SÁZKA (27. kapitola)

,,Super…“ zašklebila se Hedanna. ,,Happy new year!“

27. kapitola: Odjezd – Akamaru v batohu

Pomíchané pokoje už ale do konce zájezdu zůstaly.
,,Vstávej!“ budil Gaara Sakuru.
,,Co se děje?“ zamumlala. Bylo teprve půl sedmé ráno, aby mohli vyjet dřív a tím pádem být v Konoze něco po poledni. Momentálně nebyla zvyklá na takové buzení.
,,Za chvíli máme jít na snídani…“ odpověděl Gaara.
,,Aha.“ Pomalu se posadila a oblékla se, zatímco si Gaara čistil zuby. Pak se k němu přidala a už na dveře pokoje klepal Lee, že je snídaně na stole.
,,Tohle ranní vstávání nemám ráda… Připomíná mi to Tsunadiny mise,“ povzdechla si.
,,Teď by se ale nějaká hodila, pěkná drobnější tak na dva dny…“ řekl Gaara.
,,Na dva dny? To chceš vzkřísit Orochimaru, nebo co?“ otočila se k němu Sakura a společně se zasmáli.
,,No, i když zkusit si jednou cvičně, jaký to je, zabít takovýho…“ nedořekl Gaara, protože už pomalu sedali ke stolu.
,,Jaká je noha?“ zeptala se Sakura Hedanny. Ta se na ni pomalu pootočila a propalovala ji vražedným pohledem.
,,Tuhle otázku ode dneška nesnáším!“ řekla a střelila pohledem k Sasukemu, který se jen blbečkovsky uculoval.
,,Mám tomu rozumět tak, že tě nebolí natolik, aby ses mohla věnovat něčemu jinýmu?“ pousmála se Sakura.
,,Zhruba…“ přisvědčila Hedanna a dál si hleděla snídaně.
Konverzace vázla.
Kibu už to štvalo, a tak vzal lžičku, nabral s ní kuličku Nesquiku namočenou v mléce a střelil je co nejdál od sebe, to znamená na Nejiho.
Bohužel neúspěšný pokus, protože se právě bavil s Tenten a super kakaová mysli snídaně v jeho misce byla obohacena o jeden kousíček množství.
,,Ty seš fakt strašnej, to musíš takhle:“ řekl Shino, který seděl vedle a začal Kibu napodobovat. Tentokrát kulička mířila na Ino. Už už by jí dopadla do vlasů, ale najednou – kde nic, tu nic!“ Shino s Kibou vyvalili oči a div by jim nevypadly z důlků, kdyby se nezačaly smát Hinata s Tenten a Hedannou.
,,Tak to je dobrej xicht!“ zamručela pochvalně Tenten s patrnou dávkou ironie.
,,Jo, zopakujte to!“ přidala se Hinata a znovu se začala hihňat.
,,Co se stalo?“ zeptal se Lee se Shikamarem unisono.
,,To se zeptejte jich!“ odpověděla Hedanna, ukázala na Kibu a Shina a s těma dvěma se znova začala smát.
,,No, my jen…“ začal Kiba.
,,To já ne! To on si začal!“ pískal Shino.
,,Děláš, jako by šlo o hrdelní zločin…“ zamumlala Hinata.
,,No a ne?“ obhajoval Shino svoje chování.
,,Hele, řeknu to takhle: ti dva prostě házeli těma kakaovýma kuličkama a pak udělali takovej blbej xicht…“ začala Tenten.
,,No protože ta jedna kulička ve vzduchu zmizela…“ škytal Kiba.
,,Kde je ta kulička?“ jektal Shino. Pak se i s Kibou spustili na zem a pod stolem začali hledat onu kuličku.
,,Akamaru, kde je kulička?!“ zavolal Kiba. To už ale bylo na všechny moc a začali se smát.
,,Prosím vás vylezte, je to jen kakaový nic!“ pousmál se Chouji.
,,Tak tobě by to stoprocentně nestačilo…“ odrazil ho Kankurou.
,,Ale to je přece záhada: Ztrcená kulička Nesquiku, to by byl dobrej titulek do novin…“ přemýšlel Kiba.
,,Vy naděláte kvůli jednomu kousku mysli!“ zakroutila Temari hlavou.
,,To není jen ,kousek mysli‘, teď už je to ztracený kousek mysli!“ zakřičel Shino.
,,Hmmm, tak to je poprvý, co jsem udělala takovou blbost a vyvinula se z toho záhada století…“ zamumlala Hedanna. ,,To byste nevěřili, co se dá s Henaganem dělat…“
Kiba se Shinem vykoukli zpod stolu a s otevřenýma pusami na ni zírali, zatímco dojedla a s úsměvem se zvedla k odchodu. Pak si i všichni ostatní uvědomili, že tu jsou kvůli snídani a ne pitomý kakaový kuličce.

Asi půl hodiny po snídani stál před hotelem autobus a začali se loučit s hotelem.
,,Akamaru! Kde jsi? Akamaru!!!“ začal se najednou Kiba shánět po svém psím mazlíkovi.
,,…Akamaru, neštěkej, víš, co máš slíbeno!“ šeptal Neji do batohu, který na zádech nesl Lee. Akamaru jen zavrtěl ocáskem, pokud to jen šlo, protože mu slíbili celých pět kilo různobarevných granulek plněných šťávou z kuřecího masa. Pak se skrčil a Neji přizapnul zip na batohu, nechal jen škvírku, kterou mohl pejsek dýchat.
Pomalu nastupovali do autobusu a už se čekalo jen na Kibu. Pořád jen kolem pobíhal volal kamaráda jménem.
Najednou se ozvalo zahoukání a od řidiče: ,,Tak co?! To tu jen budem stát? Nemám času na rozdávání!“
Kiba nerad nastoupil a cestou na sedadlo škytal, jen se rozbrečet.
,,Ale prosím tě, psi se umí vrátit zpátky domů!“ povzbuzoval ho Shikamaru a potlačoval hihňáni.
,,Ale ty nevíš, co to pro tebe je, ztratit svého přítele…“ mumlal Kiba. Pak vykouzlil smutný obličej a zeptal se Temari, sedící vedle Shikamara, zda někdy měla nějakého mazla.
Shikamaru se nenápadně obrátil do uličky a dal Leemu znamení, aby už Akamaru pustil. Lee rozepnul batoh, ze kterého okamžitě vylezl bílý chumel chlupů. Akamaru se nejdřív tiše zakuckal a pak se na něj obrátil s výrazem ,co ty v tom batohu nosíš, debile?!!“ Nakonec přece jen seskočil a proplížil se mezi sedadly.
,HAF, HAF!!!“ ozvalo se najednou zpod Kibova sedadla.
,,Tady je ten malý zlobivka!“ zajásal nadšeně Kiba a vytáhl si Akamaru na klín. Ten se mu tam uvelebil a říkal si, že to ani za ty granule nestálo.