Konohamaru zlobí 3: Gai má problémy

Třetí díl přichází. Nevím, ale mně se zdá dosti ujetej. Asi z toho, jak jsem dneska tvrdě pracovala. Tak buďte prosím mírní

„Achjoo, u starých proprděných trenek mistra Iruky, jak tu máme ještě dlouho čekat? Konečně máme po týdnu školy trénink venku a Ebisu-sensei má zpoždění,“ stěžoval se Konohamaru a hodil do potoka další placatý kámen.
„Vidíš, a to ses Narutovi-niichan v prvním dílu posmíval,“ vyčetla mu Moegi, že se tenkrát nedržel scénáře a prostě si MUSEL rýpnout na účet Kakashiho nedochvilnosti.
„Ale já vím, v čem to je,“ ignoroval ji s přehledem Kony, „určitě cestou potkal nějakou krásnou dívku a spustila se mu z toho krev z nosu. A dobře všichni známe tu jeho fobii na krev, jak ji vidí, omdlí. Někdy mě tak napadá, jak se s takovým přístupem mohl vůbec stát ninjou. I když při zkoušce ho asi netestovali na přítomnost krásných žen.“
Dívka jen zakroutila hlavou, už už ho chtěla něčím uzemnit, když v tom….
„Dobré ráno, vy tři. Vy budete asi skupina Ebisu-kun, že jo?“ Následoval úsměv a oslnivý záblesk.
„Jo, a kdo jste vy?“ Zeptal se trochu přitvrdle Udon a dál čuměl jak vyoraná myš.
„Jmenuji se Maito Gai a přebírám na několik dní váš trénink za Ebisu-senseie. Ani nevíte, jaké máte štěstí, já jsem tutově nejlepší ninja v téhle vesnici.“
Následovala pěst se zdviženým palcem, úsměv a další oslnivý záblesk.
„Och, něco tu smrdí,“ snažila se Moegi nenápadně pošeptat Udonovi, ale Gai to slyšel.
„A kde je Ebisu-sensei?“ Vmísil se do toho Konohamaru.
Že bych ho podcenil? Určitě byl na ňáký super mega těžký misi, bojoval sám proti dvaceti zabijáckým ninjům, dostal je, ale oni ho zranili a teď leží v nemocnici s fakt příšetně vážným zraněním.
„Má plané neštovice a musí zůstat nějakou dobu doma. A za ten smrad se omlouvám, dal jsem si na probuzení pět set koleček okolo Konohy, musím si ráno vyprat kombinézu, a pak jsem vás hledal na cvičišti, tak jsem se trochu zpozdil.“
Já myslela spíš tu samochválu, ale tohle je snad ještě horší.

Jejich zastupující učitel je dovedl na cvičiště, kam jako tým obvykle chodí.
„Tak čím začneme? Dáme si třeba jeden tisíc kopů nohou a až nebudete moct, tak jeden tisíc úderů rukou a nakonec dvě stě kliků. To by na rozcvičku mohlo stačit.“
„He? Zbláznil jste se? Já před chvílí snídal.“ Zoufal si Konohamaru a s nadějí v očích čekal, že se uřitel rozesměje.
Už po pár minutách pochopili, že suplující sensei nejen, že se nezbláznil (nebo aspoň ne dneska), ale myslí to absolutně vážně.
K večeru už ani jeden z nich necítil nohy, ruce ani žádnou jinou část těla.
Konečně propuštěni stáli před domem Moegi (byla štěstím bez sebe, jelikož bydlela nejblíže a delší cestu by už nezvládla).
„Tohle už zítra nepřežiju. Podívejte se, spustila se mi z toho rýma. Copak vypadám jako sportovní typ?“
„Udone, ty máš rýmu pořád. Ale ta jeho síla mládí mně taky pěkně pije krev. Chacha, nebojte se, mám plán.“ Ujistil je Konohamaru potěšen vlastní genialitou a vydal se k domovu stylem spráskaného psa.

