NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 13.)

TAK JO TADY TO MÁTE.13. JEN A JEN PRO VÁS, ALE UPOZORNUJI PŘEDEM, MĚJTE SE MNOU SLITOVÁNÍ A NEZABÍJEJTE MNĚ

13. díl

Itachi byl jejím chováním vyveden z míry. Ale zrázu pocítil jak mu svými ústy šeptá do ucha „Víš………líbí se mi když se mi takhle dotýkáš. Itachi ……….. já už ti věřím.“ Pak se od něj odklonila, a čekala co udělá.
Doufala, že bude jeho reakce pozitivní.

Jenže on se od ní doslova odtrhl, sebral se, a bez ohlédnutí a jakéhokoliv slova odešel pryč.

Siria, nechápala proč to udělal, a hlavně jí to zabolelo u srdce, nesmírně. Pomálu se zvedla a šla se omýt k jezernímu vodopádu. Jak šla směrem k té nádheře, z nenadání slyšela nějaké zvuky nedaleko tábora. Potichu se přiblížila k místu odkud to vycházelo.

Všimla si že tam stojí Itachi, a baví se s Painem.

„A nic víc si nezjistil?? No to nevadí , alespoň že už sis získal její důvěru. Ta holka je dost silná. Ty sám si říkal že spíš někdo sledoval jí , je to tak?“

„Co zamýšlíš??“ Zněla Itachiho odpověď.

„No vypadá to, že jak nás teď napadly, tak pravděpodobně nás nepoznali,ale ji ano. Má se zkrytou vodopádovou něco společného. Musíš se o ní dozvědět co nejvíc. Pujdou po ní, a to znamená že mi ji…“

„Postarám se oni“ Skočil mu Itachi do řeči.

Tyhle poslední slova z Itachiho úst ji srazily na kolena. “Zradil mě. JÁ mu uvěřila a on….on“ A dala se do tichého pláče. Myslela si že ji chtějí jenom využít a zabít . Potichu se vrátila zpět do tábora.

Mezi tím ale Itachi s Painem pokračovaly v diskuzi „Musíme zjistit co nejvíc informací, nebo se nám může stát že o ni přijdeme. To bych opravdu nerad, po tom co nám dneska předvedla. A myslím, že tobě by chyběla ještě víc než nám dohromady. Nemám pravdu Itachi???“

Ale tuhle část už Siria nemohla slyšet.

Itachi mu na tohle však už nic neřekl. Jen se otočil a zmizel.

Když se vrátil zpátky do stanu, byl opět mírně zaskočený.

Siria tam seděla celá ubrečená, ani na něj nepohlédla.

Itachimu došlo, že asi slyšela něco co neměla. A proto se na ni osočil „cizý rozhovory se nemá poslouchat“

„Jestli si myslíš, že ze mě něco dostaneš, tak se mílíš, co vím už jsem ti řekla. A teď mě můžeš už klidně zabít.“

Itachi se na ni nejdřív díval trochu zlostně, ale najednou se lehce ušklíbl a řekl jí „Když si myslíš zrovna tohle. Ale zabít tě,to bych dal až někam na nakonec.“

Se zájmem si ji prohlídl, a pokračoval dál „Ale když tak na tebe koukám, tak bych dal na první místo něco úplně jiného.“

Siria jeho slovům nerozuměla, ale pak si řekla že ho nechá ať si dělá co chce. Už jí to bylo jedno. Zranil ji, moc. A proto udělala co mu bylo vidět v očích, s nadějí že pak jí snad dá pokoj.

Postavila se před něj , a schodila ze sebe šaty, pod kterými měla už jen spodní prádlo. Věděla že takhle se mu líbí.

Itachi se podivil její změně chování, ale jeho touha ho zmohla. Nedokázal se ovládat,vlastně ani nechtěl .Pomalu a něžně se dotkl jejích sametových ramen, a stáhl ji k sobě na deku. Seděla teď přímo proti němu, a jen si přála, ať už chce dělat cokoliv, ať je to co nejdřív za ní. Siria se cítila nesvá. Dřív by jí jeho doteky přišly příjemné, ale teď ji spíš bolely.

Nelíbilo se jí, že se jí dotýkal.

Itachi si toho však moc nevšímal. Oslepen chtíčem, ji začal líbat na ramenou, s kterých sjel na její krk. Chtěl se jí dotýkat, víc a víc.

Hladil jí po celém těle, a nemohl přestat. Jeho touha s její krásou mu to nedovolovali. Dlaní jí pomálinku sjížděl od jejích rtů, přes krk dolů, až se dostal na její obvázaná místa na hrudi. Zadíval se na ono místo, a jemně ji přes něj pohladil. Chtěl sjet níž, ale najednou se zastavil a pohlédl na ni.

