Ninja a kultura kapitola 5. - Kakuzův plán a jeho následky

Hidan a Kakuzu vejdou do jeskyně, projdou prázdným prostranstvím, kde se koná vymítání Bijuu a jdou dál chodbou ve směru slyšitelného tlumeného hovoru k protějším dveřím. Otevřou je a vejdou do místnosti, co by slušně vybavený obývák.
„Zombie dorazili.“ Hlásí znuděně Itachi od televize, kde zrovna běží pořad „Líčení pro sexy oči“.
„Buď zticha ty červenooký slepýši.“ Odsekne Hidan a Kakuzu se mezitím někam ztratí.
„Jakýpak slepýši? Já nevím, kdo se každou chvíli spáchá sebevraždu.“ Odporuje Itachi.
„Běž s tou sebevraždou do pr....., když to pokaždý přežiju, co je to sakra za sebevraždu? Když mluvíme o vraždách, nevim kdo pozabíjel svoji vlastní rodinu!“
„Jseš chodící mrtvola! A co je ti do toho, koho jsem zavraždil!“
„Nemohli byste se trochu uklidnit, nemůžu si vychutnávat koupel, když tak ječíte!“ Zařve z koupelny čvachtající se Kisame.
„Klid vy dva! Mám plán, který pomůže celý organizaci, ale potřebuji spolupráci všech, jen tak můj plán vyjde!“ Zasáhne příchozí Kakuzu s Peinem v zádech.
„Takže jste tu všichni?!“ Zvolá Pein, následuje chvilka ticha „Tak ať se každý ohlásí! Já tu jsem, Konan? Pročítá Pein seznam zaměstnanců.
„V kuchyni.“ Ozve se sladký hlas z vedlejší místnosti.
„Bezva zlato, Itachi?“
„Zde“ Zamumlá schoulený človíček v křesle, opět věnující se TV pořadům.
„Kisame?“
„Už jdu.“ Zvolá Kisame stále v koupelně.
„Vylez už o tamtud, jestli nebude teplá voda, budeš mít se mnou větší problém, jdeme dál, Hidan?“ Pročítá dál Pein svůj seznam, ale odpověď nedochází. Pein čeká a pak znovu zvolá „Hidane tak jseš tu?“
„Máš mě ku*va vidět, tu sem!“ Zvolá Hidan z rohu, kde si brousí svou neobvyklou kosu.
„Nojo, chtěl bych tě i slyšet, Kakuzu tu je, Sasori?“
„Tady.“ Ozve se z druhého konce pokoje, kde předvádí sám sobě loutkové divadlo.
„Deidara?“
„Sempai je pryč, prý hledá klid na inspiraci pro buch umění.“ Zapiští pronikavý hlásek za leadrovými zády. Pein zaječí, vyskočí a zprudka se otočí.
„TOBI?! TOHLE MI LASKAVĚ NEDĚLEJ, MÁM SLABÝ NERVY!“ Zaječí na nebohou postavičku v masce alá pomeranč. Kakuzu začal mumlat, že Deidara je pro jeho plán nepostradatelný, ale nebyl slyšen ani vyslyšen.
„Tobi is good boy, nechtěl šéfovi ublížit.“ Zakňučí omlouvavě Tobi a začne natahovat. Pein se trochu uklidní a pokračuje: „Tak promiň, ale už to nedělej. Jdeme dál, Tobi tu je, Zetsu? *dlouho nic, ozývá se jen televize a klapání loutek* No tak je tu poblíž Zetsu?“ Zvedne leader oči od seznamu stávající i bývalých členů organizace, ale nikdo mu nevěnuje pozornost. Pein se znovu začte do seznamu, jestli ještě někdo nezbývá, ale jaksi si nevšimne, že se pod ním otevřela podlaha.
„Volal nás někdo?“ Ozve se postava vynořující se z podlahy, otevře pastičku a chytne do ní svého nadřízeného, který si až teď uvědomil, co se děje a začne vztekle řvát. Zetsu si také všimne Peina na své hlavě.
„Jé heleme se, svačinka.“ Pochválí si kytka a chystá zaklapnout pastičku.
„NECH TOHO TY BLBEJ PLEVELI!“ Zařve znovu Pein a vyskočí z pastičky. S nohama podezřele u sebe následuje hulákání na černobílého slov, která sem nebudu vypisovat, ale která si Hidan nadšeně zapisoval do vlastnoručně vlepených listů do knihy s titulkem „Jak prokázat Jashinovi oddanost“. Když se Pein následovně uklidní a řekne zmatené masožravce, že se koná důležitá schůzka.
