Kaeri 21 - jde se domu

Anshin, Rawa a Niki stáli před vykuleným Kibou a hleděli do jeho ztuhlé udivené tváře. Niki mu zkusila zamávat rukou před xichtem, ale Kiba pořád stál bez pohnutí.
„Co se mu stalo??“ Podivila se Rawa.
„Tak teď s pravdou ven holka.“ Pomyslela si Niki.
„Áááááá nech mě na pokoji!!!“ Začalo se ozývat Niki v hlavě, ta se chudák chytla za uši.
„Nenechám, slíbila jsem ti, že ti nakopu zadek, tak se nebraň nebo to budeš mít ještě horší!!!“ Zařvala Mikon. Niki spadla na kolena a pořád se držela za hlavu.
„Ne!!!! Maminkoooo!!!“ Zařvala Hija.
„A mam tě ty skrčku!“ Zajásala Mikon a už se napřahovala k nákopu.
„Buďte ztichá!!!“ Zařvala Niki na celý údolí, což dostalo z tranzu i Kibu, který rychle přejel pohledem všechny a zamyslel se.
„Teď jí schytáš!“
„Mikon, drž zobák!!!!!“ Neudržela se už Niki a musela to zařvat. Všichni 3 na ní vykulili oči, Anshin míň než zbylí dva přihlížející, ale taky je kulil.
„A ty taky Hijo!!!!“
„Zbláznila se??“ Řekla udiveně Rawa a koukala na, na zemi se válející Niki.
„Ne.“ Povzdech si Anshin a zrak Rawy a Kibi spočinul na něm. „Niki říká, že má v sobě zapečetěnou mysl Mikon. Kdo je Hija nevím.“
„Mikon, tu sem viděl asi před půl hodinou, rozprskla se mi téměř v náručí.“ Podíval se smutně Kiba do země. Niki se vzápětí uklidnila a podívala se na všechny 3.
„Vy tomu nevěříte?“
„Nevím čemu mám věřit.“ Řekl smutně Kiba. Niki chápala jeho pocity. Nikdy to nezažila, ale uměla si domyslet, co asi prožívá. Sama o Mikon na chvíli přišla.
„Mikon, dáš to?“ Zeptala se na hlas.
„To nevím, ráda bych.“
„Muhuhe.“ Zasmála se Hija.
„Dobře, ale počítej s tím že až se vrátím tak ti fakt nakopu!“
„Niki, ještě něž to uděláš, musim ti něco říct. To že se Mikon ovládnout tělo klona, ti ubírá zásobu chakry.“
„A co to jako znamená?!“ Podivila se Niki. (Nic nebude )
„Že denně jsi schopná nechat ovládnout Mikon klona jenom 2x.“
„Ale vždyť mam hodně chakry ne?“
„Jo, to máš, kdybys neměla tolik tak se to Mikon ani nepovede. Mikon zatím není schopná ovládnout to tělo, bez pomoci tvé chakry.“
„A já za to můžu?“ Povzdechla si Mikon.
„To nevadí.“ Pousmála se Niki. „Kage bunshin no jutsu! Henge!“ Zařvala a před očima všech se objevila Mikon.
„Teď je to na tobě.“ Řekla Niki.
„To si užiju.“ Zaradovala se Hija.
„Zkus to a až se vrátím tak to nepřežiješ! Au….“ Zahrozila Mikon, teda chtěla ale dřív než to stihla dokončit, už jednou schytala.
Klon otevřel oči, Rawa, Kiba a Anshin kulili oči a očekávali co se bude dít. Niki se jen usmívala.
Mikon si všechny přeměřila pohledem a následně se na všechny usmála. Pak ale utrnula, nevěděla co říct.
„Mysli holka, mysli!“ Povzbuzovala se.
„Tak bude něco?“ Začala si Rawa stěžovat.
„Nech jí rozkoukat.“ Řekla bloncka klidně.
Mikon byla celá nervózní, nevěděla co má říkat.
„Jestli se nerozhoupeš, tak tě budu otravovat 3 dny v kuse!“ Ozvala se Hija.
„Ahoj…tati.“ Vykoktala Mikon „Jak mu dokázat, že jsem to já.“ Pomyslela si.
„Mam jí věřit?“ Pomyslel si Kiba zároveň s ní.
„Co vím jenom já a nikdo jiný…dělej…mysli sakra!“ Přemýšlela Mikon a pomalu se přibližovala k otci.
„A co to tetování?“ Ozvala se Hija.
„To je ono!“ Pousmála se. „Počkat! Jak to víš! Ááááá táhni z mí hlavy!!!“ Zařvala v duchu. „Sakra, nic lepšího nemám…“
„Pořád máš to tetování?!“ Zeptala se. Kiba zrudnul.
„Jaký tetování?“ Začala vyzvídat Niki.
„Mikon…“ Vykoktal Kiba a objal dceru. „Jo, je to ona…Sakra! Proč vytáhla zrovna tohle?!“
„Mě taky zajímá jaký tetování!“ Začala Rawa. Kiba na Mikon udělal svoje psí kukadla.
„Neřeknu!“ Odbyla je Mikon s úsměvem na tváři.
„Jak se máš tati?“
„Už je to mnohem lepší.“ Pousmál se Kiba, hledíc Mikon do očí.
„Tak to je bezva.“ Usmála se Mikon.
„Nerad vás přerušuji, ale neměli by sme jít domu?!“ Zeptal se Anshin opatrně.
„Asi jo.“ Řekla Rawa.
„Jak dlouho tohle vydrží?“ Podíval se Kiba na Niki.
„Co myslíš??“ Podivila se blondýna, Kiba si povzdechl.
„Jak dlouho udržíš Mikon?“
„3 hodiny, když nebudu bojovat.“ Řekla Mikon. „A může mě vyvolat 2x denně, když nebude bojovat.“ Pousmála se Mikon.
„Jenom…“ Povzdychl si Kiba.
„Já sem si to nevymyslela.“ Prohlásila Niki.
„Aspoň něco!Tak jdem, máme 3 hodiny, než zase zmizím.“ Řekla Mikon a všichni se vydali na cestu domů .