Jako tsunami 13 - Konec

Poslední dílek na světě! :)

V Konoze na největším nemocničním pokoji tamější nemocnice se právě po čtyřech dnech velice hlubokého spánku probrala mladá dívka.
„Au.“ zašeptala a pomalu otevřela zlaté oči. Buďto jsem po smrti nebo je ten strop nade mnou bílý. Podle bolesti soudím, že žiju. Tak co má bílý strop? Nemocnice? To si ze mě děláte srandu. Pomyslela si dívka a očima prozkoumávala strop. Ale proč bych byla v nemocnici? Copak se něco stalo? Zamyslela se a začala vzpomínat. Pamatovala si jen nepodstatné útržky své minulosti. No to je fajn. Napadlo dívku. Něco jí říkalo ať se snaží víc, že si ještě může vzpomenout. Moc ráda bych si vzpomněla, ale potřebovala bych se soustředit a to dost dobře nejde, když mě bolí celé tělo. Problesklo hlavou dívce. Najednou v hlavě uslyšela známý hlas. Nebojuj s bolestí, příjmi ji. Teprve pak ji ovládneš.
„Babička.“ zašeptala dívka. Tohle jedno slovo jakoby ji vrátilo paměť. Všechny vzpomínky na ni dolehly celou vahou její minulosti. Dívka vystřelila do sedu. Bolest v hlavě se ještě zvětšila, ale ji zajímali jen lidé na okolních postelích. Na okolních postelích ležela jedna mladá žena, blonďatý chlapec a dva muži.
„Vy už jste vzhůru, Tsunami-san?“ ozvala se žena, jenž měla přes tvář dlouhou jizvu.
„Anko-sama, co se vám stalo? A jak jsou na tom ostatní?“ vyhrkla Tsunami na Anko. Anko se smutně pousmála.
„Ale mě nic není. Jen ty jizvy. A co ostatní. Tak Kakashi nám skoro vykrvácel. Jeden z Deidarových výtvorů mu vybuchl u nohy. Byl dost ošklivě popálný, ale nic co by Hokage-sama nezvládla. A taky je unavený z přílišného používání Sharinganu. Pak Iruka, ten je teď v umělém spánku, protože ho genjutsu, které použil Uchiha Itachi celkem dost sebralo. Když je vzhůru, tak nic nejí, nepije, jen kouká do zdi. Jirayia-sama je v naprostém pořádku.“ Anko teď očividně posmutněla.
„No...“ pobídla ji Tsunami.
„Naruto je v bezvědomí. Dokázal ovládat Kyuubiho, ikdyž měl pět ocasů a teď nikdo neví, co s ním je. Ani Hokage-sama se Sakurou ho neprobraly. Jinak Pátá, Shizune i Sakura jsou v pořádku. Hokage-sama sice měla vážně porušený krevní oběh, ale díky své pečeti se zase uzdravila. A Hinata leží doma. Natrhla si stehenní sval.“ Anko se opět smutně usmála, když si Tsunami oddychla.
„Co Akatsuki?“ zeptala se ještě dívka a dál zlatýma očima bloudila po spících tvářích svých přátel.
„Tak Itachi díky jedu Shizune do dvou dnů zemře, pokud nedostane protijed. Sasori je po smrti, Konan taky, Kisame je vaše práce, Pein a Deidara zbaběle utekli, ale oba schytali pěkných pár ran a některá jutsu taky nestihli vykrýt.“ dokončila Anko. Tsunami si začala uvědomovat bolest. Tak jdeme vyskoušet babiččinu radu. Pomyslela si a začal se soustředit na bolest. Po chvíli se bolest stáhla jen do hlavy a do míst, kde by měla mít největší množství Chakry. Já ale žádnou Chakru necítím. Tsunami prudce otevřela oči, které při soustředění zavřela.
„Já nemůžu používat Chakru?“ zeptala se Tsunami Anko.
„Mno... vlastně... není to tak, že by jste ji nemohla používat...“ začal žena, která se teď radějí koukala z okna.
„Ty totiž žádnou Chakru nemáš. A nemůžeme ti ji ani doplnit, protože nemáš ani Chakrovody.“ dokončil hlas ode dveří, ve kterých stála Tsunade a starostlivě pozorovala svou dceru.
„To jako fakt?!“ zděsila se Tsunami. Vykulenýma očima koukala na svou matku. Jako by v těch očích měla prosbu, ať to není pravda. Napadlo Anko. Pátá si sedla k Dream na postel a objala ji.
