manga_preview
Boruto TBV 07

Boj proti Osudu 58

Řítil se ulicemi jako hurikán, pořád však důstojně a s elegancí náležící Hyuugovi. Myšlenky na Nentoua a Nigenteki, které nechal po cestě v nemocnici, i na neodbytného Nishina nahradila hrstka slov: Zrádce, desertér. Nuke-nin.
Zažloutlý list, který svíral v pravé ruce, prokluzoval skrz zpocené prsty. Krev na jeho povrchu ho pálila; skoro jako oheň, který zanechá zarudlou kůži a obrovské puchýře, až nakonec zuhelnatí všechno. Neji měl pocit, jako by o tu ruku už přišel, už jen podle bolesti, která bodala do krku a dusila plíce.
Když se před ním konečně otevřela hlavní třída a v jejím čele budova Kage, přestal myslet úplně a namísto toho se soustředil na hluboké dýchání a nohy, které po dlouhé cestě bolely, ale stejně ho ochotně a v tempu přenesly prvně přes práh vchodových dveří a pak i přes tři patra točitého poschodí, na jejímž konci stála kancelář. Bez známek únavy, stále s bledými lícemi, které zatajovaly rozhořčení a adrenalin, se postavil čelem ke dřevěným dveřím a zaklepal.
Hlasy, které se předtím zpoza stěn ozývaly, najednou utichly. Místo plynně proudících vět s nejistým významem se k němu doneslo akorát akcentované šance a kubikiri. A taky neber to na lehkou váhu, ale to už se dveře otevřely a Neji stanul tváří v tvář mladému blonďákovi. O pár centimetrů menší, přesto však s pevným pohledem a aurou sebedůvěry, která mu někoho tolik připomínala, že se musel kousnout do rtu a ještě silněji sevřít pěsti, aby Hinatině svěřenci nezastavil srdce.
Sewaninaru kolem něj beze slova prošel, pouze pokynul hlavou a i s mlokem stále přítomným na rameni se vydal točitým schodištěm pryč. Dveře zůstaly pořád otevřené.
Správně.
Nejiho chvíle.
Vstoupil do kanceláře a razantně za sebou vchod zavřel. Mizukage, opírající se o polstrovanou židli, na něj nadzvedla obočí.
Chvíli ji přeměřoval pevným pohledem a snažil se najít slova, která by nejlépe vystihovala pointu problému. Nemohl na ni přece začít jenom tak řvát.
„Nějaký problém?“ zeptala se s indiferentním výrazem, zatímco si rukou s těmi příšernými dlouhými červeně nalakovanými nehty podpírala hlavu, až se v Nejim něco přepnulo.
Naposledy sevřel papír ve své dlani a pak ho poslal Mizukage přímo pod nos. Krev z jeho povrchu zbarvila ořechové dřevo nepříjemným lepkavým otiskem.
Mizukage unikl ze rtů letmý povzdech.
„Takže už to víte.“
Nevěřícně se na ni podíval.
„Vy jste o tom věděla?“ A neřekla mi to? Nechala mě jít na misi se skupinou dětí, které proti nájemným lovcům neměli sebemenší šanci? zůstalo nevyřčeno.
Mizukage se natáhla do šuplíku svého stolu a vylovila téměř novou černou knížku.
„Bingo-book,“ zašeptal Neji nevěřícně. Takže celou tu dobu…
„Není důvod probodávat mě těmi pohledy,“ utnula jeho hněv Mizukage. Dlouhé rusé vlasy za ní zavlály, když obešla stůl a začala po místnosti přecházet sem a tam, zatímco Neji netečně stál uprostřed. „Informace o vašem zařazení jsem dostala dva dny zpátky, příliš pozdě na to, aby se dalo na vaší misi něco změnit.“
Neji nakrčil obočí.
„Od koho ji máte?“
Mizukage se ušklíbla.
„A od koho vy? Není to jasné?“
Zacukalo mu v oku. Neměl čas na to hrát s ní tyhle hry. Musel se dozvědět všechno, co věděla. Všechno!
„Ne, to skutečně není. Mohla byste to vysvětlit?“ Držel se, co to šlo, aby na ni nevyštěknul. Pověstný Hyuugovský klid jakoby se vytratil, nikde ani známka po sebevědomém géniovi.
Mizukage na něj překvapeně pohlédla, na napjaté tělo, strnulý výraz v tváři. Na tremor v konečkách prstů. I ona nakrčila obočí.
„Před pár dny se nám podařilo zajmout špeha. Z Konohy.“ Čekala od Nejiho nějakou reakci, zalapání po dechu, zamračení, cokoliv. Když ale nic nepřicházelo, pokračovala za stálé chůze dál. „Dopadli jsme ho na východním perimetru, blízko místa vašeho bydliště.“
Pohled na Nejiho odhalil cukající ret pod náporem secvakávajících se zubů. Ještě trochu víc tlaku a roztrhne se. „Zajala ho má elitní jednotka. Moc z něj nedostala, ale víme, že jste byl před třemi měsíci uveden na seznam hledaných ninjů.“
Nejiho hlava vystřelila směrem k Mizukage.
„Jenom já?“
Mizukage se zastavila ve svém pohybu, čelem k prosklenému výhledu a zády k Hyuugovi.
„Ano.“
Chvíle ticha byla dlouhá a mučivá.
„Takže Hinata…“
„Hinata-san na seznamu není.“