„Tak fajn, jsme skoro všichni, Deidarovi to pak někdo oznamte. V Konoze se koná umělecká soutěž s tématem Ninja a kultura …“
„ŘÍKAL TU NĚKDO UMĚLECKÁ?“ Vřítil se do místnosti až moc nadšený umělec alá art is BANG! a pokračoval: „Všem ukážu své umění, všem dokážu, že umění je výbuch!“
„Výborně tak jsme tu všichni.“ Zamumlal Pein a chtěl pokračovat v projevu, ale místo toho se ozval Sasori: „Pravý umění není výbuch, pravé umění musí mít trvanlivost a tu ohňostroj nemá žádnou!“
„Nemáte pravdu Sasori-dana a jednou na to doplatíte.“
„Ty nemáš pravdu, pojď ven a já ti ukážu čí umění je pravé umění.“ Vstal Sasori od divadelních loutek a hrnul si to přes pokoj k exitu. Deidara ho chtěl následovat, ale -
„NECHTE TOHO OBA DVA, ČAS JSOU PENÍZE A TY MY POTŘEBUJEM!“ Zařval vyhlášený skrblík roku 2008, natáhl ruce a nitkama oba „umělce“ svázal a bránil jim jakémukoliv pohybu.
„Takže řeknu to jen jednou a nepřerušujte mě! Otázky na konec! Konoha pořádá uměleckou soutěž s tématem „Kulturní ninja“ a my se toho zúčastníme.
„Uch Kakuzu mohl bys … „ Zašeptal přidušeným hlasem Deidara, jehož ruce byly pod stiskem Kakuzových tělních nití nepoužitelné a jehož hrudní svaly pomalu odmítaly pracovat.
„Řek jsem nepřerušovat.“ Zarazil ho Kakuzu a ještě přitlačil, čímž Deidíkovi náramně prospěl (čti Deidí se zmohl jen na další neslyšitelné uch a dál nebyl schopen jakkoliv odporovat) a pokračoval: My se této soutěže zúčastníme a nejen to! Deidara a Sasori zabaví porotu svou prezentací o jejich výtvorech, Itachi s Kisamem a Tobim se postarají o zabavení ostatních, já budu vybírat hodnotná díla, které pak Konan, Pein a Hidan budou odnášet ven Zetsuovi a ten je bude přenášet sem na základnu. Až budeme hotoví prodáme výtvory a krásně si přivyděláme. Když budeme mít štěstí, polapíme i Jinchuuriki Kyuubiho. Co vy na to?“ Odevšad se ozývalo nesouhlasné mumlání a tak přitlačil Pein, který dodal: „Kdo bude mít problémy s touhle misí, bude mít velké problémy se mnou“. A tak už nikdo nic.
Jen Tobi začal zničehonic křičet (nedivte se mu, co byste dělali, kdyby jste si jako jediní všimli, že váš „oblíbený sempai“ omdlel?). Vrhnul se na Kakuza, který z toho byl v šoku a oba umělce pustil a pak začal s bezvládným Deidarou hrozivě třást a křičel „SEMPAI, TOHLE MI NEDĚLEJTE A VZBUĎTE SE!“
Ostatní se nenápadně uklidili do kuchyně (Sasori jen dodal: „Kdyby byl dřevo jako já, tenhle typ dušení by mu nevadil) a čekali co bude. Tobi třásl jak nejvíc mohl, Deidara neodpovídal. A pak Tobiho napadla spásná myšlenka. Vběhl do koupelny, ignorující výkřiky Kisameho „Moje koupelna, můj hrad.“ sebral ten největší kyblík co byl po ruce (asi 10 litrů objem), nabral vodu a v rychlosti blesku to chrstnul na Deidaru.
