manga_preview
Boruto TBV 07

Hokageho Syn: Origins 016 - Čas s tím pohnout

Elika sledovala, jak vodní vlna odnáší jejího velitele. Čekala, jestli se za chvilku vrátí, ale nevrátil se. Z celé situace se jí rozklepala brada, několik dalších slz steklo po tvářích.
„Co jsem to udělala?“
„No taky si říkám, jestli to nebylo trochu moc. Co tě to vůbec popadlo, Liko?“ Kiro si představil, jak taková vlna musela bolet, když byla vyvolaná emocemi. Tanma se sice choval jako blbec, ale pořád byl jeden z týmu.
„Já nevím, Kiro. Prostě se ve mně něco zlomilo, když jsem je viděla spolu. Nevím, co to do mě vjelo,“ rezignovala dívka, když k ní Kiro přišel.
„Každopádně, asi potřeboval slušnou ránu do palice. Už jsem uvažoval, jestli to neudělám sám,“ pronesl černovlasý a založil si ruce na hrudi. Blonďák se nevracel.
„Hej, nech už toho. Akorát se tím zničíš,“ radil Kiro, když pohledem hledal nějakou cestu ven.
„To nevím, jestli dokážu,“
„Budeš muset, aspoň kvůli sobě. Budeme doufat, že je Tanmič už při smyslech a něco nám k tomu řekne. Máme tady úkol a nerad bych donášel špatný zprávy,“ Kiro se možná zdál jako někdo, komu je všechno jedno a z ničeho si nedělá těžkou hlavu, ale věděl, co je správné. Společně hledali cestu zpátky.
Tanma se probudil uprostřed lesa, ještě byla noc. Šíleně ho bolela hlava a žebra, ale nemohl si na nic vzpomenout.
„Do háje!“ zasyčel bolestí, když se snažil zvednout.
Na tvém místě bych ještě ležel. Dostal jsi slušnou nakládačku,“ ozval se Kyuubi, načež Tanma zase ulehl na zem. Bolavé žebra mu to nedovolily.
„Kyuu? Co se stalo?“
Jak, co se stalo? Ty nic nevíš?
„Ne. Posledních několik hodin si vybavuju mlhavě, pak mám úplný okno. K***a, to bolí jak d***a!“ prskal Tanma, špatně se mu dýchalo.
To se nedivím. Máš naražené žebra, udělali si z tebe doslova boxovací pytel,
„Tak řekneš mi už konečně, co se stalo?“ vyžadoval blonďák netrpělivě, Kyuubi si jen povzdechl, ale pokračoval s léčením.
Nechal ses svést. Ta tvoje kámoška Lena tě svedla. Na tvoji obranu ale musím uznat, že jí to šlo zatraceně dobře. Ani já jsem to nevěděl, dokud nebylo pozdě. Lež ještě, chvilku to potrvá,“ odpověděl Kyuubi a pokračoval v léčbě svého hostitele. Tanma začal přemítat. Věděl, že některé kunoichi se učí, jak svádět muže, ale většinou to bývalo ve formě trestu. Žádná do toho nikdy nešla dobrovolně, alespoň v Konoze. Vybavil si, že od momentu, kdy Lenu spatřil, měl už potíže se soustředěním. Od té doby si všechno vybavoval mlhavě. Když ho potom políbila, už bylo okno.
Moc dobře věděla, co dělá. Rozvrátila tým a tebe vlákala do pasti. Vydrž ještě chvilku, pak se můžeš zvednout,“ zakončil Kyuubi svůj pohled na situaci, Tanma stále ležel a hleděl na hvězdy, které viděl přes koruny stromů.
„Proč jsi mě neupozornil?“
Jak jsem řekl, sám jsem o tom nevěděl, dokud nebylo pozdě. Navíc, byla to sranda tě pozorovat,“ odpověděl Kyuubi svým typickým humorem. Tanma z úst vypustil leda tak nějakou peprnou nadávku, což lišku pobavilo.
Tak jo, můžeš se už zvednout. Ještě to bude bolet, ale to po chvilce odezní,“ Tanma se začal pomalu zvedat, sotva to Kyuubi dořekl. Už tak se mu točila hlava, musel dostat pořádný výprask.
„Díky, Kyuu. Čemu mi vůbec pomáháš?“ zeptal se Tanma, když se úspěšně zvedl, ale pořád se držel za žebra. Ještě to nebylo v pohodě.
Pochopil jsem, že pokud zemřeš ty, tak zemřu i já. V podstatě je to už moje práce, abych tvoji malou dušičku udržel naživu,“ odpověděl Kyuubi, když se Tanma začal pomalu šourat někam, kde tušil obydlí. Byl rád, že má po cestě stromy, o které se může opřít.
„A co Teke-teke? Vždycky zmizela, když se naše oči střetly. Působila vystrašeně. Taky tvoje dílo?“ tázal se Tanma dál, když se přesouval od stromu ke stromu. Pohyb byl ještě obtížný.
No co? Musím si udržet svoje místo na vrcholu. Nad ostatními démony, chápeš?“ vyšlo od Kyuubiho po chvilce ticha. Nad tím se Tanma pousmál tak, co mu dovolily žebra.
„Věděl jsem, že máš i svoji jemnější stránku, Kyuu. Jenom to nedáváš tak často najevo,“ řekl blonďák a pokračoval v cestě i přes bolest.
