manga_preview
Boruto TBV 07

Ti, kdož přežili konec války | kapitola druhá

konec války.jpg

Hranice Země vodopádů překročili během třetího dne, aniž by cestou nastaly nějaké komplikace. Nebyl to žádný úspěch – k tomu si mohou gratulovat až ve chvíli, kdy bude svitek odevzdán do rukou Kakašimu. Ještě téhož večera stanuli před branami vesnice, přivítání dvojicí stráží. Nejspíš je čekali.

„Naruto, Sakuro," pozdravili je dva muži s mírným pousmáním, než se krátce uklonili.

Naruto odpověděl stejně, totiž mírnou poklonou, jejich jména neznal. Naposled vesnici navštívili pár let zpátky, i tehdy si – jako obvykle – nadělal přátele, vůdce vesnice nevyjímaje. Šibukiho si pamatoval, jistěže, bojovali po svém boku. Takové si Naruto pamatoval, ano. Nevzpomínal si, kolik slibů již rozdal a kolik přátel po sobě nechal v různých koutech světa. Pochyboval, že by po letech poznal tváře lidí, kterým sliboval, že nezapomene.

Směšné sliby naivního dítěte. Dávno pochopil, že takto svět nefunguje. A už vůbec ne lidská mysl s tolik chabou pamětí. Ale spolubojovníky, ty, se kterými stál na bitevním poli, ne, jejich obličeje ani jména nezapomínal. Obtisknutá krví na vnitřní straně víček. To aby pamatoval nelítostnost světa. Nezapomněl, že takto to doopravdy je. Že takzvané spasení světa či prázdné fráze, jakkoli upřímně myšlené, ve skutečnosti nikdy nezajistí, že opravdu „všechny ochrání".

Sakura po jeho boku mlčela – přirozeně. Oba muži povídali, s nadchnutím pro téma, pravděpodobně vzpomínali na časy minulé. Ani si nevšimli, že je jejich dva společníci neposlouchají. Naruto se ztratil ve svých myšlenkách dříve, než stačili vkročit na půdu vesnice. Sakura... vlastně si netroufal odhadnout, kudy její myšlenky vedou. A přitom nepřestávala být ve střehu. Naruto měl mnohdy nutkavé pohnutky zeptat se, o čem jeho dlouholetá přítelkyně přemýšlí. Nakonec si uvědomil, že vlastně o odpověď nestojí.

Tak nějak tušil, že mnoho jejich myšlenek patřilo Sasukemu. Možná i všechny. To se asi nezměnilo. Ano, předmět jejich myšlenek byl jistě pořád stejný, jejich obsah však změnil priority. Měla to v očích, už tehdy, ty první dny poté, co se probudila v nemocnici, když jí Sasuke vyrval jazyk a kus duše. Po lásce k němu Sakuře nejspíš zůstala jen kovová pachuť v ústech, kdykoli padlo jeho jméno. Naruto už si nevzpomínal, jaký odstín zelené kdysi svítil v jejich očích. Dnes byla ta barva spíše šedá, jako když vyhoří dům a zbyde jen popel. Její oči takové byly – popelavě šedé s tenkými nitkami tyrkysově zelené. Praskliny na vysušené půdě, vyvíraly zevnitř. Plály touhou zabít.

Naruto často pozoroval svůj odraz v zrcadle, hledal na sobě změny, které by odpovídaly jeho emocím. Neviděl nic, na rozdíl od Sakury, jeho vnější schránka zůstávala stejná. Modré oči nejspíš nikdy neztratí svůj třpyt. To asi ten přebytek čakry, která z něj vyvírala jako láva sopky. Občas si říkal, kdy začne svítit celý.

„Naruto!"

Mozek zařadil hlas k obličeji setinu vteřiny předtím, než tělo poslechlo instinkt. Fú s nadšeným výkřikem skočila nindžovi okolo krku, nohy pokrčené v kolenou zůstaly viset ve vzduchu. Narutovy paže křečovitě zastavené v pohybu těsně před brutálním sražením ubohé dívky k zemi. Přinutil se k výdechu, zavřel oči, uvolnil tělo, sval po svalu. Trvalo asi dvě vteřiny, než povolil křeč v končetinách a konečně dokázal objetí mladé džinčuriki opětovat.

