Štafle 2

…Izumo učinil, jak mu Kotetsu přikázal, pokusil se alespoň trochu zvednout dřevo… to se ovšem ani nehlo…
„Co budeme dělat?“ zeptá se ublíženě, když se štaflemi nehnul ani o milimetr.
„Co budeme dělat? To je dobrá otázka.“
„A těžká odpověď,“ zamručí Izumo a opět se stáhne do svého koutku.
„Kam si zase šel?“ zeptá se Kotetsu.
„Kam asi, sednout si!“ odsekne Izumo.
„Hm.“
…Kotetsu přemýšlí…
„Páka!“ vykřikne z ničeho nic, že i Izumo nadskočil leknutím.
„Co s pákou, v té jsem minulý rok o silvestru prohrál kunai.“
„Ale né tahle páka,“ řekne Kotetsu a plácne se do čela.
„Tak jaká?“
„No přece ta fyzikální! Prostě tyč!“
„Hmm. Kde chceš vzít tyč?“
„Někde určitě bude.“
…oba dva se zamyšleně koukali okolo…
„Co takhle koště?“ navrhne Izumo a začne hledat jistý nástroj na uklízení v kumbálu.
„Za zkoušku nic nedáme,“ konstatuje Kotetsu.
…jakmile se našla ona věc, Izumo přiběhl ke štaflím a čekal na instrukce od Kotetsu…
„Takže, jednoduše strč tu násadu pod žebřík,“ naviguje Kotetsu.
„Eh, šéfe problém, jak to tam mám strčit?“
…Kotetsu se objeví kapka u hlavy a otrávený výraz a lá Shikamaru…
„Prostě to tam nějak dej!“
„Hmm, /potichu=to se ti to mluví, ty chytrej/.“
„Říkal jsi něco?!“
„Nééé, vůbec nic, ne.“
„To máš štěstí.“
…Izumo zápasí se násadou koštěte a štaflemi…
„Tak co?“ otravuje Kotetsu.
„No nic, nejde to, ha už se to posunulo, juch,“ zavýskne Izumo.
„Heuréka,“ uleví si Kotetsu a sesune se do podřepu.
…ano zákony fyziky se opět projevily, už, už se začaly těžké štafle zvedat… když tu násada koštěte nevydržela a praskla…
„Au au,“ zakřičí bolestně Izumo.
„Co co?“ zbystří Kotetsu a rychle se postaví.
…na zemi se válí Izumo, držíc se za ruku…
„Zlomil sis ruku?“
„Ne, zadřel jsem si třísku.“
„Panenko Maria,“ začne se modlit Kotetsu.
…Kotetsu se chvíli modlil pánu bohu do oken a Izumo se stále válel na zemi, v očích slzy, ve tváři smrt a v prstu třísku…
„Super, tak co teď!“ namítne Izumo, hned jak přestane pozorovat svůj pulzující prst.
„To se ptáš mě?“
„Ne, tvého ducha!“
„Hm.“
…debata utichla na mrtvém bodě, každý se stáhl za svou ochranou linii, to znamená Izumo do svého emo kouta a Kotetsu k vaně…
„Mám hlad,“ řekne z ničeho nic Kotetsu, „a žízeň,“ dodá.
„Hm pořád lepší když ti něco schází, než když přebývá, já zase nutně potřebuju na wc.“
„No jo, musíme rychle něco vymyslet.“
„Už je to tady zase,“ ozve se z obýváku.
…ano vynalézavý Kotetsu zase přemýšlí…
„Dělej, chlape, nějak to začíná být dost hustý.“
„No jo snažím se.“
…zase přemýšlí…
„Mám to.“
„Hm, zase to nevyjde.“
„Nech toho, ten minulý skoro vyšel.“
„Hm, tak ven s tím.“
„Máš něco hlasitého?“
„Na co hlasitého?“
„No přece na pomoc.“
„Možná, někde mám trubku, počkej.“
…následovalo Izumovo zvednutí se a pomalá cesta se zkříženýma nohama ke skříňce u jeho postele… chvíli se přehraboval a pak vítězoslavně vytáhl zašedlou zlatou věcičku, pokrytou centimetrovou vrstvou prachu…
„Jasný, mám jí,“ zařve na Kotetsu, „co teď?“
„Znáš takový ten zvuk, který hrají hasiči?“
„Jo jo myslím, že ano.“
„Tak hraj u okna.“
…opět pomalu křečovitě přešel k oknu a sedl si na parapet…
„Eh problém, Kotetsu, já na to neumím hrát.“
„WTF?“
„No jo, neumím,“ pokrčí Izumo rameny.
