Čtvrtý Uchiha část 16. - Naděje nalezena... a oživena

Haruna přemýšlela, co teď asi dělají v Konoze. Nepochybně už Naruto uvěřil smrti Jiraiyi-sama. Jenže… co bude teď? Co ten kód? Má nějakou souvislost s Kyuubim?
Z jejího myšlení jí vytrhnul bolestný sykot. Kakashi zavrávoral.
“Co ti je?“
“To ten jed… řekl, že jeho katana je otrávená…“
“Rychle… svlékni si vršek!“
S trochou rozpaků ji poslechl.
“Sakra… to vypadá ošklivě…. Budu potřebovat protijed…. Jenže… kde tady najdu potřebné bylinky? Vůbec to tu neznám….!“
“Já ti pomůžu… koneckonců… jsem tady vyrostla ,“ usmála se Kushina.
“Dobrá tedy…. ,“ řekla Haruna a podala jí seznam bylin.
Kushina odběhla. Věděla, že nemůže ztrácet čas.
Trapné mlčení se rozlehlo, jakmile Kushina nechala naše dva zamilované o samotě. Ani jeden nevěděl, co říct a Haruna konečně vypadala, že umí lásku i vyjadřovat. Jenom její pohledy byly plné laskavosti a něhy, že i ona se nad tím s úžasem pozastavila. Byla přece silná bojovnice…. Ne romantik s hlavou v oblacích. Ale… ach bože… má úžasné tělo.
Její něžné dotyky okolo jeho rány v něm nevzbuzovaly bolest, ale vzrušení…. Dokonce měl i husí kůži. Bylo mu s ní nepopsatelně dobře. Kašlal na potlačování citů. Miloval ji a ona jeho. CO má být? Nikomu do toho nic není.
Haruniny dlouhé vlasy ho šimraly na zádech. Slastí zavřel oči. Pak jakýkoliv dotek ustal. Co se stalo? Objevila se před ním, hypnotizovala ho svýma hlubokýma očima. Její dotyky probíjely elektřinou. Rukou mimoděk zajel do záhybů jejího kimona… tak teplá kůže… tak hedvábná… během okamžiku byla u něj tak blízko, že mohl cítit její jemný dech. Polibek…. Nejprve opatrný… jako by se ho bála, pak vášeň rostla a plně se sobě oddávali. Jestli existuje sedmé nebe, tak to musí být něco jako tohle.
Pak se oddalovala. Né… nechoď… chci, aby tohle trvalo donekonečna. Jenže zakašlaní Kushiny bylo jako kbelík ledové vody na probuzení.
“Uhm… doufám, že neruším…. Mám tu ty byliny…. ,“ a zrudla.
Haruna nic neřekla, jen si od ní zeleň vzala a jala se dělat protijed. Pak ho nechala Kakashimu vypít. No nechutnal jako ramen, ale to stejně nebyl účel. A pak ho lehce a rychle vyhojila. Kakashi beze slova na sebe hodil vršek, připraven vyrazit.