„Fú," vyslovil její jméno měkce, sevřel v náruči. „Rád tě zase vidím."

Zelenovlasá slečna se zahihňala, maximálně nadšená ve své živelné povaze, zatím nepolíbená krvavou válkou. Přestože se i ji pokoušeli Akacuki neustále dostat, aby ukořistili démona, kterému je hostitelem, nikdy se nezdálo, že by jí to vzalo něco z radosti do života. Naruto jí tak trochu záviděl a kdesi v hloubi duše pociťoval lítost nad ztrátou naivního pohledu na svět. Na druhou stranu – on už aspoň neměl co ztratit. Ona ano.

„Sakuro!"

Naruto sledoval, jak jeho dlouholetá přítelkyně neohrabaně položila dlaň na dívčin pas a jemně stiskla. Pochyboval, že si ještě pamatovala, jaké to je, s někým se obejmout. Nebo že z toho pociťovala radost. On sám nedokázal popsat, co pro něj objetí znamená. Vlastně nic necítil. Zvláštní.

„Šibuki už na vás čeká!" dívka vzala jeho dlaň do své, do druhé tu Sakuřinu, a nekompromisně je začala táhnout za sebou. „Tak rychle!"

Pousmál se. Fú byla opravdu hodné děvče. Nezasloužila si pohledy vesničanů plné pohrdání a nevole z toho, že si ve vesnici chovají schránku pro démona. A nyní tu měli dva. Přestože jejich vztahy s listovou se daly nazvat poměrně dobrými, ostatně proto je taky požádali o pomoc, bylo na lidech okolo znát, že se necítí pohodlně v přítomnosti dvou ocasích démonů, jakkoli byli pod kontrolou. Naruto jim to neměl za zlé, už dlouho ne. Pro ně byli jen zrůdami prahnoucími po krvi, obyčejnými monstry.

„A kolik lidskosti je v nich, co?"

Kurama se zašklebil ve své kleci, tlapou podepřená špičatá hlava, oči jiskřily jízlivým pobavením. Naruto mlčel. Co jiného zbývalo, když s jeho slovy souhlasil.

„Divím se, že to tu Čomei ještě nepohřbil, ta krasotinka ho drží pěkně nakrátko, cítím jeho frustraci až sem."

Fú nezavřela pusu ani na vteřinu, Naruto vnímal její hlas, jak rezonuje v uších, slova však nevnímal.

Ještě v sobě nenašla pochopení. I když se tváří bezstarostně, má v sobě nenávist. K lidem. K démonovi. K sobě. Proudí jí žilami stejně jako kdysi mně.

Vnímal to skoro fyzicky. Jemné vibrace v konečkách prstů, jak se jejich kůže dotýkala a Naruto mohl cítit portály čakry agresivně se v ní bouřící. Měla je pod kontrolou, zatím ano. Ale zlost v ní bublala pohřbená hluboko, opravdu hluboko. Démon se jí sytil. Dřív nebo později bude dost silný, aby porazil tenké zdi jejího ovládání. Fú byla nebezpečná. Křehká zvenčí, ale měla v sobě krvelačnost, i když nepoznanou. Ale to přijde.

„Soudíš podle sebe?" zasmál se Kurama.

I ta nejpevnější zeď se jednou zboří. O to rychleji, když má tolik prasklin, které nemá kdo spravit.

Šibuki se snažil, dával dívce lásku a přátelství, pocit bezpečí. Reálného, dokud tady byl. Ale až nebude, Fú tady skončila. Vesnice ji zavrhne, bez jediného zaváhání, bez špetky slitování. Nebo ji vydají Akacuki.

„Jsi děsný optimista, víš to..."

Ironie vibrovala mřížemi, Naruto protočil očima. Nezapomeň, kdo mě to naučil.

„Jsem na sebe právem hrdý, ale tleskat mi nemusíš," Kurama si teatrálně prohlédl nabroušené drápy, líně zívl. „Až se bude něco dít, vzbuď mě, jdu spát, než umřu nudou."

„Naruto!"

Když už nic jiného, mohl si být jistý, že své jméno nikdy nezapomene. Frekventovanější slovo v tomhle světě nejspíš neexistovalo. Pokud nepočítá slova jako monstrum nebo zrůda. Přiměl obličejové svaly k pohybu, usmál se na přítele. Šibuki mu vyšel vstříc, natahoval po něm ruce. Objetí jen krátké, symbolické.

