Čtvrtý Uchiha část 8. - Shledání

Trvalo to skoro dva dny, než se Haruna opět probrala k vědomí. Kakashi byl celou dobu u ní a nespouštěl ji z očí.
Náhle otevřela oči. Posadila se. Žádná závrať, nic. Zhluboka se nadechla. Cítila se silnější.
“Začínal jsem o tebe mít starosti…. Vypadala jsi jako mrtvá.“
Překvapeně se ohlédla a usmála se: “Ale jdi ty… cítím se skvěle!“
Kakashi se na ní s obavami podíval. Úsměv ji okamžitě pohasl.
“Děje se něco? Řekni… vypadáš ustaraně..“
“No…. Zahojila ses, jsi skoro v pořádku..“
“Co myslíš tím skoro?“
“No…podívej se na místo, na břiše, kde jsi měla ránu.“
Poslechla ho. Vyhrnula si triko a zesinala. Polkla, ale jako by jí v puse vyschlo. Tak proto se cítí tak skvěle. To znamení jí dávalo sílu. Ale měnilo ji…postupně. Přemýšlela, jestli právě tohle Rin neměla v úmyslu. Jenže pochybovala, že Rin ji chtěla nechat jen tuto “památku“. No jistě. Pakkun cítil Orochimarův pach. To jistě jednala na jeho příkaz! Ale chybělo málo a ona sama by zemřela. Obnášelo to velký risk. Jak si mohl být Orochimaru jistý, že nezemře? Anebo to byla jen pojistka? Aby kdyby nezemřela, tak aby měla důvod ho vyhledat? Stejně po něm šla, a on to věděl, tak jaký byl jeho důvod?
Podívala se na Kakashiho, který ji se zatajeným dechem sledoval. Musí se ho zbavit, teď. Nemůže riskovat, že by ji zlá moc znamení ovládla a ona ho napadla….nebo snad i zabila.
“Kakashi…. Musíš pryč. Hned. Já…. Jsem pro tvou společnost příliš nebezpečná.“
Přisedl si blíž a ona si odsedla.
“Ne…nepřibližuj se. Já ti nechci nic udělat.“
“Nikam nepůjdu!“
“Nebuď paličák a jdi.“
“Přemýšlej Haruno, kdo ochrání nevinné lidi před tebou, když tu nebude nikdo, kdo tě může zastavit nebo upoutat tvou pozornost?“
“Ale…co když to nezvládneš?“
“Já to zvládnu…slibuju!,“ a chytil ji za ruku.
Uklidnila se. Podívala se na něj. Vytvořilo se to trapné ticho, které tak nesnášela.
“Uhm… děkuju, že jsi se o mě staral. Nechtěla jsem ti přidělávat problémy…“
“To je v pořádku…já….,“ zarazil se.
Má jí říct, co pro něj znamená? Nebude to jako pečeť toho, že nakonec umře? Bál se to říct. Připadal si jako zbabělec. Nevěděl ani, co jí Rin řekla, nebo co si o něm Haruna myslí.
“Já jsem to pro tebe rád udělal.“
“Uff, ano jsem příšerný zbabělec.. ,“ pomyslel si.
Pak vstala. Oblékla si kimonový kabát a katanu.
Podívala se na Kakashiho: “Musíme jít, nemám času nazbyt. Jdeme hledat Orochimaru, jsem si jistá, že je nablízku.“
Během pár minut byli sbalení a připravení odejít. Když se Haruna nevěnovala Kakashimu, poslal zakódovanou zprávu do Konohy o momentálním stavu mise. Nechtěl, aby ho viděla. Získal si její důvěru a ta se těžko získává nazpět. A i kdyby jí to řekl, nevěřila by mu.
Bylo to zvláštní, jako by ji ten znak vedl přímo k Orochimarovi. Jako světlo, co svítí na cestu. Nebylo to ovšem světlo naděje, nýbrž nejistoty a nebezpečí. Nevěděla, co ji čeká na konci. A i když toužila po pomstě, začala se obávat toho, co tam najde.
Šli dva dny téměř mlčky. Navzdory dálce Haruna vnímala, že Orochimaru je blízko bez nějakého rozdílu.Vypadala cílevědomě a odhodlaně. Na rozdíl od Kakashiho, který byl nervózní a ustaraný. Koukal se po ní každou chvilku. Měl pocit, jako by se měnila pomalu ale jistě v šelmu. Šla s jistou nebezpečnou elegancí jako divoká kočka.
Z ničeho nic les zmizel a objevili se uprostřed pouště, kde zuřila písková bouře. Haruna vyslovila Kakashiho myšlenku, než si ji stačil vytvořit v hlavě.
“Hmm genjutsu. Chytré Orochimaru, ale příliš průhledné. ,“ řekla si spíš pro sebe.
Pak, jako jeden muž vykřikli: “Kai!“
Objevila se před nimi vetchá zřícenina nějakého rozlehlého paláce v divoké džungli. Bylo zjevné, že už byli očekáváni; žádné stráže, pasti, vůbec nic. Procházeli spoustami temných chodeb osvětlenými jen pochodněmi. Pak ze stínu vystoupily dvě postavy – Kabuto a Karin.
“Vítám vás v Orochimarově království…. Kakashi-sensei a…. ,“ jeho pohled utkvěl na Haruně.
Kdyby mu záleželo na kráse, pravděpodobně by tam patřila. Aspoň jeho pohled to přímo říkal. Založila si ruce, pevně se postavila do bojovné pozice, zaleskly se jí oči a nasadila ostražitý výraz. Pozdvihla obočí v očekávání, že ještě promluví, ale jen na ni koukal. A Karin se na něj jen znechuceně podívala a odvrátila zrak.
