Listy Raší 9 - Vox Angelorum

„Tak, podle všeho dneska nastane soudný den je to tak ?“ Zasmál se Naruto.
„Proč si tak šťastný?! Podle všeho co jsem slyšel by ses teď měl klepat strachy... navíc, kvůli tobě jsme v ohrožení i my, s tebou jsou jenom problémy...“ Setřel ho Shikamaru ale toho si Naruto nevšímal, vážně byl trochu ve stresu z toho co se má přihodit. Kromě toho pořád si přemítal v hlavě na co že je ten záhadný přívěsek.
„No tak, myslím že by jsme měli vyrazit!“
„No, já... Víte, musím vás na nějakou dobu opustit. Je to velice důležité, běžte beze mě, potom vás najdu.“ Řekl Kakashi a zmizel.

Kapitola – 9 Hlasy Andělské

„Mami? Jsi si jistá že to zvládneme?“
„To já nevím Naruto. Chápu že jsi dost nervózní z toho co se má stát, ale neboj se. Mám plán...“ Naruto na ni jenom blbě koukal, zase nevěděl o čem to mluví, ale toho nebylo třeba. Bezmezně jí věřil. Byl už skromně vzato připravený na střet s Akatsuki, ale byl rád že ten čas ještě nepřišel.
„A víš alespoň kolik jich je?“
„No... nevím to přesně, snad něco kolem osmi. Budeme mít štěstí když je nepotkáme všechny najednou navíc podle toho-“ Tohle už ale nedořekla protože se zastavili před mužem v černém plášti po kterém poletovaly červené obláčky obšité bílou krajkou.
„Ááh, takže jsem tě našel jako první. Jaká čest.“ Pronesl neznámý.
„Tím lépe pro nás, Naruto“ Usmála se a nezvaný host jen tupě těkal pohledem z Kushiny na Naruta.
„Takže přes to všechno jsi nás našel ty? Kisame?“ odpověděla zase ona.
„Ale kde je Itachi? Jste přece tým ne?!“ dodala ještě a vypadalo to že tahle věta Kisamemu nesedla.
„To se tě netýká.“ Ucedil jen mezi zuby.
„Nemám zájem bojovat s vámi se všemi. Jen chci toho kluka támhle, ... Naruto, nemýlím se?“ Usmál se Kisame a zúžil svoje žabí očka.
„To nebude tak snadné jak to vypadá, jsme čtyři ty si sám.“
„Podle čeho usuzujete že jsem sám? Třeba tu jsme všichni... schovaní, připravení vás všechny zabít...“ řekl Kisame a jeho obličej nasadil zase stejný grimas. Všichni zbystřeli jako by opravdu čekali útok ze všech stran.
„Ne to je pitomost, jsem tu sám. Já ty trosky nepotřebuju abych vás zabil, ale jak jsem řekl ... nemám zájem bojovat s vámi se všemi.“
„Myslím že jinudy cesta nevede příšero!“ zakřičel Asuma a Kisame se na něj jen podíval, naprosto bez zájmu, téměř jako na mrtvolu.
„Hmm.“ Zaznělo směrem k Narutovi a ostatním.
„Dobrá!! Tím pádem vás všechny srazím na kolena!“ Zakřičel na mýtinu pod sebou na které už bylo několik Narutových klonů.
„Tenhle boj je můj, Naruto!“ slyšel zpoza sebe, ale než se stihl otočit viděl kolem sebe proletět Asumovy chakrové čepele.
„Suiton: Suiryuuben.“
„Suiton: Suishouha!“ Ze země s obrovskou rychlostí vyletěl malý vodní dráček a Asumovy čepele tak tak zastavil před cílem. V tom už ale všem přihlížejícím začalo téct do bot. Voda se zvedala dost velkou rychlostí, skončilo to až tehdy když se hladina vody dotýkala korun stromů.
„Co se děje?“ pronesl Kisame když viděl Asumu stát s ostatními opodál.
„Snad dokončíš co si začal ne ?!“ okřikl Asumu.
„Hmm, má neuvěřitelné množství chakry...“
„No tak! Mám si tam pro tebe dojít, srabe?“ chvíli po tom co to dořekl vyplivl z pusy krev. Všichni na něj nevěřícně koukali a bylo slyšet jak někdo mluví.
„Tady, nahoře!“ usmál se Asuma. „Já myslel že s námi nechceš bojovat tak jsem tě chtěl nechat odejít!“ rýpnul si do Kisameho.
„Ha... tupče.“
„Suirou no Jutsu.“
„Eh, co to ?? To snad ne! Dostal mě takovým stupidním Jutsu? Ale co to bylo... ta rychlost. Normálně se to formuje alespoň pět sekund!“
„Asuma-sensei!! Zakřičel Shikamaru na osobu zavřenou ve vodním vězení.
„Copak? Něco se ti nelíbí?“
„Suiton: Suiryuudan no Jutsu.“ Všichni nevěřícně koukali na to jak z vody vyletěl vodní drak a mířil přímo na Asumu.
„To přece... takhle Nemůže zemřít!! Kdybych mohl něco udělat!“ promítalo se Shikamarovi v hlavě, ale bylo pozdě. Všichni viděli jen náraz a obrovskou masu vody letící vzduchem a potom tříštící se o vodní vězení.
„E? Co to-...“ Kisame nasadil překvapivý pohled a podíval se směrem kde byl uvězněný Asuma.
„Co to-... další odpad?“ štěkl podrážděně.
„Nazval bys odpadem někoho kdo tě dokáže porazit? Kisame?“ Všichni na nově příchozího vyvalili oči, jenom Kisame se usmál.
„Uchiha Sasuke co?“
„Tady jsi skončil, Kisame. A Itachi už tě nezachrání...“ Po tom co vyslovil tyto slova se podíval dolů a zaostřil svým pohledem na Naruta.
„Naruto...“ Nevěděl co by měl říct, tak dlouho ho neviděl.
„Sasuke... – SASUKE!!!“ Dotyčný na Naruta vyvalil oči. Čekal že ho bude chtít zabít za to co udělal, že se choval tak sobecky, že je všechny opustil, zastíněný vlastní pomstou. Ale Narutův hlas byl plný radosti z toho že vidí blízkého přítele jako by byl rád že je tam Sasuke s ním, jakoby byl rád že ho vidí. Nevěděl co si má myslet. Myslí to Naruto vážně?!
„Itachi mi o tobě hodně povídal.“ Odvětil Kisame aby upoutal Sasukeho pozornost. Ten se jen pousmál.
„Mě řekl jen tvé jméno, Hoshigaki Kisame.“ Oslovený vypadal trochu zaraženě že Sasuke mluví o tom že mu Itachi řekl jeho jméno.
„Takže si se s ním potkal? A on tě nechal žít?“
„Nechal mě žít, protože sám zemřel.“ Pronesl suchým hlasem, ale Kisame se začal smát.
„Ty! Ty jsi zabil Itachiho?“ dýchal přerývaně nemohl to přenést přes jazyk.
„Jo.“ Odsekl Saskuke a Hoshigaki sebou trhl.
„To... je to pravda?“ Teď už mu ale Sasuke neodpověděl. Vytáhl Katanu chystajíce mu probodnout srdce ale Kisame zmizel. Utekl? Ne spíše rezignoval.
„Sa-...Sasuke.“ zašeptal Naruto a viděl jak se k němu Sasuke otáčí zády.
„SASUKE!“ zakřičel a rozběhl se k němu. Doběhl ho. Bušilo mu srdce, nevěděl co má říct nebo kde má začít. Prostě ho chtěl vidět.
„Naruto? Ještě se vrátím, mám s tebou nevyřízené účty.“ Na jeho tváři se objevil úsměv.
„Sasuke? Doufám že mě nenecháš dlouho čekat.“ Zazubil se Naruto a Jeho blízky přítel zmizel v oblaku kouře. Zase zmizel. V tu chvíli se objevil Kakashi, dost překvapený z toho co se stalo. Vysvětlování se ujala Kushina a Shikamaru se postaral o Asumu. Byli připraveni vrátit se do vesnice. Naruto si připadal tak šťastně. Bylo to jako kdyby se mu postupně vracela rodina, jeden po druhém. Vypadalo to, že Sasuke konečně dostal rozum.
--z povzdálí--
„Asuma-sensei jste v pořádku?“
„Ale jo, Díky Shikamaru...“
„Kakashi? Kde jsi byl?“
„Ou, to není důležité Kushino-san.“
„Dobrá! Vraťme se tedy do vesnice! Vypadá to že pro dnešek máme pokoj!“
„Ach jo to vážně tak stárneme?“
„Ale notak! Asumo!“
„Už mlčím, sorri“
V tu chvíli Naruto na nic nemyslel. Jeho mysl byla naprosto osvobozená. Nic ho v tu chvíli netížilo, všechno vypadalo že je jak má být.

