A.S.P. 6 - Vpřed!

Děsnej díl A k tomu konci: zkusila jsem napodobit Minatu, ale marně :D

„Kterej vůl to vymejšlel?“ Namiko zaprskala. „Já! A jestli se ti to nelíbí, tak tě mileráda zase usmrtím!“ Sasori o poznání zbledl. „Ale beruško…“
„Copa, broučku?“ Zatímco spolu ti dva sladce cukrovali jako hrdličky, Itachi mrkal na Kiu, která se tvářila, jakože ho vůbec nevnímá, Pein zlomil třetí tužku a Deidara se otočil zády, aby nebylo vidět jak jakoby zvrací.
Když už toho konečně nechali, Pein odsunul stranou hromadu dřívek, které byli před chvílí tužky a rozhodně jim řekl: „Za dva dny vyrážíte. Připravte se na všechno, proberte strategii, ale hlavně NĚCO dělejte, ne jako minule, že Nami?“ Namiko nevinně zamrkala a tvářila se jako když nevěděla o čem se tu mluví…
„Moment, ještě si sbalím shurikeny a kunaie.“
„Sakra Namiko, to už si měla mít sbalený! Už jsme dávno měli vyrazit! Dělej!“
„Konan drž zobák a nebuzeruj mě.“
„Co si prosímtě celou tu dobu dělala? Měla si na to TÝDEN!“
„Uhm…“
„Už je mi to jasný… Deidaru nech na pokoji, nebo ti příště urazím těma dveřma prsty. A v životě už mě nešpehujte jako Sasoriho, jasný?!“
„Hele ty papírová vochechule, nepovyšuj se na mojí matku, jasný?!“
„Ale noták děvčata…“
„NAGATO!“ „Peine, nemotej se do toho! Potřebujem si to vyjasnit!“

Itachi na zem rozložil několik svitků. Všech šest jich sedělo v kruhu a sešli se sem kvůli strategii, kterou Itachi, jako vedoucí, naplánoval. „Nami… Ty, jelikož nemůžeš být zraněna – “ Namiko ho přerušila. „Jen si nemysli…“
„Ty si zranitelná?“
„Uhm… na jednom místě na zádech. Pokud mě tam někdo píchne katanou, rozplynu se ve vzduchu a vrátím se zpět do Království Boha Smrti.“
„Ale to je průůůser…“ Itachi si povzdechl. „V tom případě… Deidaro, Namiko… Vy dva budete monitorovat okolí, jestli se někdo neblíží.“
„A jak asi?“
„Ty máš snad dalekohled a můžeš dělat letuschopné ptáky, ne?“
„To nemyslíš vážně! Já chci toho *píííp* zabít!“ Kioko Deidaru varovně propíchla pohledem. Itachi se zkormouceně pohroužil do sebe a asi po deseti minutách opět vzchopil hlavu. „Takže vážení… Pokud si myslíte, že jsem nadšením bez sebe, kvůli tomu, že jdeme zabíjet MÉHO brášku, tak jste vedle jako ten ksicht s maskou, co poslouchá za dveřma a nemá v zadku stromek. Tobi pojď sem.“ Madara opatrně vcupital do místnosti a pak se vrhl na Deidaru. „Senpaíííííí!“ Nami se jenom úlisně přivinula k Sasorískovi a se šklebem pozorovala válejícího se Deidaru s Tobim na hrudi.

„No… menší změna. Tobi půjde s vámi.“
„To si děláš p***l, ne???!!!“
„Deidaro, Namiko zavřete zobáky. Ne nedělám.“
„Já toho debila vedle sebe mít nebudu!“ „Až mě zase uvidí s Deidarou, tak mě určitě píchne do Hicú-senaka!“
„Namiko nedržkuj, vsaď se, že mu budeš úplně ukradená.“
„Itachííí, to je zrada! Jak můžeš mít toho úlisnýho M…-“
„NAMIKO!“ Pein a Itachi se na Namiko vrhli, aby jí umlčeli. Ta jen bezmocně koulela očima a drtila Sasorimu žebra (On totiž Sasori už není loutkou ). Zbytek se na ně koukal jak na blázny a i Kioko zvědavě vrhla na Nami pohledy. „Tobi snad není jeho pravé jméno?“ Naše trojice po sobě házela zoufalé a v Namiččině případě i provinilé pohledy. Po chvíli se vymanila z jejich sevření a řekla: „Ale Tobi je jeho pravé jméno, ale má přídomek ‚Macune‘.“ (macune=liška)

„Heh…? Nami, ty sis vzala čelenku?“ Namiko elegantně pohodila hlavou, aby byla vidět její netknutá čelenka, narozdíl od členů Akatsuki. Deidara k ní okamžitě s kunaiem přiskočil. „Pusť mě ty jedna hromado jazyků! Na mojí čelenku ani nešáhneš, je ti to jasný?!“ vřískala a bezmocně pozorovala blížící se kunai. Příchozí Kioko ho pohotově Deidarovi vyrazila z ruky a ještě do něj (Deidary ) nechala uhodit blesk. Omráčený Deidei sebou prásknul na podlahu a Kioko se usmála. „A má to zpočítaný…“

„Můžeme vyrazit?“ Nami si provokativně upravila čelenku a spustila: „Howk, pane vedoucí!“ Všech sedm překročilo práh sídla Akatsuki a vydalo se vstříc nebezpečí. Zakrátko je pohltila ranní mlha.

A bonusééék:

Nami s čelenkou

Kioko výjmečně s cudlem místo copu