„To se opravdu může stát jen mě.“ zašeptala Tsunami.
„Ale zase ti vděčíme za život. Tím, že jsi vyvolala Rikatu a Nettiexe jsi nám hodně pomohla. Blokovali většinu útoků na nás. Nebýt jich, tak je většina z nás mrtvá. Málem bych zapomněla. Mám ti od nich něco vyřídit. Prý nemáš umírat, dokud budou naštvaní, že jsi je vyvolala a Nettiex ti posílá tohle.“ Tsunade dala své dceři pusu na čelo. Tsunami se usmála. Hlavně, že pomohli. Problesklo ji hlavou.
„Ale počkat, jak můžu být bez Chakrovodů, když jsem pak léčila Hinatu?“ podivila se Dream.
„Protože Rikata s Nettiexem no Orochi použili tvou poslední Chakru na naše přemístětí do Konohy a na to, aby se vrátili zpět do nebe.“ vysvětlila Tsunade a Anko se divila, jak dokáže být Pátá Hokage citlivá. Tsunami se od své matky odtáhla a podívala se jí do očí. Zašeptala název svého Kekkei Genkai.
„Ale Sumayku použít dokážu.“ pousmála se Dream a hned se i přes protesty své mamky zvedla z postele. Přišla k Irukovi a dostala se mu do mysli. Když jeho mysl opustila. Byla celá bílá.
„Co se stalo, dceruško?“ zeptala se jí Tsunade a starostlivě si ji měřila.
„Tohle nedokáže vyléčit nikdo. Snad jen čas. Znovu prožil hrůzy svého dětství, teď si ale uvědomoval mnohem víc než tenkrát. Na takovou bolest mu pomůže opravdu jen čas. Ale když se k tomu přidá ramen a Naruto, tak to bude rychlejší.“ prohlásila trochu roztřeseným hlasem dcera Páté. Hokage jen přikývla, Anko udiveně koukala. Tsunami přešla k Narutovi.
„Tak se nám ukaž, ty budoucí Hokage.“ prohlásila Dream a opět navšívila jeho mysl.

Narutova mysl
„Co je mi po tom, že ty chceš ven?“ zařval Naruto. Tsunami se objevila přímo mezi Kyuubim a Narutem, kteří byli v divoké hádce.
„A ty si myslíš, že bez mojí pomoci budeš žít?“ odpověděl mu stejně nahlas démon.
„No jasně, že budu žít. Nezemřu dokud se nestanu Hokagem.“ usmál se Naruto. Kyuubi se ušklíbl a nadechoval se k odpovědi, když v tom zasáhla Tsunami.
„Stačilo!“ zaječela Dream a oba dva se na ní udiveně podívali. Vůbec si nevšimli, že je tu ještě někdo.
„Zatímco se tady hádáte, všichni se o tebe bojí.“ otočila se na Naruta s milým úsměvem.
„Co tady sakra děláš? Ty máš být v břiše, ne tady, takže se koukej vrátit zpátky a nechtěj mě naštvat.“ zvýšila Dream hlas na Kyuubiho a po milém úsměvu nebylo ani památky.
„A co bys mi asi tak udělala?“ ušklíbl se Kyuubi.
„Řekl sis o to sám.“ Tsunami se otočila ke Kyuubimu zády.
„Naruto, tohle jsem ještě nikdy nedělala, ale můžu uzavřít Kyuubiho do klece ze tvých pocitů. Nedokážu ho totiž vrátit zpět do břicha a když se tady bude volně bavit, tak ty budeš pořád v kómatu. Teď mysli na všechnu lásku, přátelství a naději kterou v sobě máš.“ řekla Tsunami a otočila se zpět ke Kyuubimu.
„Teď uvidíš, co s tebou udělám.“ ušklíábla se stejně jako před chvíli on. Všude kolem Kyuubiho se začal objevovat červená a zelená záře. Tsunami položila ruku na zem.
„Sumayku: Rou Kyuubi“ řekla nahlas a zřetelně Tsunami. Červená a zelená záře se začal formovat do tvaru klece. Klec se stahovala kolem Kyuubiho. Démon protestoval, ale klec jakoby zachycovala jeho slova. Během chvilky byl Kyuubi ve velmi těsné kleci a ani jeho nadávky se přes ni nedostaly.