„Jsem rád, že jste přišli. Sakuro," kývl hlavou k mladé ženě.

„Hm, to je samozřejmost," přikývl Naruto. „Rád bych si poslechl detaily, pokud možno."

Věděl zhruba, oč se jedná, ale potřeboval vědět přesně, s jakou hrozbou budou v nejbližších dnech zacházet. Šibuki se zamračil, pootevřel ústa, jako by chtěl něco namítnout, pak si to však rozmyslel, soudě dle výrazu a jemného povzdechu.

„Jistě, chápu. Pojďte. Dáte si čaj? Kávu? Něco k jídlu?"

„Čaj bych uvítal," Naruto se otočil k Sakuře, růžovovlasá kývla hlavou. „Oba bychom ho uvítali."

Usedli ke stolku, Fú živelně rozlila čaj do skleniček, načež s hudrováním opustila místnost. Zůstala v domě, Naruto jednak vnímal její čakru, jednak slyšel brblání i přes několik zavřených dveří. Šibuki měl svatou trpělivost. Ale Naruto se nedivil, bylo na něm znát, že zelenovlasou džinčuriki opravdu miluje.

„Unagikawa," začal Šibuki prostě. „Říční démon, kdysi plenil vesnice, kterými řeka protékala. Podle legend se živil jak čakrou, tak životní energií člověka – doslova z nich vysával život. Nechával po sobě jen prázdné vesnice, neporušené bojem, nezničené žádnou sílou. Můj pra-pra-pra dědeček přišel na pečetící techniku, která démona uvěznila pod dnem koryta řeky – vlastně je to přímo pod chrámem. Vesničani jsou dost neklidní, bojí se, že když se chrám zbortí nebo jakkoli jinak naruší, pečeť se deaktivuje."

„Jsou ty obavy odůvodněné?" zeptal se Naruto prohlížeje si svitek, který mu Šibuki během vykládání předal.

Jen obsáhlejší text toho, co jim Šibuki stručně vykládal. Vypadalo to jako obyčejná pohádka pro děti. Vzhlédl k Šibukimu zrovna ve chvíli, kdy vůdce vesnice zavrtěl hlavou v záporném gestu.

„Pečeť je neporušitelná, neváže se na pevný bod, takže s ní nejde pohnout. Je svázaná s oblastí nehledě na to, co se děje kolem ní. Vesničani jsou ale pověrčiví, chrám je pro ně posvátný. Když se začal rozpadat, vzbudilo to paniku. Je nutné provést opravy, ale dokud se tak bude dít, svitek tam zůstat nemůže. Bohužel ochranné bariéry se vztahují jen na ono konkrétní místo, jakmile odtud svitek vezmu, nebude nijak chráněný, a já sám neznám džucu, které svitek chrání. Otec zemřel dřív, než mi ho stihl předat. Jediné, co mohu udělat, je volně se svitkem manipulovat – jen já a nikdo jiný, dokud je svitek uvnitř."

„Rozumím," přikývl Naruto. „Vezmeme ho do vesnice, Hokage ho uschová v zapečetěném trezoru, nikdo se k němu nedostane. Na jak dlouho předpokládáte opravy chrámu?"

„Odhadem dva až tři měsíce, potrvá, než dovezou další várku materiálu."

„Ovšem. Dobrá. Vyrazíme zpátky ještě dnes."

Tupá rána, zaskuhrání. Naruto se s dlaní u brašny s kunaji otočil ke dveřím. Rozcuchaná zelená hlava ležela obličejem na podlaze, ruce natažené před sebou. Bleskurychle se narovnala, v očích plál oheň odhodlání.

„Nemůžete odejít!" okřikla je pohoršeně. „Dnes slavím narozeniny! Musíte zůstat!"