Kiro s Elikou usoudili, že by se Tanma mohl vrátit zpět do jejich útočiště, aby si srovnal myšlenky. Byla to jednoduchá dedukce. Jenže mrazivé ticho a vylomené dveře hlásily, že něco není v pořádku. Vnitřek byl značně poškozený, jako kdyby došlo k nějaké šarvátce.
„Jako kdyby tady vybouchla bomba,“ pronesla Elika, když došla dovnitř. Kiro před ní poklekl, ruku měl přiloženou na podlaze. Jelikož už od mala uměl používat zemi stejně jako Tanma vzduch, dokázal číst a vnímat ze země kdejaké poslední okamžiky, které se na místě odehrály.
„Byl tady. Byla tu i Lena. A minimálně dvacet dalších osob,“ začal Kiro, když se propojil se zemí. Elika se rozhlížela kolem, snažila se najít nějaké stopy.
„Divím se, že se tu vešli. Není to nějak extra prostorné,“ ozvala se dívka, když se opřela o futra. V tomhle pátrání byla zbytečná.
„Dokážeš zjistit, kdo všechno tu byl?“ zeptala se, protože Kiro dlouho mlčel. Číst stopy pouhým dotykem byl obtížný úkol, navíc stopa začínala chladnout, což byla jedna velká komplikace.
„Tak se radši něčeho drž, holka. Byli tu Kamenní,“ odpověděl Kiro a dál hledal nějaké stopy.
„Vrhli se na něj, neměl šanci. Strhla se tu pořádná mela,“ oznamoval Kiro svoje nálezy, bylo hodně stop.
„Takže to chápu tak, že ta mrcha ho svede natolik, že na nás zapomene a pak ho vláká do pasti,“ ozvala se Elika, když Kiro mlčel. Sám si dělal obrázek, co se mohlo dít.
„Dobře, ženskou intuici už nebudu dál zpochybňovat. To dává největší smysl,“ uznal Kiro a zvedl se. Dokázal si představit, co se odehrálo. Tanma vešel, prohodil s Lenou pár slov, než se na něj vrhli jako na lovnou zvěř. Tanma mohl být kdekoliv.
„Dost rafinovanej plán. Promiň, že jsem ti nevěřil, Liko,“
„V pohodě. Na tohle jsem zvyklá,“ odbyla ho Elika a taky si představila obrázek.
„Ale musíš uznat, že jsi reagovala přehnaně. Bylo to nutný?“ Kiro nebyl nijak ostrý, přesto se Elika zatvářila ublíženě. Kiro nevěděl, co si má myslet.
„No jo, furt. Bylo to přes čáru, uznávám. Ráda bych to vrátila zpět,“ pronesla Elika tiše, když s Kirem opustila jejich obydlí.
„No, kdo ví, kaj je mu konec. Pojď, zkusíme ho najít,“ navrhl Kiro, blížilo se svítání.
„Myslíš, že se mnou ještě bude chtít mluvit?“ vyřkla dívka svoje obavy, když prošli kolem jednoho domku.
„Máme si toho hodně, co říct. P*****i jsme to oba,“ ozvalo se za nimi, hlas byl povědomý.
Tak pracně hledali Tanmu, nakonec si je našel sám, i když se pořád pohyboval omezeně.
„Vypadáš jak naklepaný h***o, brácho,“ vtipkoval Kiro ,když si blonďáka pořádně prohlédl. Tanma vypadal hodně zmláceně.
„Jo, je to vražedná kombinace, když tě svede ženská a pak si tě podá její gang. Omlouvám se, že jsem se nechal tak snadno svést,“ opáčil Tanma a pokusil se narovnat. Bolest už pominula.
„Počkej! Jak nechal svést? Jak tě svedla?“ dožadoval se Kiro. Než Tanma stihl odpovědět, Elika odpověděla za něj.
„Tak jak to říká. Ve všech vesnicích se dívky učí, jak svádět muže a jak pracovat se svým tělem. Jenže je to spíš brané jako forma trestu. Většina to nedělá dobrovolně,“
„Přesně tak, Liko. Navíc, vypadalo to, že to Lena dělá vědomě, z vlastní vůle,“ dodal Tanma, Kirovi to jako odpověď muselo stačit.
„Tož, jakej je náš další tah? Předpokládám, že jsem byl značně mimo, když jsme šli navštívit starostu,“ pokračoval Tanma, aby se nějak pohnuli z místa.
„Mimo? Vždyť jsi byl doslova posedlej tou mrchou!“ vyjela Elika ostře, až se Tanma stáhnul.
„Navrhl jsem starostovi, že chceme využít knihovnu přes noc. Že dva budou tady hlídat a jeden bude pátrat. Doufal jsem, že se nějak prostřídáme,“ odpověděl Kiro, blonďák uznale kývl hlavou a zamyslel se. Elika si všimla, jak Tanma znovu otočil. Opět se věnoval svému úkolu a radil se s týmem. Byla ráda, že je zase zpátky, ale potrvá to dlouho, než mu zase uvěří.
„Jo, to je dobrej tah,“ uznal Tanma po chvilce ticha, Kiro si viditelně oddechl.
„Snažil jsem se nějak napodobit tvůj styl. Myslel jsem, že bys jednal stejně,“
„A taky se ti to povedlo. Udělal bych to samý. No, už tady žvaníme dost dlouho, bando. Ještě raz se omlouvám za svoje chování. Budu se muset zaměřit na to, jak tomu čelit,“ promluvil blonďák s dodanou omluvou. Elika zaslechla jeho upřímnost, povolila ve své ostražitosti kolem něj a nevraživosti.
