Listy Raší 8 - Veritas

„Kde proboha jsou?!“
„Já nevim, ale jak znám Kakashiho počkáme pěkně dlouho...“ Procedil Naruto mezi zuby.
„Pokud se jedná o důležité věci vtípky musí stranou Naruto!“
„Kakashi?“ řekla Kushina a když viděla jeho výraz když se na ni podíval, omluvně se ušklíbla.
„Ku-Kushina?! To je... to je ... to je překvapení! Já jsem doufal že se vrátíte. Rád vás vidím.“
„Eh?! Kakashi ty jsi věděl kdo je moje matka a neřekl jsi mi to ????“ Okřikl Kakahisho blonďák.
„Stačí říct Promiň Naruto, ale nebyla možnost se ti dostatečně vyjádřit o tom kdo jsou tvoji rodiče?“
„Takže vy jste věděl i o mojem otci?!!“
„To jsem zase něco řekl...“ stáhnul se Kakashi. Po chvíli přišli i ostatní ti, kdo měli s Narutem jít aniž by věděli kam.
„Tak, sme tu. Je to tady nic moc ale rád bych alespoň věděl kam jdeme...“ Pronesl Shikamaru když dopadl na zem. Kromě něj tam byli ještě další Ninjové, mnoho z nich už Jouninové. V tu jednu chvíli tak Naruto viděl stát Kushinu, Kakashiho, Shikamaru, Asumu a Yamata.
„Proč... proč s námi jde i Asuma?!“
„To bych taky rád věděl Naruto. Ale buď rád že jsem tady já, přes to všechno jsem pořád lepší v používání větrné podstaty.“ Řekl Asuma a bylo jasno. Tým, pověřený ničím se chystal vydat na cestu.
„Rád bych vás na něco upozornila. Tenhle tým nemá kapitána takže se všichni chovejte zodpovědně! Rozuměl jsi mi Naruto??“ dodala před odchodem Kushina, v té chvíli si jí Asuma všiml a pořádně si ji prohlédl.
„Ty jsi... hmm tvoje fotka byla ve strýčkově pracovně byla si tam vyfocena s- ah, vidím, ty budeš Kushina Uzumaki že?“
„Kdo že to?“ Tahle věta vyvedl Shikamaru trochu z míry, jen se podíval na Naruta, který se zase smál jako pitomec.
„Rád vás poznávám“ řekl jenom Shikamaru.
„Dobrá. Jste připraveni vyrazit?“
„ehh, mám malou otázku. Kam se to vlastně jde?“
„Naruto prostě mě budeš následovat, to kam jdeme není až tak důležité a dovíš se to až tam budeme.“ Zakončila rozhovor Kushina a dala se do běhu.

Kapitola 8 – Pravda.

Skoro po dvou hodinách doběhli na místo, které Naruto dobře znal. Byla to jeskyně ve které přišel Gaara o Shukaku ovšem která už byla zdemolována po bitvě se Sasorim.
„Co tady proboha děláme?!“ vykulil oči Naruto.
„Hledáme tady takovou maličkost.“
„Nemyslíš snad prsten, který na sobě má napsáno ve značce „Panna Maria“ že ne ?!“ Zeptal se Naruto a Kushina se na něj podívala jak na vraha.
„Jak to víš ?!? Víš o tom prstenu něco ??“
„Mám ho někde schovaný. Snad ho najdu...“
„No to bys měl jinak ztratíme důležitý artefakt. Naruto máš ho nebo ne ??“
„Jo počkej ještě chvíli! Mimochodem na co ho potřebuješ ?!“
„Tyhle prsteny jsou spojitostí ke zničení nebo zachování Bijuu v neživých předmětech a díky prstenu dokáže každý člen Akatsuki používat o jednu podstatu více, podle toho jaké jméno prsten má.. Ale je dost těžké to zjistit musíš být trénovaný aby se ti povedlo všechny tvoje podstaty vyvážit a tak poznat kterou má tvůj prsten. Taky to slouží ke klonování sama sebe, ale to nevím jak funguje.“ Po vysvětlení se na Kushinu dost zmateně podívali, protože jim nebylo jasné odkud to ví.
„Á už ho mám. S tím klonováním máš pravdu. Viděl jsem Itachiho, ale když se nám ho podařilo zabít, ležela na zemi mrtvola nějakého člověka. Na nic víc ty prsteny nejsou?“ zeptal se Naruto.
„To já nevím taky o nich nevím všechno Naruto! Ale vím jistě že teď máme dva. Ten Tvůj – Gyokunyo (Panna Maria) a ten co mám já – Kuchin (Nicota)“ Odpověděla Kushina, ale to už na ni zase všichni blbě zírali.
„A ty ho máš odkud?!“
„Ten mi dala Tsunade, která ho má od Orochimaru, když jsi ho zabil Tsunade ho vzala a schovala. Myslím že se teď přesuneme zase dál.“ Všichni zase byli připraveni následovat Kushinu a když byli zase na cestě Naruto ji dohnal a položil jí jednu otázku.
„Proč potřebují démony?“
„To já nevím Naruto, nejspíš chtějí ovládnou jejich sílu, nicméně jsou to šílenci pokud si myslí že si můžou zahrávat s tak prastarými stvořeními. Nakonec... výsledek je vždycky stejný. Smrt toho koho máš rád a bolest v srdci. Z ovládání Bijuu nehledí nic dobrého. Navíc ten proklatý Uchiha. Posedlý touhou , posedlý sílou a mocí. Jen kvůli němu Minato-“ To však už nedořekla. Dala se do pláče a Naruto na ni koukal, taky mu nebylo nejlépe když věděl že jeho otec zemřel kvůli něčí hlouposti a ubohosti. Vypadalo to že Naruto čím dál tím víc chápal Sasukeho pocity před těmi několika lety.
„Kushino kam to jdeme, začíná tady být přidušená atmosféra.“ Nechal se slyšet Asuma, ale nedostalo se mu odpovědi proto trochu uraženě stáhl zase na své místo. Kushina jen dál skákala z jedné větve na druhou.
Naruto zpomalil aby se dostal na úroveň Asumy a Shikamara.
„Asuma-sensei? Mám takový... problém.“
„Co se děje Naruto?“
„No... když použiju techniku s větrnou podstatou do které přimíchávám podstatu vody tak se mi vítr změní v nějakou divnou hmotu a potrhá mi to ruce, nevíte čím by to mohlo být?“
„Co?!? Naruto já si do teď myslel že jsem v ovládání podstaty lepší ale jak se tak koukám tak ty tvoříš nový kekkei genkai! Promiň ale tady nemůžu sloužit to sahá za mé kompetence!“ odvětil zmateně Asuma. Pořád zpracovával to že Naruto je s ovládání podstaty tak daleko. Bylo to pro něj neuvěřitelné.
„Panebože takže to vypadá že v souboji s Narutem bych prohrál... je to vůbec možné?! Je svému otci podobný více než se na první pohled zdá...“
Při probíhání lesa se některým zúčastněným zatajil dech, nemohli dýchat a cítili tlak na plicích.
„Co to je ??“ zalapal zmateně po dechu Shikamaru.“
„Jsme tady. Asumo, Shikamaru, prosím vás rozbijte tábor potřebuji Narutovi něco říct za chvíli přijdeme.“ Požádala Kushina a ti dva jen souhlasně přikývli.
„Co se děje ?“
„Naruto, tady- tady je ... pohřbený tvůj otec.“
„Co-cože !? Můj otec je přece v hrobce HoKage, v Konoze! Co to je za blbost??“
„Naruto! Uklidni se! To co je ve vesnici, to není tvůj otec. Tam je uložena jen rakev, tělo je zde. Copak nevíš že Hroby důležitých a silných lidí jsou na neznámých místech a jsou utajovány?“ vysvětlovala Kushina
„Jo ale-“
„Ještě jsem neskončila Naruto! Tvůj otec. Chtěl abych ti dala tohle. Neřekl mi proč ale mám ti k tomu dát ještě dopis snad v něm najdeš odpovědi na nějaké otázky.“ Řekla soucitně Kushina a odešla za jejich společníky. Naruto držel v ruce talisman a dopis. Poslední pozůstaty jeho otce. Otce, kterého nikdy neviděl, jenom na fotkách v síni slávy. To mu dodalo sebevědomí a pocit, že je jeho otec někdo. Otevřel dopis a dal se do čtení.