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, St, 2022-11-30 20:53 | Ninja už: 2487 dní, Příspěvků: 142 | Autor je: Pěstitel rýže

Člověk by řekl, že tak důležité jutsu si budou v rodině předávat i jinak než jenom ústně ^-^ . Ale zase super díl, umíš psát opravdu poutavě, takže i když se po dějové stránce nic moc neděje, tak se čtenář nenudí. Líbí se mi cynický Naruto. Který už úplně ztratil iluze o "kvalitě" obyčejných lidí a ví čí respekt má cenu a čí ne. Hrozně se mi líbí tahle pasáž: Směšné sliby naivního dítěte. Dávno pochopil, že takto svět nefunguje. A už vůbec ne lidská mysl s tolik chabou pamětí. Ale spolubojovníky, ty, se kterými stál na bitevním poli, ne, jejich obličeje ani jména nezapomínal. Obtisknutá krví na vnitřní straně víček. To aby pamatoval nelítostnost světa. Nezapomněl, že takto to doopravdy je. Že takzvané spasení světa či prázdné fráze, jakkoli upřímně myšlené, ve skutečnosti nikdy nezajistí, že opravdu „všechny ochrání".

Takže za mě opět skvělá práce. Moc jsem si to užil Laughing out loud.

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, St, 2021-09-15 16:28 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Tak sme dorazili do cieľa, Šibukiho si pamätám aj ja, hoci s mojou pamäťou to začína byť katastrofálne Takový trapas... Inak osvojila som si mierny úklon pri pozdrave aj odchode, veľmi sa mi tento móres páči. Pekne si opísala Narutove pocity ohľadom pamätania si ľudí a: „Že takzvané spasení světa či prázdné fráze, jakkoli upřímně myšlené, ve skutečnosti nikdy nezajistí, že opravdu „všechny ochrání". Kakashi YES Tiež je perfiš úvaha o Sakuriných myšlienkach a jej vyšedivenom výzore Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Jeeej, zlatá, srdečná Fú sa zjavila, tá je moja obľúbená. Kurama je múdry, veru, koľko ľudskosti je ľuďoch? Páni, tak Unagikawa je objektom ošemetnej misie Shocked Jémináčku, Fú chce osláviť narodeniny, čo asi prinesie trable, keďže naši by mali čo najskôr so zvitkom vypadnúť. Som s tvojou spisbou spokojná, mám už ďalšiu kapitolku, tak bežím na ňu, vďaka Ino ti gratuluje!

Hmhm, nefunguje odkaz dopredu, len dozadu, tak idem na úvodnú stránku Puzzled

Obrázek uživatele Shim Nicol
Vložil Shim Nicol, Pá, 2021-09-17 01:16 | Ninja už: 994 dní, Příspěvků: 12 | Autor je: Prostý občan

Ahoj! Nesmírně moc ti děkuji za nádherný a obsáhlý komentář. Mám za to, že lidská paměť je velmi chabá, a ráda to promítám i do svých příběhů. Kurama patří k mým oblíbeným charakterům, a co se týče jeho vztahu s Narutem, s těmi dvěma mám ještě neskutečně moc plánů. Už brzy začnu poukazovat na veškeré schopnosti, které Naruto díky němu získal. Hodně z nich je samozřejmě čistě smyšlených a inspirace k nim přišla z různých fandomů (od fanfikcí na Harryho Pottera až po různá jiná anime). Snad to nebude ve výsledku působit lacině.

Děkuji za upozornění, podívám se na to a odkaz napravím.

Obrázek uživatele Боривітер
Vložil Боривітер, Út, 2021-09-07 07:32 | Ninja už: 4162 dní, Příspěvků: 5832 | Autor je: Admin, Editor obrázků, Manga tým, Člen Dvanácti strážných ninjů

Líčení beznaděje a zmaru ti vážně jde. Tak, že při čtení doufám, kdy nastane obrat, ale ten asi hned tak nepřijde, pokud vůbec někdy, že? Ale Fú se svou srdečností potěšila Smiling

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
 
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
 
Pardon za (pro některé možná lehce matoucí) změnu přezdívky, je dočasná. Ale hrozně se mi líbí ukrajinský název poštolky. Tedy srbská ветрушка taky není špatná.

Obrázek uživatele Shim Nicol
Vložil Shim Nicol, So, 2021-09-11 13:12 | Ninja už: 994 dní, Příspěvků: 12 | Autor je: Prostý občan

Děkuji za komentář! Světlé chvilky nejspíš přijdou, ale ono asi záleží na úhlu pohledu. Fú je moc fajn postava a dobře se mi s ní pracuje: Ještě uvidím, jak s ní ve výsledku naložím.