Kaeri 20 - minutové setkání

„Dobře vy dva.“ Pochválil je Kiba.
„To je 1\4, co teď.“ Zeptal se Anshin.
„Teď jdem dovnitř, budou rozptýlení, to je naše šance!“ Řekl Kiba a vletěl do tunelu, rychlostí splašeného psa.

Mikon mezi tím ještě stále běžela svůj osudový sprint. Myslela na to, co jí čeká. Co se asi stane až jí otec uvidí. A bude jí vůbec věřit? Celá udejchaná, zpocená a zmožená stále běžela bez jediný zastávky. Od cíle už jí dělili asi už “jen“ dva kilometry.
„To dáš holka, to dáš.“ Povzbuzovala se v duchu. V životě by jí nenapadlo, že jí může potkat zrovna tohle.
„Máš chakru na 45minut.“ Oznámila jí Hija
„Nemůžu ti odpovídat, zdržovalo by mě to.“ Řekla si v duchu Mikon a setřela si rukou z obličeje kapičky potu.
„Už nemáš vůbec fyzičku.“ Řekla liška škodolibě.
„Myslím, že na oživlou mrtvolu to ujde.“ Zasmála se Mikon sama, svému neštěstí.
„Už si přemejšlela co bude, až tě Kiba uvidí??“
„Jo, rozplynu se jako obláček dýmu. A neotravuj furt!“ Odbyla dívka lišku.
„Co plánuješ?“
„Až se vrátím do mysli Niki, tak ti nakopu ty tvé 2 ocasy.“ Zařvala Mikon na celé údolí.
„Co tak zhurta?“ Podivila se liška.
„Si ještě ukecanější, než osel ze Shreka.
„35 minut.“

„Jak to snášel?“ Objevila se Sakura ve dveřích, pro dnešek, Narutovi kanceláře.
„Neřek sem mu to.“ Sklopil blonďák hlavu.
„Co tim myslíš?“ Zatvářila se zmateně.
„Neřek sem mu, že má Niki v sobě Mikon.“
„A proč ne?“ Vyjela po něm.
„Jak by bylo tobě??“ Podíval se na ní Naruto s údivem ve tváři.
„A jak by bylo tobě, kdyby tvoje dcera umřela, někdo její mysl zapečetil do jiné osoby, a tobě to nikdo neřekl?!“ Odpověděla mu Sakura na otázku otázkou a zadívala se mu do očí. Naruto nemohl uhnout, prostě to nešlo.
„Věřím, že až se vrátí, tak to vědět bude.“ Podíval se na oplátku do těch jejích, s upřímnou tváří. Sakura se od jeho pohledu ale odtrhla.
„Proč myslíš?“ Přešla k oknu a podívala se na Konohu.
„Znám Mikon, vím jak bude reagovat až Kibu uvidí.“
„A můžeš mi říct jak by asi mohla reagovat??“ Probodla ho Sakura pohledem, až se z toho Naruto necítil moc dobře. Hold je vidět, kdo v rodině vládne .
„A jak bys reagovala asi tak ty??“
„Naruto, tady nejde o mě, ale o pubertální holku, která je spojením, dvou nejlepších klanů na stopování, z konohy.“ Řekla a uviděla v Narutovi tváři smutek. „Co je? Co se děje?“ Řekla s obavami.
„Mám další divnej pocit. Od doby co sem je vyslal na tu misi, je to už třetí.“ Prohlásil smutně.
„To bude dobrý.“ Řekla Sakura, přišla k němu zezadu a objala ho . Narutovi to ale moc náladu nezvedlo.

„Tak sme tady, znova.“ Podotkla liška, když se Mikon zastavila před vchodem do jeskyně.
„Víš co to je být zticha??“ Řekla Mikon potupně. Už jí ta liška vážně lezla na nervy.
„A víš co to je nemít si s kým povídat, 16 let?? To je utrpení. A teď když si mam s kým povídat, tak prostě chci.“ Řekla liška smutným tónem. Ani nevím jak to dokázala.
Mikon neodpověděla, pozorně si prohlídla tunel, a začala šplhat nahoru, na skálu.
„Co chceš dělat?“ Divila se Hija.
„Vezmu to horem, nevidíš?“ Odbyla jí Mikon.
„Ty nejsi moc výřečná!!“
„Sory, ale v tuhle chvíli nemám chuť si povídat. Kór když jde mým přátelům a otci o krk.“ Řekla a šplhala dál, po 10ti metrové skále.
Když vylezla nahoru, celá udejchaná se opět rozběhla.
„25minut.“ Řekla Hija informativně.
„Snad to stačí.“ Pomyslela si Mikon.
„Co chceš dělat?“ Zeptala se Hija opět otravně.
„Dežaví.“
„Já žádného dežu neznám.“ (sem zvědavej jestli mi tohle nevystřihnou )
„ To znamená že už sem to někde slyšela.“ Povzdychla si Mikon a doběhla až ke kraji skály. Pohled se jí vůbec nelíbil. Niki spoutaná a přivázaná za ruce k jednomu ze stromů a v bezvědomí. Kiba v obklopení pěti mužů. Z jeho výrazů bylo jasný co si asi myslí. Měli být překvapení!Kde se stala chyba? A Anshin s Rawou vyřízení, ležící každý na jiné straně údolí. Jediná pozitivní věc byla, že těch chlápků už nepřibývalo. Pravděpodobně jih ani víc nebylo, ale všech 5 se ke Kibovi pomalu blížilo.
„Sakra!“ Pomysleli si Kiba i Mikon ve stejnou dobu.
„Tati k zemi!“ Zařvala z vrcholu skály dívka a skočila. Kiba jen udiveně pohlédl nahoru.
„To…není…možný!“ Pomyslel si, ale uposlechl známý hlas a lehnul si na zem. Mikon dopadla hned vedle něho a přikrčila se do bojové pozice. Kiba jí ze země s údivem pozoroval.
V tu chvíli se z bezvědomí probrala Niki a udiveně přimhouřila oči, jestli se jí to jen nezdá.
Mikon dala jednu ruku před sebe a druhou za sebe. Zlomyslně se na udivené muže usmála.
„Tak pojďte!“ Vykřikla. Muži ani chvilku neváhali, a dali se opět do pohybu.
„Kaiten!“ Zařvala a začala se točit kolem do kola. Z jejího těla tryskala všude kolem chakra a tvořila tak neprodyšný štít, kolem ní a ležícího Kibi. Navíc tato rotující věc, uštědřila protivníkům několik nehezkých ran, že z toho všichni lehli k zemi. Když se Mikon dotočila, Kiba na ní nevěřícně hleděl
„Máš minutu.“ Začala Hija opět otravovat.
Kiba se nevěřícně postavil proti své dceři, zahleděl se jí do očí a chytil za ramena. Nechápavě na ní hleděl, ale potom co viděl si byl jist, že je to jeho dcera. Jen kdyby tu krásnou dojemnou chvíli nepřerušilo *poof* a Mikon se nerozplynula v oblaku dýmu. Na to Kiba hleděl ještě nevěřícněji než na to, že jí opět viděl .
„Můžeš mě z toho dostat.“ Začala na něho řvát Niki. Kiba se na ní otočil pořád s vykulenýma očima.
„Víš co, já počkám až si to přebereš.“ Hodila Niki znechucenou tvář a vysela tam další půl hodinu, než se Rawa dostala k sobě a pomohla jí ze stromu dolů. Poté probudili Anshina a všichni tři se postavili před stále udiveného a strnulého Kibu. Ten ještě stále nepobíral co to mělo znamenat.