Cizinci v cizí zemi - část třetí

Vítr ševelil v korunách, ohýbal stébla trávy, setřásal kapky z větví. Kiba napínal zrak do houštin. V lese pod stromy bylo šero, panovalo ticho až na šelestění listů a tiché ťapkání kapek dopadajících na podmáčenou zem, do kaluží vytvořených deštěm. Nikde nebylo ani stopy po pohybu čehokoli, přesto Itachi, ten mladý muž se zvláštníma očima, držel ruku napnutou a ukazovákem varovně mířil na místo, kde se podle něj někdo cizí skrýval. Nepřítel? Kiba uvažoval. Po souboji, ačkoli jen krátkém, a po době proseděné na vlhké zemi s pouty na rukou a na nohou se necítil právě nejpřipravenější na možné střetnutí. Kromě toho cítil, že má ještě namožený krk od toho, jak ho mladík při výslechu držel ve vzduchu.

Napínal zrak do houštin, ale přes veškerou snahu nedokázal nic spatřit, sebemenší náznak toho, že by mělo být něco v nepořádku. Úkosem se podíval na Itachiho. Třeba se zmýlil? blesklo mu hlavou. V křoví třeba nic není. Nebo něco uviděl, ale byl to jen vítr. Nebo veverka. Nebo kdo ví, co může v tomhle lese žít za havěť. Kiba se pohnul, aby zvednul Akamarua ze země. Mladík ale výhrůžně sykl.

„Nehýbej se,“ řekl. Dívka po jeho boku promluvila, nespouštějíc oči z houštiny.
„Co jsi tam viděl, Itachi?“ zeptala se tiše.
Její společník mlčel. Kiba se díval z jednoho na druhého. Nechápal, o co tu jde. Jestli se v tom křoví schovává nepřítel, tak proč nevyrazí dopředu a neporadí si s ním? Kiba si dokázal představit, že dostat protivníka ven z křoví by neměl být tak složitý problém. Samotného ho několik způsobů napadlo. Kromě toho, pokud tam skutečně někdo je a ví o nich, není důvod, proč by neměl z křoví vylézt a ukázat se jim. Nebo zaútočit. Ale zatím tady Itachi i ta dívka jenom tak stojí a čekají. Na co?

„Tři,“ ozval se vedle něho tichý hlas. Kiba sebou trhl. Itachi dál hleděl směrem do křoví. Dívka po jeho boku tiše vydechla. „Tři?“ řekla.
„Tři,“ opakoval mladík. „Jsou hned na okraji.“ Kiba se rychle otočil směrem k houštinám. Neviděl ale nic. Jestli si ten člověk nevymýšlí, říkal si, tak musí mít úžasné oči. Na okraji lesa byla tma a dál šero houstlo, až se měnilo v přítmí a kontury stromů se rozplývaly v šedavém oparu vlhkého vzduchu.

„Temari,“ sykl Itachi velmi tiše, skoro při tom nepohnul rty. Dívka lehce pokynula hlavou. Náhle a nečekaně prudkým pohybem se otočila a začala prchat vlevo, směrem k okraji paseky.
„Co to -“ vykřikl Kiba, jenže v tu chvíli se ozvalo zasvištění šurikenu. Temari uskočila do strany a obrátila se, právě když se z houštin, kam celou dobu ukazoval mladíkův prst, vynořil černý stín. Itachi vykřikl a vzduchem se mihlo několik hozených hvězdic.

Temný stín se ale nenechal vyvést z míry. Skokem se vrhl vpřed, s kočičí mrštností se vyhnul letícím šurikenům a rozběhl se vstříc Itachimu. V jeho ruce se objevil dlouhý, ostrý meč.
„Běž dál!“ vykřikl mladík na dívku. Temari se znovu rozběhla směrem ke kraji mýtiny, jenže v tu chvíli se křoví rozevřelo podruhé a jiný temný stín vyskočil na okraji mýtiny. Otočil se vpravo směrem za prchající dívkou, mohutným skokem se vznesl a vzduchem zasvištěla stříbřitě ocelová lana. Dívka ani neuskočila, když ji kovové smyčky omotaly a ona se bezvládně svalila do trávy.

Kiba nevěřil vlastním očím. Nedokázal vůbec zareagovat a jen velmi zpomaleně vnímal, co se děje. Černý stín s mečem se přibližoval, Kiba v něm poznal mohutného muže ve tmavém obleku s kuklou a stříbřitými brýlemi na očích. Instinktivně sáhl po kunaii. Pokusím se ho rozptýlit, pomyslel si a po očku se podíval po mladíkovi, který stál vedle něj. Náhle však postřehl, jak ten otevírá ústa a rychle provádí rukou nějaká znamení. Jaká, to Kiba nestačil postřehnout. V následujícím okamžiku mu proud horkého vzduchu ožehl tvář a část mýtiny před ním, včetně útočníka s mečem, zmizela v oblaku plamene. Koutkem oka ještě zahlédl přes Itachiho hlavu, jak na levém okraji mýtiny dlouhým skokem uniká druhá černá postava z dosahu plamenů a přistává vedle ležící dívky. Postava se nadzvedla, v její ruce se zablýskly ostré jehlice a pak se postava rozmáchla a vší silou je z otočky vrhla proti stojícímu Itachimu.

