Splněné přání - 10

heh no 10 část je tu!! tentokrát ode mě! No chci jen říct .... doufám, že to není nějaké popletené a beze smyslu (myslím děj) pokud ano tak mi to prosím napište do komentářů!! A pokud se vám nebude něco zdát nebo se vám to tam nelíbí, tak mi to také prosím napište!! Díky!

"Skvělé! Už to zvládáš dokonale a dokážeš vytvořit sto klonů!!"křikl nadšeně Naruto. Unaveně jsem se usmála a zhroutila jsem se na zem. Naruto ke mně ihned doběhl a ustaraně si mě prohlédl.

"Jsi v pořádku Z-"začal ale já jsem ho přerušila.

"Naruto! Od ted se jmenuji Risa!! Už si to snažíš zapamatovat přes týden ale žádný výsledek u tebe nevidím!"pokárala jsem ho. Naruto se omluvně usmál.

"Promin R-riso! Jsi v pořádku?"omluvil se mi rychle. Trochu jsem se pousmála.

"No pokud nepočítám jak strašně jsem unavená, protože celý týden ustavičně trénuji a nemám čas ani odpočívat tak je mi fajn."řekla jsem ironicky a Naruto se chtě nechtě musel usmát.

"Ale přesto musíš být na sebe pyšná! Už dokážeš udělat tolik klonů a tvé taijutsu je za pouhý týden už průměrné! A nesmím zapomenout na tvé ovládání chakry, které je také skvělé!"pochválil mě jedním dechem Naruto. Děkovně jsem se usmála ale přesto to byl nejistí usměv a Naruto si toho všiml.

"Děje se něco?"zeptal se mě ihned. Po chvíli zaváhání jsem přece jenom kývla.

"No, ano. Moc ráda bych věděla co mám za typ chakry."vysoukala jsem ze sebe a podívala se na něj. Naruto se na chvíli zamyslel.

"No vidíš! Na tohle jsem uplně zapomněl!"řekl rozpačitě Naruto a usmál se na mě. Udiveně jsem se na něj podívala ale nakonec můj udiv vystřídal široký usměv.

"Tak to musíš napravit!"řekla jsem rozhodně a Naruto jen přikývl.

"Jasně!"a podal mi ruku aby mi pomohl vstát. Stiskla jsem mu svou rukou jeho ale Naruto mě najednou rychle pustil. Vyděšeně se podíval na svou ruku ze které se lehce kouřilo a pak na mě.

"C-co to bylo?"zeptal se mě vyjeveně. Nechápavě jsem zvedla jedno obočí.

"Co myslíš?"zeptala jsem se ho nechápavě ale najednou se zvednul vítr ale bylo zvláštní, že foukalo jenom u mě. Zmateně jsem se od Naruta odplazila trochu dál, abych ho náhodou nezranila a zmateně jsem se podívala na svou ruku. Po chvíli ucítím něco jako spáleninu, zmateně se podívám pod sebe a vydím jak kolem mě začíná chytat tráva. Vyděšeně se podívám na Naruta.

"C-co mám dělat?"zeptala jsem se ho přidušeně. Naruto se trochu vzchopil a zapřemýšlel.

"Něco mě napadlo!"řekl najednou a přistoupil ke mně blíž. Zvedl ruce a zavřel oči, bylo jasně vidět, že se na něco soustředí ale já stále nechápala co se děje. Najednou přestalo foukat. Překvapeně jsem se podívala na Naruta, který si zhluboka oddech.

"Tak to by bylo, ted ještě tě nějak schladit! Hmm .... Už vím!"mumlal si pro sebe Naruto. Trhnutím se na mě otočil a zděšeně zjistil, že jsem abnormálně červená.

"Riso! Zůstan tady chvíli! Doběhnu pro pomoc."poprosil mě naruto. Neschopná slova jsem pouze přikývla. Naruto se na mě povzbudivě usmál a někam zmizel. Osaměla jsem a dál jsem uvažovala co se se mnou děje.

Asi deset minut na to co Naruto odešel oběvil se zde znovu ale né sám.

"Kapiténe Yamato?!"vydala jsem ze sebe překvapeně. Yamato se překvapeně podíval na naruta, který jen s usměv zakroutil hlevou aby to neřešil.

"Dobře tak co se stalo?"zeptal se po chvíli přímo. Už už jsem se nadechovala, že něco řeknu ale přerušil mě Naruto.

"No tady Risa! Moje nová studentka, chtěla abych ji pomohl zjistit druhy její chakry. A zdá se, že tedka proplouvají na povrch. Asi ještě před chvíli ady vál strašně silný vítr a navíc se v jejím okolí výrazně oteplilo. Také její kůže je strašně teplá."vysvtlil situaci Naruto. Yamato se poškrábal na hlavě ale přece jenom se usmál.

"Takže už je jisté, že Risa-san je přikloněna k ohnivému a větrnému elementu."Vysvětlil Yamato a já společně s narutem jsme se na něj udivaně podívali.

"Opravdu? A dá se zařídit aby se to nějak uklidnilo?"zeptala jsem se ho nadějně. Yamato se usmál a přikývl.

"jistě ale možná se ti to líbit nebude."řekl zamyšleně ale nečekal na odpoověd a udělal nějolik pečeti a poté položil ruku na zem.

