Prianie 02

Dvě oběti

Takže, konečně je tu další díl naší povídky se Sorafay:) Není to tak sQělý, jako díl od ní, ale snad se vám to bude líbit:)
„Přece to nemůže být tak hrozné…“ ozvala se pochybovačně Sakura.
„Hele, tak se tam jdi kouknout sama!“ zabručel Naruto a vrhl na ní nabručený pohled, který mu Sakura chladně opětovala.
„Myslím, že se půjdeme kouknout všichni!“ ozval se Kakashi, který zjevně vycítil nebezpečí v podobě Sakuřiny znovu zvedající se pěsti. Sakura se k němu otočila a sklonila ruku.
„O-opravdu?“
Kakashi přikývl.

***
Ulice byly liduprázdné. Okna i dveře pevně zavřené a jediné, co rušilo nepřirozené ticho, bylo několik odpadků, poletujících ve slabém vánku.
Všichni tři tiše kráčeli temnými uličkami a obezřetně se rozhlíželi.
„Támhle se něco hýbe!“ zašeptal vzrušeně Naruto a ukázal do jedné úzké, nepříliš osvětlené uličky. Rychle vytáhli kunaie a pomalinku se k oné uličce přibližovali. Znovu v uličce zaregistrovali pohyb a zaujali proto bojovou pozici.
„Co je to?“ zašeptala Sakura a mžourala do tmy.
Nervózně čekali, dokud neuslyšeli šouravé, přibližující se kroky. Ze tmy vyšla nějaká postava. Když přišla blíž, slabé světlo pouličních lamp jí osvětlilo vrásčitý obličej.
Byl to stařec se zapadlýma, lesklýma očima, velkým, křivým nosem a úzkými rty.
Na hlavě měl trochu bílého chmýří a řídkou bradku. Celkově vypadal, jako by o zčásti mumifikovali za živa.
„Co tady chcete?!“ vyjel na ně skřípavým hlasem.
„Dobrá otázka, co tady chcete vy?!“ zavrčel Naruto a zlostně na staříka hleděl.
„Naruto!“ klidnil ho Kakashi a varovně mu položil ruku na rameno.
„Co je ti po tom?!“ vykřikl stařík.
„Tak co je po tom vám?!“ oponoval Naruto.
„Uprostřed noci, zatímco tady kolem řádí nějaký monstrum, tady najdu nějakou bandu usmrkanců a nemám se starat?!“ pozvedl bílé, poněkud vypelichané obočí.
„A my uprostřed noci najdem starýho, seschlýho dědka!“ namítl Naruto.
„To by stačilo, Naruto!“ ozval se znenadání Kakashi. Stařík s Narutem však na sebe zlostně zahlíželi.
„Dobře, ale co tady děláte?“ zeptala se Sakura a znechuceně si starce prohlížela.
„Na to samé bych se mohl zeptat já!“ zašklebil se. Jelikož si ale všiml jejich zlostných pohledů, nenávistně zabručel:„Jdu po tom hnusným monstru!“
„To my taky!“ podotkla Sakura.
„A kdo jste?!“ vypálil Naruto a zarýval do starce nenávistný pohled.
Ten, jako by přemýšlel, jestli mu za to Naruto stojí a pak zavrčel:„Kawasake Shinoe.“
„Ale pokud po tom monstru jdete, co o něm víte?“ zeptal se Kakashi. Kawasake neochotně odtrhl pohled od blonďáka a zaryl pohled do něj.
„Moc toho nevím. Objevilo se před několika dny a za tu dobu stačilo zabít už několik lidí. Přesněji řečeno tři.“
„ Zabije…?“ ozvala se Sakura.
„A sežere!“ dořekl Kawasake. Sakura se otřásla odporem.
„Ale proč po tom…monstru… pátráte vy?“ nechápal Kakashi a upřeně si starce prohlížel.
Kawasakeho, už tak dost lesklé oči, se zaleskly ještě víc a stařec ze sebe chraplavým hlasem vysoukal:„J-jedna z těch m-mrtvých byla moje d-dcera Ayumi!“
Naruto se přestal mračit a sklopil pohled, zatímco Sakura zamumlala:„To je mi líto…“
Kawasake si zpod špinavých šatů vytáhl ještě špinavější hadr a hlasitě se do něj vysmrkal.
Sakura se znovu zatvářila zhnuseně a odvrátila hlavu.
„To je hezký, ale zatímco si tady povídáme, to zvíře si tu někde lítá!“ řekl stařec a schoval si kapesník.
„Tak počkat, snad si nemyslíte, že někdo jako vy ho dostane?!“ ozval se hlasitě Naruto. Kawasake ho probodl pohledem, pak se ale otočil a šouravým krokem se vydal směrem do uličky.
„Počkejte!“ křikl za ním Naruto. Kawasake ho však dokonale ignoroval a po chvilce nepříjemného ticha zmizel.