Výdech úlevy, který unikl z Nejiho rtů, s sebou vzal i většinu starostí. Pokud to byl jenom on, pokud bylo v knize napsáno jenom jeho jméno, mohl s tím žít. Mohl se s tím vypořádat. Proč by pak ale…
Mezi obočím se mu opět objevila vráska.
„Tak proč ten špeh? Mají daleko větší šanci mě zajmout, když budu na misi mimo vesnici, než když budu uvnitř.“
„To je pravda.“
Mizukage se k němu otočila čelem, ruce sepjaté za zády.
Nejiho nevyřčené tak proč zadusilo plamínky naděje, které začaly pomalu stoupat ke stropu. „Povězte mi, Hyuuga-san. Víte, proč na vás Konoha vypsala odměnu?“
Neji se zarazil. Podezíravě se na Mizukage zadíval, pak ale zakroutil hlavou.
„Vše ohledně našeho příchodu do Mlžné je ve spisu.“
Mizukage se uchechtla.
„Já vím. Četla jsem ho.“
„Tak proč vás to zajímá?“
„Protože oficiální verze Konohy zní, že jste unesl dědičku klanu Hyuuga, přinutil ji sejmout vám prokletou pečeť a následně ji odtáhl s sebou do Mlžné, abyste měl pojistku proti případným pokusům o vaše dopadení.“
Nejimu se málem podlomila kolena.
No tohle snad nemyslí vážně? Tohle nemůžou myslet vážně! Hinatu? Unést? Přinutit? Odtáhnout pryč od domova? To je přece lež! Kdyby nebylo Hiashiho nenávisti vůči smilstvu vlastní ženy a bratra, nikdy by nemuseli uprchnout z domova, který oba tak milovali! Nikdy by se nemuseli snažit zapadnout mezi lidi, kteří jim byli cizí ve všech ohledech. Nikdy by museli procházet tím, čím prochází teď, kdyby kolem sebe měli rodinu, která by za nimi stála!
Jeho obličej zahořel stejně jako oči, které se proti jeho vůli instinktivně zaktivovaly.
Mizukage na něj překvapeně prohlédla.
„To… to je lež,“ procedil skrz zuby. Chvíli hleděl do země, na drsný modrý koberec, ve kterých se zachytávaly zbytky venkovního bláta, pak ale hlavu zvedl a pohlédl Mizukage přímo do očí.
Nemohla říct, že jí gesto nezaimponovalo. Naběhlé žíly dávaly pohledu hloubku, kterou ani ona nemohla ignorovat.
Rozhodila rukama.
„Vždyť to já přece vím. Ne, že by byl předchozí Mizukage zrovna moje krev, ale na lidi máme oba stejnej čuch. Věřil vám. Já vám taky věřím. Už jenom z toho, jak spolu s Hinatou-san komunikujete. A taky kvůli Keitarovi.“ Na chvíli se odmlčela. „Víte, vlastně jsem si prvně myslela, že jste z Konohy utekli kvůli němu.“
V Nejim cuklo. Tenhle rozhovor už spolu jednou vedli. Už jednou se ho snažila nachytat. Ale on nenaletí.
„Ne.“
„Hm?“ Nadzvedla obočí.
Neji zaskřípal zuby.
„Ne, Keitaro nebyl ten důvod.“
Mizukage na něj ještě chvíli hleděla, pak sklopila pohled k pohozeným dokumentům na stole a pokrčila rameny.
„Když to říkáte.“
Místnost se opět naplnila tichem, když Mizukage opět usedla na své místo, bingo book i vytrhnutý list s Nejiho popisem stále v otisku krvavé šmouhy.
„Co ten špeh? Co s ním bude?“
Mizukage poklepala dlouhými nehty o bezbarvý lak na ořechové desce.
„Zatím nic. Nemůžeme ho pustit, takže si ho tu nějaký čas necháme.“
Neji kývl. „Nejde nechat ho jen tak jít, i když to dřív býval váš spolubojovník, to doufám chápete.“
Neji párkrát zamrkal. Byakugan se potlačil opět do podvědomí a žilky kolem očí zmizely.
„To jsem na mysli ani neměl, Mizukage-sama,“ poklonil se jí. Doufal, že toto malé gesto jí uchlácholí od dalšího rýpání do jeho a Hinatina života. A že jí dá jasně najevo, kde jejich loajality leží.
Mizukage se pousmála.
„Jsem ráda, že si rozumíme.“
Natáhla se přes štos dokumentů po volném papíru a lahvičce s inkoustem. „Není důvod, abyste se tu měli cítit jako štvaná zvěř. Mlžná je teď i váš domov.“
Neji na ni zkoprněle hleděl. Nechává ho tu žít bez postihu, i když ví o Keitarovi? Nechápal to. „A teď, když mě omluvíte, musím ještě napsat nějaký dopis,“ pousmála se na něj a ukázala ke dveřím.
Neváhal ani minutu. S hlubokým úklonem a vířícíma myšlenkama se rozloučil a vystřelil ze dveří jako blesk. Vytržený list z bingo-booku, co po něm zůstal ležet na stole Mizukage, skončil zmuchlaný v koši.

Poznámky: 

Možná je to proto, že mi v hlavě ještě stále lítají dermatovenerologické diagnózy, ale tenhle díl se mi psal strašně špatně. Asi kvůli Nejimu, na kterýho je specialista spíš Shina, nebo kvůli té atmosféře? Nevím.
Každopádně trochu zádrhel, který nás bude ještě pár dílů provázet.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)