Umělec konečně zareagoval a s hrozivým výkřikem „VRAŽDÁÁÁ“, který byl slyšet hodně dobře za hory a doly, se vrhnul na Tobiho a začal z něj zuřivým mlácením vymaňovat odpověď na otázku „Proč na mě liješ moře vody?“. Po této rychlé reakci, ze které byli všichni okolo hodně v šoku, padl na kolena a začal předchozí nedostatek kyslíku rozdýchávat. Tobi mu mezitím z bezpečné vzdálenosti vysvětloval, proč, co a jak se stalo a Deidara si konečně vzpomněl, proč vlastně omdlel. Krátce po tomto zjištění Kakuzovi odbouchli ruce a Dei se konečně uklidnil. Ale zato se rozzuřil Kakuzu a začal na umělce velice sprostě nadávat. Hidan opět popadl knihu „Jak prokázat Jashinovi oddanost“ a zrychleně do ní něco psal, přitom pokřikoval na Deidaru, aby se nenavážel do jeho parťáka. Do hádky se ihned přidal Sasori (nikdo si nebude dělat z umělců terče na posměchy) a Tobi, který chtěl podpořit svého sempaie. Kisame šel proti Tobimu za předešlé neoprávněné navštívení koupelny. Itachi si toho nevšímal (TV nade vše) a Zetsu kdo ví proč začal prohlašovat něco o zlepšení životního prostředí a lepších podmínek pro vegetaci. Pein se z toho všeho svalil na zem a Konan nezbylo nic jiného, něž ho křísit. Z hádky se strhla bitka. Postupně ve zvířeném prachu skupinky zabavily každá jeden konec obýváku a házely po sobě všechno co bylo po ruce: Hidanova kosa, Jashinova bible, sp*ostá slova, Somehada, Kakuzovy ruce a některé části těla jiných, například Hidanova hlava, části Sasoriho těla, jehož hlava hlasitě protestovala, oranžová maska, bouchající mini stvořeníčka, dalekohled, květináč, čelenky a sem tam kus černé látky. Konečně probuzený leader raději zmizel neznámo kam. Nakonec někdo vzal a odhodil pryč televizi, která hned přestala fungovat. Itachi se naštval a nějakým záhadným způsobem všechny chytil do genjutsu a pak je mučil způsobem od vzteklého televizního maniaka bez televize. Toho pak musela uklidňovat ještě Konan, slíbila mu novou televizi a DVD přehrávač k tomu. Itachi ještě ukecal nový satelit se všemi dostupnými programy a pak své Mangekyou vězně pustil. Jednotlivci šli posbírat předměty, které jim náleželi, tedy až na jednotlivé výjimky. Kakuzu by si rád k tělu připojil ruce, ale ty byly neznámo kde a to se pak špatně hledá. Hidanovo tělo zas bez pomoci těžce neslo ztrátu hlavy.
„Hej ty umělče!“ Okřikne Kakuzo Deidaru. „Urval jsi mi ruce, tak je koukej hledat!“
„Za prvé, nebyly urvané, ale odbouchnuté vznešeným uměním a za druhé, neměl jsi mě dusit.“
„Lidi nehádejte se zase, musíme začít pracovat na misi Z.K.O.“ Vynořil se z neznáma Pein a i po té spoustě prášků na uklidnění, které musel zkonzumovat, nevypadal zrovna dvakrát uklidněně.
„Jaké misi?.“ Ptá se několik členů organizace.
„Přece Zbohatni na Kradených Obrazech vy chytrolíni.“ zahuhlá Kakuzu
„Nějaký název to mít musí a Kakuza nic jiného nenapadlo. To je teď jedno, kde jsou ty jeho ruce, ať můžeme pokračovat v plánování.“ Zahuhlá zase Pein, ale slovní odpovědi se mu nedočká. Místo toho je v tichu slyšet v temném koutku tlumené zu-zu-zu a něco jako křoupání a slintání.
„MÉÉ RUCE, DEJ TY SVÉ ŠPINAVÉ LISTY OD NICH PRYČ!“ Zahuláká skrblík a běžel zabránit Zetsuovy strávit jeho končetiny, k jeho smůle však zakopl. Neobešlo se to bez hodně hlasitého výkřiku a ten vyrušil Zetsua od jeho svačiny.
„NECH MÝ RUCE NA POKOJI!“
„Co je to s ním?“
„Nevím, nevšímej si ho.“
„Černej, kolikrát ti mám říkat, abys mi nerozkazoval?“ Zetsu by se hádal ještě hodně dlouho, kdyby se Peinovi nezželelo stále na zemi rozpláclého a nadávajícího Kakuza. Vlepil schizofrenní masožravce pohlavek a zabavil mu poslintané ruce. Pak je hodil Kakuzovi, kterému nějak přirostly. Ten zamumlal něco ve smyslu „Děkuju“ a šel si je pořádně omýt. Potom šel zařídit Hidana a jeho hlavu, pod kterou už byla slušná loužička krve. Konan ohlásila večeři, Kisame jakýsi Suitonem no jutsu uklízel nepořádek po Hidanovi a šlo se večeřet. Pein po večeři uložil Deidarovi a Sasorimu vytvořit něco uměleckého. Krátce na to mu bouchl stůl a fakturami za dodaný materiál na hon Jinchuuriki, ale on to jen ignoroval, dal se do řeči s Kakuzem a rozvíjeli plány na loupež.