„Jsme v pohodě, brácho. Vím, že s děvuchama je to těžký,“
„No jo, chlapi držej basu, co?“ odfrkla si Elika uraženě.
„Tož, Liko. Nebuď papučksicht. Tanmič se tu právě omluvil od srdce, tak už ho nech,“ Tanma se musel jenom pousmát nad výměnou názorů mezi Kirem a Elikou. V duchu si nadával, že se o to nechal připravit. Navrhl, že se zastaví za Ipponem a oznámí mu jejich úspěšnou dohodu. Přece jen, už svítalo.
Tým překvapilo zarážející ticho. Ippon, jakožto předák, měl za úkol všechny budit, informovat je o plánech a hnát do práce. Teď se ale nedělo nic.
„Nebylo tu už rušno touhle dobou?“ zeptala se Elika, když procházela kolem prázdných stanovišť.
„Tohle smrdí,“ dodal Kiro, Tanma je vedl k Ipponově příbytku. Ranní světlo odhalilo důvod. Ippon ležel na zemi, přepůlený, v očích vyděšený a nevěřícný výraz. Elika polekaně vyjekla, Kiro nemohl najít slova, jenom Tanma se zamračil.
„Myslíte, že ho dostal ten démon?“ vydala ze sebe dívka vyděšeně. Tanma se skrčil, aby se podíval na ránu.
„Pochybuju. Démon zasadí jednu ránu, vždycky je to čistej řez. Tenhle je ale zubatej. Tak tři údery musely padnout,“ odpověděl Tanma, když se podíval na okraj rány.
„Navíc, vypadalo by to tu daleko hůř, kdyby tu vlítl ten démon. Na jeho řádění je tu moc čisto,“ ozval se Kiro, když vstřebal šok. Měl pravdu, interiér nebyl nijak poničený.
„Takže tady máme démona a někoho, kdo zabíjí stejně a chce to na něj hodit. Skvělý, co víc se může stát?“ utrousila Elika a radši se zadívala do lesa. Všimla si, že se k nim blíží nějaký mladík s brýlemi.
„Tanmič, měl bys to vědět,“ začal Kiro a počkal, než bude mít Tanmovu pozornost, „Narazili jsme na stopy Kamenných shinobi, než jsme tě našli. Byli společně s Lenou v našem obydlí, než se na tebe vrhli,“
„No, to je další komplikace. Fakt skvělý,“ zamrmlal Tanma a zvedl se od těla. Mladík mezitím stihl dorazit.
„Co se tady stalo? Přišlo mi divné, že Ippon-senpai nepřišel,“ ohlásil mladík, když přišel k týmu.
„A ty jsi kdo?“ zeptal se Kiro, když vyšel z příbytku, Tanma ještě zůstal vevnitř, aby našel další potenciální stopy.
„Hiro, jsem Ipponovým učedníkem,“ odpověděl mladík, Tanma další stopy nenašel.
„Byl. Ippon to má za sebou, právě jsme ho našli,“ odvětila Elika, když se Hiro odvážil nakouknout dovnitř. Hned se zase stáhl.
„Kdo to udělal? Byl to ten démon, že jo?“
„No, Hiro, zdá se, že teď jseš předákem ty. Kiro se o Ippona postará, my zvládnem zbytek. Vzbuď ostatní, pokračujte v práci, pak se za tebou zastavím,“ zavelel Tanma, když vyšel ven. Kiro s Elikou si výrazně oddechli, když Tanma promluvil. Definitivně byl zpátky.
Blonďák navrhl, že do knihovny půjde Elika jako první a on s Kirem zůstanou hlídat. Poslal je do jejich obydlí, aby se prospali, zatímco informoval Hira, novodobého předáka, o svých plánech a jejich zjištění. Hiro mu řekl daleko víc věcí, než Ippon, za což byl Tanma rád. Lov na démona pokračoval.
„Nepovedlo se mi nic najít. Možná tak jednu falešnou knihu v sekci dětských pohádek, ale jinak nic dalšího jsem nezaregistrovala,“ ohlásila Elika svůj postup, když se vrátila se svítáním. Tanma s Kirem měli taky klidnou noc, mohli si navzájem vyříkat pár nevyřešených věcí. Přes den byl klidový režim, který narušovali akorát dělníci svou prací. To tým využil pro spánek. Druhou noc prohledával knihovnu Kiro, ale taky bezvýsledně. Démon se doposud neobjevil, což hrálo opět do karet Tanmovi s Elikou. Taktéž si mohli vyříkat svoje. Tanma byl rád, když se na jejich rtech znovu objevil úsměv. Třetí noc prohledával Tanma. Nebyl si zrovna jistý, že má tým opustit, ale musel jim věřit. Navíc, Kiro s Elikou mu pořád říkali, že je schopný si všimnout detailů, které ostatním unikly.
„Tak jo, dětská sekce. Chytrý, nikdo nebude nic podezřívat,“ promlouval blonďák pro sebe, když prohlížel regál. Pohmatem zkoušel všechny knihy, co tam byly, než narazil na tu jednu falešnou. Zaslechl slabé cvaknutí uprostřed knihovny, kde stál malý pultík na předčítání.
