Konohamaru zlobí 2: Narutovy nesnáze

,,Dobré odpoledne, staříku. Dal bych si ramen, mám opravdu hlad. Dneska jsme s Kakashim-senseiem trénovali hodně tvrdě,“ usadil se na svou oblíbenou stoličku mladý ninja a poznámku o tom, jak jeho senseie přišel opět pozdě si nechal radši pro sebe.
,,Ahá, Naruto. Rád tě zase vidím. Jako obvykle?“
,,Jo, vepřový, prosím.“
A jako obvykle nezůstalo pouze u jednoho. Zrovinka spořádal pátou porci a chystal se objednat si další, když v tom…
„To, co děláš pro své přátelé je opravdu milé. Jen jsem nevěděl, že máš tolik peněz.“ Mrkl na něho uznale stařík.
„Hm? Co, že dělám?“
„Všechno nejlepší k narozeninám, Naruto,“ popřála mu přátelsky Ayame vycházející z kuchyně s hotovými nudlemi.
„Jo, děku….Co? Já ale nemám narozeniny..“ Vzpamatoval se Naruto a chopil se dalších hůlek.
„Ale nepovídej. Jsi tak skromný. My už to stejně víme, řekla nám to ta tvoje kamarádka. A proto prý dnes zaplatíš všem svým přátelům útratu v mém podniku. Nejspíš jsi ale nepočítal s tím, že se tu zastaví Chouji, v restauraci, kam chodí obvykle mají dnes výjimečně zavřeno. Inventůra nebo tak něco.“
Vysvětloval starý pán a jeho dcera se soucitně usmála, když rukou ukazovala na nástěnce visící dobře osmdesát čísel dlouhý účet s jeho jménem na hlavičce.
„NANÍÍ? Co, že dělám?? Ale….ale…áááá.“ (představte si prostě jeho úplně nejhorší ksicht)
„A kdo…? Kdo, že to říkal?“ Chtěl vědět zkroušený Naruto a zuby mu přitom ještě jektaly.
„No, tvá kamarádka. Sakura, myslím, že se jmenuje. Přeješ si platit?“
V širokém úsměvu mu ukázal horní zubní protézu a pro jistotu vytáhl z šuplíku kalkukačku.
Abych to vysvětlila….určitě se pamatujete z minulého dílu na Irukovu pomstu Narutovi. Zaplatil Konohamarovi a spol., aby se o to postarali. Tak se tedy milý Konohamaru přeměnil na Sakuru, šel do Ichiraku restaurace a takhle krásně to zařídil.

Naruto si to vesele štrádoval ulicemi Konohy, měl jasný cíl – Květinářství Yamanaka. A ještě, aby tam byla…..je tam.
Ino stála za pultem a pročítala si nejnovější číslo Cosmogirl.
„Naruto? Co tady děláš?“ Zvedla dívka zvědavě hlavu od horoskopu.
„Já…no, co by. Jdu koupit kytku. Je tohle snad květinářství, ne?“
„No, a pro koho? Možná bych ti mohla pomoct nějakou vybrat. Myslím, že vím, co by Sa….“
„Ne, díky. Vím přesně jakou má ráda. Vezmu si růži, to je květina lásky.“
Řekl Naruto, vybral tu nejkrásnější ze všech a přemístil se k pultu, aby mohl zaplatit.
Vytáhl peněženku s Mickey mousem.
Vyšokovaná Ino se ne a ne vzpamatovat.
Nemohla nějak pobrat, že ona jakožto stará Blažková o něčem přece jen neví.
„My spolu totiž se Sakurou už nějakou dobu chodíme…od včera,“ pyšnil se Naruto s vypjatou hrudí a nevšímal si Ininých údivem na pult vypadlých očí a dokořán otevřené chlebárny.
„Ale nikde to prosím tě neříkej, je to zatím ještě tajemství.“
Ještě dlouhou dobu po jeho odchodu se dívka tvářila jakoby viděla dobrovolně sportujícího Shikamaru.
Další poznámka autora – Naruto v květinářství byla vlastně přeměněná Moegi, věděla dobře, že Ino si tajemství nechá pro sebe asi tak, jako že se Shino každý večer stříká repelentem a nedozví se to nikdo jiný, než celá vesnice.
Sakura asi nebude ráda. Ale tři stovky jsou tři stovky, a mamka má za týden narozeniny.