Tak tedy Minatův hrob. Nebyl v Konoze, ačkoliv všichni ostatní Hokagové právě tam leželi. Vesnice se bála zneužití jeho těla a tak jej bezpečně uchovala. Ani sama Kushina nevěděla, kde je její milovaný pochován. Od toho tu byl opět Kakashi.
Kupodivu to bylo nedaleko vesnice vodních vírů. Starodávné, už nepoužívané pečetě, chránily celé místo. Bylo to přímo cítit ve vzduchu. Pokud byste se přiblížili na víc jak 30 centimetrů k hrobce a rychle nedeaktivovali pečeť, stovky pastí by se začaly spouštět. Jednu z nich mimoděk viděli, když Kakashi zaváhal. Sprška otrávených jehel se rozstříkla v hustých vlnách přímo na ně. Naštěstí byli pojištěni Kawarimi no Jutsu. Ale tomuhle by uhnout nemohli. Bylo to trochu děsivé, sledovat jejich dvojníky probodané tisíci drobných jehliček.
Jakmile pečeť zmizela, objevily se v zemi dvířka. Dlouhá chodba neměla konců. Bloudili by nejspíš věčnost, kdyby Harunu nenapadlo použít Kai. Takže i tady byly malé nástrahy, se kterými museli počítat. V tom okamžiku stáli u kamenné rakve, nadepsané “Yondaime Hokage“. Kakashi udělal dvě lehké pečetě a dotkl se víka.
Haruna mohla na dálku cítit, jak je Kushina nervózní. Chvěla se jí po boku s nepravidelným dechem, jak ho s napětím zadržovala. Uvidí svého milovaného…. Po tolika letech…. jenže jak to Haruna udělá? Není to nebezpečné? Podle Kakashiho pohledu si kladla navlas stejné otázky, jako on.
Kakashi odstoupil od rakve a tím uvolnil místo Haruně, která zvědavě přešla do čela skupiny. Ano ležel tam. Ve svém Hokage plášti. Jako by neuběhla ani sekunda, co zemřel. Oči zavřené, tvář klidná. Harmonie jeho rysů dávala iluzi spánku. Jenže srdce zůstalo potichu a nehybné. Cítila kolem něj zvláštní auru. Oči ji klamat mohly, ale šestý smysl bil na poplach.
Netušila jak na to. Jen spěchala rychle k jeho hrobu, že si to ani neuvědomila. Nikdy to předtím neudělala…. Nebo snad…? Itachi přece byl naživu….. nebo ne? Rvala si tu myšlenku do hlavy, až jí nakonec uvěřila? Věděla jen, že si hrozně přála ho vyléčit. Stačilo takové primitivní přání k probuzení její dědičné síly?
Minata v podstatě neznala a neměla k němu žádný vztah. Nicméně láska….. ke Konoze? Bylo to možné? Nebyla to její vesnice…. Či k těm lidem? Naruto, Sakura….. Godaime a Kakashi…. Ti všichni ji teď potřebovali. Na ní teď závisela jejich existence.
Pomalu vložila ruce k Minatovi dovnitř. S ostychem. Jako by se bála, že jí je něco ukousne. Jednu položila na jeho čelo, druhou na místo, kde by mělo být srdce. Zavřela oči. Před očima se jí vybavovaly všechny ty tak známé tváře. Dodávalo jí to sílu. Slabé záření z rukou nabíralo intenzitu. Během pár sekund zlatavé světlo osvítilo celou místnost jako oheň. Šedavá barva jeho obličeje se měnila. Líce začaly lehce růžovět a vůbec nabíral úplný živoucí vzhled.

Jenže se jí zatmívalo před očima. Omdlévala a nemohla to zastavit.
V agonii zašeptala: “Kushino… bodni mě…“
“Proč bych to dělala?“
“Moje vědomí odchází…. A tenhle rituál nemůžu přerušit….“
“Ale já….“
“TEĎ!“
Kushina vytáhla kunai a se zavřenýma očima bodla do Haruny. Bála se je otevřít. Nechtěla vidět, co způsobila. Pak se odvážila. Rudá tekutina barvila hedvábné kimono do červena. Haruně tekla krev s pusy, ale ona nevnímala. Plně se soustředila na svůj úkol.
Bum. Bum. Bum…. Srdce bilo…. Myšlenky proudily. Žil. Ale za jakou cenu? Už chápala, co její maminka myslela tím dáním kousku sebe. Tohle nemůže zaručeně dělat do nekonečna. Poslední, co viděla, že otevřel oči a zamžoural. A pak spadla na zem se zavírajícíma se očima.
Kakashi zaregistroval jen dvě věci; pohyb v rakvi a padající Haruna. Rakev pro něco byla jasně vedlejší. Sakra tahle holka si pod sebou kope hrob. Kolikrát už jí zachraňoval kůži? Problém byl, že jediná ona uměla léčit. A padnout do bezvědomí, když je člověk raněný, není nejlepší nápad.
“Vstávej Haruno… notak…. ,“ pleskal jí po tvářích, “Nesmíš usnout… to by bylo fakt zlý….“
Opřel jí zády o svůj klín. Slabě pootevřela oči. Cítila bolest z rány a pak něčí ruku, jak pokládá její ruku nad něco teplého a lepkavého. Vzala všechnu svou sílu, aby se udržela při vědomí. A nutila mysl do léčení. Nebyla schopná se vyléčit zcela, ale z nejhoršího je venku.

