Listy Raší 7 - Demon Novem

„Proč mě zase otravuješ?!“
„Jde o Devítiocasého, jdeme si pro něj tak jestli se k nám chceš přidat-“
„Nemám zájem. A teď vypadni, mám důležitější věci na práci.“

Konohagakure no Sato:

Naruto se po letech vrátil do své rodné vesnice a proto se chtěl znovu vidět se svými starými přáteli, ale to mu nebylo dopřáno hned, protože ve vesnici nebyl z důvodu neuvést své známé do nebezpečí. Proto se přidal do řad tajných jednotek ANBU a byl svědkem útoku hadího Lorda Orochimaru na Listovou vesnici v Zemi ohně. Naštěstí se Nepřítele podařilo eliminovat a proto Naruto získal trochu volného času na to na co se tak dlouho těšil. Po tom co se znovu viděl s členy bývalých týmů 10 a 8, se připravuje na setkání s dalšími jemu blízkými osobami.

Kapitola 7 - Devátý Démon

„To je strašný, něco mi tady nesedí!“ pronesl do větru Naruto když míjel další otřískané stěny ulice. Nevěděl kam přesně má namířeno, ale přemýšlel o návštěvě Ichiraku Ramen. Když zahnul za roh do ulice kde se jeho oblíbeny obchod nacházel, zůstal stát jak zmražený.
„K-kde je! Ne to není možný! Kde je !!!! jak mi to mohl udělat! To snad-“
„Nevřískej tady! Jenom ho přemístili.“ Pronesl s úsměvem na tváři Iruka.
„Rád tě zase vidím, Naruto.“
„Iruka-sensei“
„Naruto! Nejsem tvůj sensei, neoslovuj mě tak!“
„No jo ... jak to jde, sensei?“
„pitomče...“ usmál se na něj. Naruto byl pro iruku jako nenarozený syn, měl ho rád jako vlastního i když teď před ním nestál ten malý fakan, stál před ním už skoro dospělý chlap.
„Jak ho tak znám je pořád stejný mamlas...“ usmál se v duchu.
„Kde se teda poděl? Víte to ?
„Abych to taky nevěděl, chodím tam na ramen každý den, pořád se tam po tobě ptají, je to divný že zrovna po tobě ale vždycky jsi jim tam toho sežral nejvíc. Vážně tě rád vidím Naruto.“ Po těchto slovech se Naruto jen usmál a zase se zeptal kde přesunuli Ichiraku stánek, to už ho ale Iruka vedl za roh další ulice.
„ehh, nebývala tady kdysi ta zeleninová hrůza? Samé dobré zprávy sensei“ zasmál se Naruto a sedl si ke stolu.
„Dvakrát Ramen prosím.“ Řekl Iruka a když se stařík otočil všiml si Iruky, pozdravil ho a sjel pohledem na Naruta. Chvíli na něj koukal, Naruto už čekal že začne jásat, ale nestalo se, bylo slyšet jen...
„Ty jsi mi nějak povědomý...“ Zklamání v Narutových očích na sebe nenechalo dlouho čekat, ale hned to přešlo když zase po dlouhé době jedl co mu vážně chutná.
„Áách, myslím že mám dost...“
„Panebože sníš toho čím dál tím víc Naruto!“ Procedil mezi zuby Iruka když se podíval na hromadu misek na stole. Naruto se jen šibalsky zašklebil.
„Tak já jdu, mám ještě něco na práci Iruka-sensei!“ Křičel Naruto na vzdalující se stánek ve kterém seděl Iruka.
„Vážně jsem tě zase rád viděl.“

„Sem plnej jak prase, neměl bych se tak přejídat. No... ale Iruka si o to řekl když za mě chtěl zaplatit ...“ Naruto sváděl monolog ještě pěknou chvíli. Po nějaké době Naruto došel před bránu Konohy. Určitě neměl namířeno sem, spíše mířil více na sever, k obřím hlavám vytesaným do skal, ale tak jako tak, stál před obrovskou starou branou. V dálce uviděl nějakou osobu. Blížila se stoprocentně k městu. Když ji zahlédl nedalo mu to, musel zjistit kdo to je. Čím více se postava přibližovala, tím více byla Narutovi povědomá, když v tom najednou zmizela. Naruto chvíli stál a přemýšlel jestli se mu to nezdálo, ale když uslyšel šustění trávy za sebou tak zpozorněl a byl připraven k boji. I když nevěděl proti komu bojuje.
„Shunshin no Ju-“
„Naruto! To jsem já!“ Proneslo se přes křoví tichým hláskem.
„Ma-mami?!?“ zvolal tak nejistě jak to znělo.
„Co tady děláš??“
„Nelíbí se ti že mě zase vidíš? Já mužu odejít jestli se ti něco nelíbí!“
„Ale ne- tak jsem to nemyslel! Co se děje ?!“
„Mám pro tebe jednu dobrou a dvě špatné zprávy Naruto.“ Postava v lese jen dala pokyn k tomu že poslouchá...
„Ta dobrá je, že jsem se pro tebe vrátila já, ty špatné jsou ty že musíš Okamžitě opustit vesnici a ta horší že si jdou pro Bijuu, pro kyuubiho.“ Její syn na ni vyvalil oči.
„To- sakra- já- já... nečekal jsem že tak brzo budu muset- víš to jistě?! Jak můžu teď opustit vesnici! Vždyť jsem se právě vrátil!“
„Naruto, neříkám že musíme odejít okamžitě, ale ještě dnes by nebyl špatný nápad.“
„A co takhle zůstat tady a porazit je se vší silou?“
„Oni nejdou zničit Konohu! Jdou si pro Jinchuurikiho!“ Zvýšila hlas Kushina.
„No jo...... počkat! Nečekáš snad ode mě že tohle rozhodnutí vynesu teď pod tlakem! Jsem vystresovanej! Pojdmě do vesnice určitě tě tam někdo zná ne ?!“
„To nejde.“
„Ale jo jde! Sme už na cestě.“ Naruto ji chytl za ruku tak pevně že její snaha o vyškubnutí byla zbytečná.
„Naruto já ne-“
„Shunshin no Jutsu!“