„Skrytej regál. Chytrý, ale předvídatelný,“ pronesl blonďák, než pootevřel dvířka v pultíku.
„Sakra, prázdný! Musím se zeptat Hira, jestli náhodou neví ještě něco navíc,“
V průběhu dopoledne se tým vydal za Hirem, který práci předáka zvládal s přehledem. Tanma se vyptával na chybějící knihu historie, Hiro přišel s tím, že pár let zpátky byla ukradená a všichni viděli nějakého ninju z Kamenné. Tým hned věděl, odkud vítr vane.
„Tak je to jasný. Musíme se vydat do Iwy, pokud to tu chceme vyřešit,“ informoval Tanma na pokoji.
„Bez toho by to nešlo?“ zeptal se Kiro, když se rozvaloval na posteli.
„Informace jsou teď naši největší zbraní. Budeš mě muset provést, Kamennou jsem ještě nenavštívil, pro mě je to nepřátelský území,“ odpověděl Tanma a sundal si popruh s přehozem.
„A co bezpečnostní systém? Každá vesnice ho má,“ připomněla Elika, když si sundala svoji bundu. Měli pár hodin na nějaký spánek.
„Ten dokážu obejít, dělal jsem přímo pro Třetího Hokageho, naučil mě pár fíglů,“ odpověděl Tanma a sundal si pás. Kiro už ležel bez trička na svojí posteli.
„Jo, provedu tě,“ zahuhlal černovlasý, než zavřel oči a ve vteřině usnul.
„Budeš to tu muset hlídat, Liko. Uděláš to pro mě, prosím? Určitě to zvládneš,“ zeptal se Tanma Eliky, když seděl na posteli s rozepnutou vestou. Elika už taky ležela a chystala se přikrýt.
„Jo, pokusím se,“
„Zvládneš to, Liko. Hlavně si pamatuj, hora Kashira a Kamen Shinin Ma, kdyby došlo k nejhoršímu,“ dodal blonďák, než vestu hodil na nedalekou židli. Elika jen potichu přitakala, než taky usnula. Tanma následně zalehnul taky. Jenže Elika ho ještě po očku sledovala, všimla si, že si nikdy nesundal tričko a taky, že sebou ve spánku párkrát škubnul. Jenže únava byla silnější.
Blížil se večer a plánované věci se mohly dát do pohybu. Elika zůstala hlídat pracoviště, Tanma s Kirem vyrazili do Kamenné. Čtyřhodinová cesta byla úmorná, kopcovitý terén dost komplikoval cestu a nejednou málem skončili v nějaké zrádné rokli. Přesto se jim společnými silami povedlo dostat k bariéře, která chránila vesnici. S bariérou si Tanma poradil snadno, nevzbudili žádné podezření, co se týče hlídek. Čekalo je zkombinování Kirových znalostí vesnice a Tanmových schopností tichého postupu. Blonďák trval na tom, že nikoho zabíjet nebude, v případě nouze jenom omráčí.
„Tam, ta budova před náma. To je místní knihovna,“ informoval Kiro, když se s Tanmou zastavil u jedné budovy.
„Nějaký zabezpečení?“ vyzvídal Tanma, odpověď byla negativní. Jenom si poradit se zámkem.
„Hlídej okolí, potřebuju chvilku,“ nakázal Tanma, když se skrčil k zámku, aby ho vypáčil. Stačilo pár vteřin, knihovna byla otevřená.
„Kamenná se teda ničím netají. Podívej, tam vidím něco od nás, tohle jsem viděl v Mlžné. Úplně na pohodu,“ pronesl Tanma přiměřeně, aby nevyvolal rozruch.
„Aspoň se nám zúží plocha k hledání,“ Kiro byl Kiro, ve všem viděl něco dobrého. Kiro opět hlídal okolí, zatímco Tanma pátral po knize, kterou potřebovali. Kniha byla opět pod zámkem, se kterým si Tanma hravě poradil.
„Tak co? Úspěšnej nález?“ zeptal se Kiro, když hlídal. Zatím byl klid. Tanma v rychlosti prolistoval pár stran, než se na jedné zasekl.
„Jo, máme, pro co jsme přišli,“ odpověděl blonďák a zavřel knihu. V duchu si nadával na to, že mohl vzít nějaký batoh, kde by tu knihu potom mohl přenést.
„A co ostatní?“
„Na to není čas. Pojď, vrátíme se, bude moudřejší se podělit o informace i s Likou,“ navrhl Tanma, když se přidal ke Kirovi u dveří.
„Musím ti připomínat, že nám trvalo čtyři z*****ý hodiny, než jsme sem došli?“ zeptal se Kiro, když Tanma vzal za kliku. Blonďák sebou škubl, věděl, že je čas drahocenný. Chytil Kira za rukáv a zmizel ve zlatavé záři.
Oba mladíci se objevili v lese poblíž pracoviště. Tanma použil Hiraishin k rychlému přesunu.
„Pojď, musíme vyhledat Liku,“ pobídl Tanma a udělal dva kroky kupředu.
„Jo, jasně, dej mi jenom chvilku,“ ozval se Kiro těžce, Tanma k němu došel zpátky. Kiro byl bledý jak stěna.