Kushina sepjala ruce v křeči. Hleděla na rakev a na Kakashiho, který se staral o Harunu. Viděla pohyb. Nejdřív jednu ruku, pak druhou. Jejich tvar a dotyk by nikdy nezapomněla. Je to on. Její nejdražší a jediný. Vstal s námahou z rakve. Přece jen, nestál tolik let. Není divu, že mu to pořádně nejde. Kushina se pousmála a slzy jí zmáčely tvář. Přiskočila k němu a padla mu do náruče, div ho nesundala k zemi.
“Minato…. Můj Minato……já jsem tak ráda, že jsi zpět naživu… ,“ mumlala zachumlaná v jeho vestě.
“Kushino?! Já…. Já nejsem mrtvý? Co…. Jak?“
“Ona tě oživila…. ,“ a pohledem sjela na ležící Harunu.
“Ale proč mě oživila? ,“ stále hleděl na ležící osobu v Kakashiho péči.
“A ty Kakashi… co tu děláš? ,“ Minato byl čím dál, tím víc překvapený až šokovaný.
Kakashi se jen usmál a pokrčil rameny. Trapné ticho přerušilo až náhle plesknutí. Minato se chytl za tvář.
“Co… proč si mě uhodila?! ,“ zeptal se Kushiny, která se teď s uraženým výrazem na něj odmítla podívat.
“To máš za to, že jsi šel na Kyuubiho sám! Měla jsem o tebe takový strach. Ani jsem tě nestihla sprdnout, než jsi…. ,“ odmlčela se.
Minato na ni nechápavě koukal. Za chvíli pochopil a pobaveně se rozesmál.
“Co… co je na tom směšného?! ,“ utrhla se na něj Kushina.
“Chyběla jsi mi…. ,“ řekl něžně a než Kushina stačila zareagovat, tak vzal její tvář do dlaní a políbil ji.
Kakashi se cítil trochu trapně. Taková intimní záležitost a on u toho okouní jak nějaký úchylák. Tedy věděl, že Minato dělal daleko větší čuňárny, když pozoroval Kushinu. Ale i tak….
Ale zase na druhou stranu…. Byli nádherný pár. Před smrtí jeho senseie to říkal každý, kdo o tom vztahu věděl. A Naruto… jak bude reagovat na své rodiče? Jednou musel zjistit pravdu…. A teď už je to nejspíš nevyhnutelné. A jak bude vesnice reagovat na znovu živého Yondaimeho?
Kakashi nějak nechápal, jak Akatsuki a Sasuke teď mohou být proti Konoze a proč. Jenže se bál zeptat Haruny i předtím a momentálně….. no byla vyčerpaná a v napůl bezvědomí, takže by mu toho asi moc neřekla. Ale chce znát pravdu a tentokrát ho Haruna jen tak neodbude.

Jakmile Minato ukončil přivítání se svou ženou, pohled mu opět sklouzl na Harunu. Kdo je ta dívka…. A jak ho oživila…. A proč? Ne, že by mu to nějak extra vadilo…. Ale…
“Jak je jí Kakashi?“
“No už není v ohrožení života….. ale extra dobře jí není…“
“Budeme ji potřebovat při vědomí… rád bych se jí na něco zeptal….“
“Já možná vím, co by ji mohlo pomoci…. Neumím sice léčit…. Ale znám jeden trik…. ,“ šeptla Kushina.
Přistoupila k ní a sehnula se. Položila Haruně dlaň na čelo a něco zamumlala. Malý světelný paprsek vystřelil do středu jejího čela.
“Trochu jí to nakopne nervy, ale bude při vědomí.“
Během sekundy se Haruna prudce zvedla, nadechla…. Pak si jen podepřela lokty tělo a uklidňovala se.
“Co… co to kčertu bylo? Ještě teď mě brní celý tělo…. “
“Taková malá pomůcka…. V podstatě jsem ti poslala trochu elektřiny do tvého mozku… takový šok.. nic víc…“
“Aha… to by vše vysvětlovalo…. Eh… potřebuju trochu pomoct ,“ a bradou poukázala na nezahojenou ránu.
Kakashi jí podal ruku a ona ji s úsměvem chytila. Během vteřiny rána byla zahojená.

