Zoufalá láska

Tak, vaše komenty u Nikdy se nezměň mě inspirovaly k... k... něčemu řekněme neobvyklejšímu. NaruHina? NaruSaku? KibaHina? Nebo snad SasuHina či GaaHina? Samá voda, drazí čtenáři... xDD
Btw -věnováno všem, kteří mě k této FF inspirovali...

Říkají mu nebezpečný…
Kluzký, lstivý a neporazitelný…

Mladý ninja vyrazil temnou chodbou. Temnou, jako jeho duše…

Jeho duše… Jeho krásně odporná duše… slizká havěť by mohla závidět… ropuchy, netopýři a pavouci celého světa spojte se! Jeho úrovně stejně ale nedosáhnete…

Temnou… s ještě temnějším úmyslem!

Mistře… můj senseii… tolik jste mě naučil… jak být chladnokrevný vrah… odporný zrádce… že samoopalovací krémy jsou k ničemu, bledost ála vylezl-jsem-z-hrobu je nejlepší… ach, senseii…

Rychlé kroky zanechávaly v jinak tiché chodbě zlověstnou ozvěnu… zlou, děsivou a hlasitou… holt podpatky, no…

Vždy jsem byl při vás… a jak jste se mi odvděčil? Našel jste si jiného stoupence… ano, chápu… vím proč… má ksicht bledší, než já!
Ale já se napravím, slibuji…

Ještě kousek… a ten zmetek konečně exne… jak už se těšil!

Lidé vás nazývají různými jmény… Hadí sliz, OroXicht, pedofil, nebo Ten parchant co kradl vejce od sousedových slepic…
Ale já vím, mistře můj, jak vám mám říkat… Dokonalost-sama! Dokonalý až do morku vašich zlem prohnilých kostí… do posledního vašeho podofilně zaměřeného nervu! Jak vás jen obdivuji…
Ale vy… zradil jste mě!

Už stál před jeho pokojem… senseii, odpusťte… ale pochopíte, že to bylo pro nás… pro naše dobro…
Sasuke-kun… ledově se usmál.

Začal jste se zahazovat s ním… co má on co já ne? Kromě bledosti…
Vadí vám snad moje krátkozrakost? To je přece ctnost! Ty jeho rudočerné oči… připomínají vám snad vaše dny u těch idiotů Akatsuki?
Ha! Byl jsem to já, ne on… já vás utěšoval… když jste od nich odešel…
To já vás pokaždé obdivoval, když jste s tak dokonale nechutnou elegancí zvracel sám sebe… já byl ten, kdo to pak uklízel… Já, ne on!

Prudce rozrazil dveře… jeho dílo bude konečně dokonáno! Tedy oprava, vešel tiše jako myška… přece se neprozradí… ne, jeho temné, zoufalé poslání musí být dokonáno…
Byl tam… jedna rána…
Kvůli pomstě zabil mstitele… jaká ironie… vlastně, skoro mstitele… jo, slova nejsou činy, Sasuke-kun…

Omlouvám se vám, mistře… ale musel jsem.
Pro můj obdiv k vám… pro mou lásku k vám… ano… zní to tak… pateticky, ale… Miluji vás.
A věřte mi, mistře… ve třech by nám to fakt neklapalo…

Stál zpět na chodbě.. sám… se zakrváceným kunaiem v ruce a zmatkem v hlavě…
Udělal správnou věc?
Určitě ano…

Ticho přerušily další kroky… další oči pohlédly na dílo zkázy, stvořené rukou jednoho zamilovaného blázna…
„Kabuto-kun?“
„A-ano… Orochimaru-sama?“