Milý Naruto,

Pokud čteš tenhle dopis tak je jisté že už nejsem mezi živými. Doufám že si prožil krásné dětství se svou matkou a že se na mě nezlobíš. Určitě už víš o démonovi, kterého jsem do tebe zapečetil a i přes to že doufám, tak si myslím že mě za to zrovna nemiluješ.
Mám tě rád, ale pokud čteš tenhle dopis tak není čas na vzpomínky na minulost ani na sny. Pokud čteš tenhle dopis tak se stalo to, o čem jsme se s Jiraiyou dohadovali.
Někdo bude chtít ovládnout sílu Kyuubiho a proto doufám že tě Matka naučila co mohla pro tvou vlastní bezpečnost. Ten medailon co ti dala, neztrať ho. Je to cenná pomůcka, dárek Shodai Hokageho jsou dva ale myslím že pro náš účel bude stačit jen jeden.
Nemůžu ti říct na co je ale musím ti říct že jestli ho ztratíš před chvíli kdy ho použiješ, tak zemře mnoho lidí. Určitě víš o Tsunade, taková...vyvinutější... no... pokud ji znáš tak víš, ona má druhou část přívěsku, ale jak jsem řekl! Podle mojí teorie není důležité vlastnit obě půlky takže doufám že nebudeš žadonit o ten její, je to dárek od dědečka a určitě si nedokážu představit jak se ty vzdáváš toho mého.
Pozdravuj ode mě Svou matku, Naruto. Jo a abych nezapomněl! U dopisu je přiložený rodná listina a informace o tom do jakého rodu patříš! Ode dneška se jmenuješ Naruto Namikaze!
Užívej toto jméno s úctou a pro pomoc druhým. Mám tě rád, Naruto.
Tvůj otec Yondaime HoKage – Minato Namikaze.

Chvíli se na dopis díval s uslzenýma očima a potom si ho v přečetl ještě jednou.
„Tati, ty pitomče! Taky tě mám rád! A mám obě půlky medailonu! Myslím že kdyby si tu byl tak bych tě dost zaskočil.“ Zvedl se a kráčel směrem k ostatním. Pořád si v duchu četl dopis, poslední památku po svém otci.
„Díky, tati.“ Byl už večer a tak se všichni uložili ke spaní, jen Naruto nemohl spát. Pořád přemýšlel. O tom jaké by to bylo kdyby tu byl sním, o tom jaké by to bylo kdyby nebyli ocasí démoni, o tom kdyby nebyl Ninjou. Potom se zamyslel úplně jiným směrem. Zítra je den kdy si pro něj přijdou!

edit: Konec spoileru

Příště: Kapitola - 9 Vox Angelorum

Edit: pokaždé když si to přečtu najdu nějakou chybu to jsem na tom s češtinou tak špatně?