řekl výtězoslavně Jiraya a bouchnul Naruta do hlavy až spadnul.
,,A tvé jméno?,'' zeptal se Jiraya.
,,Jmenuji se Aida.,'' oznámila jsem mu.
,,Aida...,'' řekl si pro sebe Jiraya.
,,Jo, Aida, žila ve Skryté Vodopádové a teď se vrátila zpět do Listové.,'' obeznámil s podrobnostmi Naruto.
,,Něco jsem už o tom slyšel, vítej zpět Aido.,'' přivítal mě Jiraya.
,,Děkuji.,'' poděkovala jsem a Naruto už začal nervoznět: ,,Hej, k vůli čemu jsme vlastně tady?!''.

Šli jsme do prokletého Ichiraku ramen, jak jinak. Naruto tuto novinu přivýtal s radostí, já naopak se smutkem, ale chtěla jsem se dozvědět víc o Jirayovi a tak jsem šla s nimi.
,,Tak jak se ti v Listové líbí?,'' začal se mě ptát Jiraya.
,,Je to tu překrásné.,'' odpověděla jsem mu.
,,A jak ty umíš ninjutsu?,'' zeptal se mě a tím mě uvedl do rozpaků.
,,No, ve Vodopádové jsem nemohla a tak žádné neumím.,'' přiznala jsem popravdě, ,,Ale umím pár věcí s pamětí.''
,,Hmm, měla bys pomalu začít s tréninkem, je vidět že máš hodně čakry, bylo by škoda ji neuvyužít.,'' řekl mi Jiraya.
,,Mohl bych ti někoho sehnat kdo by tě mohl trénovat.,'' navrhl mi.
,,Doopravdy?,'' zeptala jsem se. Za pobyt v Listové jsem na svůj sen stát se ninjou ani nepomyslela. Vlastně jednou když jsem to povídala Kakashimu.
,,Ano, zítra zajdi za Tsunade, někoho ti domluvím.,'' řekl nakonec přesně ve chvíli kdy Naruto zvedl hlavu z mísi.
,,Můžu si dát ještě?,'' zeptal se.
,,Dej si kolik chceš.,'' odpověděl mu štědře Jiraya.
,,Á další ramen prosím, '' křikl nadšeně. Jak to dořekl, Jiraya se otočil. Okolo nás procházeli dvě mladé dívky a povídali si něco v tom smyslu že se jsou koupat k vodopádu.
,,No a teď se musím jít na zběr informací.,'' řekl radostně Jiraya. Nevěděla jsem co tím myslel, ale když vztal a 'nanápadně' šel za dívkami bylo mi to jasné. Už chápu proč mu Naruto říká Zvrhlý poustevník.

Několikrát si Naruto ještě objednal ramen než měl dost. Poté z hrůzou zjistil, že Jiraya už odešel a tak se slzami očích zaplatil posledními bankovkami ze své žábi-peněženky. Před Ichiraku ramen rozloučili a každý jsme odešli jiným směrem. Přemýšlela jsem o tom co říkal Jiraya, že bych měla začít s tréninkem. Abych pravdu řekla, nikdy jsem nevynikala ve sportu, byla jsem vždycky poslední a co se týče přesnosti ta je celkem chabá a tak jsem se děsila myšlenkou co bych všechno mohla letícími kunaiemi nebo shurikeny ztrefit. Pak jsem vzpomněla na Kakashiho, celý den jsem na to nemyslela, vždyť jsem přeci usoudila že bude mít misi. Byl to dnes pěkný den, ale s Kakashim by byl hezčí.

Tak jsem o tom všem přemýšlela cestou k Sakuřině domu. Sakura ještě nebyla doma a její mamka mi nabízela jídlo, ale já jsem byla tak přecpaná ramenu že jsem odmítla. Nedojedla jsem ho, ale Naruto, ten dojedl můj a ještě si několikrát přidal. Jak se to do něj jen vejde? Já jsem zrovna takovej typ co se rychle nasytí, ale Naruto musí být opačný. Sakura za chvilku přišla a obě jsme začali vyšívat. Ani nevím jak mě do toho Sakura přinutila, ale nějak jsem u toho zkončila. Sakura uměla moc hezky vyšívat a mě to překvapivě taky docela šlo a dokonce i bavilo. Tak bavilo, že jsme se Sakurou vydrželi vyšívat až do doby co nás její matka poslala spát. Když jsem se ukládala vzpomněla jsem si na jednu věc.
,,Hele, Sakuro je jasné že tu nemůžu zůstat navždy a proto zítra půjdu za Pátou a řeknu jí ať mi dá nějaký byt.,'' oznámila jsem jí.
,,Jasně, asi ti to tu neni moc pohodlný, spát na zemi.,'' řekla, ale ne zklamaně ani uraženě jak jsem trochu čekala.
,,To my ani nevadí, ale nejde abych tu u tebe byla pořád, dyť ti takhle zabírám půlku pokoje.,'' vysvětlila jsem jí. Byla jsem překvapená, že nevydávala známky zklamanosti, že už budu pryč a ani úlevy, že se konečně odstěhuju.
,,Chápu, doufám že budeš mít hezký byt.,'' řekla přátelsky Sakura a obě jsme zalehli. Jak jsem položila hlavu na polštář tak jsem spala a tak jsem ani nepovzdechla na nějaké přemýšlení ze kterého se stal už můj uspávací rytuál. No co, vždyť jsem si to vynahradila cestou domů.