SÁZKA (33. kapitola)

,,…A kterýho myslíš?“

33. kapitola: Mňau!

,,…Nešla bys někam na jídlo?“ zeptal se Lee.
,,No, měla jsem v úmyslu zaskočit k Sakuře,“ namítla Ino.
,,Pokud jsem dobře slyšel, tak ji na návštěvu pozval Gaara,“ oznámil Lee.
,,Aha, tak to jo,“ přikývla Ino.

Dali si věci domů a ruku v ruce zamířili k nejbližší restauraci, která měla otevřeno.
,,…Tohle vypadá zajímavě: kalamáry,“ navrhl Lee.
,,A co to je?“ zeptala se Ino.
,,Myslím, že kousky … chobotnic, obalené a osmahlé,“ odpověděl.
,,Smažený?! To ani náhodou!“ odmítla Ino rázně.
,,V klidu, není to obědnaný…“ řekl Lee. ,,Co by ti teda chutnalo?“
Ino prolistovala jídelníček a nakonec řekla:
,,Zeleninový salát.“
,,Ty ses vrhla na zdravou výživu?!“ uchechtl se Lee.
,,Nechci vypadat jak Chouji…“ zamračila se. (Když už jsme u toho, jak asi pokračuje se shazováním váhy…?)
,,Prosím tě, vždyť seš kunoichi, tu energii vydáváš denně. Navíc jsi teď byla na lyžáku…!“ pousmál se.
,,Fakt?“ koukla na něj.
,,Fakt!“ odpověděl Lee. ,,Navíc jednou za čas…“
,,Tak dobře. Co k tomu? Já bych asi přidala ameriky,“ dodala Ino.
,,Tím myslíš…?“ zeptal se nechápavě Lee.
,,Americké brambory,“ vysvětlila Ino.
,,Aha!“ plácl se do čela.
,,Máte vybráno?“ ozval se právě příchozí číšník.
,,Dvakrát smažené kalamáry s americkými bramborami,“ řekl Lee.
,,A k pití?“ zapisoval horlivě číšník.
Ino s podívala na Leeho a oznámila:
,,Dva sprity.“
Číšník to bleskově načmáral a odběhl do kuchyně.
,,Co se ti na tom lyžáku nejvíc líbilo?“ zeptala se pak Ino a rukama si podepřela hlavu. ,,Ten dárek?“
,,Ne, zaprvé proto, že jsem si přál něco jiného a zadruhé kvůli tomu jsme se všichni nejvíc divili, že mi to nerozdrtilo nohu…“ odpověděl Lee a zasmál se.
,,A co sis přál?“ pokračovala Ino.
Lee se naštěstí rychle zarazil, když málem řekl, že chtěl vyhrát sázku a odpověděl:
,,Vlastně - zajímá mě, jak se ovládají loutky… Kankurovi závidím to, jak s nimi umí zacházet.“
,,No, to se s tím doopravdy nedá srovnávat,“ uznala Ino.
,,Tak, tady to máme!“ přiklusal číšník s tácem. ,,Dvakrát sprite, za pár minut by měly být i ty kalamáry.“
,,Děkujeme,“ řekl Lee a po tom, co číšník šel vyzvednout peníze u dalšího stolu, si s přiťuknutím upili.
,,Ty sis přála co?“ obrátil Lee.
,,No, ani nevím…“ pousmála se.
,,Fakt? Neříkej!“ opáčil Lee.
,,Nevím!“ opakovala Ino.
Lee se na ni podíval s výrazem ,To určitě!‘ a ona si konečně dala říct:
,,Fajn, chtěla bych kočku!“
,,Máš na mysli to zvíře co dělá ,mňau‘, pořád se vtírá, chytá myši a zdrhá před Akamaruem?“ zeptal se Lee ze legrace.
,,Jo, je na tom něco divného?“ zamumlala.
,,Ne, jen že Kiba by tě neměl zrovna moc v lásce…“ řekl Lee a po chvilce přemýšlení dodal: ,,A Akamaru nejspíš taky, pomysli si, že by místo honění nějaké Micky mohl uhánět fenku!“
Ino se pousmála, naklonila se k němu a řekla:
,,A co bys dělal ty, kdyby mě moji rodiče vyměnili za ,Micku‘?!“
,,To nemyslíš vážně?!“ uchechtl se Lee, ale přitom si myslel něco ve smyslu ,No, asi bych se nesázel…‘