„Hele, jestli tě natahuje, tak to vyhoď. Spousta lidí Hiraishin nezvládá. Jen si ulev, do toho,“ promluvil blonďák a Kiro byl rád, že se opět stará o svůj tým. Hned na to ale sklonil hlavu a vrátil obsah svého žaludku. První cestování Hiraishinem je hnusná zkušenost, než si na to člověk zvykne.
„Dobrý, můžem pokračovat,“ oznámil Kiro, když si utřel koutky a postavil se. Ještě se mu trošku motala hlava. Společně vyhledali Eliku.
„Tak co? Byla klidná noc?“ zeptal se Tanma dívky, která vyděšeně vyjekla.
„T! Kiro! Už jste zpátky!“
„Jo. Tanmič měl možná šílenej nápad, ale fungoval,“ opáčil Kiro, když se tým znovu shledal.
„Máme, co jsme hledali,“ doplnil Tanma spěšně, Elika uznale přikývla.
„Noc byla klidná, ale neměla jsem z toho dobrej pocit. Jsem ráda, že jste zpátky,“ Elika byla viditelně ráda, že se vrátil hlavně Tanma. Kiro si dokázal poradit, ale bylo vidět, že ho plánování zmáhalo.
„Dobroš. Pojďte někam, kde nebudeme tolik na očích,“ navrhl Tanma a vyvolal klon, aby hlídal okolí.
Bezpečí a soukromí našli ve svém příbytku. Tanma listoval v historii místa, kde se zrovna nacházeli.
„Jsem zvědavá, s čím přijde,“ promluvila Elika, když Tanma listoval.
„Taky. V Kamenné to jenom proletěl, pak jsme šli,“ potvrdil Kiro, když Tanma pořád hledal. Jednalo se o celkem širokou knihu.
„Tak jo, tady to máme,“ ozval se Tanma, když konečně našel, co hledal. Kiro a Elika seděli jako malé děti, co čekají na pohádku před spaním. Tanma se dal do předčítání.
„Několik stovek let zpátky na tomhle místě nestálo to, co stojí teď. Předtím tu stála malá vesnička, podle znalců se jmenovala Ishiro. Jednalo se o běžnou vesničku, která byla typická na svoji dobu. Zhruba deset jednoduchých domků, lidé se věnovali rolnictví, kovářství a péčí o zvířata. V tu chvíli se v Ishiru zjevil mladý samurai. Nikdo nevěděl, co chce, jenom obcházel kolem a obhlížel situaci. Jenže jeho pozornost zaujala jedna místní dívka, do které se zamiloval. Dívka se jmenovala Kashima Reiko, to si zapamatujte, lidi,“ typický Tanma, vždycky si našel nějakou svoji poznámku, „Dál. Reiko i samurai trávili spolu hodně času, jenže po čase se samurai změnil. Byl odtažitý a zamlklý. Reiko trvalo dlouho, než ho přesvědčila, aby se svěřil. Samurai řekl, že patří k Černé legii, jeho jednotka byla utábořená nedaleko a že jeho poslali na průzkum. Další den samurai odešel, aby se vrátil ke své jednotce. Marně se snažil svého velitele přemluvit, aby Ishiro nechali být, jenže velitel byl nezlomný. S nástupem večera vtrhla celá jednotka do vesnice,“ během předčítání se Elika snažila si celou situaci vybavit.
„Černá legie, to mi zní povědomě. Nebyla to skupina roninů, kteří se pak spolčili do jakéhosi gangu?“ zeptal se Kiro nečekaně. Tanma jenom přikývl na souhlas.
„Samuraiové ničili vše, na co přišli. Moment překvapení a lepší vybavení stálo na jejich straně. Celá vesnice byla srovnaná se zemí, během chvilky. Reiko se snažila utéct, co nejdál. Velitel vyslal mladého samuraie, jako formu trestu za to, že projevil city. Mladý samurai musel neochotně splnit rozkazy. Reiko nemohla utéct, samurai ji na koni dostihl rychle. Aby to měl rychle za sebou, za jízdy ji přepůlil svým nodachim. Stačila jedna rána, která Reiko poslala na onen svět. Jenže samurai nevěděl, co tím rozpoutal. O několik měsíců se vrátil, aby Reiko pohřbil. Vybral si nedalekou horu, která drží jméno právě po oné dívce. Jenže postupem času vymizela celá Černá legie, úplně beze stopy. Říká se, že Reiko posedl mstivý duch a začal konat. Teď je víc známá jako Teke-teke, podle klepavého zvuku, který vzniká její kolébavou chůzí na dvou kamách, které používá jako chůdy,“ Tanma konečně dočetl potřebnou pasáž a zavřel knihu. Místností zavládlo ticho.
„No, a bratři Goriové se můžou zahrabat,“ utrousil Kiro suše, aby prolomil ticho. To mělo za následek záchvat smíchu.
„Ale proč si máme pamatovat její jméno?“ dodal zmateně, když Elika popadala dech. Tanma položil knihu vedle sebe.
„Přemýšlej. Podle příběhu se jmenovala Kashima…,“
„Ale hora se jmenuje Kashira. Pokud to má být na její počest, docela to zdrbali,“ doplnila Elika překvapivě rychle. Kiro po ní jen šokovaně střelil pohledem. Ta dívka ho překvapovala víc a víc.
„Přesně tak. To se většinou stává, když se příběhy předávají ústně a ne písemně. Ale tohle není jenom něco na postrašení dětí,“ přitakal Tanma a zadíval se na svoje společníky. Oba mlčeli.
