Jak Zetsu potkal Tobiho, nebo naopak?

„Sakra proč já musím vždy získávat informace.“
Stěžoval si Zetsu opřený o jednu budovu blízko náměstí jedné daleké vesnice netušíc co ho čeká.
„Proč to nemůže dělat třeba Itachi, ten si vezme sluneční brýle a nikdo ho nepozná, na rozdíl odemně, já se musím strojit jak strašák.“
„To proto že jsme ve sledování nejlepší.“ Dodala jeho druhá polovička.
„Asi máš pravdu, ale je to nuda“ zašklebila se bílá polovička.
„A co vlastně tady děláš?“ ozvalo se odněkud.
„Co to je za otázku? Zapomněl si snad naší misi?“
„Misi? Tobi má rád mise.“
Před Zetsuem najednou stála postava s oranžovou maskou na tváři a vyloženě na něj civěla.
„C…cože?“
Řekl vyděšeně Zetsu a schoval se víc do svého kabátu a stáhl si klobouk více do hlavy, který byl součástí jeho převleku.
„Vezmete mě na misi? Tobi má rád mise.“
„Zmiz odsud chlapče já žádnou misi nemám, s někým sis mě spletl.“
„Ale ano říkala to tahle černá věc na vaší tváři.“ řekl a ukázal na Zetsua prstem div mu nevypíchl oko.
„Ty jeden malej “ supěla černá polovička.
„V klidu já to vyřeším“ uklidňovala bílá.
„Tak hele, teď v klidu běž pryč a vůbec si mě nevšímej a zapomeň na mě ano?“
Tobi stál na místě a nic neříkal jen civěl.
„Slyšel si mě co sem ti říkal?“
Tobi přikývl ale pořád se ani nehnul.
„Myslíš, že chápe co mu říkáme?“ řekla černá polovička.
„Páni to vypadá jako když mluví dva lidé? To je něco jako břichomluvectví?“
„Jak to myslíš?“ zeptala se bílá.
„Tobi taky umí břichomluvectví, Brrrrm, hrrrrm, uééééééé, fůůůůůůůů“ vydával ze sebe divné zvuky Tobi a přitom se všelijak kroutil.
„Co si to o sobě ten spratek myslí?! Mám toho dost! Sežereme ho!“ zuřila černá polovička.
„Ne máme tu přece misi nemůžeme teď jíst, jenom by nás to prozradilo, najíme se za vesnicí.“ Uklidňovala ho marně bílá.
„Brrrrrrm, mmmhmmm, bleb, hmmmm.“
„Dobře ale už hlavně žádný králíky k obědu když už nejsou lidi, nebo si na ně udělám alergii.“
„Neboj podíváme se po něčem jíném.“
„A o co se tu vůbec ten před náma snaží?“
„Hej Ty, přestaň!“ křičela bílá.
Tobi přestal dělat podivné zvuky a zase jen civěl.
„No to je hned lepší a teď už mazej, protože já mám práci a nerad bych ti něco udělal.“
Tobi přikývl a stál pořád na místě.
„Ne! Já toho mám dost. Odtáhneme ho pryč a tam ho v klidu sežereme jestli bude ještě takhle chvíli čumět.“ Řekla už celá rudá černá půlka.
„Tobi is a good boy.“
„Cože to říkal?“
„Tobi is a good boy a taky Tobi má taky hlad a nemá co jíst.“
Zetsu jen beznadějně obrátil oči v sloup.
„Když ti dám nějáký peníze na oběd necháš mě konečně samotného?“
„To bych moc rád, Tobi má moc velký hlad.“ Řekl a začal poskakovat kolem Zetsua jako otravný domácí zvířatko, kterého by ste se nejraďejí čím dřív zbavili.
„Počkej, počkej, ale nebude to zadarmo“, ušklíbl se Zetsu a dodal, „na něco se tě zeptám.“
Tobi opět přikývl.
„Nejdříve... jak sem pochopil ty se jmenuješ Tobi že?“
„Ano, a jak vy?“
„Já se jmenuji Zetsu, ale teď moje druhá otázka.“
„Neviděl si tu náhodou ve vesnici takového starého obchodníka s pojízdným vozíkem plným starožitný a vzácných pergamenů, knih a šperků?“
Najednou se Tobi uklidnil a dlouze se zadíval nahoru, pak zase dolu.
„Někdo takový tu byl ještě ráno.“
„Opravdu? Rychle kudy odjel?“ Zaradovali se obě poloviny.
„Tudy.“ Ukázal Tobi směrem pryč z vesnice. „Odjel tudy.“
„Dobře povedeš mě, ehmm Tobi.“
„Zetsu-san, ale co můj oběd?“
Sakra já zapomněl že sem dal všechny peníze Kakuzovi, aby mi koupil jednu vzácnou rostlinu na svojí misi. Pomyslel si zahalený Zetsu. „Pokud je ovšem Hidan neutratí za ženský.“
„No, hmm, zapomněl sem si peníze doma ale dám ti je až najdeme toho obchodníka a ukrad…“ rychle se zastavil, aby se opravil. „Vezmeme si od něj pár zamluvených věcí.“
Zetsu se rozeběhl po cestě směrem, který mu byl ukázán.
„Juchů, půjdu k Zetsu-san a on mi dá doma najíst.“ Řekl Tobi a vydal se stejným směrem.
„Cože? To si špatně pochopil já sem říkal ….“
„Tobi is a good boy.“
Zetsu jen obrátil oči v sloup a utíkal dál po cestě.
„Jestli se tohohle skrčka zbavím přísahám že se dám předělat Hidanem na jeho víru.“