Mladíkova postava sebou zacukala, jak se jí každá z jehlic zabodla do těla. Zatímco však Kiba vytřeštěně pozoroval, jak se nehybné tělo kácí do trávy, to se před jeho očima změnilo v obyčejný kus osekaného kmene.

Výkřik vzteku z druhého kraje mýtiny prozradil pocity nepřítele z tohoto zjištění. Kiba ale spatřil, že vrhač jehlic se nedívá jeho směrem, ale že má hlavu otočenou k zemi, kde v utaženém kruhu stříbřitých smyček leží další kus kmene, ne nepodobný tomu, který se válel jen pár kroků od Kiby. Repliky! uvědomil si. Takže ti dva to celou dobu jen hráli... dívka měla odvést pozornost jednoho z útočníků, a když naopak Itachi odstranil jednoho protivníka a znepřehlednil situaci použitím ohnivé techniky, sám zmizel.

Kiba si ale uvědomoval, že ani dívka, ani její společník se neobjevili znovu, aby zaútočili na protivníky. Stačilo jim jen to, že odvedli pozornost nepřátel na dost dlouho, aby mohli utéci. To pak ale znamenalo, že jeho tu nechali! Kiba cítil, jak se mu žene krev do hlavy. Samozřejmě, řekl si, jak bych mohl čekat, že se o mě ti dva budou starat. Mají možná stejný cíl, ale na mně jim přece vůbec nemusí záležet. Zaťal zuby. Pokud ovšem Itachi mluvil pravdu, byli tu pořád dva protivníci - a to znamená, že s nimi musí bojovat sám. Rychle pohlédl dolů pod sebe na zem, kde ležel Akamaru, stále ještě v bezvědomí. Pak zvedl oči a uviděl, jak se černý stín na druhé straně mýtiny rozbíhá proti němu.

Nebyla jiná možnost. Sevřel kunai a zvedl ruku s ní do výše, právě v okamžiku, kdy i druhá postava zdvihla levou ruku, v níž se zatřpytila další sada jehlic. Všechny projektily zasvištěly vzduchem téměř současně. Ihned jak opustily zbraně jejich ruce, vrhli se oba zápasící do stran, aby uhnuli útokům soupeřovým - Kiba napravo, muž v černém - Kiba ho teď na větší blízkost dokázal rozpoznat jako mladého ninju s popelavě světlými vlasy a lesklou kovovou páskou na čele - nalevo. Oba unikli. Světlovlasý ninja zvedl pravou ruku; Kiba už věděl, že v ní drží další sadu jehel. Instinktivně uskočil stranou a přitom udělal úkrok vpřed, aby se dostal protivníkovi blíž. Ten ale kroužil a snažil se udržet od Kiby stejnou vzdálenost. Další jehly se mihly vzduchem. Kiba znovu uskočil, jenže v tu chvíli zahlédl, jak světlovlasý ninja zvedá druhou ruku. Nevěděl jak, ale najednou byl vzduch plný stříbřitých ocelových smyček, které obletěly Kibu z obou stran a rychle se stahovaly.

Vyskočil. Dal do výskoku veškerou svou sílu a také se mu podařilo na poslední chvíli se těsně vyhnout křížícím se smyčkám. Udělal salto ve vzduchu a přistál pevnýma nohama na zemi o kus dál od nepřítele. Teď byl ale v nevýhodné pozici; dostal se totiž příliš daleko od středu mýtiny a nehybný Akamaru teď ležel pouhých několik kroků od protivníka. Kromě toho, Kibovi bylo jasné, že úniky a jednoduchým soubojem na kunaie nad nepřítelem nezvítězí. Jenže bez Akamaruovy pomoci teď byly Kibovy možnosti útoku značně oslabeny. Mimo to, nebyl si jistý, jestli by proti tak pohyblivému protivníku - jak dokázal vypozorovat z těch několika pohybů světlovlasého ninji, které viděl - mohl použít některou ze svých dalších technik, které na tak rozsáhlém prostoru a při protivníkově maximální ostražitosti nemusely mít velkou naději na úspěch. Naštěstí se nemusel rozhodovat. Náhle ucítil, jak se jeho zad dotýká studená čepel.