„Snad si nemyslí, že ho zvládne sám!“ hudroval Naruto, zatímco procházeli potemnělé ulice.
„Proboha, Naruto, buď už zticha!“ ozvala se znuděným tónem Sakura. Znovu se mezi nimi objevili nebezpečné blesky vzteku a proto je Kakashi monotónně usadil:„ Mlčte! Oba!“
Naruto už otevřel pusu, na svou inteligentní obhajobu, když vtom ho Kakashi umlčel:„Ticho!“
„Ale-“
„Naruto, buď zticha! Něco jsem slyšel!“ zakroutil hlavou šedovlasec a poukázal do uličky kousek od nich.
Naruto i Sakura na něj překvapeně koukli, Kakashi se už však vydal směrem k místu hluku. Oba ho rychle následovali a stanuli tak před úzkou, slepou uličkou.
Pomalým krokem se vydali směrem do jejího nitra. Sakura se vystrašeně držela za Kakashim, cítila, jak jí divoce bije srdce a prsty nervózně cukají. Pomalu se nořili hloub a hloub.
„Vidíte tam něco, senseii?“ ozval se po chvíli mrazivého ticha Naruto.
„Ne-“
Vtom odněkud vyletěla vrána a mířila přímo na ně. Sakura vyděšeně vykřikla a rukama si zakryla obličej.
„P-proboha…“ vydechl Naruto, jeho hlas byl plný strachu, což Sakuru přinutilo zvednout hlavu… Čehož vzápětí litovala.
Před nimi leželo tělo… Nebo spíše zbytky těla…Moc toho opravdu nezbylo. Většina vnitřností byla pryč, to co zbylo u potrhaného trupu byli jenom zbytky končetin a hlava s povědomým obličejem…Byl to…
„Kawasake…“ vydechl Naruto. Sakura rychle odvrátila obličej, od té hrůzné podívané. Zvedal se jí z toho žaludek… Bylo to odporné, děsivé…
„Ne…to ne!“ zasténal Naruto. Sakura se vyděsila. Ten tón… Pomalu zvedla hlavu. Naruto i Kakashi zírali do temnoty. Neochotně se zadívala na stejné místo.
Leželo tam další tělo… S dalším známým obličejem… Baculatým obličejem, rámovaným hnědými vlasy.
„Proboha… Chouji?!“ Sakura si schovala obličej do dlaní a tiše se rozvzlykala. Kakashi jí položil ruku na rameno a začal jí utěšovat. Ona ho ale neposlouchala… Neustále měla v hlavě obraz jeho obličeje… Ten vyděšený výraz… To, co zbylo z jejich těl.
Naruto něco vykřikl. Tentokrát vnímala a prudce se otočila.
Hlasitě vyjekla a ihned se jí rozklepaly kolena.
To, co stálo před ní bylo ohromné. Chlupaté, zkrvavené a hlasitě to vrčelo.
Vyděšeně o krok ustoupila.
„Proboha… Můj bože…“ mumlala vyděšeně. Najednou otupěla. Přestala vnímat všechno kolem… Narutův křik, hlasitý řev, praskot bořícího se zdiva… Jen vyděšeně zírala na to monstrum.
A pak… Najednou začalo mít všechno jasné obrysy. Teď si vše uvědomila… Uvědomila si, že Naruto leží na zemi a nehýbe se, že Kakashi ztratil vědomí, zavalený obrovskými kameny. I to, že se to zvíře blíží k ní.
Ihned vyslala po té stvůře několik zbraní. Ta je však lehce odrazila obrovskou tlapou. Pomalým krokem se k ní teď blížila. Sakura vyděšeně zacouvala. Zakopla však a vyděšeně se začala plazit, v zoufalé snaze uniknout.
To monstrum už bylo u ní… Viděla její zkrvavené zuby, cítila páchnoucí dech té bestie…
„Ne!“
Zamlžilo se jí před očima. Ta bestie odlétla o několik metrů dál, zavrčela a dala se na útěk.
Zvedla oči k svému zachránci. Skrz mlhu však viděla jen rozmazaný obrys. Mrazivým tichem se ozval povědomý hlas…
„Nestalo se ti nic?!“