Ninja a kultura kapitola 4. - Reklama se nesmí podceňovat

Zatímco tým 7 běží dál lesem, tým Gai se svou cestou rychle blíží ke kraji lesa. Za rozpínající loukou za lesem je krásný výhled na městečko. Černovlasý kluk s kastrolovým účesem nadšeně vykřikne a hned si to běží k nedalekému sloupu pouličního světla, aby tam přilepil první plakát. Sensei ho pochválí a pak se celá skupinka odebere ke zdejší radnici, aby tam oznámili soutěž. Projdou skrz budovu a přijdou ke dveřím hlásající starostovu sekretářku. Gai ji s úsměvem poví účel návštěvy a mladá žena lehce zčervená a oznámí, že starosta je pryč, ale až přijde, že je jistě rád přijme. A tak se tým posadil a čekal. A čekal dlouhou dobu, kterou si Lee zkrátil tím, že vytáhl švihadlo a začal přes něj skákat.
„Když neudělám 500 přeskoků, udělám 600 dřepů. 1, 2, 3, 4 ...“ Skákal a nahlas počítal. Ten Ten na něj koukala a z nudy si udělala na protější zdi terč a strefovala se do něj kunaii. Neji ji napodobil a trénoval na křeslo své Hyuga údery. Gai je s nadšením povzbuzoval (co jiného) a radil, jak se zlepšovat. Měli štěstí, že pracující, které to nesmírně rušilo, měli strach z podezřelých cizinců a ochranka měla dovolenou. Tento tréning přerušil až přicházející starosta, který nebyl zrovna dvakrát nadšen z pohledu na zničený koberec, probodanou zeď a raději nemluvme o tom, co zbylo z křesla. Starosta zrudnul a přeskakujícím hlasem se ještě slušně zeptal: „Co se tady děje?“ Gai mu ihned začal vysvětlovat účel jejich návštěvy.
„Aha, takže tyhle papíry *vysune z kapsy stržené plakáty, které Lee stihl nalepit na některé sloupy* a jejich lepení bez řádného vyžádání povolení na jejich zveřejňování, to je vaše práce?“ Optal se starosta a neříkal to zrovna nadšeným tónem.
„Ehm, to povolení je tak nutné?“ Optá se opatrně a trochu nervózně Gai.
„Jistěže, bez povolení nemáte právo cokoliv ve městě vystavovat.“
„A kdybychom teď zažádali o to povolení ...“
„POZDĚ! Je po úředních hodinách a navíc jste mě naštvali.“ A starosta kráčí uraženě ke svým dveřím.
„Vždyť je teprve jedenáct hodin.“ Začal hystericky gestikulovat Gai. Ten Ten, Neji a Lee jen trpěivě čekali co bude dál.
„Ano, právě jdu na oběd, potom mám několik důležitých jednání, přestávky na svačiny a pak jdu hrát golf. Vážně nemám na někoho, kdo nerespektuje místní zákony o povoleních čas.“ Horečně namítá starosta a chystá se už otevřít dveře, ale Neji dostal nápad.
„Orinoke no jutsu by Neji.“ Vykřikne a naráz tu stojí sexy ženská v nádherných dvoudílných plavkách (budeme na starostu hodní).
„Aááách.“ Vrchní úředník úplně ztratí hlavu „Tak co kotě, mám spoustu času, zašla by jsi se mnou někam?“ Zašeptá starosta a začne kolem přeměněného Nejiho namlouvavě kroužit. Ostatní jen vyjeveně civí a nemají slov.
„Možná ano, když nám povolíš veřejnou reklamu naší vznešené soutěže.“ Zalaškuje Neji v ženské podobě sladkým hláskem „Povolíš nám to rozvěšování a vyhlásíš to i rozhlasem prosim prosim?“ Neji ještě udělá očička alá *jsem naprosto neodolatelně roztomilý a hodný andílek* a starosta ho v klidu zve do své kanceláře. Tam mu dá psanou formu povolovacího formuláře a nechá tým odejít. Ninjové odejdou, Neji vezme na sebe normální podobu. Tým stále hledí na Hyugu zcela fascinovaně.
„No, viděl jsem to dělat Naruto a přišlo mi to celkem jako ne zrovna špatný nápad.“ Honem vysvětluje své počínání. Ten Ten se probudí z šoku a hned začne scénu.
„CO TO MÁ BÝT ZA PERVEZNÍ TECHNIKU! PROČ SES ZROVNA TOHLE MUSEL NAUČIT PŘÍMO OD TAKOVÉHO PAK JAKO JE NARUTO?! CO TĚ TO VŮBEC NAPADLO, POUŽÍT TOHLE PŘÍMO NA STAROSTU, VÍŠ JAKÝ JSME MĚLI ŠTĚSTÍ, ŽE TO JE TAKOVÝ DE*IL A HNED TĚ NEVYRAZIL?!“ Ten Ten do zaskočeného génia buší pěstičkami a ten má co dělat, aby se nějak bránil. Nakonec je od sebe odtrhnou Gai s Leem. Ten Ten se po chvilce uklidní (dvou hodinová procházka městem + návštěva obchůdku s moderními zbraněmi) a skupinka jde spokojeně rozvěšovat reklamu na Konožskou uměleckou soutěž. Po práci šli dál do další obce.

Vraťme se ale k místu, kde upadl jeden z Leeho plakátů.
Asi během půl hodiny tudy prochází neznámá dvojice. První muž, urostlý chlápek s ulízanými šedými vlasy a s neobvyklou trojčepelnou kosou na rameni v černém pláštěm s červenými mráčky se sehne pro reklamní papír a začne si ho prohlížet. Druhý muž s maskou přes obličej a pronikavými zelenými oči, taktéž oblečený v černém plášti s mráčky se ho optá: „Co jsi to sebral? Má to nějakou cenu?“
„Cenu asi ne, ale vypadá to, že Hokage v Listové pořádá nějakou soutěž.“
„Ukaž dej to sem.“ Maskovaný vytrhne šedovlasému plakát z ruky a začne ho se zájmem prohlížet.“
„Kakuzu že ti ku*va jde zase o peníze?“
„Klid Hidane, něco mě napadlo a pokud to vyjde, naše finance se hodně posílí.“
„Myslíš vůbec někdy na něco jiného než na prachy?“ Zavrčí Hidan.
„Noo ... (chvilka zamyšlení), to teď nebudem rozebírat. Pospěšme za partou, uvidíme, jak se jim můj plán bude líbit.“ Odpoví Kakuzu a odchází z místa činu.
„Jashine! Proč zrovna já mám být s touhle pokladničkou v týmu.“ Zamumlá ještě Hidan a následuje týmového partnera.
Dvojka zajde na kraj lesa a před nimi se vztyčí skála. Oba něco zamumlají, udělají pár ručních pečetí a přední kámen skály se odkulí kousek vedle, odkryje vchod do jeskyn a černá dvojka vejde dovnitř.