Příběh dítěte lásky- 7. kapitola

Naděje, zlamání, mraky a svoboda

Bylo časně ráno a Hokage-sama již byla ve své kanceláři. Hromady dokumentů na jejím stole se každý den zvětšovaly a ani brzké vztávání Páté moc nepomáhalo je odstranit. ,,Jak vidím, pracuješ od rána.,'' ozvalo se z okna za jejími zády.
,,Nic jiného mi nezbívá.,'' povzdechla si, ,,Projednou by si mohl přijít dveřmi Jirayo, co potřebuješ?''.
,,Jsem tu kvůli té dívce, Aidě. Včera jsem se s ní seznámil a je v ní víc než jsme tušili! Slíbil jsem jí že jí seženu někoho na trénink.,'' řekl Jiraya a vyskočil z okna do místnosti.
,,Má nějaké zkušenosti v ninjutsu, genjutsu a taijutsu?,'' zeptala se Pátá s hlavou v papírách.
,,Ve Vodopádové se nemohla stát ninjou a tak ninjutsu je u ní naprosto nulové, genjutsu nic, taijutsu také moc ne ale vypadá to, že ovládá svůj kekkei genkai. I když ninjutsu nezná, nepochybuji že na něj má velký talent a tak pro ni nebude těžké dohonit ba dokonce předčit její vrstevníky.,'' popsal moje skromné schopnosti Jiraya.
,,Hmm.,'' zvedla hlavu do papírů Hokage-sama, ,,Bude to těžké, je už hodně stará a na tak nízké úrovni.,'' zamyslela se.
,,Ano, je na nižší úrovni než studenti akademie, ale je hodně talentovaná, vždyť je to dcera-.,'' začal Jiraya ale Pátá ho přerušila.
,,Koho je dcera? Kdo to ví? My jen víme, že je dcera někoho velice významného, ale pravdu znají jen 2 lidé!,'' zvýšila nebezpečně hlas se ale posléze se uklidnila.
,,Dobře, jestli říkáš že je dobrá tak já jí někoho seženu, ale teď už běž, mám hromadu práce.,'' soulasila nervózně a zase zabořila hlavu do papírů.
Když Jiraya odešel tak se zamyslela: ,,Snad je tak dobrá jak praví zvěsti.,'' a zase se ponořila do papírů.

To že jsem včera šla brzo spát mi moc nepomohlo a vztávala jsem ve čtvrt na jedenáct. Po snídani jsem si vzpomněla že jsem chtěla jít za Pátou a tak jsem se vydala na cestu. Přemýšlela jsem zda-li není moc brzo tam jít, třeba tam Jiraya ani ještě nebyl. Kdyby ano, tak bych možná už dneska mohla začít s trénikem! Sakura je stejně někde na misi jak mi nechala vzkaz a co já bych sama dělala. S Narutem jsem nikam nechtěla jít, co kdyby jsme zase skončili u ramenu?! Při té vzpomínce mě zabolelo břicho. Nesmím přece ještě zapomenout, že tam jdu také proto, že chci požádat o byt. To jsou všechno starosti, pomyslela jsem si a přidala do kroku.

Po chvilce jsem už přišla pod hlavní budovu. Vystoupala jsem po schodech, chvilku šla chodbou a už jsem byla před kanceláří Páté. Zaklepala jsem a zevnitř se ozvalo něco jako Dále. Vztoupila jsem a za stolem seděla Pátá a přes hory papírů téměř ani nebyla vidět. ,,Dobrý den Hokage-sama, jsem tu kvůli-.,'' začala jsem, ale Pátá mě přerušila.
,,Vím, byl tu za mnou Jiraya. Už jsem poslala pro člověka který by mě vést tvůj trénink. Také říkal, že prý trochu ovládáš svůj kekkei genkai a máš talent na ninjutsu.,'' oznámila mi.
,,No.,'' vydala jsem ze sebe jako souhlas že ovládám kekkei genkai. Nevím jak na to ninjutsu přišel.
,,Víte, jsem tu ještě kvůli jedné záležitosti.,'' začala jsem nejistě.
,,Jaké?,'' zeptala se Pátá s hlavou pořád ponořenou v papírech.
,,No, prostě pořád u Sakury bydlet nemůžu a tak jsem vás přišla požádat zdali by jste mi nesehnala třeba nějaký byt.,'' vyklopila jsem to ze sebe.
,,Pravda, přijď odpoledne, něco se sežene.,'' řekla zamyšleně duchem pryč studujíc další list papíru. Ozvalo se klepání.
,,Dále.,'' řekla Pátá a do místnosti vztoupila žena v dlouhém kabátu a očimi stejnými jako mám já.
,,Aido-sama, toto je Mitarashi Anko, tvá nová sensei.,'' představila příchozí ženu.
,,Dobrý den Anko-sensei.,'' pozdravila jsem tiše. Nevím, ale na sensei se mi něco nezdálo, šel z ní strach.
,,Ahoj Aido, dneska můžeme začít s tréninkem, počkej venku před budovou, ještě tu něco dořešímě.,'' mrkla na mě sensei a já opustila místnost.

