Čekání ve tmě! - 8 Na pokraji smrti alias setkání s rodinou

„Kde to jsem?“ pomyslel si překvapeně Naruto. Rozhlédl se kolem sebe, ale neviděl nic něž tu nejčernější tmu. Povzdechl si.
„Haloo! Je tu někdo!“ křikl Naruto a ozvala se menší ozvěna.
„Ano! Ale nemusíš tak křičet!“ ozvalo se vedle něho. Naruto leknutím nadskočil a otočil se na člověka vedle sebe. Uviděl tam stát ženu s dlouhými rezavými vlasy a hnědýma očima. Mohlo ji být zhruba třicet. Byla opravdu velmi krásná.
„Kdo jsi?“ zeptal se ji zvědavě Naruto.
„Jmenuji se Kushina! Uzumaki Kushina!“ představila se žena a usmála se. Naruto na ni vyjeveně zíral.
„Takže jsi moje příbuzná?“ zeptal se trochu nejistě, přikývla.
„Dá se to tak říct..., ale ted mi řekni, proč jsi tady?“ zeptala se ho pro změnu Kushina.
„No, od Tsunade jsme dostali misi spolu s Hin najít jeden nebezpečný svitek a donést ho zpátky. A hlavně ho nesmí dostat Akatsuki nebo Orochimaru!“ vysvětlil důvod své přítomnosti Naruto. Kushina se zamyslela.
„Myslíš tenhle svitek?“ zeptala se ho a v rukou se ji objevil velký svitek.
„Tak velkej! To nemám šanci ho unést!“ zhrozil se Naruto. Kushina ho ale uklidnila pohledem.
„Neboj se! Tento svitek může vzít do ruky pouze někdo z klanu Namikaze!“ řekla klidně Kushina.
„Ano … jsem potomek svého otce..., ale jak to, že ho můžeš držet i ty?“ zeptal se Naruto.
„Jednoduše! Jsem přece Minatova žena!“ řekla s úsměvem Kushina.
„Aha, to mě nenapadlo!“ přikývl Naruto a na chvíli se odmlčel.
„Počkat … COŽEEE!“ vykřikl zděšeně Naruto, když si uvědomil význam jejich slov.
„T-ty j-jsi moje m-matka?“ vykoktal a sledoval jak s úsmevem přikyvuje. Okamžitě se ji vrhl kolem krku.
„Tak rád tě vidím!“ řekl štastně a Kushina měla co dělat, aby se dostala z jeho sevření.
„Naruto! Už mě, prosím tě, pusť!“ řekla rázně Kushina asi po pěti minutách, kdy ji Naruto ještě pořád objímal.
„Ehm..., dobře!“ Naruto ji celý rozpačitý pustil. Kushina mu podala svitek a Naruto zjistil, že je lehký jako pírko. Uvázal si ho na záda.
„Už bys měl jít! Tví společníci budou brzy hotovi!“ řekla Kushina a sledovala jak nechápavě zvedl obočí.
„Společníci?“ zeptal se nechápavě. Kushina přikývla a máchnutím ruky se před nimi objevilo velké zrcadlo.
„Zjev se!“ nařídila Kushina a v zrcadle se objevil obraz právě se odehrávající bitvy.
„To je Hinata a .... Itachi!“ řekl s úsměvem Naruto.
„Takže už to prasklo!“ pomyslel si Naruto a otočil se na Kushinu.
„Ano! Myslím, že bych už měl jít!“ přikývl Naruto. Skoro už vykročil, ale zarazil se.
„Uvidím tě ještě někdy?“ zeptal se s nadějí Kushiny. Ta pouze zavrtěla hlavou.
„Ne! Ale navždy budu ve tvém srdci! Stejně jako Minato.“ řekla láskyplně Kushina a oba se naposledy objali.
„Sbohem!“ rozloučila se s ním Kushina a všechno zmizelo. Před Narutem se znovu objevily ty záhadné dveře. Naposledy se otočil, zhluboka se nadechl a vkročil do dveří.

