Minulost si nevybírá - 5. kapitola - Přísně tajné dokumenty

Vůdce Akatsuki s ohromnou zuřivostí prohledával všechny své šuplíky a tajné skrýše. Modrovlasá žena nakoukla do dveří. „Co hledáš, Peine?“
„Někde jsem tu měl opravdu důležité dokumenty. Ale… zkrátka je nemůžu najít.“ Nechala ho být. Nevzdal se, hledal usilovně, dokud se nesetmělo.
„Ještě nic?“ Přehlédla se zjevným zoufalstvím v očích všechen ten nepořádek. Zavrtěl hlavou. Chvíli přemýšlela. „Mám nápad. Co kdybychom prohledali všechny naše úkryty? Oni tu pár dní snad vydrží pohromadě.“
„Já tě nemít, Konan…,“ vzdychl Pein.

Bylo rozhodnuto. Akatsuki se netvářili nadšeně, ale ani naštvaně. „Co bude s vařením?“ vyptávala se modrovláska.
„Pokud jsi tu nechala nějaké jídlo, tak hlady neumřem!“ opáčil Itachi.
Vůdce oznámil, že odjíždí s Konan plnit důležitou misi a vůbec neví, kdy budou zpátky. Byl rád za to, že poblíž sídla nebyla žádná vesnice s ninji. Sotva za odcházejícími zaklaply dveře, začalo plánování.
„Tak honem, rozdělujem úkoly!“ napomínal ostatní Hidan.
„Deidara a Zetsu vaří. Umí to z nás nejlíp.“
„Vezmeš si prádlo, Uchiho?“ zajímal se Kakuzu.
„To je Kisameho starost. Jen ať se snaží!“
„Ehm, pamatujete si ještě na ni?“ zeptal se náhle ninja v zeleném brnění.
„To víš, že jo, Zetsu. Ta holka mi vážně chybí,“ přikývl Hidan.
„Doufám, že tam, kde je teď, je šťastná,“ špitnul Deidara.
„A že pořád tak pěkně kreslí!“ přidal se Tobi.
„Tak dost vzpomínání, chlapi, jde se něco dělat!“ okřikl je Kakuzu.

Sasuke netrpělivě přešlapoval na místě. Kabuto k němu přicházel z opačné strany chodby. „Tak kde se zase fláká ten Orochimaru?“
„Svrbí mě ruka pokaždé, když začneš mluvit tímhle tónem, Sasuke Uchiho! Brzy přijde, musí ještě něco neodkladného vyřídit.“
„Snad už zas není u ní?“
„Ano. Kontroluje, zda naše tajná zbraň nevykazuje známky neposlušnosti.“
Černovlasý se zakuckal. „Tajná zbraň? Nemyslíš náhodou tu holku?“
Kabuto si posunul brýle. „Orochimaru-sama si nepřeje, abych ti o tom plánu říkal. Je mi líto, ale ode mě se nic nedozvíš. Jediné, co k tomu mohu říct, je to, že ta mladá žena začíná vzhledem čím dál víc připomínat Orochimara v době jeho studií.“ Kabuto se zaškaredil.

Pein s Konan kráčeli k podzemnímu úkrytu. „Tak tenhle je poslední. Jestli ani tady nebudeme mít štěstí, pak už ty dokumenty nenajdeme.“
„Tedy vzhůru na průzkum!“ Vůdce směle vykročil vpřed, ale už po několika krocích se zarazil. „Dveře!“ sykl.
„Co s nimi?“ nechápala modrovláska. Pak si ale i ona povšimla toho, že vchod do skrýše lze opravdu snadno nalézt. „Půjdu první, ano?“ prohlásila, ale to už se Pein dral dopředu.
„Co tu ti zmetci vyváděli?“ zděsil se velitel Akatsuki, jakmile se ocitl v chodbě. Pečlivě zamaskovaná ubytovna nyní prozrazovala každému, kdo by sem vstoupil, že zde nedávno někdo bydlel. „Vidíš to?“ Pein se malinko zadrhával v řeči. „Tuhle skrýš už nemůžeme dál používat! Důkladně jsem to tu zamaskoval a… oni s tím udělali… tohle!“ Vůdce ze sebe okamžitě začal chrlit ty nejsprostší nadávky. Konan jen nevěřícně zírala. Celé se jí to nějak nezdálo.
Procházela místnostmi a nevěřila vlastním očím. „Tady zakrývaly nějaké díry,“ hlásila. „A v téhle místnosti zůstaly hliněné hrnce. To určitě spáchal Deidara!“ Pein mlčel, oči vytřeštěné.
„Pojď se rychle na něco podívat!“ zděsila se modrovláska, když začala prohledávat pokoje. Ihned se rozběhl za ní.
„Kresby? Ale… Zetsu říkal…“
„…že je mrtvý,“ dořekla za něj Konan. „Ale to není to nejhorší. Podívej se na tohle.“ Ukázala mu portrét Deidary, který k nim natahoval ruku a šťastně se usmíval. V pozadí někdo nakreslil explozi a to vše bylo doprovázeno slovy: Umění je odpal! Pein rychle prohlédl další obrázky, na každé z postelí zůstal jeden. Vlastně, ne úplně na každé, jedno místo bylo prázdné.
V jedné ložnici dlouho nevydrželi. „Pojď pryč. Něco tu příšerně smrdí.“
„Tak to tu určitě spal Hidan nebo Kakuzu,“ neodpustil si Pein.
„Ne.“ Ukázala na další kresbu. „Zetsu.“
Vešli opět do chodby. „Tohle má být vana?“ Vůdce zkoumal miniaturní bazének.
„Už se ani nedivím, že se jim nechtělo vracet, když si tu žili jak prasata v žitě,“ prskla Konan zlostně.
„Vem ty malůvky s sebou. Naši ninjové mají hodně co vysvětlovat!“ Pein prohledal úkryt, nenašel však to, co hledal. Už byl zlostí celý rudý. Umínil si, že tentokrát to ta banda chlápků doopravdy pořádně schytá!