Podle plánu se sešli druhý den ráno před budovou veřejné prádelny.
„Konohamaru, ty už jsi tady? Co je to za plán?“
„Teď uvidíte, tento den si všichni zapamatujeme jako den, kdy jsme se zbavili Gaie-senseie. Už ho tady chvíli sleduju. Chodí si prát takhle brzy, aby ho nikdo neviděl. Určitě má jen jeden ten svůj overal a když si ho chce vyprat, musí si vzít jakýsi chlupatý župan. Pojďme dovnitř, před deseti minutama odešel…..Jo, dal si prádlo do tyhle pračky. Moegi, máš to?“
Týmová kolegyně vytáhla zpod trička láhev s nápisem bělidlo. Zastavila prací proces a k prášku onu bílou tekutinu nalila. Konohamaru se na ni tvrdě podíval, položil svoji ruku na její a přinutil ji tak s obsahem lahve nešetřit.
Pro větší úspěch otočil knoflíkem na nastavení stupňů ze 40 na 80.
Uvidíme, jak bude silnej bez svých žabích monterek..chichi.
Po slabší hodince Gai v prádelně otevřel dvířka s úmyslem vyzvednout si vyprané prádlo.
„Jejda, ale co to?“
Místo své milované zelené kombinézy vytáhl cosi velikostí tak na panenku a ke všemu s bílými flíčky.

Konohamaru, Moegi a Udon seděli u vody a užívali si teplého květnovéh sluníčka, když je kdosi vyrušil….
„Tady jste! Já sice myslel, že budete trénovat sami, když jsem se zase zdržel, ale to nic. Je mi to vážně líto, ale nějak jsem to musel přehnat s Woolitem color magic páč se mi scvrkla a obarvila kombinéza. Naštěstí jsem doma měl ještě tuhle červenou, i když jsem ji neměl na sobě od dvaceti let, furt mi padne, ne?“
Buď si toho nevšiml, nebo mu to nebylo divný, že všechny tři děcka na něj vejraj jako, kdyby jim oznamoval, že Udon je budoucí hokage.
Dalšímu dni tréninku se tedy nevyhnuli.
K večeru už nemohli ani pomalu dojít domů.
„Bože! Jak dlouho tohle potrvá?“ Měla na krajíčku Moegi, Udon už se beze studu rozbrečel a silně nechutně popotahoval.
„Já se nevzdám. Mám další plán.“

Další ráno vypadali všichni tři spokojeně a dokonce byli ochotni hned začít se cvičením. Asi po dvou a půl hodinkách se objevila Shizune:
„Gaii-san, hokage-sama by s vámi ráda mluvila.“
Nezbývalo mu nic jiného, než ji následovat.. Vešli do sluníčkem příjemně vyhřáté kanceláře.
„Hokage-sama, chtěla jste….“
„Maito Gaii, obdržela jsem anonymní oznámení, že užíváte steroidy! Je to pravda?“
„Co…Cože? Já…? Ale to snad….úplná…hloupost…“
„Hm, podle vaší reakce o tom zřejmě nic nevíte. Taky jsem tomu nevěřila, ale prošetřit to musím. Je to vážné obvinění. Je mi líto, ale budu nucena poslat vás na testy. To jsou předpisy.“
„Hai.“ Žádný úsměv, žádný záblesk, jen smutná očička.
Proč zrovna já? To určitě ten podvraťák Kakashi, závidí mi mou sílu mládí! Kakashi, tohle ti nedaruju.

O pár minut později Konohamarův gang u Tsunade:
„Gai teď bude nějakou dobu mimo službu, musí podstoupit pár testů. A protože váš sensei je stále…“
„Budeme mít volno?!“ Nadchnul se Kony a mrkl na své partnery stylem neříkal jsem vám to?
„No, to určitě. Já zrovna potřebuju, abyste se po Listové jen tak poflakovali, vy tři zmet….“
„Tsunade-sama!“
„Dostanete nového zastupujícího senseie.“
Moegi, Udon venku: „KONOHAMARU!“