Konohagakure no Sato:

„Kde mám sakra ty papíry!!! Shizune! Kde mám ty papíry!!“
„Na stole přímo před očima!“
„No jo, už je vidím. Jak se tak koukám tak jejich poslední mise byla nadmíru skvěle provedena že? Asi jim začnu dávat mise ranku B...“ prokousávalo se přes dveře kanceláře HoKageho.
„Myslím že tihle-“ Někdo zaklepal na dveře. Tsunade hodila papíry na zem a s nadšením prosila o vstup hosta.
„HoKage-sama...“
„Co se děje Hinato?“
„Já jen, slyšela jsem že se Naruto-kun vrátil tak jsem se chtěla zeptat jestli nevíte kde je?“
„Nevím. Říkal že využije volný čas chozením po městě... vlastně bys na něj spíše narazila někde venku.“ Hned co to Tsunade dořekla se Hinata otočila a otevírala dveře když ji někdo praštil dveřma do obličeje.
„Báááá- Hinata? Uff, promiň Hinato!“ Zaječel naruto a odtáhl Hinatu za dveře. Kushina teď stála sama naproti Tsunade a Shizune. Měla sklopenou hlavu nebyla si jista jestli je dobrý nápad se ukazovat.
„Haló? S kým máme tu čest?“ ozvala se Tsunade.
„Halö! Na něco jsem se ptala!“ Kushina zvedla hlavu. Podívala se po postavách před sebou a nervózně se zasmála.
„Kushino? To... to, jakto? Co tady děláš? Jsi to ty? Co se to děje???“ Spustila hned Tsunade Když v tom vešla dovnitř Sakura.
„Tsunade-sama chtěla jsem- eh Dobrý den já jsem Haruno Sakura!“
„Uzu- eh! Kushina, těší mě.“ Z toho co se teď stalo a z pohledu Kushiny si Tsunade domyslela že nechce aby to někomu říkali. Tsunade chtěla něco říct, ale v tu chvíli se zase otevřely dveře a vešel Naruto. Všichni na něj hleděli jak na svatý obrázek a když si toho všimnul jen se pousmál.
„Co- co je ?! Co na Mě koukáte?!“
„Kde je Hinata?“ zakřenila se Tsunade.
„Ehh... nevim, chtěl jsem jí něco říct ale odběhla, prej už musí být někde jinde... prostě nevím! A přestaň mi pokládat blbý otázky babčo!!“ Chvíli po tom co to dořekl proletěl zdí zpátky na chodbu.
„Já ti dám babčo... mimochodem Kushino! Co se děje??“ Kushina jen sletěla pohledem na Sakuru , ta pochopila, rozloučila se a odešla za Narutem.
„Příště si dávej vetší pozor nebo tě zabije. Já se jen zmínila o stáří a málem jsem to taky schytala.“
„To je dobrý, jsem na to zvyklej“ usmál se Naruto.
„Jo, a co si tady dělal s Hinatou?“ Tahle otázka na Naruta působila hůř než Tsunadina dávka. Začervenal se a jen utrousil.
„Ale nic...“
Po chvíli se rozloučili a Naruto se vrátil dírou ve stěně ke své matce a Tsunade.
„Hmm, ale to vás přece nenutí opouštět vesnici myslím že tady jste ve větším bezpečí!“
„Ano, ale díky jemu se do nebezpečí dostanou všichni obyvatelé vesnice. To se nesmí stát...“
„Tak s vámi alespoň někoho pošlu! Je v zájmu nás všech udržet Naruta naživu a Kyuubiho z dosahu Akatsuki. Navíc, když říkáš že nejdou po vesnici myslím že nám po porážce Orochimaru v blízké době nic nehrozí...“ řekla Tsunade a zakoukala se do papírů na stole.
„Myslím... myslím že vím kdo půjde s vámi.“
„Nikdo! Nehodlám ohrožovat další životy! Vždyť to je ten důvod proč jsem odešel!!“ Nechal se slyšet Naruto.
„Ale tvůj názor mě vůbec nezajímá Naruto! Pošlu s vámi někoho ať se ti to líbí nebo ne!“ okřikla ho Tsunade a zase se zadívala do papírů.
„Tak kdo ?“ Ozvala se pozměnu Kushina. „Víš nemáme moc času Akatsuki tu budou za dva dny ráda bych je ještě navedla na jinou cestu, kolem Konohy.“ Dodala.
„řeknu ti že jasný je Kakashi, kdybych ho z toho vynechala asi by se zbláznil o ostatních se dozvíte až na místě. Tak, říkala si něco o čase že ? myslím že byste se měli vydat k východní bráně ať jste připraveni co nejdříve!“ zavelela Tsunade a Naruto s Kushinou odešli. Tsunade se jen zadívala do dálky ven z vesnice.
„Nezvorejte to.“

Příště: Kapitola 8 - Hledání pravdy.