"Suiton: Suishouha!"řekl důzarně a přeze mě se najednou přehnala odněkud obrí vlna. Když všechna voda ze odtekla ležela jsem na zemi rozpláclá jak žába. Naruto chytil velký záchvat smíchu a nepomohl ani můj vražedný pohled.

"Vypadáš legračně!"dostal ze sebe namáhavě a znovu se rozesmál. Na čele mi vystoupila žíla a zlověstně jsem se postavila. Trochu jsem zapraskala klouby a tím na sebe přitáhla Narutovu pozornost. Jeho plet okamžitě nabyla barvy čistě bílé omítky a ustrašeně se na mě díval. Kdo by se mě tedka nebál? Tvářila jsem se jako bůh pomosty, která nebude zorvna přímená.

"P-promin, Riso."vysoukal ze sebe namáhavě omluvu a já se přece jenom trochu uklidnila. Ale přece jenom jsem po něm hodila jeden naštvanej pohled ale nakonec jsem se uplně uklidnila.

"To už je jedno! Hlavně že vím, co mám za chakru!"řekla jsem s usměvem. Naruto se oddychl a také se usmál.

"Jo to je fakt! Ale co kdybychom dneska skončili trochu dřív a já tě pozvu na ramen?!"nabídl se Naruto. Chvíli jsem zapřemýšlela.

"Noo tak dobrá ale jenom na chvíli! Ještě bych se chtěla stavit za Katsumi."souhlasila jsem nakonec.

"Super! Tak jdeme!"křikl Naruto a oba jsme se rozběhli do Ichiraku ramen.

.........

"Naruto. Já už půjdu."řekla jsem asi po dvou hodinách co jsme byli v Ichiraku a ládovali se ramenem.

"Dobře! A nezapoměn, že zítra není trénink. Tsunade říkala, že má pro mě nějakou jednodenní misi." připomenul mi Naruto.

"Jo jo. Tak zatím ahoj a at se ti mise vydaří!"popřála jsem mu a vyšla na rušnou ulici.

"Hmm. Kam ted?"zamyslela jsem se. No po chvíli jsem se na to vybodla a šla tam kam mě nohy nesli. Asi po půl hodiny jsem vešla do lesa a tam po chvíli narazila na menší jezírko. Došla jsem až k němu a pomocí chakry jsem došla až do střadu. Tam sem si pak lehla a spokojeně odpočívala. Celou dobu jsem však se však musela soustředit abych neztratila kontrolu.

Asi po nějaké době jsem uslyšela zapraskat větvičku. Otevřela jsem oči a opatrně jsem se rozhlédla. Když jsem nikoho neviděla pomalu jsem si stoupla a vytáhla kunai.

"Kdo je tam?!"křikla jsem do křoví. Nic.

"Tak kdo tam sakra je!"křikla jsem ted už mnohem důrazněji. Osoba vyšla ze stínu a já na ni vytřeštila oči. Pak jsem se ale usmála a schovala jsem zbran. Došla jsem až na okraj jezírka a uvolnila jsem svou koncentraci.

"Ahoj Hin!"pozdravila jsem dívku s dlouhými černými vlasy a světle fialovýma očima bez panenek. Hinata na mě vykulila oči.

"T-ty víš kdo jsem?"zeptala se mě překvapeně.

"No jasně! Hyuuga Hinata! Máš myslím 17 let jsi jounin z Konohy! Už od Akademie se ti líbil Naruto ale nikdy jsi mu to neřekla. Ještě do Chuuninským zkoušek, když ti bylo … hmm 12-13 tak jsi byla tichá a stydlivá. Pak jsi se ale vzchopila a začali si věřit. No před Narutem jsi ale stydlivá pořád."dokončila jsem svůj výklad. Hinata se na mě šokovaně dívala a při vyslovení faktu, že miluje naruto mírně zčervenala.

"A-ale jak to všechno víš? A kdo vlastně jsi?"zeptala se mě opatrně Hinata. Usmála jsem se a trochu k ní došla blíž.

"Mé jméno je Nanami Risa a jsem jedna ze tří vyvolených."představila jsem se. V Hinatě pohledu bylo znát pochopení.

"Oo ano už vím."přikývla a trochu se usmála.

"Ty jsi žákyně Naruto-kun, že?"zeptala se mě. S usměvem jsem přikývla.

"Ano! Už za pouhý dva týdny a něco umím spoustu věcí o kterých se mi ani nesnilo ale v Taijustu jsem stále levá."řekla jsem trochu zdrceně ale štastně zároven. Hinata se zamyslela.

"Tak jestli chceš můžu ti pomoct s tréninkem v Taijustsu. Pokud toho tolik víš určitě také víš, že Klan Hyuuga má skoro neproniknutelný styl Taijutsu."navrhla mi Hinata.

"O-opravdu? Opravdu by jsi to pro mě udělala Hin?"zeptala jsem se ji nadšeně. S usměvem přikývla.

"Jupíí! Díky moc!! A na oplátku ti pomůžu s Narutem!!"slíbila jsem a tím Hinatu dokonale vyvedla z rovnováhy.

"Z-z Narutem?"zakoktala potichu Hinata a já jen štastně přikývla. Po chvíli se přece jenom vzpamatovala my začali trénovat boj na blízko.