„Ale co já tady?“ zeptal se Naruto Tsunami.
„To nech na mě. Na to znám dobrý lék. Pár facek ti pomůže.“ usmála se a zmizela.

Když se Tsunami vrátila z Narutovi hlavy, s úsměvem mu dala pár facek.
„Neříkala jsem ti, že facky pomáhají?“ smála se Dream na probouzejícího se Naruta. Anko, Tsunade a právě se probouzející Naruto na ni hleděli zvláštnímí pohledy. Naruto rozespalým a ty dvě obdivným a zároveň smutným.
„Tohle ti někdy vrátím.“ zamručel Naruto a začal se protahovat.
„Děkovat mi nemusíš, já to udělala ráda.“ pousmála se Dream a vyhnula se letícímu polštáři. Naruto se očividně vzbudil v plné síle. Pomyslela si, když mu ho házela zpátky.
„Dost. Tady jste v nemocnici, tady lidi spí.“ zarazila je Tsunade.
„Jediný, kdo tady spí, je Iruka a ten se probrat nemůže, protože spí v umělém spánku.“ ozvalo se z postele, kde byl prozatím klid.
„Kakashi-sensei!“ ozvalo se dvojhlasně.
„Tak a dost! Všichni lehnout a spát.“ nařídila Tsunade a všichni ji raději poslechli. Když odešla a ani její kroky nebylo slyšet, rozehrála se na nemocničním pokoji polštářová bitka. Dokonce i Kakashi se zapojil. Na všech byla ještě znát únava a tak po asi dvaceti minutách toho nechali. Tsunami se obětovala a došla pro polštář, který jim při bitce vyletěl oknem. Když se vrátila zpět, zdálo se, že všichni už spí a tak si sedla do rohu a nechala slzy, které tak dlouho držela v sobě, aby ji stékali po tváři. To, že všichni spí se jí ovšem jen zdálo. Kakashi byl vzhůru a slyšel její tiché vzlyky. Po chvíli boje sám se sebou se přeci jen pohnul. Přišel k Dream, sedl si vedle ní a přemíšlel, co jí má říct.
„Všechno bude dobré, uvidíš. Když se trochu zlepšíš v Taijutsu, tak budeš pořád skvělá kunochi.“ dostal ze sebe na konec. Ta slova mu připadala prázdná, ale žádná jiná nevymslel. Tsunami si setřela slzy a usmála se.
„Někdy i lež dokáže zvednout náladu a dodat naději. Je chyba se litovat. Prostě budu první kunochi, co bojuje Taijutsu a Kekkei Genkai.“ řekla mu a zvedla se ze země. Kakashi následoval jejího příkladu. Když si oba lehli do svých postelí, ozval se Tsunamin hlas.
„Mám tě ráda jako přítele, Kakashi. Jsi výborný sensei a kamarád.“ Kakashi se zarazil. Pak ale odpověděl.
„Ty jsi taky skvělá kamarádka. Vždycky dokážeš každého rozesmát.“ Po této větě už v nemocničním pokoji zavládlo ticho.
Další den je probudili paprsky slunce. Skoro všichni naráz vstali z postelí, aby se protáhli. Jen Naruta museli z postele tahat. Chvíli po snídani za nimi přišla Sakura a Shizune. Všichni si povídali a smáli se. Dokonce i Iruku probrali z umělého spánku. Bavili se všichni.
„A co takhle jít na ramen?“ ozvala se Tsunami, potože se blížil čas oběda a nikomu se nechtěla jíst nemocniční strava. Všichni nadšeně souhlasili, ale jen když jim ho Tsunami zaplatí. Nakonec byla chudák Dream přehlasovaná a všem platila dvojitou porci ramenu. Když vyšli z nemocnice, potkali Hinatu o berlích, která je chtěla jít navštívit. Po chvilce přemlouvání šla i ona na s nimi ramen. Když vešli do Ichiraku zjistili, že se tam všichni nevejdou, protože tam již seděli dva sanninové. Jen co se konečně dodělalo devět dvojitých ramenů, vzali si je s sebou a najedli se na skále nad hlavami Hokagů. Všichni se smáli a cítili se bezstarostně. Při jednom dalším záchvatu smíchu, se Kakashi zamyslel. Jak přišla ona, všechno se změnilo. Od základů. Nenechala kámen na kameni. Jako když příjde vlna. Mění vše, co ji přijde do cesty. Ona je jako ta vlna. Jako tsunami.