To co viděl se mu nelíbylo.

Viděl jak se na něj Siria dívá s odporem a strachem v očích.

Ne, takhle to nechtěl. Hodně ho to naštvalo, spíš začal zuřit. Přišlo mu, že si s nim jenom pohrává, aby pak měla od něj pokoj ,a moc se nemýlil.

Proto se od ní hrubě odtáhl a odstrčil ji zpět na deku.

Nechal ji bolestně dopadnout na zem, až z toho tvrdého a nečekaného dopadu bolestí zasténala.

Nebylo na něm vidět ani náznaku, že by mu to nějak vadilo. Spíš naopak. Byl najednou naplněn zlobou,a opovrhovačností vůči ní.Dalo by se říct že z ní byl momentálně znechucený.

Pohlédla na něj, a nerozuměla jeho způsobu zachování.

Itachi se kní nahl,a chytl ji za obličej. Chvilku se na ni díval, a pak jí velmi zle řekl „Ty si myslíš že pro mě něco znamenáš?? Si jen obyčejná holka, kterou bych už dávno kdybych mochl zabil. Akorát mi lezeš na nervy! Jestli si myslíš že tímhle si mě k sobě připoutáš, aby si od mě měla pokoj, a podmanila si mně, tak se hodně pleteš!!!“

Stěmito slovy se Itachi sebral a odešel.

Věděl že kdyby tam ještě chvíli zůstal, nejradši by jí zabi, za to co si k němu zkusila.

Siria tam jen stále ležela, tak jak ji nechal dopadnout, a přemýšlela nad jeho slovy „Jak to myslel?? Vždyť mi měl zabít,nebo ne?? Sama jsem to tak slyšela, tak co měli znamenat tyto jeho slova(kdybych mohl zabil bych tě)???? Že by Pain nechtěl abych přišla o život, a Itachi ano?? NÉ..nebo…………Bože!! Musím si vzpomenout na svou minulost, a co nejdřív odsud odejít. Doufala jsem, že není takový jak se zdá být, že je vněm aspoň kousek citu, ale ne. ( Moc mě to mrzí Itachi, chtěla sem ti věřit. Doufala sem že budeš můj přítel. Ale takhle mi tu nic nedrží.)“ S těmito myšlenkami tam seděla ještě nějakou chvíli, než se konečně odložila ke spánku.

Itachi se mezitím šel jen volně projít. Po cestě ale narazil na osobu kterou nečekal.

„Konan………co tu děláš takhle v noci?“ zeptal se jí nepřítomně.

„Co se ti stalo Itachi? Vidím, že jsi nějaký zaskočený, takhle sem tě snad ještě nikdy neviděla. Že by na tebe snad měla takovej vliv Siria??“ S lehkým úsměvem si do něj rýpla.

„Všiml jsem si, že si se k ní dneska nějak měla, ty ta která ji nemohla vystát“

„Ale,ale Itachi………..ty se vyhýbáš mé otázce………..No, ale abych ti odpověděla popravdě, možná že už mi nepřijde až tak špatná.“ Dodala s úsměvem
„Hmm……..To si asi jediná“ Odpověděl jí chladně Itachi.

Konan se na něj ještě trošku ušklíbla, a při odchodu potichu šeptla „Myslím že nejsem až tak sama ITACHI“

Itachi to ale zaslechl. Nic na to však neřekl, a dělal že to neslyší.

Nechtěl jít spát a dívat se na ni, ani cítit její přítomnost, a tak si vzal hlídku až do rána.

Už téměř svítalo, a Siria se začínala probouzet. Myslela si, že vedle sebe uvidí spícího Itachiho. Hluboko uvnitř svého srdce, si ho přála mít vedle sebe. Jenže když se ohlédla, zjistila že nikde ve stanu není. Zvědavost jí nedala, a tak opatrně vykoukla ven ze stanu. O kuus dál uprostřed tábora seděl Itachi na nějakém kameni.

Měl ruce volně složené mezi nohami, a hlavu mírně zakloněnou směrem ke slunci.Byl nádherný úsvit, a on ho sledoval tak zaujetě jako kdyby to byl jeho poslední den.

Když ho tam tak viděla,přišlo jí moc líto všechno co se stalo,obzvlášť ten včerejšek.

Zesmutněla při vzpomínce na včerejší noc,a oči sklopila dolů, a bylo poznat jak se jí zalívají smutkem.

Nečekaně ji však ze smutku vyrušila jakási siuleta postavy, která ji svým stínem překryla obličej.

Siria zvědavě povzvedla hlavu a pohlédla na onu osobu.
„Ahoj,můžu na chvíly??“....................................................................