Romeo a Julie po Narutovsku 5

Vyhnání II.:
"To si ze mě děláte legraci? Chojiho Akimichiho udusil perníkem Shikamaru Nara a Shikamara Naru napíchnul na kámen Sasuke Uchiha?" Starosta Sarutobi byl odjakživa nedůvěřivý člověk.
"Přesně tak, pane starosto," odpověděl jeden ANBU, který měl na starosti tenhle případ. "Je to těžko stravitelné, ale pravdivé."
"Chci si promluvit s mladým panem Uchihou," přikázal starosta, který začal povážlivě rudnout v obličeji. Dvě vraždy během několika minut za dobu svého starostování ještě nezažil. A to sliboval svým voličům větší bezpečnost a snížení počtu kriminálních činů! Jestli teď něco nepodnikne a rázně nezakročí proti viníkům…tedy proti těm přeživším, tak jistě příští rok do křesla starosty nezasedne. Co se u Madary mohlo stát, že se ti chlapci navzájem pozabíjeli? Stejnou otázku položil i černovlasému viníkovi.
"To bylo tak. Nara mě slovně napadl, Choji mě bránil…"

Úcta k mrtvým, ne?

"A dál?" zajímalo starostu.
"Nara mu ubalil, Choji se udusil, Suigetsu se po pichlákovi vrhl, ten se vrhl na mě, já se bránil, shodil jsem ho, on upadl na kámen a bylo to."
"Moment…Ten tlusťoch, chci říct chlapec, se dusil a vy jste mu neposkytli první pomoc?"
"Jen se na něj podívejte. Vy byste to udělal?"
Starostův pohled sklouzl na mrtvé tělo tělnatého chlapce, ležící na zemi. Zpoza pásku vykukoval obrovský pupek, tváře měl polepené cukrovou vatou a zbytky marcipánu, zapadlá očka vykuleně zírala do neznáma. Sarutobi se otřásl. Ne, těm klukům se nedivil.
"No..ehm…dobrá. A co ta Narova hlava? Vypadá to, že jste ho musel shodit velmi silně, vidím totiž kousky jeho mozku ještě o dva metry dál na silnici." Bystrý to pozorovatel.
"To víte, chodím do posilovny."
Starosta se nešťastně podíval na pohledného chlapce před sebou. Bylo mu líto toho, co musel udělat, ale pořád by to pro Uchihu mělo být lepším řešením, než kriminál.
"Není mi zrovna příjemné, že to musím udělat, Sasuke, ale budu vás muset požádat, aby jste odjel z města a už se nikdy nevrátil. Pokud to neuděláte, zavřou vás do vězení a vy jistě sám dobře znáte místní zákony. Vyšel byste na svobodu nejdříve za sedm let."
Sasu se na starostu nevěřícně podíval. "To snad nemyslíte vážně!"
"Buďte rozumný. Takhle budete moci být svobodný a nebudete hnít ve vězení. Chlapec jako vy by to jistě dlouho nevydržel."
Právě v tu chvíli dorazila na místo činu početná skupina pichlavých hlav. Tím myslím klan Nara. Paní Yoshino Nara se s pláčem vrhla na mrtvé a již chladnoucí tělo svého syna.

Ale fuj, to je morbidní! Nekrofilka!

Její manžel Shikaku jí konejšivě položil ruku na rameno, i když sám vypadal, že se co nevidět zhroutí.
"Shikamaránku! Co ti to udělali? Ach ty můj synáčku! A co ten hnědý svetr, který jsem ti upletla? Co ten nový dalekohled, které jsi chtěl? Komu to teď dám?" lkala Yoshino.
K paní Nara přistoupila jakási rudovlasá žena se zelenýma očima, za kterou stál její manžel - blonďatý vysoký muž s modrýma očima. Kushina a Minato Uzumaki. Narutovi rodiče.
"Tragédie," šeptala zrovna Kushina, "Co na to řekne Naruto? Bude tak nešťastný!"
Teprve v tu chvíli si Sasuke plně uvědomil, co udělal. Mrzelo ho to, zvlášť kvůli Narutovi. Co když se bude chtít rozvést? Určitě nesnese, že se z jeho manžela stal vrah jeho nejlepšího přítele. Chmurné myšlenky mu běžely hlavou a Sasuke si myslel, že to snad ani nemůže být horší. Ale mohlo… Dorazili totiž jeho rodiče.

