Poslední mise Bílého Tesáka 5.část

Před všemi se objevila stráň, která neměla ani padesát metrů, za ní začínal tmavý les.
„Úkol jedna, najít a zajmout ninju, který chodí okolo tábora.“ zničeho nic začal breptat Ichigo.
„Jo, správně,“ odpověděla, tak nějak nechápavě Sakika, a v duchu se ptala sama sebe, proč to ten blbec říká všem. Podívala se na Sakuma, ten vypadal stejně nechápavě a raději zavelel k postupu. Pouhých pár minut trvala cesta tmavým lesem, než se ze tmy vynořovala záře nepřátelských ohňů. Sakumo se okamžitě zastavil za jedním stromem, zvedl svou pravou ruku zatnutou v pěst, tím dal najevo, aby se měli Ichigo a Sakika zastavili a schovali se za ním.

„Tak, jsme tady.“ řekl Sakumo a ukázal směrem k jednomu stromu, kolem kterého právě procházel strážní ninja.
„Nech to na mně, nevypadá moc nebezpečně.“ začala jančit Sakika, ale Sakumo ji okamžitě začal brzdit.
„Vím, že je tma, ale zkus se podívat na támhleten strom.“
Sakika zbystřila, nejdřív nic neviděla, ale pak si povšimla obrysu čehosi, co připomínalo posed, v tom posedu objevila postavu a na jejích zádech rozeznala velký luk.
„Vidíš, Sakiko?“ zeptal se Sakumo. „Proto nemůžeme tak jednoduše zaútočit, nejdřív se zbavíme toho lučištníka. Ten jediný vidí na pochůzkáře, kteří chodí pod ním. Je noc a ostatní lučištníci na něj nevidí, tak to bude poměrně lehký. Až se ho zbavíme, pak teprve můžeme složit nějakého toho pochůzkáře.“
Sakumo se podíval na Ichiga.
„Ichigo, je to na tobě.“
Ichigo jen pokývl a vyskočil do korun stromů, kde se okamžitě ztratil z dohledu. Chvíli se nic nedělo a pak se z ničeho nic obrys postavy lučištníka skácel na podlahu posedu.
„Ty jo, Ichigo překonal svůj vlastní rekord.“ plácla Sakika jen tak do vzduchu, samozřejmě na znamení obdivu. Po pár minutách se Ichigo vrátil a pod paží držel svou oběť. Sakumo rozhodl, že se zbaví těla v koruně některého z okolních stromů.
„Tam by ho nikdo neměl hledat.“ S těmito slovy poslal Sakumo Ichiga provést příkaz.
„Tak a teď bude řada na mě.“ zaradovala se Sakika.
„No, jak bych to jen řekl..., ještě ne, Sakiko.“ odpověděl Sakumo.
„Ale, jak to?“
„Tvá síla je tak trošku... destruktivní a hlučná, ta se bude hodit až při devastaci tábora. Teď je řada na mě.“
Sakumo se připravil, protože se ze šera vynořil další hlídající shinobi. Připravil si kunai. Našlápl a vystartoval takovou rychlostí, že i kdyby ho ten ninja viděl, tak by stejně nestihl ani zareagovat, natož tak blokovat útok. Sakumo se dostal za něj a tupou stranou kunaie ho praštil do zátylku. Ninja se v okamžiku složil na zem. Sakuma ho zvedl, hodil si ho na záda jako pytel brambor a vracel se zpět za Sakikou a Ichigem, který se už také vrátil.
„Zase jsi na tahu Ichigo.“ řekl Sakumo.
Ichigo se jen pousmál, protože věděl, že nyní nastává čas na získávání informací. V tom byl Ichigo dobrý, byl jedním z nejlepší uživatelů Genjutsu, takže pro něj vytvoření představy pro protivníka, že se zpovídá svému nadřízenému, nebyl žádný problém. Výslech byl velmi rychlý, ninja nebyl zrovna moc informovaný. Věděl pouze, že je zde okolo devíti set ninjů úrovně chuunin a jounin. Dále, že kolem tábora je deset lučištníků a pak jen věci, které všichni věděli, že dalších dvacet ninjů chodí okolo celého tábora a že se střídají po šesti hodinách.
„No, moc jsme se toho nedozvěděli Sakumo.“ řekl Ichigo.
„Nevadí. Doufám, že sis dobře zapamatoval toho ninju, cos zabil, je na čase použít henge a donést oblečení nějaké kunoichi.“
„Jo, všechny detaily.“
„Dobře.“
„HENGE NO JUTSU.“ Oba dva zároveň zamumlali a hned se přeměnili v shinobi ze skryté kamenné v uniformě chuuninů, které zdolali.
„Počkej tady Sakiko, za chvíli jsme tu.“
„Rozumím.“ odpověděla naštvaně Sakika, protože si nemohla zabojovat.

Sakumo s Ichigem změnění pomocí henge neměli problém se dostat do tábora. Byl ohromný. Tábor, který navštívili na hranicích nebyl nic proti tomu, ve kterém byli právě teď. Byl zde nespočet stanů, ve kterých nejspíše spali ninjové, kteří zrovna nebyli v pohotovosti. Každý stan měl před svým vchodem dvě malé pochodně na jeho osvícení, a po celém táboře plápolaly desítky velkých ohňů. V dáli celé té osvětlené planiny stála jakási pevnost a ta také rozhodně nepatřila k nejmenším. Hlavní budova celého tohoto tábora nevypadala, že je postavená z cihel nebo dřeva, byla jenom z hlíny, asi pomocí nějakého jutsu.
„Hej, hej Sakumo vidíš, ...“ Ichigo ukázal na jednu kunoichi, která právě procházela pár metrů od nich.
„Dokonalé.“ odpověděl Sakumo. „Vypadá to, že jde do stanu, to je naše příležitost.“
Ichigo i Sakumo následovali kunoichi ke stanu. Stan byl potemnělý, ale poté, co do něj žena vešla se mírně rozjasnil, to bylo znamení, že je tam nejspíše sama. Ichigo neváhal, rozhlédl se, aby se ujistil, že ho nikdo neuvidí a vtrhl do stanu.
„GENJUTSU SHIBARI!“
Při těchto slovech Ichigo provedl sled pečetí a než kunoichi stačila cokoliv říct nebo udělat, bylo její tělo kompletně ztuhlé a nemohla ani mluvit. Chvíli na to do stanu také přišel Sakumo.
„Tak co, jaký jsem, Sakumo?“ zeptal se Ichigo.
„Nepřestáváš mě překvapovat. Ale teď není čas na chválení.“
Sakumo sáhl do jedné ze svých brašen, které měl u opasku a vytáhl ampuli s jehlou.
„Měl bych tě zabít, ale to nemůžu, jsi příliš bezbranná. Po tomhle se pěkně prospíš.“ a zapíchl injekci do její paže. Kunoichi okamžitě upadla do spánku.
„Dobré Ichigo, už můžeš zrušit tu techniku.“ Hned jak to Ichigo udělal, žena se svalila na zem.
„Sundej jí to oblečení a schovej ho, rychle!“
Ichigo to udělal v mžiku.
„Ještě mi s ní pomož na postel. Musí to vypadat, že spí.“
Jakmile se vše udělalo, vydali se oba dva zpět za Sakikou, aby jí předali oblečení. Cesta z tábora byla stejně lehká, jako se dostat do něj, jen si museli dát pozor, aby nenarazila na strážce, kteří chodili neustále kolem.