Konohagakure no Sato:

„Tak ste se vrátili! Asumo co ti je ?!“ Asuma se na ni podíval vražedným pohledem, ale Tsunade mu to vrátila a tak se radši stáhnul.
„Neměli bychom moc dlouho zůstávat ve vesnici. Ještě je toho hodně. Navíc nemyslím že Akatsuki budou čekat.“ Řekla Kushina když dostala slovo.
„Uchiha Itachi.“
„Cože? Naruto?“
„Uchiha Itachi. Je mrtvý.“ Tsunade vypadala zamyšleně po tom co to slyšela. Ostatním se promítla hlavou scéna kdy se před nimi ukázal Kisame. Proto byl sám. Ale věděl že je Itachi mrtvý?
„To víš od něj?“ zeptala se Kushina.
„Od něj? Od koho ?!“
„Od Sasukeho.“ Odpověděl Naruto Tsunade na její otázku. Tsunade jen zvedla obočí a zase se zamyslela, zato Sakura to nesla trochu radostněji. Věděla že je Sasuke živý. Dobrý začátek. Začala se Naruta vyptávat kdy a kde ho potkal a co mu řekl. Naruto odpovídal na všechny její otázky a když skončili vzala si zase slovo Tsunade.
„No, ráda bych vám řekla že-“
„Tsunade-baachan?“
„Eh? Neskákej mi do řeči sakra!“
„Ty-, ty víš na co je ten přívěsek co jsi mi dala?“ Nedalo mu to, musel se zeptat. Tsunade na něj jen vyvalila oči.

Příště: Kapitola 10 - Pia Fraus