“Minato…. Jak se cítíš? “
“No…. Na to, že jsem byl několik let mrtvý výtečně…. Ale proč jsi mě oživila?“
“Tvoje rodná vesnice… Konoha…. Tě brzo bude potřebovat.“
“Co tím myslíš?“
“Uh…. No Akatsuki chtějí Naruta…. Lépe řečeno Kyuubiho a Sasuke chce pomstu….“
“Sasuke? ,“ zeptal se Minato udiveně.
“Uchiha Sasuke…. Dlouhý příběh….“
“A jakou pomstu? Copak už Itachiho nezabil? ,“ divil se Kakashi.
“Zabil…. Ale to starší nařídili Itachimu, aby zmasakroval můj a Sasukeho klan…. A teď jde po nich…“
“Ale to je přece hloupost…. To by Třetí nedovolil….“
“Byl to rozkaz od starších…. Ne že by mohl něco namítat…. Můj otec… vůdce Uchiha klanu, chtěl svrhnout Hokageho a nechat vládnout Uchihy….. no a Třetí potom, byl klan skoro vyhuben, dohlížel na Sasukeho, jak ho Itachi poprosil….“
“Třetí ještě žije? ,“ ozval se Minato.
“Eh ne….. zaspal…. Zaspali jste oba celkem dost… ale to hádám počká na potom…. ,“ odpověděl Kakashi.
“Takže říkáš, že Akatsuki a Sasuke půjdou proti Konoze?“
“Nepochybně…. Problém je, že neznáme jejich moc…. A my sami nejsme dostatečně silní… proto….“
“…. Jsi šla hledat Kushinu a Minatův hrob…. ,“ dořekl za ní Kakashi.
“No to je hezké…. Ale jak vám já můžu pomoct?“
“Ty jsi zapečetil Kyuubiho do Naruta…. Ty víš, co obsahuje svitek, který měl Jiraiya…. Že ano? Momentálně jsme ve stavu před válkou… tedy každá zbraň a pomoc dobrá…..“
“Já… to sice ano… ale Naruto…. Zvládne to?“
“Bude muset… druhou šanci už mít nemusí….“
“Já bych nepřežil ztratit syna podruhé…. Jak se vůbec má?“
“Vždyť se ho na to můžeš zeptat v Konoze Minato… ,“skočila mu do řeči Kushina
“Ech no… on neví, kdo jsou jeho rodiče…. ,“ zahanbeně přiznal Kakashi.
“Proč jste mu to neřekli?!“
“No…. On je trochu…. Paličatý a horkokrevný…. Mohl by udělat nějakou blbost….“
“To mi připomíná Kushinu…. ,“ uchechtl se Minato.
Kushina na něj jenom vyplázla jazyk a pobaveně se usmála.
“Stejně…. Umíš oživovat mrtvé…. Takhle můžeš oživit i pár dalších… nebo ne?“
“Třeba Jiraiya by se nám hodil….“
“Co?! Jiraiya-sensei je mrtev?! ,“ zděsil se Minato.
“Potom prosím! ,“ zakřičela Haruna, aby přerušila Minata, “Já… no… vidíš, co se mnou udělalo tvoje oživení… skoro jsem zemřela…. Navíc já nemohu oživovat bez přestání….. ,“ smutně sklopila hlavu, “Je tolik lidí, kteří zemřeli a neměli…. Či bychom je teď potřebovali…. Bohužel, já nejsem všemocná…“
“To je dobré, “ chlácholila ji Kushina, “Už tak jsi udělala víc, než v co jsme doufali….“

“Asi bychom měli vyrazit směr Konoha…. Je to celkem dálka….“
“To je dobré… můžu nás teleportovat….“
“Uhm… tak dobrá ,“ souhlasit překvapeně Minato.
Vylezli tedy z hrobky. Kakashi musel podepírat Harunu, protože byla velic zesláblá. Pak chytla za ruce Minata a Kushinu a s lup zmizeli.
Netušili ale, že jsou celou dobu sledováni drobným papírovým motýlkem……
Mezitím se v dálce ironicky zasmál tmavovlasý muž: “Vida vida…. Tak Čtvrtého jsi nám oživila má drahá… to ovšem trochu mění situaci ,“ a zablýskly se mu červené oči.