Hned za prvním rohem jsem do někoho narazila.
,,Pardon.,'' omluvila jsem ve spěchu, ale pak jsem si uvědomila kdo to je.
,,Kakashi.,'' řekla jsem překvapeně.
,,Aido. Promiň že jsem včera nepřišel měl jsem misi.,'' omlouval se.
,,Jasně to jsem si domyslela.,'' odpověděla jsem mu. Nastalo trapné ticho.
,,Ehm, já pospíchám, můžeme se domluvit na někdy jindy. Ahoj.,'' řekl a odběhl. Já jsem tak chvíli stála a dívala se směrem kam šel, ale pak jsem se vzpamatovala a šla ven. Anko-sensei přišla chvilku na to.
,,Tak už jsem tady, půjdeme k řece a tam začneme trénovat.,'' vysvětlila mi dnešní plán a vyrazili jsme směrem k místu trénování. Cestou jsem měla doopravdy divný pocit, že to dneska nebude dobré...

Po obědě jsem seděla na schodech před Sakuřiným domem. Ještě jsem měla husí kůži z dnešního tréninku. Jak jsem tak seděla najednou se nade mnou ozvalo.
,,Ty jsi Aida, že? Co tu tak sedíš?,'' řekl mi Nara Shikamaru který právě procházel kolem. ,,Ahoj Shikamaru. Měla jsem dnes poprvé trénink, ale už nemám ani sensei, nějak se to zvrtlo.,'' stěžovala jsem si.
,,Máš ráda mraky?,'' zeptal se mě. Touhle otázkou mě naprosto vyvedl z míry.
,,Mraky? Ve Vodopádové kde jsem vyrůstala ve skále a mraky jsem málokdy viděla,'' zapřemýšlela jsem, ,,Asi je mám ráda, jelikož tady v Listové jsou a colikov tu je tak mám ráda.''
,,Dobře, nechceš jít se mnou se na ně dívat?,'' zeptal se mě znovu na otázku která mě opět překvapila.
,,Dívat? Proč ne!,'' souhlasila jsem s radostí a zvedla se.
,,Kam půjdem?,'' zeptala jsem se.
,,Uvidíš.,'' odpověděl mi a vyrazlili jsme.

Shikamaru mě odvedl na střechu nějakého domu kde byla lavička na které se dalo sedět. Nebyla to přímo lavička, bylo to spíš velké prkno tvaru čtverce pod stříškou. Shikamaru si tam lehl a já vedle něj.
,,Tak co, líbí se ti tu?,'' zeptal se mě. Musela jsem přiznat že jo, z toho místa bylo krásně vidět jak mraky plují po obloze.
,,Hned jsem tě odhadl na člověka kterého víc než běhání někde po tréninku baví ležení a koukání.,'' charakterizoval mě Shikamaru.
,,Máš naprostou pravdu.,'' souhlasila jsem. Dál jsme již nic neříkali a jen jsme se koukali.

Málem bych usla kdyby Shikamaru nevstal a neoznámil mi že už potřebuje jít na sraz se svím týmem a sensei Asumou. Jelikož jsme to každý měli jiným směrem, rozdělili jsme se už před barákem na kterým jsme byli. Byli tři hodiny odpoledne a já jsem si řekla, že půjdu za Pátou, třeba už pro mě bude mít nějaké bydlení.

Hokage-sama v kanceláři nebyla, ale byla tam Shizune.
,,Dobrý den Shizune-chan, přišla jsem se zeptat na ten byt.,'' oznámila jsem účel mé návštěvy. ,,Á ano, někde to tu mám Aido-san, počekej.,'' hrabala se chvíli v papírech, ale pak konečně našla ten správný.
,,Tady to máme, adresa a tady klíč.,'' podala mi papír a klíč.
,,Děkuji. Na shledanou Shizune-chan.,'' rozloučila jsem se a odešla.

Tak to je můj byt. Po chvilce hledání jsem ho našla v ulici navazující na hlavní. Dům byl uprostřed města. Zkládal se z kuchyně, koupelny, ložnice, obývacího pokoje a ještě jednoho malého pokojíčku, zdřejmě na dětský pokoj (nevím kde bych vzala dítě a tak zůstával nevyužitý). Výhled z okna byl na... Ichiraku ramen! Tohle to prokletí mě snad nikdy neopustí. Cítila jsem nový pocit samostatnosti, nezávyslosti. Teď teprve začíná můj nový život v Listové!