„Ch jo, tak se alespoň pokus, hlavně co nejhlasitěji.“
…tak Izumo spustil… pro Kotetsu to bylo spíš umučení než záchrana, ale tak tiše seděl na vaně a čekal…
„Vypněte ten kravál,“ ozvalo se zvenku.
Izumo přestal hrát, nadechl se a zprudka zařval: „My tu potřebujeme pomoct, chápete?! Tak sebou hněte a pojďte nám pomoct!“
„Trhni si nohou!“ ozvalo se z venku.
„Nějaký další plán?“ otočí se Izumo ke Kotetsu.
„Ne, hraj dál!“
„Jak myslíš,“ pokrčí rameny a začne opět hrát.
…celou Konohou se rozléhají příšerné zvuky, které by se daly připodobnit snad jen škrábání kočky kov… zároveň všichni v okolí neustále nadávají na nejmenovaného hráče, který se nachází v pekelné situaci…
„To by snad už stačilo,“ řekne Izumo.
„Co si říkal?“ zeptá se Kotetsu, který si právě sundal ruce z uší.
„Říkám, že by to už STAČILO!“ zařve.
„Jo jo, klid, já tě slyším.“
„Hm.“
…z venku se stále ozývají křiky a nadávky směrem na Izuma…
„Myslíš, že nám pomůžou?“
„Prosím tě, ty mě radši hodí do jámy lvové!“
„Dobře, dobře, ale tak možná přec-,“ je hrubě přerušen Kotetsu.
…konečně se na naši dvojici usmálo štěstí… ozvalo se očekávané zaklepání…klika se pohnula, už sjížděla dolů… a……. nic… dveře se nechtěli otevřít…
„Ty si zamknul?!“ opáčí Izumo směrem na Kotetsu.
„Eh, mě jaksi nedošlo, že se stane tohle,“ odpoví a andělsky se usměje.
…ano klíč zůstal v zámku... a klika se stále chaoticky kývala nahoru a dolů…
„Hej Izumo otevři,“ ozvalo se.
„Eh, je zamčeno,“ odpoví sklíčeně Kotetsu.
„Kotetsu? Ty jsi tam taky? Tak odemkněte ne?!“
„Kakashi?“
„Jo jo, tak odemkne mi už někdo?“
„To je ten problém, my nemůžeme.“
„A jaký k tomu máte důvod?“
„Jsme tu šprajclí, já v obýváku a Kotetsu v koupelně, nemůžeme se dostat ven!“
„Aha, tak chvíli strpení, jo Izumo ten zámek ti platit nebudu.“
„Počkej Kak-.“
…bylo pozdě, ozval se zvláštní zvuk a dveře se rozletěly pod náporem modrých blesků…hned jak usedl prach, který se zvedl při pádu a rozlomení dveří… stál tam Kakashi a v dlani třímal svou oblíbenou oranžovou knihu…
„-ashi,“ dořekl bezděky Izumo.
„Nazdárek ve spolek,“ pozdravil Kakashi a zvedl oči od své perverzní publikace.

… jak se říká: konec dobrý, všechno dobré… Kotetsu sice přišel o jeho úžasné štafle po babičce… Kakashi utrpěl pár ran pěstí… a Izumo? Ten se psychicky zhroutil, když zkouknul spoušť v jeho bytě, způsobené rozmetáním štaflí…
…malování se odložilo na někdy jindy a Kotetsu spolu s Izumem oslavovali své opětovné setkání s okolním světem za dveřmi Izumova bytu…