Sakura vyšla ze dveří hokage se seznamem knih, které má podle Páté přečíst o novém způsobu léčení ran způsobených jedovatými předměty.
Už po pár metrech, co ušla na ulici, jí bylo něco podezřelé.
Lidé se k ní chovali jinak než obvykle.
Usmívali se, plácali ji po ramenou a přáli ji hodně štěstí.
Téměř před schody do knihovny se potkala s Hinatou, která se po pohledu na ni žalostně rozeštkala a běžela k domovu, až se za ní prášilo.
Sakura byla fakt ráda, když se ukryla před zraky všech mezi regály s knihami.Už jí jen zbývalo najít poslední a nejdůležitější knihu, když ji někdo vyrušil.
Byla to Ino a funěla jak parní lokomotiva.
„Sa….Sa….Sakuro, tak jsem tě konečně našla, ty jedna vypočítavá mrcho. Myslíš, že jsi lepší nežli já, když si nabalíš prvního blbce, co o tebe má, nechápu proč, zájem?“
„O čem to zase mluvíš, Ino-prasečino?“
„Hele, nedělej se. Já už to vím o tobě a o Narutovi.“
„Cože? Nebuď směšná! A přestaň si vymýšlet takový ubohosti!“
„Co? Ty si myslíš, že si vymýšlím? Naruto mi to dneska řekl. Vlastně to rozhlásil po celý Listový.“
Dál se jí vysmívala blondýnka, tedy do doby, než ji Sakura upustila na nohy všechny knížky, co držela (a že to nebylo nic lehkýho) a vyběhla ven s pohledem rozzuřené hrošice.

MEZITÍM
Naruto, coby přeměněný Udon, si našel pěkné místečko za plotem u dívčích lázní a šmíroval tam červotoči vyžranou dírkou ráchající se Tsunade, Shizune a Ton-Ton.
To se mu teprve zpustila parádní rýma.
Musel se vysmrkat, nedošlo mu ale, že se jeho frkání bude rozléhat přes půl Konohy, takže si ho obě ženy i prasnice všimly.
Tsunade vylítla jak namydlenej blesk a začala ho pronásledovat.
Ubohý Naruto (Udon) už si myslel, že bude v koncích, když spatřil o dva bloky dál přecházet skutečného a dosti zamyšleného Naruta. Skočil tedy za popelnice doufajíc, že i hokage si všimne té postavy v oranžovo-černé teplákovce.

Sakura rozrazila vztekle dveře knihovny, které vylítly z pantů a rozbily výlohu obchodu s oblečením. Seběhla schody v úmyslu najít a zabít Naruta, když do ní někdo pěkně tvrdě narazil.
Byl to ten, jehož zrovna hledala a smetl ji, jelikož se otáčel za sebe na Tsunade, která převálcovala všechno a všechny stojící jí v cestě.
„SAKURA-CHAN! Proč jsi mi to udělala? Chceš mě zničit?“
„NARUTOOOO! Ty baka! Tohle tě bude bolet!“
Au, co se to tady děje? Snad jsem toho tolik neřekl?“
Skuhral chlapec po tom, co v půli přerazil strom a plot stojící za ním.
„Sakuro, uhni mi z cesty! Naruto, tohle si odskáčeš!“
„Au, babičko Tsunade, to bolí!“

A tak byli nakonec všichni spokojeni: Iruka si užil svoji pomstu, Konohamaru, Moegi a Udon měli každý po třech stovkách. Naruto ležel sice v nemocnici, ale jen, co se vzbudil, uviděl Sakuru sedící vedle jeho postele, chodila ho každý den navštěvovat a oba si svorně slíbili pomstu Konohamarovi.
A Ino? Ta měla na levé noze sádru a na pravé slezlý nehet u palce.