Poslední mise Bílého Tesáka 2. část

A tak naši ninjové pod vedením Sakuma běželi směrem k severní bráně. Všem třem v hlavě probíhalo jen pár myšlenek a všechny směřovaly k tomu jedinému, jak se dostanou do tábora, co tam budou dělat a hlavně, jak se odtamtud dostanou. Živí. Vůbec nevěděli, co čekat od tak velkého ležení, kde budou stovky až tisíce ninjů. Cesta vesnicí utíkala rychle. Všichni byli potichu. Skoky po střechách a přilehlých stromech nebyly vůbec slyšet. Vůbec nic nebylo slyšet. Vesnice byla z poloviny prázdná. Většina ninjů byla buď na misích nebo odpočívali doma a čerpali síly na nové nebezpečné mise. Druhá část obyvatel takhle brzy ráno ještě nepracovala. Bylo teprve sedm hodin, když dorazili k severní bráně. Sakumo zde všechny zastavil a začal mluvit.
„Když si pohneme, tak se k večeru dostaneme na hranice Ohňové země. Tam se utáboříme, abychom mohli načerpat trochu energie a v noci bychom se mohli pokusit dostat do nepřátelského tábora.“
„Tak to si sakra švihnem.“ odpověděl Ichigo.
„Tak každý se neplazí jako ty.“ zasmála se Sakiko.
„Ha ha ha. Moc vtipné. Až se za břicho popadám.“
„Přestaňte se vy dva škádlit.“ okřikl je Sakumo. „Je možné, že po cestě narazíme na nějakého špeha. Buďte připraveni na cokoliv. Jdeme.“ zavelel.
„Rozkaz!“ odpověděli oba zaráz, a vyběhli.