„Tak co teda, T? Co podnikneme dál?“ prolomila Elika ticho, Tanma jen soustředěně zavřel oči.
„Nikde tu Reiko necítím. Očividně někde loví, ale neúspěšně. Pracovníci jsou taky zalezlí ve svých obydlích, tak by to mohli přežít,“ začal Tanma po svém menším průzkumu okolí.
„Chceš se vydat na tu horu?“ zeptala se Elika sebevědomě. Kiro vůbec nestíhal pochopit, jak se ti dva dokázali doplňovat.
„Jo. Ať už tam najdem cokoliv, to cokoliv musí být něco, co ji tady drží,“ odpověděl Tanma rozhodnutě. Eličiny rty zdobil lehký úsměv, protože to byl ten Tanma, co znala a ke kterému vzhlížela.
„A pak vyhnání bude o to jednodušší, je mi to jasný. Tož, nač čekáme?“ ozval se Kiro po chvilce ticha, než mu to došlo.
Tým se škrábal na horu Kashira, aby našli hrob nebohé dívky z minulosti. Podnikat výšlap ve tmě je hrozně nebezpečný plán, Kiro ale disponoval zvláštními kameny, které poskytovaly dostatečné světlo.
„Zdá se, že o démonech a legendách něco víš, T,“ ozvala se Elika, když s Tanmou srovnala krok.
„Máš na mysli něco konkrétního?“
„Jo. Vypadá to, že všichni mají z Reiko dost nahnáno. Vždyť je to jenom přepůlená holka s párem kos, co se umí překvapivě rychle pohybovat,“ Tanma věděl, že v legendách je něco pravdivého, byť jen zrnko.
„Představ si tu nejhorší sebranku, co můžeš. Černá legie byla nejstrašnější skupina za celou historii vůbec. A jeden po druhém padli jako hrušky, prostě jen tak, během okamžiku,“ spustil Tanma, načež se Elika znovu ponořila do jeho vyprávění. Uměl dobře vyprávět.
„Někam jedeš, sesedneš z koňa, zrobíš dva kroky a pak se díváš mezi svoje nohy zespodu. Bez sebemenšího problému prošla zbrojí, oblečením, kůží, svaly i kostmi. Pořád se divíš?“ dořekl blonďák, Elika jen zakroutila hlavou. Kiro dvojici sledoval, na jednu stranu byl rád, že k sobě zase našli cestu, ale menší nelibost přece jen byla. Vždyť to byl Kiro, kdo byl Elice po boku. Cítil se poněkud odstrčený.
„Hele, jsme tutaj!“ oznámil Tanma, když stanuli na vrcholku. Vrcholek zdobil jediný malý kříž, který měl na sobě rytinu jména.
„Kashima Reiko,“ hlesla Elika, když rozeznala nápis. Kiro došel ke dvojici, všichni tři stáli u křížku a osvětlovali ho.
„Byl bys tak laskav, Kiro?“ ozval se Tanma s hranou nevinností v hlase, Elika se jeho podání zahihňala.
„Ovšem, beze všeho,“ opáčil jmenovaný a dal se do díla. Pro uživatele země bylo odhrnutí hlíny naprostou maličkostí. Pod vrstvou hlíny a zeminy ležela dolní polovina těla, kostra se stále zachovala i po letech.
„Vypadá dost zachovale. Na to, že tu leží už pomalu staletí,“ poznamenal Kiro, když ostatky vytáhl ze země.
„Zjevně za to může ten mstivý duch. Nemám pravdu, T?“ navrhla Elika, blonďák to odsouhlasil pouhým kývnutím.
„Tak jo, čas plánovat,“ promluvil blonďák, hned měl plnou pozornost.
„Potřebuju nějakou bariérovou techniku,“ začal Tanma s plánem, Kiro se přihlásil.
„Jednu umím. Ale udržím ji jenom na půl minuty. Při nejhorším na tři čtvrtě,“
„Nevadí. Liko, budeš ho jistit vodním vězením, pokud bude bariéra selhávat,“ rozdával Tanma instrukce, Elika bezostyšně přikývla.
„Já ji přilákám na místo, už tady tvrdneme dost dlouho. Je čas s tím pohnout,“ zakončil Tanma pevně. Kiro přikývl na znamení souhlasu.
„Co když to nebude fungovat, T?“ ozvala se Elika skepticky. Ne že by mu nevěřila, ale démon byl dost nepředvídatelný. Nečekala, že Tanma položí svoje ruce na její a Kirovo rameno.
„Poradili jste si se mnou, sami na vlastní pěst. Myslím si, že nějakej démon vás už nepřekvapí,“ odpověděl Tanma mírně a s podporou. Elice se na rtech roztáhl menší úsměv.
„Šak jasné. Ani nám nemusel radit a máme ho zpátky. Teraz už ju nic nebude držet, takže nevidím problém,“ přidal se Kiro stejně. Jak tónem, tak i gestem.
„Tak teda jo. Jdeme na to,“ promluvila Elika přesvědčeně a jejich gesto zopakovala. Společně stanuli v trojúhelníku, propojení rukama.
„Jdeme na to,“ zopakoval Tanma, jeho tvář zdobil sebevědomý úsměv.
Tanma si musel znovu projít celé pracoviště, aby našel místo, kde by se daly ostatky položit a jeho společníci mohli být dostatečně ukrytí. Musel vybrat takové místo, aby zamezil nějakým vedlejším ztrátám. Nakonec vybral sklad, kde se ukládalo zpracované dřevo.