„Proč jsi vlastně na naší straně?“ zeptala se Hinata Itachiho v zápalu bitvy.
„Jsem s Narutem velmi dobrý přítel a jeho otci jsem slíbil, že kdyby se mu něco stalo, tak dám na Naruta pozor.“ vysvětlil Itachi a přitom se mírně usmál. Hinata se vyhnula útoku a spolu s Itachim si k sobě zase stoupli zády.
„Aha. Naruto by tu měl zachvilku být,“ oznámila HInata a sekla Kakuzu do nohy. Ten zařval bolestí, s bolestivým výrazem se chytl za zranění a o několik metrů uskočil. Hinata na nic nečekala a rozběhla se proti němu. Kakuzu se však jejím útokům obratně vyhýbal. Itachi na tom byl podobně. Stále se mu nedařilo chytit Zetsua do Genjutsu, ... až konečně.
„Mám tě!“ pomyslel si Itachi a už se plně věnoval své technice. Zetsu se válel na zemi v bolestivých křečích a z hrdla se mu dral bolestivý řev. Itachi mu ze slytování zlomil vaz. Hned na to se mu zatmělo před očima, až se musel na chvíli posadit. Pohled mu padl na Hinatu. „Musím uznat, že ta holka je opravdu dobrá!“
Najednou ho u protější zdi upoutalo světlo. Než se nadál, tak se odtud vynořil Naruto s velkým svitkem na zádech. Po rtech mu přelétl úsměv.
„Zvládl to!“ pomyslel si. Jakmile ho Naruto uviděl, zamířil k němu.
„Tak jak jsi na tom?“ zeptal se Itachiho. Ten je pokrčil rameny a vstal.
„Čekám na ni!" kývl Itachi směrem k Hinatě, která se obratně vyhýbala Kakuzovým útokům. Když si všimla Naruta, přestala na chvíli dávat pozor. Kakuzu toho využil a probodl ji břicho. V Hinatiných očích se objevil údiv, stejně jako u Naruta a Itachiho. Když se vzpamatovali, chtěli se k ní rozběhnout, ale ona je okřikla. „Ne! Běžte, rychle! Pozom vás doženu!“
Vykašlala trochu krve a pevně sevřela katanu v ruce. Naruto se odmítal pohnout z místa. Nenávistně hleděl na Kakuzu.
„Tak už běžte!“ křikla a postavila se k nim zády. Itachi a Naruto uviděli uprostřed jejího břicha díru velikosti tenisového míčku. I když nechtěli, poslechli a rozběhli se směrem k východu.
„Moc si nemysli slečinko!“ křikl na ni Kakuzu a šíleně se smál. Hinata ho ignorovala a čekala, až Narutova chakrya zmizí z okolí chrámu. Když už ji nikde necítila, zavřela oči a začala se soustředit.
„Gobi! Ted to bude těsné!“ řekla Hinata.
„Vím, ale jsem si jistý, že to stihne!“ řekl vyrovnaně její nedobrovolný společník, a propůjčil Hinatě část své síly. Neuvěřitelně rychle složila pečetě, zhluboka se nadechla.
„Fututon: Atsugai!“ křikla Hinata a vydechnutím vytvořila velkou tlakovou vlnu, která zničila vše, co ji přišlo do cesty. Doslova rozřízla chrám na dvě půlky. Padající stěny zasáhly vyjeveného Kakuzu a celého ho zasypaly.
„Pohni holka, nebo nás to zasype!" okřikl ji Gobi. Tím Hinatu probral. Sebrala poslední zbytky svých sil a rozběhla se prič ze zničeného chrámu.

Když se Itachi a Naruto dostali ven z chrámu, zjistili, že už je den.
„To jsme tam byli tak dlouho?!“ podivil se Itachi. Naruto nervozně chodil sem a tam.
„Hin!“ povzdechl si Naruto a zadíval se na chrám. Najednou se roztřásla celá zem a chrám se začal hroutit.
„To byla tlaková vlna!“ pomyslel si Itachi a pokoušel se udržet na nohou.
„Itachi, ten chrám se zřítí! Musím jít pro ni! Jinak to nezvládne!“ zvolal vyděšeně Naruto. Už se rozbíhal, ale Itachi ho zastavil.
„Jít tam by byla sebevražda a navíc, myslím si, že ona se o sebe dokáže postarat!“ řekl klidně Itachi.
„Když myslíš.“ zašeptal naruto ale stále byl nervozní.

Sasuke se trhnutím probudil, stejně jako zbytek týmu. Zmateně se rozhlédli kolem sebe aby zjistili, kdo může za ten výbuch a uviděli dvě stojící postavy na kraji chrámu, který se velmi rychle hroutil.
„To jsou oni!“ řekla Karin. Sasuke přikývl a sledoval situaci.
„Zdá se, že na někoho čekají!“ pomyslel si Sasuke.

Hinata se vyhýbala padajícím kamenům jak nejlépe mohla, ale přece jenom ji pár kamenů zasáhlo.
„Už vidím světlo!“ pomyslela si nadšeně a zrychlila.

„Itachi, pust mě! Ona to sama nezvládne!“ křikl Naruto na Itachiho, který ho odmítal pustit.
„Ne!“ řekl prostě. Najednou se celý chrám zhroutil a vznesl se oblak prachu. Itachi a Naruto si zakryli oči, když prach usedl, rozhlédli se kolem sebe.
„Hinatooooooo!“ vykřikl hystericky Naruto a zhroutil se na zem.
Ten výkřik slyšel i Sasuke a jeho tým.
„Naruto...“ pomyslel si smutně Sasuke a díval se na svého dávného přítele, jak se utápí v bolesti.
„No copak?“ ozvalo se najednou z pod sutin. Najednou se něco zvedlo a malátným krokem zamířilo k Narutovi a Itachimu. Naruto zvedl hlavu.
„H-hin?“ zeptal se opatrně Naruto.
„A kdo jiný!“ řekla ironicky Hinata a vykašlala krev. Byla všude odřená, také měla velké sečné rány, ale největší asi tu na břiše. Itachi žasl, že ještě stojí na nohou. Bylo jasné, že kdyby nebyla Jinchuuriki tak by ji takové zranění už dávno zabilo.
„Takže jsem to zvládla!“ zašeptala s usměvem na rtech a zhroutila se. Naruto ji ale těsně nad zemí zachytil.
„Díky bohu!“ zašeptal a štastně Hinatu sevřel v náručí.