“Tak nás nezdržuj, jsem si jistá, že víš, proč jsme tady. A vím, že nás očekává…“
Posunul si brýle na kořen nosu a usmál se: “Jistě, pojďte za mnou….“
Následovala jej do obrovské a rozlehlé místnosti. Po pravé straně byly snad stovky inkubátorů s lidskými žijícími těly. Kakashi se díval okolo sebe Sharinganem, aby mu nic neušlo. Ještě nikdy neviděla utrpení v tak velkém slova smyslu. Některá těla byla zohavena nebo zmutována. Jenže nebyla znechucená, ale spíš fascinována. Dokonce se jí to i trochu líbilo. Jen na chvilku. Pak si totiž uvědomila, proč se jí to líbí. To ta značka. Otřásla se odporem. Proměna už evidentně začala. Zlé věci ji připadaly přirozené…. Musí to potlačit za každou cenu!
“Je hezké vidět okolo sebe krásné a přitažlivé věci…. Co tě k nám přivádí drahá? ,“ zasyčel úlisně Orochimaru.
“Ty….parchante! ,“ vykřikla a oči se jí zúžily vztekem, “Jak se můžeš ptát? Zabil jsi mi strýce!“
“Jak můžeš vědět, že jsem to byl já?“
Hodila mu k nohám kus kůže: “Protože tohle ti evidentně chybí.“
A pohlédla na jeho zafačované předloktí. Pak zaútočila s reflexem pantera a dala mu pěstí vší silou. Nic neudělal, jen rukou pokynul Kabutovi, který byl připraven bránit svého pána. Sáhla po kataně, připravená mu setnout hlavu. Ale jakmile se rozpřáhla, oslepující bolest ji srazila na kolena. Vykřikla a chytla se za zjizvené břicho.
Orochimaru si olízl rty: “Vida, aspoň něco Rin udělala správně. Bodavá bolest, že ano? A bude tě to bolet pokaždé, když na mě vztáhneš ruku. Takže mě můžeš zkusit zabít, ale ty zemřeš také. Čekal jsem, že použiješ jutsu na potlačení zla a efekt se dostavil.“
Přišel k ní a zašeptal: “Mám s tebou jiné plány, tak se mi nezraň…“
V ten moment Kakashi vyrazil na útok, ale byl sražen neviditelnou bariérou. Byl uvězněn v kleci z chakry. Mohl už jen bezmocně přihlížet.
“Ty se teď budeš dívat… a pak poreferuješ v Konoze… beztak je to tvoje mise, dělat špióna, že ano? ,“ zasmál se.
Haruna zpozorněla a pomalu se otočila na Kakashiho, že to snad zapře. Jenže ten jen sklopil hlavu a vyhýbal se jejímu pohledu. Tím jí to potvrdil. Haruna, se slzami na krajíčku se otočila zpátky.
“Jak sladké…a nyní. Mohu tě možná zbavit toho znamení, když porazíš mého speciálního bojovníka.“
“Nevěřím ti…co bys z toho měl?“
“To ti může být jedno….“
Věděla, že hraje o čas. Neměla na výběr.
“Sasuke, pojď sem!“
Při zaslechnutí toho jména vyvalila oči…. Sasuke… její bratr…
“Co chceš Orochimaru?“
“Budeš bojovat…. S ní. ,“ a ukázal na Harunu na zemi.
“Pche….ta mi za to nestojí…je slabá.“
Zablýsklo se jí v očích.
“Právě naopak, ona ti dokáže, jestli máš na poražení Itachiho nebo ne. Jen ona může…“
“Kdo vůbec je?“
“To poznáš… neboj.“
Sasuke se na ní pochybovačně díval. Odhodlaně vstala, odložila si kabát, připravena k boji.
“Můžete začít! ,“ řekl a sedl si do křesla do čela, jako král.
Karin s Kabutem si každý sedli po jedné jeho ruce.
Haruna si Sasukeho prohlížela. Byli si velice podobní. Konec konců… rodinná podoba se nezapře. Ani jeden z nich se neměl k tomu, aby zaútočil, jen se obcházeli, jak gladiátoři v ringu. Ale spíš to byl souboj dvou trpělivých šelem, které číhaly na kořist. Dlouhou dobu čekání prolomil až nečekaný útok Sasukeho. Ve zlomku sekundy byl za ní připraven na ní zaútočit. Ale ona jen zavřela oči, uhnula ráně a vyskočila. Ve vzduchu za zad vzala katanu a hned mu zablokovala další výpad. Byl rychlý, nejrychlejší protivník, jakého zatím měla tu čest poznat. Zavřené oči jí pomáhaly soustředit se na cíl. Mezitím Sasuke měl už připravený Sharingan a upřeně ji pozoroval. Ušklíbl se.
“Teď poznáš sílu mojí katany! ,“ a začal nabíjet čepel sílou Chidori.
Zaútočil na ni a ona ránu zablokovala. Normálně by to probilo skrz její zbraň… ale prostě to jenom zmizelo.
“Heh, moje katana vstřebává jakoukoliv sílu mimo mojí vlastní chakry, takhle mi neublížíš… Sasuke!“
Otevřela oči. Sharingan. Dobře, Sasuke čekal leccos, ale tohle ne. Využila jeho nepozornosti a zaútočila ledovou střelou přímo na něj. Zasáhla ho doprostřed těla a on odletěl dozadu. Ale byl to skutečně Sasuke?