„T, vše je připraveno,“ informovala Elika, když došla k Tanmovi doprostřed pracoviště. Ten klečel na zemi a čekal.
„Fajn. Běž se ukrýt, zakončíme to,“ poručil blonďák a zvedl se. Jenže dívka stále setrvávala.
„T, já…“
„Liko, moc rád bych s tebou pokecal a všechno tohle vysvětlil, ale čas stojí proti nám. Až se dostanem domů, můžeš mi vyčíst úplně všechno, co chceš, dobře?“
„Tak jo. Jsem ráda, že si zase zpátky, T,“ s těmito slovy Elika odešla na svoje místo, Tanma zůstal sám.
„Kyuu, s tímhle mi budeš muset píchnout,“
Dobrý tah najít její druhou polovinu. Teď ji tady nebude nic vázat,“ uznal Kyuubi, když Tanma sledoval okolí pomocí vzduchu. Oba jeho společníci byli na místě.
Jenže tihle mstiví duchové mají tendenci se vzpouzet,
„Sakra, další komplikace!“
Ale pokud bys mi umožnil na chvilku převzít kontrolu, poradil bych si,“ navrhl Kyuubi, což donutilo Tanmu zpozornět.
„Nechystáš snad nějakou levárnu, že ne?“
Normálně bych se o to pokusil, ale zase znám tebe. Raději by ses zabil, než bys mi měl umožnit volný útěk. Ale dokážeš si snad představit, co dokáže napáchat démon na volno,“ vysvětlil Kyuubi, když se Tanma zvedl.
„Běda ti, jak si něco zkusíš,“ připomněl Tanma a zadíval se do temného lesa. Podle povídaček věděl, že Reiko přivolá zvolání jejího jména, z nějakého důvodu ji to vytáčelo. Elika s Kirem byli na místě a připravení.
Tanma procházel pracovištěm, pozorně naslouchal všem zvukům. Zaslechl akorát tlumené chrápání, občas si někdo odkašlal. Byla tma jako v pytli, Tanma nakračoval opatrně a zlehka, aby sám nezpůsobil zbytečný hluk.
„Reiko! Kashima Reiko!“ promluvil do noci, aby nalákal démona. Jenže bylo ticho. Ve tmě narazil na obrys postavy, byl to jeden z dělníků, co nestihl zalézt do domku. Dělník se hned rozpadl na dvě poloviny.
„No tak, Reiko! Vylez ven! Kashima Reiko! Vím, kde jsou tvoje nohy!“ zkusil to znovu, zaslechl tlumené klepání.
„Tož, Reiko! Moc času nezbývá, pokud je chceš získat i po letech,“ Tanma šel za zvukem, ten se mu ale vzdaloval. Už ho tahle hra začínala unavovat.
„Kashima Reiko! Vylez už, sakra!“ Tanma přidal na hlasitosti, v duchu si říkal, jestli to nepřehnal. Démon se konečně ukázal.
„Moje nohy…Kde“ vypravil ze sebe démon příšerným chraplavým hlasem.
„Jsou ve skladišti. Čekají tam na tebe,“ Tanma ani nestihl mrknout a už byl démon pryč. Pokud chtěl svůj úkol dokončit, musel si pohnout. Kiro čekal ve svém úkrytu, ruce držel v pečeti, aby mohl aktivovat bariéru. Doufal, že se Tanmovi povede démona nalákat.
„A včil!“ pomyslel si černovlasý, když se démon zjevil u ostatků. Na zemi se objevil obrys, co připomínal nedotažené přesýpací hodiny. Démon nemohl uniknout.
„Tanmič! Pohni zadkem! Moc dlouho ji neudržím, vzpouzí se!“ zakřičel Kiro, když obrys zazářil zeleným světlem. Tanma se zjevil nedlouho po démonovi, po pravém předloktí se mu honily zvláštní symboly, které zářily zlatě. Oči mu rudě žhnuly, stejně jako když Reiko odháněl.
Radši je varuj, je to divoška, kluku,“ varoval Kyuubi, když se Tanma blížil ke zmítajícímu démonovi.
„Hej! Jestli začnu nabírat červenou barvu, tak zdrhejte!“ zakřičel Tanma, než se dostal Reiko na dosah.
Elika se připravovala, aby kdykoliv zasáhla. Kirovi se už klepaly ruce, měl potíže tu bariéru udržet. Tanma se nakonec dostal skrz bariéru a dotkl se Reiko. Nerozuměla tomu, co Tanma říká, věděla jen, že se to Reiko nelíbí, jak křičela. Kirova bariéra už ztratila formu, Reiko se ale pořád nemohla pohnout. Tanma ji držel pevně.
„Odejdi, navěky!“ ozvalo se od Tanmy, zněl strašně. Za normálních okolností měl hlas hluboký, teď byl ale až nelidsky hluboký, zdeformovaný a chraplavý. Kiro padl únavou, bariéru nezvládal tak dobře.
„Jsem v pohodě! Jisti Tanmiče!“ trval Kiro na svém, když mu Elika přiběhla na pomoc. Dívka se podívala po svém veliteli, ten pořád držel Reiko.