Cesta na severozápad vedla hustým lesem a míjela jednu malou vesničku pár kilometrů od hranic Ohňové země. Tým chvílemi běžel po malé cestičce, ale chvíli na to zas vyskočili do korun stromů. Neustále měnili styl cestování, aby nebyli tak lehkým cílem k zaměření, kdyby je náhodou někdo sledoval. Cesta byla monotónní a tedy i úmorná. Slunce se blížilo k nejvyššímu bodu na nebi a své paprsky vrhalo do korun stromů, kde neustále běželi Sakumo a jeho tým.
„Hej Sakumo...“
„Já vím, já vím. Sakiko můžeme začít?“ Sakika jen přikývla na znamení, že vše chápe. Doskočila na větev jednoho ze stromů a odrazila se doprava, to samé udělal i Ichigo. Změna byla jen v tom ,že se odrazil doleva. Sakumo se zastavil přímo na té samé větvi, od kterých se oba odrazili, otočil se, rychle sáhl oběma rukama do zadních brašen a vytáhl 2 kunaie s výbušnými lístky, hodil je za jeden vzrostlý letitý strom. Ozvala se jedna rána a hned na to druhá.
„K čertu, jak to...“ najednou vyskočila postava z oblaku dýmu, který vznikl po ohlušujících výbuších. Nebylo mu však souzeno tuto větu doříct a přiletěly další dva kunuaie s výbušnými lístky.
„Chytej!“ zakřičel na něj Ichigo. Opět se ozvaly ohlušující rány. Tentokrát sem jim protivník dokázal vyhnout.
„Dinamik Entori! Ááá...!“ Sakika vystřelila jako šíp s nataženou nohou před sebou, přímo na svého nepřítele, který letěl vzduchem roztřeseným po explozích.
„Zkus se vyhnout tomuhle!“ Noha zasáhla místo přímo mezi očima nepřítele, ten se okamžitě roztočil opačným směrem s takovou razancí, že se zastavil až o třetí strom v pořadí.
„Ehm, ... Sakiko, doufám, žes ho nezabila. Měli bychom zjistit, kdo to vůbec byl.“
„Ale, no tak, vždyť to nebyla zas taková rána.“
Všichni tři se podívali směrem, kde skončil nepřítel - skrz díry ve stromech, které vznikly jeho letem.
„No dobrá, možná jsem se mohla krotit, ale nevšiml sis jeho ochranné čelenky? Byl to jeden z ninjů ze Skryté Kamenné.“
„Tak se pojďme podívat, jestli z něho něco zbylo, a jestli z něho něco dostaneme.“ řekl Sakumo.
Všichni tři se tedy vydali k protivníkovi, už se blížili, byli jen kousek od něj, natahovali se po něm, že jej vezmou pod krkem, když v tom ninja sáhl do kapsy a cosi vytáhl.
„Zastavte ho!“ zakřičel Sakumo, ale už bylo pozdě. Ninja si obsah kapsy dal do pusy a kousl. Začal se svíjet bolestí, popadat a za břicho, nemělo to dlouhého trvání a z ninjových očí vyprchal i poslední kousek života.
„Co, co to bylo Sakumo?“ nechápavě se ptal Ichigo. Pohled Sakiky vypadal skoro stejně.
„Ampule jedu.“ odpověděl s klidem Sakumo. „Vypadá to, že to byl špeh právě ze Skryté Kamenné. Jejich úkolem je krátkodobá infiltrace na celém území bojiště, získání informací a návrat zpět, ale pokud by hrozilo jejich odhalení a následné chycení, mají u sebe tuto ampuli jedu. Předpokládám, že by měla zničit vše, co by protivník mohl o svém nepříteli zjistit, například techniky nebo jakékoliv použité léky. Specialita Skryté Kamenné.“
Nastala chvíle ticha, asi proto, že jim ho bylo i tak trochu líto, ale jen do chvíle než se ozvala Sakika.
„Tak to se divím proč chtějí víc země, pokud tam mají víc takových šílenců jako byl tenhle, tak v Kamenný už nemůžu skoro nikdo žít.“
„Zajímavý postřeh, Sakiko, ale řekl bych, že moc takových lidí tam nemají, a že všichni se asi nenechávají chytit jako on.“ kývl směrem k mrtvému ninjovi.
„Hele, vy dva, nezačínejte s tím zase. Jsme teprve v půli cesty k hranicím a už je odpoledne. Vidím to tak, že se stavíme ve vesnici, která je kousek od hranic, tam si odpočinem tak do půlnoci, pak vyrazíme na hranice a nakonec ještě před ránem se zkusíme dostat do toho tábora. Tak jdeme!“
„Jasně šéfe.“
„Rozkaz!“

Krásný a slunný den, který přinesl malou konfrontaci mezi Sakumovým týmem a ninjou z Kamenné a taky hodně potu na jejich čela, přece jen běžet bez přestávky takový kus cesty, navíc v takovým pařáku není nic snadného se blížil ke svému konci.
„Kde je ta vesnice?!“ křičel nervózně Ichigo. Nebylo ani divu, s jeho povahou líného člověka, který měl na světě nejraději svou velkou postel u sebe doma.
„Ale no tak, klid, kámo, za chvilku tam budem.“ uklidňovala ho Sakika s úsměvem na rtech. „Navíc, kdybys nebyl tak velký, tak by ti takové menší vycházky nedělaly problémy.“ A při odskoku z jedné větve stromu na druhou udělala salto vzad, při kterém ukázala svou krásně štíhlou postavu s pevným pozadím a vnadnými pr... teda myšlenkami. Bohužel taky předvedla i svou menší nemotornost nebo smůlu a v záklonu s sebou vzala hlavou i jedno roští, které na jejím obličeji vypadalo opravdu legračně.
„Ha, ha, ha,“ smál se nahlas Ichigo, i Sakumo se ušklíbl pod svou maskou. „No, kdybys neděla furt takový blbosti, tak bys každou chvíli nebrala nějaký ty vrabčí hnízda.“
To Sakiku naštvalo tak, že zrudla ve tváři a začala Ichigovi okamžitě nadávat. Pokračovala až do doby, než se před nimi otevřela planina, na které stála malá, ale živá vesnička.