Když tě život omrzí a stane se ti peklem, skoč po hlavě do ha**lu a přikryj se deklem... Škoda, že jsem žádný neměl po ruce.

Fugaku už zdálky metal z očí blesky.
"Co to má znamenat? Dozvěděl jsem se, že chcete mého syna vyhostit z města!"
Sarutobi schlíple svěsil hlavu. Tohoto se bál nejvíc.
"Je mi líto, Lucie, ale buď navždy odejde, nebo půjde do vězení," řekl mírně.
"To nepřichází v úvahu! Můj syn zůstane ve městě a na svobodě!"
"Obávám se, že to není možné. Zákony hovoří jasně."
"Vždyť nic neprovedl!"
"Fugaku, tvůj syn zabil Shikamara Naru."
"A kdo to ku*va je?" křičel už nepříčetně Fugaku.

To bylo poprvé, co jsem slyšel otce mluvit sprostě. Nezapomenutelné. Řekl to tak noblesně! A dokonce s mírným francouzským přízvukem!

"To je tady ten chlapec s mozkem venku," řekl starosta a ukázal na ležící tělo stále oplakávané rodinou.
"Za zabití takové spodiny přece nemůže být vyhoštěn! Vždyť Narovi jsou naprosto podřadní a nedůležití a nikoho dop**ele nezajímá, že jeden z nich chcípnul! Vždyť jich je stejně jak nas*aných, ku*vafixhimlhergotkrucinál!"

Podruhé. Tentokrát tam byl francouzský přízvuk velmi patrný.

Jenže ať se snažil, jak chtěl, nebylo mu to nic platné. Bylo rozhodnuto, že Sasuke musí do poledne příštího dne opustit město. Když si sbalil věci, vydal se za bratrem Kakashim.
Překvapilo ho, že se Kaky chechtal, jakmile mu povyprávěl všechny okolnosti.
"To je k popukání! He he he! Che cheche! Jachááá!" Obzvlášť vtipná mu připadala ta část s klejícím Fugakem Uchihou.

Nebyla s ním moc kloudná řeč, pravda. Zajímalo by mě ovšem, co mu otec provedl tak strašného, že ho k smrti nenávidí.

Nakonec mu Kakashi poradil, aby zajel na venkov a předal mu dokonce klíče od vlastního domu, aby se měl na čas kam uchýlit. Sasu mu byl velmi vděčný, rozloučil se a pak už spěchal za svým manželem.

Po dlouhém a něžném milování se černovlásek položil vedle blonďáka a něžně mu stíral slzy kanoucí z očí.
"Je mi to moc líto, lásko. Kdybych to mohl vrátit zpět, tak to udělám…Vím, že jsi ho měl moc rád."
Naruto se k němu zoufale přitiskl.
"To měl. Bude mi moc chybět a potrvá dlouho, než mě to přestane bolet, ale zvládnu to. Přiznávám, že mě teď více trápí tvé vyhnanství. Co budeme dělat?" ptal se zoufale.
"Já se sem sice vrátit nemůžu, ale ty můžeš jezdit za mnou. Zajdi za bratrem Kakashim a popros ho, ať ti popíše cestu. Nebudeme se sice vídat tak často, jak bychom chtěli, ale budeme spolu," neztrácel Sasuke optimismus.
"Vůbec se mi nelíbí, že budeš bydlet v Kakashiho domě. Vsadím se, že tam má krysy, netopýry a svoje obrazy, což je snad nejhorší ze všeho."
Sasuke se rozesmál. "Jestli na nějaký narazím, tak ho zakryju látkou, neboj."
"Sasuke?"
"Hm?"
"Miluji tě."
Úsměv. A pak… "Já tebe taky."

Co se týče Kakashiho domu, tak tam žádné své obrazy neměl, zato jsem narazil na spoustu obrazů s podobiznou muže, který se neuvěřitelně podobal mému otci. Začínal jsem si o nenávisti mezi bratrem Kakashim a mým otcem vytvářet spoustu teorií. Nikdy jsem se ovšem nedozvěděl pravdu. Nějak jsem to nestihl.