„Vydrž, T,“ proběhlo dívce hlavou, když skládala pečetě na vodní vězení. Představení bylo u konce během chvilky. Z Tanmy vyšel červený ocas, kterým máchnul po Reiko. Démon i ostatky se rozplynul v prach, který Tanma ocasem rozvířil.
„Myslíš, že je hotovo?“ ozval se Kiro, když se s obtížemi zvedl. Elika nevěděla, co říct. Tanma chvilku stál a kolébal se, jak se snažil udržet rovnováhu. Ocas, rudé oči i zvláštní symboly mu zmizely, Kashima Reiko nebyla nikde k nalezení.
„Vypadá to tak,“ odpověděla Elika a pomohla Kirovi vstát. V tu chvíli se Tanma zřítil k zemi, vyčerpal moc energie.
Tanma se probral až další den v poledne. Ležel ve své posteli, zvenčí se ozýval zvuk pracujících dělníků. Opět pracovali klidně a nerušeně.
„Už ses uráčil probrat? Málem jsme tě pochovali taky,“ rýpla si Elika, když se Tanma posadil na posteli. Blonďák si prohlédl svoji pravačku, ještě měl hodně naběhlé žíly.
„Teke-teke je pryč, T. Vyhnání fungovalo,“ informovala dívka, když ho šla zkontrolovat. Krom unaveného výrazu působil zdravě a bez úhony.
„To jsem rád. Použil jsem to poprvý. Všechno ti raz vysvětlím, Liko. Raz určitě,“ pronesl Tanma se spěšným dodatkem, když si všiml, jak Elika otvírá pusu. Určitě se chtěla zeptat na podrobnosti jeho postupu.
„Dokázali jsme to, Tanmič! Démon je fuč, všichni jsou hned klidnější a veselejší. A knihu jsem už vrátil Hirovi, zatímco jsi sbíral síly,“ informoval Kiro, když Tanma vyšel ven. Blonďák jen kývl na souhlas. Dělníci skutečně působili veseleji, panovala lepší nálada. Někteří dokonce Tanmu pozdravili.
„A co Lena a ta její skupina?“ zeptala se dívka, když se přidala ke svému týmu.
„Vidíš to!“ vzpomněl si Tanma, než natáhl levačku a hvízdnul. Na levé zápěstí mu usedl orel, kterému Tanma předal zprávu, než ho vyslal do vzduchu.
„Co to bylo?“ zeptal se Kiro nechápavě, když málem dostal facku křídlem.
„Můj způsob posílání zpráv. Dal jsem vědět svým lidem, aby se na ni zaměřili,“ odpověděl Tanma a sledoval pohyb orla, než se mu ztratil z dohledu. Konečně byl klid.
„Tuž co? Tu máme hotovo, tak můžem jít zpátky domů, ne?“ navrhl Tanma ke svému týmu. Ti s ním souhlasili.

Poznámky: 

Nuž, úspěšně jsem se dokopal k další části, jak Tanma pravil, tak je čas s tím pohnout. Kirova zmínka o konkrétních bratrech je můj pokus o narážku na Bratry Grimmy

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2021-06-21 20:24 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Jémine, tá Elika je mi nesympatická OMG! Vážně nevím, co dál... Kiro má pravdu, že treba zachovať rozum a nerozbíjať tím. Kjú je zlatý ako vždy a ešteže má prehľad, keď jeho loď je v kaši. Zvodkyňa Lena, no akosi Tanma nemá šťastie na ženy Hehe... Kiro má ozaj fajn stopovaciu schopnosť Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Vzájomná komunikácia po stretnutí tímu je teda o držku. Páči sa mi označenie: „Nebuď papučksicht.“ hihihi Páni, dakto zlikvidoval predáka Ippona, aby to vyzeralo na nešťastnú Teke-teke Shocked Aj sa Kiro priznal, že natrafili na Kamenných, čo Tanmu nepotešilo. No prosím, najlepšia skrýša je medzi detskými knihami, ale ktosi ju vymietol. Tak sa ide do knižnice v Iwe. Konečne našli tú knihu Jump! Bohvie, čo by Hiraišim urobil so mnou, asi sa to nikdy nedozviem Ehh... jasně... hehe... Tú rozprávku si napísal dobre, aj mne sa páči Kakashi YES Samurajovia, Čierna légia, milenec zabije svoju lásku, hotový román Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Hehe, rovno ma napadli bratia Grimmovci, hltala som ich rozprávky ako divá Laughing out loud Rébus Kašima verzus Kašira Puzzled Hehe, chudák Kiro sa cíti odstrčený, ale to tak býva, že na pomocníka v krušných časoch sa radšej zabúda tak ako na pôvodné trable. Jésušu, v hrobe je len polovica nebožky Shocked No bez bariéry by to nešlo, démoni sú koťuhy. Kjúbi ako kráľ démonov je perfektný poradný aj výkonný orgán, mal by prísť ratovať naše republiky Kawaii jako Kyuubi! Reiko sa síce zašíva, ale na svoje nôžky je háklivá, určite ich mala pekné. Tanma v Kjúbiho háve nakoniec ako exorcista uspel Jump! Nakoniec ani Lena neobíde nasucho za svoje zrady. A ideme domov. Čo sa bude diať, sa snáď dozvieme nabudúce. Môj komentík trval, ale ocitla som sa vo víre udalostí a ešte tento hic, kým som popolievala, spotila som sa ako myš. Vďaka za pohodičku pri tvojom dielku Ino ti gratuluje!